S Tureckem nebo bez Turecka? Komparativní studie Německa a Velké Británie v otázce přijetí Turecka do Evropské unie

• Název práce v češtině: S Tureckem nebo bez Turecka? Komparativní studie Německa a Velké Británie v otázce přijetí Turecka do Evropské unie
• Název v anglickém jazyce: The Republic of Turkey - with or without? A comparative study on German and British policy towards the question of the EU-accession of Turkey.
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Martin Jeřábek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 05.08.2014
• Datum zadání: 05.08.2014
• Datum a čas obhajoby: 22.06.2015 00:00
• Místo konání obhajoby: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Datum odevzdání elektronické podoby: 15.05.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 22.06.2015
• Oponenti: PhDr. Irah Kučerová, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Vymezení tématu a jeho význam
Turecko poprvé vyjádřilo svou snahu připojit se k evropskému integračnímu projektu již v roce 1959, kdy požádalo o přidružení k EHS. V roce 1987 požádalo o plné začlenění do Evropského společenství, ale o dva roky později byla jeho žádost odmítnuta Evropskou komisí s odůvodněním, že Turecko neplní politická a ekonomická kritéria. Dalšího odmítnutí se Turecku dostalo s Lucemburským summitem v roce 1997, kdy mu nebyl přiznán status kandidátské země pro přetrvávající makroekonomickou nestabilitu, porušování lidských práv a slabé demokratické instituce. Největšími odpůrci tureckého členství se v této době ukázaly Řecko a Německo, zatímco Velká Británie a Itálie hlasitě kritizovaly vyloučení Turecka ze skupiny kandidátských států. O dav roky později v Helsinkách se Turecko stalo oficiálním kandidátem na členství do Evropské Unii (EU) a během britského předsednictví, v říjnu roku 2005, byla otevřena přístupová jednání s Tureckem. Kromě splnění kodaňských kritérií byly do vyjednávacího rámce zahrnuty další tři podmínky a zároveň bylo stanoveno, že jednání s Tureckem mají otevřený konec, čili nemusí nutně skončit vstupem Turecka do Unie.
I když Turecko požádalo o členství před více než 27 lety, tak můžeme konstatovat, že plnému členství není dnes o nic blíže než tehdy. Za tu dobu se součástí Unie staly státy chudší, než je Turecko dnes, nebo státy kde vládly autoritativní režimy mnohem tvrdší, než byl ten v Turecku. Tento stát je dnes jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik, nicméně s nadále přetrvávajícími problémy ohledně demokratického vládnutí a lidských práv, které mu zavírají dveře do EU. Zarážející však je, že i když během let 1995-2005 byla v Turecku přijata řada reforem vedoucí k posílení demokracie a ochrany lidských práv , tak EU na tento pozitivní trend odpověděla rozpačitě. Zatímco Velká Británie v podobě tehdejšího premiéra Tonyho Blaira ocenila tento „rozsáhlý a důležitý reformní proces“, kdy je teď podle něj na Unii „poslat do Turecka ten nejjasnější signál, že EU chce Turecko uvnitř Evropské rodiny jako plnohodnotného člena.“ Tak Angela Merkel, pozdější německá kancléřka, volala po petici proti tureckému členství a namísto toho navrhla Turecku „privilegované partnerství.“ Právě tento moment dává vzniknout přesvědčení, že otázka ohledně tureckého členství nebude zodpovězena na základě jeho plnění nebo neplnění kodaňských kritérií, ale že pro zodpovězení této otázky je třeba zaměřit se na jiné faktory. Právě tímto se případ Turecka stává naprosto jedinečným a zaslouží si hlubšího prozkoumání.
Toto téma není zajímavé jen z hlediska jeho jedinečnosti, ale i z hlediska jeho aktuálnosti a předpokládaným budoucím konotacím. I když otázka přistoupení Turecka není nová, tak je v poslední době stále více dávána do spojitosti s budoucím směřováním evropského integračního procesu. Na jedné straně se vyprofilovala koncepce moderní inklusivní liberální Evropy vyjádřená kodaňskými kritérii. Na druhé straně existuje vize kulturně a nábožensky homogenní Evropy, kde muslimské Turecko představuje “ty druhé” , a nemá tak ve sjednocené Evropě své místo. Dominantní určení národních preferencí skrze racionální motivy je tedy konfrontováno s konstruktivistickými předpoklady, kdy materiální zájmy a preference států s ohledem na turecké členství jsou značně ovlivněny jejich vizí evropského politického uspořádání. Určení skutečných motivů dvou klíčových států EU nám tedy napomůže určit, v jaké rovině se debata o Turecku skutečně vede, případně i její pravděpodobný výsledek.

