Dějiny německé archeologie v Čechách 1848-1945

• Název práce v češtině: Dějiny německé archeologie v Čechách 1848-1945
• Název v anglickém jazyce: German Archaeology in Bohemia 1848-1945
• Klíčová slova: archeologie, Čechy, dějiny oboru, německy mluvící oblasti, muzea, sběratelé, Německá univezita v Praze, nacionalismus
• Klíčová slova anglicky: archaeology, Bohemia, history of archaeology, german speaking regions, museum collections, collectors, German univesity of Prague, nationalism,
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav pro archeologii (21-UPRAV)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Miroslav Dobeš, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.01.2014
• Datum zadání: 30.01.2014
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 04.03.2014
• Odevzdaná/archivovaná: archivovaná

Zásady pro vypracování

Dějiny bádání jsou nedílnou součástí každého vědeckého oboru. Zejména pak v případě historických věd tvoří důležitou kapitolu oborového vývoje. Dějiny české archeologie jsou relativně dobře zpracovány Karlem Sklenářem pro období od počátku oboru do konce první světové války. Mladším obdobím pak nebyla až na drobnější články a vzpomínky věnována taková pozornost. Zejména to pak platí pro německou českou archeologii, která stála dosud na okraji zájmu. Jediné drobné zmínky lze najít v komplexnějších studiích věnovaných jednotlivým institucím (např. muzeím), zcela pak chybí obecnější shrnutí trendů vývoje tohoto vědního oboru v průběhu období od roku 1848 do konce druhé světové války.
Práce by se měla zaměřit na několik osob a institucí, zejména z oblasti severozápadních Čech, kde je k dispozici nejlepší archivní fond, a na jejich vývoji se pokusit nastínit obecný vývoj německé archeologie v Čechách. Pro nejstarší období německé archeologie v Čechách (druhá polovina devatenáctého století) by v úvahu připadali osobnosti jako byl Robert von Weinzierl či Julius Ernst Födisch, z institucí pak Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen a nejstarší musea, například Teplice. Pro období od počátku dvacátého století do mnichovské dohody pak osobnosti nadregionálního významu, jakými byli Helmuth Preidel či Leonard Franz, lokální badatelé Josef Kern z Litoměřic, Otto Tschakert z Ústí nad Labem a v institucionální sféře pak Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakei a katedra archeologie na německé Karlově univerzitě v Praze. Pro válečné období pak Lothar Zotz, Camilla Streit a teplický Amt für Vorgeschichte. Na základě jejího vnitřního vývoje je možné rozdělit německou archeologii na českém území do následujících etap: romantické (zhruba do roku 1880), nacionalistické (do konce první světové války) a sudetskoněmecké a konečně na období po mnichovské dohodě.
První romantickou generaci představují zejména šlechtičtí sběratelé, z nichž je nutno zmínit knížete Clary-Aldringena z Teplic, hraběte Czernina z Petrohradu a hraběte Korb-Weidenheina z Vernéřova. Část příslušníků této etapy, a to zejména lidé s univerzitním vzděláním byli silně orientováni na Vídeň a její instituce, v první řadě na Naturhistorisches Museum. První léta archeologie jsou navíc ve znamení časté dvojjazyčnosti autorů, bez rozdílu národností. Jako případ může sloužit Julius Ernst Födisch z Petrohradu a Litoměřic, který pro Mitteilungen der Nordböhmischen Excursions-Clubs psal německy a pro Památky archeologické česky, stejně jako Jan či jinak Johann Pudil z lobkovické správy z Bíliny.Nyní přicházíme ke generaci přelomu století. Robert von Weinzierl, narozený v roce 1855 v Bílém Újezdě v Českém středohoří, pocházel z obchodnické rodiny a od začátku sedmdesátých let sbíral prehistorické nálezy, zejména v okolí Lovosic. Nejstarší, silně amatérské příspěvky do odborného tisku jsou psány německy, některé důležité články z osmdesátých let psal česky, později pod vlivem svého přítele, dr. Wenzela Titty z Třebenic zaujal ostře nacionalistická stanoviska. Shodou okolností tento nejvýznamnější představitel německé archeologie severu Čech na přelomu století spáchal sebevraždu ve stejném roce jako špičkový reprezentant české nacionalistické archeologie Josef Ladislav Píč. Smrtí Weinzierla končí i vedoucí role teplického muzea v severočeské archeologii. Jeho nástupce na místě kustoda a inspektora archeologických památek, páter Karl Karafiat či později architekt Wilhelm Pleyer nedosáhli nikdy jeho úrovně a muzeum vyklidilo své vybudované pozice.
