Východoafrické společenství a teorie regionální integrace

• Název práce v češtině: Východoafrické společenství a teorie regionální integrace
• Název v anglickém jazyce: East African Community and Theories of Regional Integration
• Klíčová slova: Regionální integrace, Východoafrické společenství, teorie regionální integrace, neofunkcionalismus, realismus, liberalismus, východní Afrika
• Klíčová slova anglicky: Regional integration, East African Community, theory of regional integration, neofunctionalism, realism, liberalism, East Africa
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Jan Karlas, Ph.D., M.A.
• Oponenti: doc. Michal Parízek, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Projekt diplomové práce

East African Community a teorie regionální integrace

Vypracoval: Bc. Jan Krajník

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jan Karlas, M.A., Ph.D.

Praha, 5.6.2013 

Vymezení tématu

Pokud dnes hovoříme o regionální integraci formou mezinárodní organizace, značná část akademické i mediální pozornosti je upřena na vývoj Evropské unie a jejích institucionálních předchůdců. Což je pochopitelné vzhledem k nejvyšší míře rozvoje v této oblasti. Na druhé straně regionální organizace se s překvapivou dynamikou rozvíjejí i mimo Evropu, zajímavé je v tomto ohledu dění zejména v Africe. Regionální organizace jako Economic Community of West African States (ECOWAS) nebo South African Development Commuity (SADC) patří mezi významnější zástupce tohoto dění, avšak East African Community (EAC) v rámci Afriky představuje nejvyšší míru politické, ekonomické i soudní spolupráce, stejně jako i nejvíce rozvinutý systém pevných institucí a orgánů. Jedním z klíčových rozdílů oproti výše jmenovaným je zaměření přesahující pouze ekonomické zaměření spolupráce.

Původní organizace EAC vznikla už na konci 60. let 20. století, ale v průběhu 70. let zkolabovala. Obnovení spolupráce bylo započato v 90. letech, završeno bylo v roce 2000, kdy Smlouva ustanovující EAC vstoupila po ratifikaci zakládajícími státy v platnost. Členskými státy EAC jsou Burundi, Keňa, Rwanda, Tanzanie, a Uganda; Somálsko a Jižní Súdán jsou v procesu vyřizování žádosti o členství. Ambice EAC se v mnohém podobají směřování EU a i v konkrétních politikách je možné najít analogie. V rámci EAC můžeme rozlišit několik směrů. Prvním a jedním z hlavních cílů je pochopitelně ekonomický rozvoj prostřednictvím zóny volného obchodu, celní unie. V tomto ohledu byly už dosaženy dílčí výsledky. Další fází je směřování k vytvoření společného trhu, dokonce se směřuje k vytvoření monetární unie a hovoří se i o možnosti následné politické federace . Tento poměrně rychlý vývoj je zajímavý v kontextu tohoto regionu, kdy státy často čelí vnitřní nestabilitě a značné etnické diverzně s negativními vnitropolitickými důsledky, tak politické procesy nesplňují demokratická kritéria. V rámci hodnocení Democracy Index 2011 spadají členské státy s výjimkou Rwandy do kategorie hybridních režimů, Rwanda je dokonce podle dané metodologie označena za autoritativní stát. I samotné vztahy mezi státy byly i v relativně nedávné době konfliktní (např. vojenská intervence Tanzanie v Ugandě v roce 1978, přerůstající v regulérní mezistátní konflikt). Na druhé straně jsou státy historicky spojeny částečně spojeny poměrně dlouhou koloniální zkušeností, další spojující prvek tvoří angličtina jako oficiální jazyk všech států s výjimkou Burundi a rozšíření svahilštiny v tomto regionu. Proto považuji zkoumání vývoje EAC za zajímavé jak akademicky, tak i obecně společensky.
Akademická reflexe týkající se EAC není příliš rozsáhlá, to zvláště platí o obnovené fázi po roce 2000. Navíc většina publikací je zaměřena na ekonomické aspekty fungování celní unie apod., alternativním směrem je hodnocení regionální integrace z pohledu rozvojových studií (např. de Waal 2002). Pozornost je věnována některým partikulárním otázkám, jako je například nedostatek demokratické legitimity (Oluoch 2009), nebo otázka Evropské Unie jako příkladu (role model) a zapojení EU při vytvářené této regionální integrace (Bachmann, Sidaway 2010). Další autor se věnuje institucionálnímu uspořádání a problému s volbami do legislativního orgánu EAC, který byl zpochybněn keňským regionálním soudem, tento problém musel být řešen dodatkem k základní smlouvě (Onoria 2010). Práce některých autorů jsou charakteristické výrazným zaměřením na prostou deskripci vývoje, ideologicky zaměřenou na oslavu úspěchu EAC jako protikladu kolonialismu (Katembo 2008). Dalším problémem akademické literatury věnující se africkým regionálním mezivládním organizacím je její neaktuálnost (Mazzeo 1984, Hazelwood 1979).