Cíle práce a metodologie
Teoretickým rámcem této práce je racionalismus a konstruktivismus – dva hlavní přístupy k evropské integraci v současné době. Racionalismus vychází s metodologického individualismu, kdy základní jednotkou analýzy jsou individuální aktéři, jejichž identity, zájmy a preference jsou dány exogenně a v čase jsou stabilní. Racionalistický institucionalismus předpokládá, že individuální aktéři jednají egoisticky ve snaze prosadit vlastní cíle a maximalizovat své vlastní zisky. V otázce preferencí jednotlivých států ohledně rozšíření EU o Turecko poté rozhodují individuální náklady a výhody, které by státům přijetím Turecka vznikly. V otázce co tvoří dané zisky a náklady již není racionalistická teorie jednotná, nicméně tato práce bude vycházet z tvrzení autora liberálního mezivládního přístupu A. Moravcsika , že hlavními hybateli národních preferencí, tedy i preferencí Německa a Velké Británie, jsou ekonomické a geopolitické zájmy.
Na rozdíl od racionalismu jsou dle konstruktivismu chování, zájmy a identita aktérů konstruovány v historickém kontextu sociálních a kulturních norem. Základním předpokladem je tvrzení vzájemného utváření a ovlivňování struktury a agenta. To znamená, že sociální prostředí ve kterém se nacházíme definuje to, kdo jsme, naše identity a zájmy. V poslední době se práce ohledně evropské integrace začaly soustředit na to, jak se samotný proces integrace vpíjí do národních prostředí jednotlivých států a jak jejich vlastní kultura a historie zpětně ovlivňují představu o evropské integraci. Zejména Tomas Risse se zabývá otázkou evropské identity, jejího vztahu k národní identitě a jejich vzájemného ovlivňování. Podle něho můžeme na základě výše zmíněného procesu očekávat v různých národních kontextech různé interpretace toho, co je chápáno za “evropské”. Právě to, co je v různých státech chápáno za evropské, může poté vysvětlit i variaci v postojích k tureckému členství.
Cílem mé diplomové práce je v rámci těchto dvou teorií identifikovat příčiny kladného postoje Velké Británie a záporného postoje Německa, a vysvětlit tak divergenci v postojích obou států k tureckému členství v Evropské unie. Německo dlouhodobě zastává negativní postoj k případnému tureckému členství, zatímco Velká Británie stojí na pomyslné opačné straně tohoto diskurzu. Poté, co Turecko splní všechna přístupová kritéria, by se podle Velké Británie mělo stát plnohodnotným členem Evropské unie, stejně jako tomu bylo v případě všech předešlých států, které o členství požádaly. Tento názor Velkou Británii zásadně odlišuje od názoru německé politické elity.
Hlavní otázka, kterou si tato práce klade, je, co je klíčovou příčinou rozdílných postojů Německa a Velké Británie k tureckému členství? Dílčími otázkami potom jsou: jaké jsou nejčastější argumenty zastánců/odpůrců z řad politické elity k tureckému členství? Jsou tyto argumenty v daném kontextu relevantní? Hypotézy, které budou zkoumané, tvrdí následující: „Přestože zastánci tureckého členství ve Velké Británii často používají ekonomické či strategické zájmy jako důvod pro turecké začlenění, stejně důležitým motivem jsou i důvody ideové. Přijetí Turecka odpovídá jednak britské vizi Evropy jako rozsáhlého ekonomického prostoru, tak zároveň i představě „Evropy národních států“. Druhou hypotézou je tvrzení, že „v případě Německa hrají klíčovou roli důvody ideové. Německé politické elity proti členství Turecka v EU používají jak racionalistické důvody, tak důvody ideové, nicméně zde hrají klíčovou roli specifické představy Německa o kulturní homogenitě Evropy, do kterých 70 milionový muslimský stát nezapadá.“
S ohledem na vnímání evropské a národní identity a jejich propojenosti se poté tato práce zaměří na konkrétní otázky ohledně Turecka: Jak přijetí Turecka do EU zapadá/nezapadá do vnímání „evropské identity“ v jednotlivých státech? Jak přijetí Turecka do EU zapadá/nezapadá do vnímání národní identity? Jakou roli v tomto metrixu hrají početné muslimské menšiny v obou státech? Hypotézy odpovídající na tyto otázky jsou následující: „V Německu se Evropa stala centrálním komponentem německé identity, která je založena na etnicitě, silném pocitu společné kultury, jazyka a historie. Muslimští Turci v tomto kontextu představují “ty druhé” a početná turecká menšina tento pocit jen umocňuje. V případě Velké Británie není národní identita nikterak spjata s evropským integračním projektem, naopak, Britové vnímají kontinentální Evropu jako “ty druhé”. Zároveň díky specifickému britskému multikulturalismu nepředstavuje přijetí muslimského Turecka hrozbu britské národní identitě.“
Práce je komparativní případovou studií využívající kvalitativní metodu, konkrétně Millovu „metodu rozdílu“ , která se soustředí na vyloučení faktorů, které nelze v daných případech považovat za příčiny rozdílných hodnot závislé proměnné. V případech Německa a Velké Británie jsou závislou proměnnou jejich rozdílné postojích k tureckému členství. Příčiny jejich rozdílných postojů budou zkoumány v rámci dvou teorií – konstruktivismu a racionalismu. Teoretické předpoklady těchto dvou přístupů o hlavních hybatelích národních zájmů - nezávislé proměnné, které byly popsány výše, budou v průběhu práce testovány a následně potvrzeny nebo vyvráceny. Z metodologického hlediska bude tato diplomová práce primárně založena na empirické analýze sekundárních zdrojů. Na základě metody process tracing dojde k potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz a následnému zodpovězení výzkumné otázky. Za tímto účelem budou analyzovány odborné vědecké publikace a články, vyjádření v tisku, statistické údaje i dostupné elektronické informační zdroje včetně oficiálních webových stránek britských a německých politických stran. Práce se ovšem bude opírat i o analýzu, zejména při kritickém zhodnocení projevů a prohlášení politických elit ohledně tureckého členství a při zhodnocení kompatibility tureckého členství s vnímanou národní a evropskou identitou v jednotlivých státech.

