Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho

• Název práce v češtině: Subjektivní tělo a život. Esej o myšlení Michela Henryho
• Název v anglickém jazyce: Subjective body and life. An Essay on the way of thinking of Michel Henry
• Klíčová slova: tělo, život
• Klíčová slova anglicky: body, life
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Vedoucí / školitel: prof. Karel Novotný, M.A., Ph.D., DSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 28.03.2012
• Datum zadání: 28.03.2012
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 09.05.2012
• Datum a čas obhajoby: 20.09.2013 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 06.08.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 20.09.2013
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. Ondřej Švec, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Tato diplomová práce chce být pokusem prozkoumat dva klíčové pojmy filosofie Michela Henryho, totiž subjektivní tělo a život. Chtěl bych vyjít z předpokladu, že tyto pojmy spolu velmi úzce souvisí a vzájemně se doplňují, takže půjde především o to, abych ukázal, jakým způsobem k jejich interakci dochází. Obecněji formulováno jsem si za téma své práce vybral problém tělesnosti ve filosofii Michela Henryho.
Proto bude nutno vzít do úvahy, že filosofie tělesnosti dvacátého století se z hlediska fenomenologického téměř bezvýhradně vyčerpávají ve svém vztahu ke světu. V nejrůznějších koncepcích tak naše tělesnost nevyhnutelně nalézá své bytí v oblasti objektivity. Tyto koncepce naši tělesnost vymezují skrze vnějšek, totiž skrze ekstatický horizont světa, skrze exterioritu, podrobují ji transcendentální fenomenalitě ( tělesnost tedy hledají v onom „Ausser sich“; reziduum kartezianismu), čímž její původní danost a přítomnost pro nás intelektualisticky redukují na bytí reprezentace. Důsledkem právě popsaného klasického schématu je nevyhnutelné oddělování těla od duše, tělesnosti od subjektivity, podřazování jedné této komponenty pod druhou.
Ve své diplomové práci bych chtěl sledovat a popsat Henryho snahu zahladit tuto dichotomii, která je stará jako filosofie sama. Naše zkoumání proto nebude směřovat k tělu skrze vnějšek či reprezentaci, nýbrž k tělu pochopenému jako „primitivní fakt“. Takové tělo však, pochopíme-li Henryho koncepci do důsledků, není nakonec faktem, nýbrž fenoménem ve smyslu fenomenologie, totiž takovým tělem, které prožíváme v rámci naší každodenní existence. Naše tělo v posledku není ničím jiným než našimi pohyby, které běžně vykonáváme, avšak především je určitou mohutností (je peux), která nám umožňuje tyto pohyby vykonávat. Tato mohutnost a její uskutečňování však nejsou, jak by se mohl někdo domnívat, důsledky nějaké iracionální a mechanické síly. Přestože naše pohyby často vykonáváme bez toho, abychom se k nim nějak tematicky vztahovali, nedá se říci, že bychom je vykonávali bez našeho „vědomí“. Tyto pohyby sice nejsou předměty našeho vnímání a našeho myšlení karteziánsky pochopeného jako cogito, leč přesto takříkajíc víme, co činíme. Tělesná aktivita je tedy Henrymu ve smyslu fenomenologickém fenoménem, leč zdá se, že v jejím případě nelze oddělit její zjevování od jejího bytí. Jde o „bytí, které je zjevováním“, jak tvrdí náš autor. Takže spíše než o zjevování v klasickém smyslu, které je spojeno s objektivní reprezentací transcendentního jsoucna na půdě transcendentální subjektivity, měli bychom spíše hovořit o odhalování (revelation) naší tělesnosti. Činné tělo se totiž dává sobě samému zevnitř, v rámci naší interiority, a sice v afektivitě. Imanence vymezuje jeho způsob odhalování a „na světlo“ se tak postupně dostává to, co se budeme pokoušet s naším autorem hledat: původní bytí naší subjektivity a náš vnitřní život.

Seznam odborné literatury

1) Michel Henry, L´essence de la manifestation, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 1990.
2) Michel Henry, Philosophie et phénoménologie du corps, Essai sur l´ontologie biranienne, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 2001.
3) Michel Henry, Phénoménologie de la vie. Tome I, De la phénoménologie, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 2003.
4) Michel Henry, Phénoménologie de la vie. Tome II, De la subjectivité, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 2003.
5) Michel Henry, C´est moi la verité, Pour une philosophie du christianisme, Éditions du Seuil, 1996.
6) Michel Henry, Incarnation, Une philosophie de la chair, Éditions du Seuil, 2000.
7) Michel Henry, Affekt und Subjektivität : lebensphänomenologische Beiträge zur Psychologie und zum Wesen des Menschen, Alber, 2005.
8) Michel Henry, Phenomenologie de la vie. Tome IV, Sur l'éthique et la religion, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 2004.
9) Michel Henry, Entretiens, Sulliver, 2007.
10) Michel Henry, Phénoménologie materielle, Presses Universitaires de France, Épiméthée, 1990.
11) Paul Audi, Michel Henry, Les Belles Lettres, 2006.
12) Maine de Biran, Essai sur les fondements de la psychologie, Librairie philosophique J. Vrin, 2001.
13) Maine de Biran, Influence de l´habitude sur la faculté de penser, Librairie philosophique J. Vrin, 1987.
14) Maine de Biran, Mémoire sur la decomposition de la pensée, Librairie philosophique J. Vrin, 2000.
15) Gabrielle Dufour-Kowalska, Michel Henry, Passion et magnificence de la vie, Beauchesne, 2003.
16) Dominique Janicaud, Le tournant théologique de la phénoménologie française, Éditions de L´Éclat, 1990.
17) Dominique Janicaud, La phénoménologie éclatée, Éditions de L´Éclat, 1998.
18) Merleau-Ponty, Phénoménologie de la perception, Gallimard, 1945.
19) Radikale Lebensphänomenologie : ausgewählte Studien zur Phänomenologie / Michel Henry, Alber, 1992.
20) Rolf Kühn, Leiblichkeit als Lebendigkeit : Michel Henrys Lebensphänomenologie absoluter Subjektivität als Affektivität, Alber, 1992.
21) Rolf Kühn, Innere Gewißheit und lebendiges Selbst : Grundzüge der Lebensphänomenologie, Königshausen & Neumann, 2005.
22) Mistr Eckhart a středověká mystika, Vyšehrad, 2009.