Aktuální a relevantní zdroj k tomuto tématu představují zprávy různých think-tanků případně mezinárodních organizací (OECD, Světová Banka). Jedná se například o zprávu kolektivu autorů pod vedením D. Booth (2007) z Overseas Developement Instite nebo A. Stepak z Woodrow Wilson International Center (2008), obě zprávy jsou ale výrazně orientované na hodnocení EAC z pohledu přispění k rozvoji. Zpráva Světové Banky (Dobronogov, Farol 2012) se opět zabývá čistě ekonomickými aspekty a výzvami ležícími před EAC. Asi nejkomplexnější přístup z veškeré dostupné literatury k danému tématu je zpráva OECD (Goldstein, Ndung’u 2001), která už ovšem také není příliš aktuální.

Výzkumná otázka

Jaké jsou příčiny regionální integrace a jejího úspěšného vývoje ve východní Africe ve formě EAC?
Jak už bylo naznačeno v úvodu, současnému akademickému výzkumu, který se týká EAC, schází teoretické ukotvení nebo je výrazně ekonomicky orientován. Teoreticky ukotvená analýza politických procesů zcela chybí. Klíčovým bodem je otázka, proč k danému rozvoji dochází, dále nakolik se jedná skutečně o proces transformující tradiční struktury národního státu, v daném případě přidanou hodnotu nabídne i systematická deskripce.
Tento projekt si klade za cíl v rámci daných možností dostupných on-line zdrojů a primárních dokumentů i sekundární literatury pokusit překonat tuto mezeru a aplikovat specifické teorie Evropské integrace i v podmínkách rozvojových zemí východní Afriky. Nicméně zůstává možnost, že podrobnější výzkum ukáže obtížnou kompatibilitu s dostupnými daty a teoretický rámec bude muset být pozměněn směrem k jiným teoriím regionálních integrací či mezinárodních vztahů obecně. V další části jsou postupně načrtnuty jednotlivé teoretické přístupy a z nich vyplývající hypotézy týkající se rozvoje EAC.

Jednotlivé teorie a hypotézy

Nový regionalismus a liberální intergovernmentalismus
Prvním teoretickým rámcem, který nabízí vysvětlení postavené na ekonomických zájmech je „nový“ regionalismus. Může být definován jako „směna práv mezi omezeným počtem partnerů k přístupu na jejich národní trhy na základě preferenčních obchodních dohod“. (Cihelková a kol. 2007: 19). Tento přístup staví na předpokladech a motivech ekonomických přínosů: zvýšená efektivita produkce, umožněná specializací na základě komparativních výhod díky spolupráci s integrujícími se státy, úspory z rozsahu z výroby díky většímu trhu, zlepšení postavení v mezinárodním obchodě a zlepšení směnných relací. Politickou dimenzi tomuto ekonomickému vysvětlení dodává Ernst Haas (neofunkcionalismus), který regionalismus vidí jako: proces pomocí něhož jsou političtí aktéři na různých úrovních přesvědčováni k tomu, aby přesunuli svoji loajalitu, očekávání a politickou aktivitu směrem k novému a většímu centru“ (Haas 1958: 366 – 392 cit dle Cihelková 2007: 37). Základním prvkem, jehož pomocí dochází k tomuto přesunu je koncept přelévání. Integrace jednotlivých ekonomických sektorů vytváří tlak na integraci dalších částí ekonomiky. Integrovaná ekonomika dále ústí v proces politického přelévání: změnu hodnot, sjednocování národních zájmů apod.