Po vzniku československé republiky a zároveň po odchodu zakladatelské generace skončila výhradní orientace na vídeňské prostředí. Vedoucí představitelé meziválečné archeologie byli více orientováni na říšskoněmecké území, jmenovitě na Sasko a Berlín. Žádné z muzeí nedosáhlo vedoucího postavení, naopak vzrostl význam soukromých sbírek, které však rozsahem a kvalitou předčily mnohá muzea. Dochází též ke vzniku menšinových českých muzeí v převážně německy mluvících oblastech - Most, Litoměřice a Žatec. Zvláštní postavení v dějinách německé české archeologie zaujímá osobnost, která svým dlouhým životem přesáhla všechny výše jmenované etapy vývoje. Heinrich Ankert (narozen v roce 1870), studoval ve Vídni a po krátkém působení v redakcích Mitteilungen der Nordböhmischen Excursions-Clubs (v letech 1906-1907) a jako manžel neteře Amanda Antona Paudlera měl jistě zaujmout ostrá nacionalistickí stanoviska. Ale dochovaná korespondence (např. s jmenovaným J.L.Píčem a dalšími českými archeology) a také vzpomínky pamětníků (Ankert byl odsunut v roce 1946 a zemřel o osm let později ve Fuldě, svědčí o opaku. Celý jeho život a plodné dílo, bohužel více orientované na archivnictví a historii, stálo zcela mimo sudetoněmecké hnutí a byly mu cizí jakékoliv nacionalistické výlevy.
Jako protipól Heinricha Ankerta může sloužit o třináct let mladší Josef Kern. Rodák z Litoměřic, učitel a později ředitel měšťanské školy, ve svém městě strávil většinu svého života a zde také v březnu roku 1945 spáchal sebevraždu. Vždy aktivní účastník nacionalistického hnutí, zakládající člen Deutsche Nationalpartei z roku 1919 (rád se chlubil svou členskou legitimací č. 69), na počátku první světové války rok posluchač berlínského profesora Gustava Kossinny, nebo již od roku 1916 člen Reichsbundes für Deutsche Vorgeschichte, od roku 1934 s přívlastkem Nationalsozialistisch, jako nejstarší člen v Sudetech. Jeho politické aktivity kulminovaly na přelomu třicátých a čtyřicátých let a pouze bezvýhradné trvání na osobním vlastnictví soukromé sbírky tvořily výraznou skvrnu na vzorném profilu nacionálního socialisty Josefa Kerna. Kern stál u počátků Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakei v letech 1923-24. Mezi jmény zakládajících členů najdeme zejména soukromé sběratele a činovníky místních muzeí. Přestože do čela společnosti byli z taktických důvodů zvoleni akademičtí nearcheologové a část předsednictva tvořili badatelé z Moravy a Slezska, celá společnost vznikla v severních Čechách. Nutně zde musíme zmínit zejména litoměřické archeology (Ankert, Just, Tschakert, Mittelbach, Lichtenfeld), dále lidi z Teplicka a Děčínska - Günzl, Preidel. Předsednictvo společnosti po prvních pár letech, kdy tam působili lidé všemožných orientací, zejména markantní je to na redakční radě časopisu Sudeta, ztratilo rovnováhu. Od počátku třicátých let nastupuje místo dosavadní přiměřenosti rasantní nacionalistické vedení. V této době je také Helmut Preidel nahrazen ve funkci vedoucího redaktora Leonhardem Franzem a svá místa si upevnili takoví exponenti sudetoněmeckého nacionalismu jako byl germanista prof. Erich Gierach či Josef Kern. Sudetoněmecké hnutí a věda byly ve společnosti zastoupeni skutečně reprezentativně: zde jen malý výčet jmen: univerzitní profesoři Otto Großer, Alois Grünwald, Hans Hirsch, Rudolf Hönigschmied, Leonhard Franz, Fritz Paudler, Camillo Praschniker, Ernst Schwarz, Wilhelm Wostry. Také výběr zahraničních členů je velmi zajímavý: Walther Frenzel, Hans Seger, Martin Jahn, Walther Matthes a další archeologové ze Slezska, Pomořan, Východního Pruska a dalších vícejazyčných oblastí, stejně jako údajní odborníci na germánskou archeologii a tzv. nordický okruh.
Typickým projevem zpolitizování archeologie ve třicátých letech je výrok Otto Tschakerta na adresu Wilhelma Pleyera: „Er ist ganz unpolitisch aus vollständiger Charakterlosigkeit“. Na počátku třicátých let se do německé archeologie zapojují první absolventi pražské německé univerzity a tedy žáci Leonharda Franze. Většina z nich od počátku představuje sudetoněmecké nacionalisty a někteří svou oddanost mohou po mnichovské dohodě stvrdit vysokou angažovaností v NSDAP či jiných nacistických organizacích (např. žatecký Hermann Födisch, Josef Glott z Českých Zlatníků u Mostu, Hermine David-May, Camilla Streit ve Státním archeologickém ústavu). Tato nevelká skupina představovala základ německé archeologie v období do roku 1938, kdy se situace radikálně změnila. Archeologie byla celá třicátá léta nedílnou součástí sudetoněmeckého hnutí a soukromou sbírku měl i jeden ze senátorů za SdP, Karl Stellwag ze Stvolínek.Pro válečné období má stěžejní význam studium činnosti teplického Amt für Vorgeschichte, v čele s Herrmannem Schrollerem.