Předpokládaná osnova práce
Úvod
V úvodu mé diplomové práce se budu opět věnovat vymezení tématu a zdůvodnění jeho významu a výběru. Dále si stanovým výzkumnou otázku a hypotézu. V průběhu výzkumu se budu snažit na danou otázku odpovědět a tím potvrdím/vyvrátím mnou stanovenou hypotézu. Dále zhodnotím stav dosavadního výzkumu a stanovím si vhodnou metodu zpracování tématu. Nakonec zdůvodním strukturu textu práce.
Stať
Na začátku celého textu bude nutné hlouběji prozkoumat historické a politické pozadí postojů Německa a Velké Británie k otázce tureckého členství od jeho prvního pokusu o plné začlenění do evropského integračního projektu. Dále se v úvodu zaměřím na použité teoretické směry a jejich pohled na utváření národních zájmů v otázce přijetí nového člena do Evropské unie.
Druhá kapitola bude stěžejní částí celé práce, v níž budu aplikovat předpoklady obou teorií na případ tureckého členství. Tato část bude rozdělena do dvou podkapitol. V první budou brány v potaz ekonomické a geopolitické důvody v souvislosti se zájmy Německa a Velké Británie. Tedy, jaké náklady nebo přínosy by jim začlenění Turecka do EU přineslo. Druhá podkapitola se bude týkat konstruktivistických předpokladů, tedy otázky identity. Na základě použité odborné literatury identifikuji hlavní prvky německé a britské identity, jejich vnímání „evropské identity“ a určím, jak přijetí Turecka koresponduje/nekoresponduje s těmito představami.V této kapitole budou také analyzovány vyjádření politických elit z obou států a zhodnoceny jejich relevance na základě výše zjištěných faktů.
Třetí kapitola bude věnována otázce evropské identity tak, jak je chápána v jednotlivých státech. S použitím teorie konstruktivismu se pokusím určit, který z těchto konceptů, tedy kulturně homogenní Evropa versus inklusivní liberální koncept, má větší potenciál definovat budoucnost EU, respektive hranice Evropy.
Závěr
V závěru shrnu výsledky práce a zodpovím otázky formulované v úvodu. Na základě mích poznatků vyjádřím stanovisko k formulovaným hypotézám a případně nastíním možný směr dalšího výzkumu.


Seznam literatury a dalších zdrojů

Monografie k tématu či předpokládané metodě:
- Cowles, M.G., Caporaso, J., Risse, J.: Transforming Europe: Europeanization and Domestic Change. Ithaca, NY: Cornell University Press, 2001.
- Christiansen, T., Jørgensen, K.E., Wiener, A.: The Social Construction of Europe. London: SAGE Publications Ltd, 2001
- Drulák, P. (a kol): Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie a politologii v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008.
- Moravcsik, A.: The Choice for Europe: Social Purpose and State Power from Messina to Maastricht. Ithaca: Cornell University Press, 1998 .
- Wiener, A., Diez, T.: European Integration Theory. Oxford: Oxford University Press, 2004.