Na tomto základě je možné vyslovit hypotézu ohledně vzniku a dynamiky EAC: vznik ekonomické regionální integrace byl motivován čistě ekonomickými zájmy a přínosy, které se v průběhu procesu integrace potvrdily, a tak vypůsobily prohlubující se integrační dynamiku a zároveň vypůsobily přelévání i do politické sféry.
Empirickým podkladem pro testování této hypotézy bude analýza vzájemných ekonomických vztahů zúčastněných států, nutným předpokladem pro potvrzení hypotézy je existence očekávaných přínosů (nárůst produktivity, úspory z rozsahu), což by mělo být pozorovatelné na nárůstu objemu vzájemného obchodu, kapitálových investic, růstu HDP, očištěno o další ekonomické vlivy. Tento ekonomický úspěch by pak musel mít prokazatelný vliv (prohlášení politických představitelů, oficiální dokumenty EAC) na politickou dimenzi integrace a motivaci národních aktérů k prohloubení integrace.
Pokud to dostupná data umožní, ještě lepším vysvětlujícím rámcem je příbuzná teorie liberální intergovernmentalismus (Moravcsik 1993). Jedná se o komplexnější teorii, která rozdíl od nového regionalismu více klade důraz na konstrukci zájmů uvnitř států, kde významné sociální skupiny prosazují své ekonomické zájmy, konstituují národní preference a integrace se dále řídí vyjednáváním představitelů na mezivládní úrovni, kde může docházet k různým vzájemným ústupkům a dílčím dohodám. Tato teorie na jedné straně předpokládá hlubší vnitrostátní procesy, na mezivládní úrovni však nedochází k zásadnímu transferu moci od vlád k nadnárodním institucím.

Analytický rámec Roberta Keohane a Judith Goldstein
Na pomezí mezi racionálním liberalismem a reflektivistickými koncepty je rámec vytvořený Robertem Keohanem a Judith Goldstein (1993). Tito autoři se zabývají tím, jak idey formují politické výstupy a dokazují, že mezinárodní vztahy se neřídí pouze mocí a racionalisticky chápaným zájmem, ale záleží i na myšlenkách, pokud neexistuje jednoznačný rovnovážný stav. Konkrétně konceptualizují tyto idey do tří typů přesvědčení. Prvním typem je světový názor (world view), jedná se o ta nejobecnější východiska, která definují rámec možného jednání, jsou to základní ontologické a epistemologické předpoklady o povaze světa. Druhým typem jsou přesvědčení o zásadách (principled believes), základní normativní rozlišení mezi dobrým a špatným. Třetím typem jsou kauzální přesvědčení (causal believes), ty jsou odvozena od obecného konsenzu nebo společenských elit a řídí jednání jednotlivců v tom, kterými prostředky dosáhnout svých cílů. Tento typ nejsnáze podléhá změně a tedy je i v případě analýzy EAC nejzajímavější.
Další otázkou je, jak tato přesvědčení formují konkrétní politiky. Opět zde máme tři mechanismy. Prvním jsou idey jako cestovní mapa (road map), která propojuje cíle politického jednání s normativními východisky a tak umožňuje výběr strategie k dosažení tohoto cíle. Druhým způsobem jak idey formují politické jednání, je pomoc při vytváření společné akce za účelem dosažení pozitivních výstupů pro různé hráče při absenci jedinečné rovnováhy. Třetím a velmi silným kauzálním mechanismem je institucionalizace idey skrze normy a pravidla, takto zachycená idea jednoznačně omezuje možnost alternativního politického jednání.
Kauzální podmínkou vysvětlující změnu v realitě mezistátních vztahů ve východní Africe jsou změny v ideách a přesvědčeních politických reprezentací zúčastněných států, respektive nástup těch ideových konceptů, které umožnily rozvoj integrace (například adaptace myšlenky zóny volného obchodu jako nástroje posilujícího ekonomický růst a tím i rozvoj daného státu). Empirickým výsledkem jsou politické výstupy ve formě samotné regionální integrace, pro lépe vypovídající analytickou hodnotu rozdělené na jednotlivé politiky: celní unii, zvláštní vízový režim, směřování monetární unii. Z toho můžeme formulovat hypotézu: U politických elit zúčastněných zemí dochází na konci devadesátých let 20. stol. k ideovým změnám, které jsou prokazatelně spojené s nástupem integračního procesu pomocí zprostředkujících konceptů a dokážou ho tak vysvětlit. Dále díky zpětné vazbě samotný integrační proces tato přesvědčení potvrzuje, což vede k dalšímu prohlubování integrace a vzniku společných institucí.
Konstruktivismus
Třetím teoretickým rámcem pro vysvětlení vzniku a hledání příčin regionální integrace ve východní Africe je vybrán konstruktivismus v konvenční podobě, která se nevzdává kauzálních vysvětlení (Checkel 2007). Přesto je zde jednoznačný rozdíl oproti předchozímu konceptu, v rámci konstruktivismu se už nejedná o zájmy a idey, ale především právě o idey. Klíčovým rozdílem je opuštění metodologického individualismu a důraz na vzájemné definování aktéra struktury. Na rozdíl od předchozího rámce nedochází pouze k usměrnění zájmů, ale přímo k jejich vytváření na základě změněných identit. Aktéři nejednají pouze na základě logiky výhodnost, ale i vhodnosti. Zřejmě nejvhodnější zpracovanou konceptualizací pro Evropskou integraci, ke které bude přihlédnuto, zpracoval Thomas Risse (2004). Na tomto základě můžeme formulovat hypotézu: EAC a jeho výstupy změnilo signifikantně oproti před jejím vznikem chápání vzájemných vztahů, zájmy aktérů, pojetí státnosti atd. Tyto aspekty by měly být patrné z diskursivní analýzy výstupů klíčových aktérů, zejména prezidentů zúčastněných zemí.
Realismus
Posledním, spíše doplňujícím a záměrně kontrastním teoretickým rámcem pro vysvětlení vzniku a rozvoje EAC je realismus. Neorealismus klade důraz spíše na vysvětlení dějů v mezinárodních vztazích jako celku, přesto z něj můžeme odvodit i předpoklady pro regionální integraci, (neo)realisté se zabývali i otázkou EU a regionální integrace (Collard-Wexler 2006, Pedersen 2002, Hoffmann 1966). Ze známých realistických předpokladů založených na Hoffmannovi můžeme odvodit tuto hypotézu: EAC vzniká jako reakce na mocenské změny zejména v ekonomické sféře, aby zúčastněné země měly silnější postavení globální ekonomice, kdy dochází k relativnímu ekonomickému oslabení Západu a nárůstu moci velkých asijských ekonomik, které silně expandují do východní Afriky.
Předběžný výzkum naznačuje, že v případě EAC může hrát roli vymezení vůči západním, rozvinutým zemím na jedné straně a rozpaky z expanze Číny na straně druhé, případně i silnější pozice v obchodních jednáních s EU, takže i tato teorie, pro interpretaci regionální integrace spíše okrajová, může podat relevantní vysvětlení.


