Tato práce pojednává o svobodě projevu a jejích přípustných limitech tak, jak tyto hranice deklaruje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 10. Tato práce se zaměřuje na judikaturu Soudu ve věcech stížností pro porušení svobody projevu s ohledem na posuzování přípustnosti užití legitimních limitačních klauzulí ze strany vnitrostátních orgánů aplikujících právo. Struktura obsahu této práce věcně odpovídá skladbě článku 10 odstavce 2 Úmluvy, co se týče zajištění cílů dosažených omezením podle okruhů ospravedlnitelných důvodů zásahů do svobody projevu. Se zaměřením na kazuistiku v konkrétních případech jsou analyzovány závěry rozhodnutí Soudu.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
This diploma thesis deals with the freedom of expression and its permissible limits as those declared in Article 10 od the European Convention on Human Rights, in cases of complaints for violation of the freedom of expression concerning the admissibility of the use of legitimate aim clauses by national authorities applying law. The structure of the contents of this thesis gives substantive equivalent to the composition of Article 10, paragraph 2 of the Convention, in terms of ensuring the legitimate aims achieved by limiting circuits justifiable reasons interference with the freedom of expression. Focused on studying case-law in specific cases are analyzed decisions of the Court. It highlighted persuasive arguments and interpretation of the Court, to which is connect structural analysis consideration of methods of Court.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.