Seznam odborné literatury

Problematika nacionálně-socialistické archeologie je v současnosti řešena v celé střední Evropě a některé novější studie (např. Grünert, H.: Gustaf Kossinna (1858-1931). Vom Germanisten zum Prähistoriker. Ein Wissenschaftler im Kaiserreich und in der Weimarer Republik. Rahden 2002; Leube, A. – Hegewisch, M. (Hrsg.): Prähistorie und Nationalsozialismus. Die mittel- und osteuropäische Ur- und Frühgeschichtsforschung in den Jahren 1933-1945. Heidelberg 2002; Näf, B. (Hrsg.): Antike und Altertumswissenschaft in der Zeit von Faschismus und Nationalsozialismus. Mandelbachtal 2001; Steuer, H. – Hakelberg, D. (Hrsg.): Eine hervorragend nationale Wissenschaft. Deutsche Prähistoriker zwischen 1900 und 1995. Berlin 2001.; Leube, A.: Prähistorie zwischen Kaiserreich und wiedervereingtem Deutschland. 100 Jahre Ur- und Frühgeschichte an der Berliner Universität Unter den Linde. Bonn 2010. Studien zur Archäologie Europas, Band 10.) přinášejí nový pohled na toto období a bylo by jistě vhodné se zaměřit na její reflexi v české před- i poválečné archeologii.
Na české straně vyšlo vícero studií věnovaných zejména univerzitnímu prostředí (Míšková, A. : Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, Praha 2002; Konrád, O.: Dějepisectví, germanistika a slavistika na Německé univerzitě v Praze 1918-1945. Praha 2011, k Zotzovi i dva články ve sborníku Schachtmann, J. - Strobel, M. - Widera, T. (Hrsg.): Politik und Wissenschaft in der prähistorischen Archäologie. Perspektiven aus Sachsen, Böhmen und Schlesien, Göttingen 2009) či se zabývajícími jednotlivými badateli a činovníky německé vědy a organizace vědy v Čechách (např. Hořejš, Miloš: Německý archeolog Walter Lung a jeho působení v Protektorátu Čechy a Morava, Terezínské listy 39/2011, 119-139.)
Zpracování vývoje pravěké archeologie na Německé univerzitě patří k nejdůležitějším úkolům disertace, neboť právě tato instituce a její oba představitelé, Leonhard Franz a Lothar Zotz, určovala celkový vývoj oboru ve třicátých letech i v období okupace.
Mimo archivního studia na našem území bude nutný i pobyt v zahraničí, kde jsou uloženy zásadní soubory pramenů (například ve Staatsarchivu ve Vídni je spisovna Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakei, v Sudetoněmecké archivu v Mnichově pak pozůstalosti H. Preidela či H. Ankerta).
Nedílnou součástí je zpracování publikací jednotlivých autorů a důležitých periodik (zejména Sudeta), případně i českých a zahraničních recenzí těchto tisků.
Základní osnova navrhovaného tématu byla autorem již publikována (Blažek, J. 1996: Damals. Die deutsche Archäologie in der Nordwestböhmen vor dem Jahre 1945. In: Kaiserová, K. (ed.), Die Böhmischen Länder in der Deutschen Geschichtsschreibung seit dem Jahre 1848. Acta Universitatis Purkynianae, Slavogermanica III, 185-190), stejně jako i několik dílčích studií (Blažek, J. 2000: Archeologie v okupovaném pohraničí 1938-1945. (Amt für Vorgeschichte a Josef Kern). In: Radvanovský, Z. (ed.): Historie okupovaného pohraničí 1938-1945, sv. 5, Ústí nad Labem, 135-155; Blažek, J. - Lutovská, P. 2002: Prameny k dějinám archeologické památkové péče. Vládní nařízení o archeologické památkové péči z roku 1941, Archeologie ve středních Čechách 6, 617-639; Blažek, J. 2003: Z dějin Archeologického ústavu za okupace, Archeologické rozhledy 55, 581-601) a edicí pramenů (Blažek, J. - Lainová, K. 2001 (ed.): Prameny k dějinám archeologie v severozápadních Čechách I. Nařízení Amt für Vorgeschichte. Most; Blažek, J. - Michálek, I. 2003 (ed.): Prameny k dějinám archeologie v severozápadních Čechách II. Korespondence Josefa Kerna I. - Otto Tschakert, Franz Runge. Most; Blažek, J.: Tři skříně a jeden stůl. Konec německé archeologie v severozápadních Čechách. Drei Schränke und ein Tisch. Ende der deutschen Archäologie in nordwestlichen Böhmen. In: Černá, E. - Kuljavceva Hlavová, J. (ed.) 2008: Archeologické výzkumy v severozápadních Čechách v letech 2003-2007. Sborník k životnímu jubileu Zdeňka Smrže, Most, 433-438). Předkládaný projekt by měl osvětlit dosud opomíjenou část dějin oboru v Čechách a zařadit německy psanou českou archeologii do kontextu vývoje české vědy a společnosti.