Metodologie

Metodologickým rámce je případová studie, v rámci její užší typologie se jedná o instrumentální jedno případovou studii, jejímž cílem je práce s teorií (Kořan 2008: 34-51). V rámci toho je pracováno s větším počtem faktorů, je to tedy výzkum teoreticky bohatý. Jedná se o hledání „podmínek, za nichž dochází ke specifickým jevům a mechanismy, skrze něž k nim dochází“, v našem případě regionální integraci ve východní Africe. Zobecnitelnost konkrétních poznatků o daném případě je bohatostí výzkumu pochopitelně omezena, ale poznatky mohou být aplikovány na další regionální integrace jak v prostoru Afriky, tak i v dalších mimoevropských oblastech. Konkrétní metodou bude rozbor procesu (process tracing), který je vhodný vzhledem k omezenému počtu případů – v rámci pěti integrujících se zemí je možné kauzalitu sledovat i do velké podrobnosti.

Osnova
1) Úvod
2) EAC – historický vývoj a struktura
3) Teoretické koncepty
4) Aplikace a hledání kauzálních podmínek
5) Porovnání vysvětlení pohledem daných teorií
6) Závěr
Bibliografie
Monografie a odborné články
Adler, E. 1997, Seizing the middle ground: constructivism in world politics. European journal of international relations, 3(3), 319-363.
Bachmann, V, Sidaway, J 2010, 'African regional integration and European involvement: external agents in the East African Community', South African Geographical Journal, 92, 1, pp. 1-6
Basnett, Y 2013, 'Labour Mobility in East Africa: An Analysis of the East African Community's Common Market and the Free Movement of Workers', Development Policy Review, 31, 2, pp. 131-148
Baxter, P, Jack, S. 2008, Qualitative Case Study Methodology: Study Design and Implementation for Novice Researchers, The Qualitative Report, Volume 13 Number 4 December 2008, s. 544-559
Buigut, S 2011, 'A Fast-Track East African Community Monetary Union? Convergence Evidence from A Cointegration Analysis', International Journal Of Economics & Finance, 3, 1, pp. 255-261
Buigut, S 2012, 'An Assessment of the Trade Effects of the East African Community Customs Union on Member Countries', International Journal Of Economics & Finance, 4, 10, pp. 41-53
Checkel, J. Constructivism and EU Politics in „Jorgensen, Pollack, Rosamond, 2007, The Sage Handbook od European Union Politics, Sage Publications: London
Checkel, J. T. 1999. Social construction and integration. Journal of European Public Policy, 6(4), 545-560.
Cihelková, E. 2007 Nový regionalismus: teorie a případová studie (Evropská unie), Praha: C.H. Beck
Collard-Wexler, S. 2006. Integration under anarchy: neorealism and the European Union. European Journal of International Relations, 12(3), 397-432.
Flyvbjerg, B. 2006, Five Misunderstandings about Case-Study Research, Qualitative Inquiry, Volume 12, Number 2, April 2006, s. 219-245
Haas E. 1958. The Uniting of Europe. Stanford: Stanford University Press.
Habwe, J 2009, 'The Role of Kiswahili in the Integration of East Africa', Journal Of Pan African Studies, pp. 2-10
Hazelwood, A. 1979, The End of East African Community: What Are The Lessons For Regional Integration Schemes? Journal of Common Market Studies, Volume XVIII No. 1
Hoffmann, S. 1966. Obstinate or obsolete? The fate of the nation-state and the case of Western Europe. Daedalus, 95(3), 862-915.
Jelínek, P. 2003, Africká unie – integrace reálná nebo deklarativní?. Mezinárodní vztahy, (01), 52-67.
