Památková péče na území Prahy v období protektorátu Čechy a Morava

• Název práce v češtině: Památková péče na území Prahy v období protektorátu Čechy a Morava
• Název v anglickém jazyce: Historic Preservation in Prague during the Protectorate Period Bohemia and Moravia
• Klíčová slova: Protektorát, K.F. Kühn, Praha, památková péče, Památkový úřad
• Klíčová slova anglicky: Protectorate, K. F. Kühn, Prague, heritage preservation, Antiquities Authority
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav dějin křesťanského umění (26-UDKU)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Milan Pech, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 11.11.2013
• Datum zadání: 11.11.2013
• Datum potvrzení stud. oddělením: 11.11.2013
• Datum a čas obhajoby: 19.09.2019 10:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 22.05.2019
• Datum odevzdání tištěné podoby: 22.05.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 19.09.2019
• Oponenti: PhDr. Vladimír Czumalo, CSc.

Předběžná náplň práce

Dizertační práce si klade za cíl představit fungování a organizaci památkové péče na území Prahy v protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945, respektive poukázat na vztah místní a německé ochrany památek v podmínkách války. Na území Prahy šlo nejčastěji o zachování nemovitých památek, vybraných pražských pomníků a cenných inventárních souborů konkrétních státních institucí, které německá okupační správa z ideologických důvodů preferovala.
Z podnětu generálního ředitele berlínských státních muzeí byla od r. 1935 vedena diskuze na téma, jak účinně ochránit památky v době válečného konfliktu. Tato práce reflektuje působnost ochranných opatření během druhé světové války v Praze, kterou nacistická okupační správa pokládala za německé město. Klíčovou roli při ochraně místních památek sehrál prof. Karl Friedrich Kühn, českoněmecký architekt, historik umění, památkář a od roku 1942 též přednosta Památkového úřadu, a proto se věnuji jeho podrobně jeho aktivitám. V té souvislosti se zabývám rovněž konkrétními opatřeními protektorátního Ministerstva školství a osvěty, jejich aplikováním na příslušné instituce a jejich následným naplňováním.
Práce dokládá nejen promyšlenost jednotlivých opatření, ale také celkovou provázanost ochranných opatření na území Prahy. Dokumentace, kterou prezentuji v návaznosti na znovuobjevenou studii prof. Karla Friedricha Kühna, ilustruje jednotný způsob realizace ochrany a ukrývání památek, jež vycházely z Kühnových teoretických úvah. Svou práci jsem založila na podrobném heuristickém průzkumu domácích i zahraničních archivních pramenů a starých spisových archivů (Archivu Národní galerie v Praze, Národního Archivu Praha, Brno – Pozůstalost Karl F. Kühna, Národního památkového ústavu, ú. o. p. Praha a německého Zentralinstitut für Kunstgeschichte v Mnichově).
Téma ochrany pražských památek v období druhé světové války, které dosud stálo stranou zájmu historiků umění a památkové péče, bylo dosud téměř nezpracované. Tato práce ukazuje především na to, jak se některé nově vzniklé přístupy v oblasti ochrany památek ohrožených válečným konfliktem staly základem komplexního zajištění našeho kulturního dědictví.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The goal of this book is to show how cultural heritage was maintained and its administration organized in the period of the Protectorate of Bohemia and Moravia between 1939 and 1945, as well as to point to the relation of the native and German approach to cultural heritage preservation on the background of the war. In the territory of the capital city, this involved primarily preservation of historical sites, selected monuments located in Prague, and valuable inventoried collections maintained by public institutions, which, for logical reasons, were preferred and prioritized by the administration governed by the occupiers.
In 1935, the director-general of the Berlin State Museums initiated discussion on the issue of how to protect and preserve heritage in the times of war. In this book, I have taken an effort to observe the effect of this move in the period of the Second World War in Prague, a city which was understood to be German by the locally based Nazi government. The person who played a major role in preservation of the heritage was prof. Karl Friedrich Kühn, a Czech-German architect, art historian, conservationist, and, from 1942, also the head of National Heritage Institute. His activities are therefore given a great amount of attention in this book. Accordingly, moves and measures taken by Ministry of Education and Public Awareness, including their application on relevant institutions and their execution, are also addressed.
This book provides evidence not only of the fact that individual moves were carefully thought through, but also of their sophisticated interconnection throughout the territory. The documentation, presented in response to re-discovery of the study by prof. Karl Friedrich Kühn, illustrates a uniform approach to heritage conservation and their hiding, based on Kühn’s theoretical considerations. I built this work upon the foundations consisting of detailed heuristic research into national as well as foreign sources and historical records (Prague National Gallery’s record office, the National Archives of the Czech Republic in Prague, Karl F. Kühn's estate maintained by National Heritage Institute in Brno, National Heritage Institute’s regional office in Prague, and Zentralinstitut für Kunstgeschichte in Munich, Germany).
The issue of heritage conservation in the period of the Second World War has so far been marginalised within the sphere of heritage conservation and by art historians, and there have not been many sources or studies addressing it. This book points out mainly the fact that certain methods and approaches to cultural heritage conservation adopted in response to the emergency situation of the war became the foundations of the still existing complex system of heritage conservation.