Články ve vědeckých časopisech
- Bulmer, S., Paterson, W.: ‘Germany in the European Union: gentle giant or emergent leader?’, International Affairs. 72/1, 1996.
- Dahlman1, C.: Turkey’s Accession to the European Union. Eurasian Geography and Economics, 2004, 45/8
- Grigoriadis, I.N.: Turkey’s Accession to the European Union: Debating the Most Difficult Enlargement Ever. The SAIS Review of International Affairs. . 26/1, 2006.
- Checkel, J.T.: Social Construction and European Integration. In: Christiansen, T., Jørgensen, K.E., Wiener, A.: The Social Construction of Europe. London: SAGE Publications Ltd, 2001.
- Larsen, H.: British and Danish European Policies in the 1990s: A Discourse Approach. European Journal of International Relations, 1999.
- Lyon, D.: British Identity Cards: The Unpalatable Logic of European Membership?. The Political Quarterly. 62/3, 1991.
- McLaren,L.: Explaining Opposition to Turkish Membership of the EU. European Union
Politics, 8/2007.
- Mooij, R.A., Lejour, A.M..: Turkish Delight: Does Turkey’s Accession to the EU Bring
Economic Benefits? Kyklos. 58/1, 2005.
- Moravcsik, A., Vachudova, M.A.: National Interests, State Power, and EU enlargement,
East European Politics and Societies. 2003, 17/1.
- Risse, T.: Identity Matters: Exploring the Ambivalence of EU Foreign Policy. Global Policy,
3/2012 .
- Risse, T.: Nationalism and Collective Identities: Europe Versus the Nation-State? Prepared
for Paul Heywood, Erik Jones, and Martin Rhodes (eds.), Developments in West European
Politics, 2/2000.
- Risse, T., Engelmann-Martin, D., Knopf, Roscher, K.: To Euro or not to Euro? The EMU
and Identity Politics in the European Union. European Journal of International Relations.
1999, 5/2.
- Schimmelfennig, F.: The Community Trap: Liberal Norms, Rhetorical Action, and the
Eastern Enlargement of the European Union. International Organization, 1/2001.
-Schimmelfennig, F., Sedelmeier, U.: Theorizing EU enlargement: research focus,
hypotheses, and state of research. Journal of European Public Policy, 9/2002.
- Wæver, O.: European Integration and Security: Analyzing French and German Discourses
on State, Nation, and Europe. In: Howarth, D., Torfing,(eds.): Discourse Theory in European
Politics: Identity, Policy and Governance. London: Routledge, 2005.

Prameny a ostatní zdroje
- BBC News: http://www.bbc.com/news/
- Daily Mail Online: http://www.dailymail.co.uk/home/index.html
- Denis, R.: Turkey’s Bid for EU Membership and the Global Balance of Power. Glendon
Journal of International Studies, 5/2009. dostupné na www:
http://pi.library.yorku.ca/ojs/index.php/gjis/article/view/35119
- Deutsche-aussenpolitik.de: http://www.deutsche-aussenpolitik.de/index.php
- Der Spiegel Online: http://www.spiegel.de/international/
- Deutsche Welle: http://www.dw.de/
- Deutschland.de: https://www.deutschland.de/en/topic/politics
- Fukuyama, F.: The Chalenges for European Identity. The Global Journal. Dostupné na
www: http://theglobaljournal.net/article/view/469/
- Federal Foreign Office: http://www.auswaertiges-amt.de/EN/AAmt/Uebersicht_node.html
- Foreign Affairs Committee: UK support for Turkey's EU membership, 4.4.2012.
http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201012/cmselect/cmfaff/1567/156710.htm
- Hundal, S.: Multiculturalism has won the day. Let’s move on. The Guardian, 22.4.2013.
http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/apr/22/multiculturalism-won-uk-move-on
- Kylstad, I.: Turkey and the EU: A ‘new’ European identity in the making? LSE ‘Europe in
Question’ Discussion Paper Series, 27/2010.
- Marcussen, M., Risse, T., Engelmann-Martin, D., Knopf, J., Fischer, K.: Constructing
Europe? The Evolution of French, British, and German Nation-State Identities. Paper
presented at the 1999 ECSA Conference.
- Muftuler-Bac, M.: Turkey’s Role in the EU’s Security and Foreign Policies. Security
Dialogue 31/2000.
- The Guardian: http://www.theguardian.com/uk
- The Telegraph: http://www.telegraph.co.uk/
- Ülgen, S. et Zahariadis, Y.; The Future of Turkish-EU trade relations deepening vs.
Widening. Centre for European Policy Studies, EU-Turkey Working Paper No. 5/August
2004. dostupné na www: http://aei.pitt.edu/6761/1/1147_05.pdf
- Wæver, O.: Discourse Analysis as Foreign Policy Theory: The case of Germany and Europe,
Columbia international affairs online - Working paper, 1996.