Kagwanja, P 2007, 'Calming the Waters: The East African Community and Conflict over the Nile Resources', Journal Of Eastern African Studies, 1, 3, pp. 321-337
Katembo, B 2008, 'Pan Africanism and Development: The East African Community Model', Journal Of Pan African Studies, 2, 4, pp. 107-116
Keohane, R., Goldstein J. 1993, Ideas and Foreign Policy: Believes, Institutions and Political Change, Cornel University Press: Ithaca
Mattli, W. 1999. The logic of regional integration: Europe and beyond. Cambridge University Press.
Mazzeo, D 1984, ‚African Regional Organizations‘, Cambridge University Press
Mérino, M 2011, 'L'intégration régionale «par le bas », force de l'East African Community (EAC). (French)', Géoéconomie, 58, pp. 133-147
Moravcsik, A. 1993, Preferences and power in the European Community: a liberal intergovernmentalist approach. JCMS: Journal of Common Market Studies, 31(4), 473-524.
Moravcsik, A. 1997, Taking preferences seriously: A liberal theory of international politics. International organization, 51(04), 513-553.
Oluoch, L 2009, 'Legitimacy of the East African Community', Journal Of African Law, 53, 2, pp. 194-221
Onoria, H 2010, 'Botched-Up Elections, Treaty Amendments and Judicial Independence in the East African Community', Journal Of African Law, 54, 1, pp. 74-94
Pedersen, T. 2002. Cooperative hegemony power, ideas and institutions in regional integration. Review of International Studies, 28(4), 677-696.
Piknerová, L. 2012. Africký mikroregionalismus: Rozvojové koridory a prostorové iniciativy v jižní Africe. Mezinárodní vztahy, (01), 83-104.
Risse, Thomas 2004 Social Constructivism and European Integration, in Antje Wiener and Thomas Diez, European Integration Theory, Oxford: Oxford University Press, 159-176
Wendt, A. (999. Social theory of international politics. Cambridge University Press

Odborné studie
Democracy Index 2011, A report from the Economist Intelligence Unit (dostupné 10.12. 2012 na http://www.eiu.com/Handlers/WhitepaperHandler.ashx?fi=Democracy_Index_2011_Updated.pdf&mode=wp&campaignid=DemocracyIndex2011)
Booth D., 2007, ‚East African integration: How can it contribute to East African development?‘London (dostupné 10. 12. 2012 na http://www.odi.org.uk/sites/odi.org.uk/files/odi-assets/publications-opinion-files/126.pdf)
Dobronogov, A., Farole, T. 2012, ‚An Economic Integration Zone for the East African Community: Exploiting Regional Potential and Addressing Commitment Challenges‘ World Bank
Goldstein, A., Ndung’u, N. 2001, Regional Integration Experience in the Eastern Aafrican Region, OECD
Primární prameny a další zdroje
Oficiální dokumenty publikované společenstvím, včetně základní smlouvy, dalších dílčích smluv, výročních zpráv, projevů představitelů sekretariátu atd., dostupné na http://www.eac.int/index.php?option=com_content&view=article&id=303-documents-and-publications&catid=34-body-text-area (29.5.2013)
Projevy prezidentů a dalších politických představitelů zúčastněných zemí a dokumenty publikované ministerstvy pro EAC v jednotlivých zemích: http://www.meaca.go.ug/index.php#, http://www.meac.go.ke/index.php?option=com_docman&Itemid=133, http://www.meac.go.tz/, http://www.mineac.gov.rw/index.php?id=39, http://www.eac.bi/ (29.5.2013)
All Africa – databáze novinových článků z více než 130 zdrojů napříč celým kontinentem od roku 1996, dostupné na http://allafrica.com/ (29.5.2013)