Postavení obětí porušování lidských práv v mezinárodním právu se zaměřením na oběti vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva

• Název práce v češtině: Postavení obětí porušování lidských práv v mezinárodním právu se zaměřením na oběti vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva
• Název v anglickém jazyce: The position of victims of human rights violation in international law with a special regard to victims of serious violation of human rights and humanitarian international law
• Klíčová slova: oběti porušování lidských práv, vážná porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, právo na efektivní prostředek nápravy, právo na ochranu, právo na účast na řízení, právo znát pravdu, universální jurisdikce, aut dedere aut judicare, imunita představitelů státu, mezinárodní trestní právo
• Klíčová slova anglicky: victims of human rights violations, serious violations of human rights and international humanitarian law, right to effective remedy, right to protection, right to participation, right to truth, universal jurisdiction, aud dedere aut judicare, immunity of the state representatives, international criminal law
• Akademický rok vypsání: 2006/2007
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 01.02.2006
• Datum zadání: 01.02.2006
• Datum a čas obhajoby: 26.09.2013 00:00
• Místo konání obhajoby: PF UK 412/4.p.
• Datum odevzdání elektronické podoby: 23.07.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 26.09.2013
• Oponenti: prof. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc.

Předběžná náplň práce

Tato práce se v rámci širokého tématu „Postavení obětí porušování lidských práv v mezinárodním právu“ zaměřuje na oběti vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (dále jen oběti vážných porušení). Autorka se rozhodla zaměřit tuto práci na oběti vážných porušení, protože v průběhu výzkumu vyšlo najevo, že zatímco práva obětí porušení lidských práv obecně jsou relativně ustálena jak v teorii, tak praxi mezinárodního práva, postavení obětí vážných porušení je oblast, která vyvolává řadu doktrinálních otázek, prošla v posledních letech značným vývojem a nadále se vyvíjí. Analýza práv obětí vážných porušení nutně musí vycházet z práv obětí porušení lidských práv obecně, která slouží jako východisko pro analýzu práv obětí vážných porušení. Jen v porovnání s všeobecnými právy obětí porušení lidských práv lze poukázat na specifika práv a postavení obětí vážných porušení.
Práce nejprve vyjasňuje pojmem vážná porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a v této souvislosti se dotkne také problematiky hierarchie norem mezinárodního práva. Po vyjasnění toho, co je pro účely této práce považováno za vážná porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, se práce věnuje pojmu oběti těchto porušení. První část práce je zakončena informací o tom, jaké jsou potřeby obětí těchto porušení, které by mělo právo ideálně reflektovat.
V druhé části práce poukazuje na specifika vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a jejich obětí a nastiňuje některé specifické doktrinální problémy s nimi spojené, a tedy proč by tato porušení a jejich oběti měly být zvláštní kategorií a měla by jim být věnována v mezinárodním právu zvláštní pozornost.
Práce obsahuje stručný historický exkurs o vývoji práva obětí vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.
Mezinárodní standardy práv obětí trestných činů, dávající státům vodítko ohledně práv obětí na národní úrovni, ovlivňují práva obětí v mezinárodním právu, proto jsou v práci uvedeny ke komparaci a také proto, že práva obětí vážných porušení se často realizují na národní úrovni a pak jsou i tyto standardy pro tyto oběti relevantní.
Konečně se další část práce věnuje právům obětí porušování lidských práv v mezinárodním právu. Práva obětí vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva jsou v této práci rozčleněna do čtyři základních skupin: právo na účinný prostředek nápravy –právo na přístup ke spravedlnosti, právo na ochranu, právo na účast na řízení a právo znát pravu. Právo na účinný prostředek nápravy pak zahrnuje právo na ukončení trvajícího porušení, vytvoření soudního a/nebo správního mechanismu, který se zabývá údajnými porušeními, provedení vyšetřování údajného porušení, postavení osob odpovědných za porušení před spravedlnost, efektivní a rovný přístup ke spravedlnosti, přiměřenou, efektivní a neprodlenou nápravu utrpěné újmy (reparace), přijetí preventivních opatření k zabránění opakování porušení, v některých případech právo na přijetí předběžných opatření. Tato část vychází z práv obětí porušování lidských práv obecně a uvádní specifická práva obětí vážných porušení. Specifická práva obětí vážných porušení vyžadují i specifické mechanismy prostřednictvím, kterých se tato práva realizují. Těmto mechanismům je věnována poslední podkapitola.
V oblasti vážných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva se objevuje v poslední době mnoho zajímavých konceptů a institutů, ohledně nichž neexistují v mezinárodním právu jednoznačné standardy a jsou předmětem diskusí odborníků. Ačkoliv tyto instituty přímo neupravují práva obětí vážných porušení, úzce s realizací práv obětí souvisí. Tyto instituty jsou příklady toho, jak mezinárodní právo a praxe reagují na specifika vážných zejména pak masových porušení. Nejprve se práce věnuje relativně novému institutu - pilotnímu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva. Výjimka z povinnosti vyčerpat domácí prostředky umožňuje obětem podat stížnost k mezinárodním orgánům monitorujícím dodržování lidských práv v případech, kdy stát selhává v poskytování efektivního prostředku nápravy porušení, což je v případech vážných porušení lidských práv často proto, že stát je do porušování zapojen. Mezinárodní trestní právo je významných mechanismem pro oběti vážných porušení právě proto, že stát nechce nebo není schopen tato porušení trestně stíhat. Proto je mezinárodnímu trestnímu právu věnována část této práce. V mezinárodním právu existuje smluvní povinnost spolupracovat s ostatními státy na vyšetřování, trestním stíhání a odsouzení pachatelů některých trestných činů dle mezinárodního práva. Povinnost spolupracovat v boji proti beztrestnosti je pak některými státy a autory považována za zvykové pravidlo mezinárodního práva. Vzhledem k významu této povinnosti pro realizaci obětí je této problematice v této práci věnována pozornost. Konečně k efektivní realizaci práv obětí by významě přispěl institut universální jurisdikce, neboť umožňuje kterémukoliv státu postavit před spravedlnost pachatele vážných porušení, jestliže stát území nebo stát státní příslušnosti, nesplní svoji mezinárodněprávní povinnost zahájit vyšetřování a trestně stíhat trestné činy dle mezinárodního práva. Podmínky uplatnění universální jurisdikce, nejsou v mezinárodním právu zcela jasné a i proto není v praxi často státy uplatňována. Universální jurisdikce je pak často zaměňována s povinností státu trestně stíhat nebo vydat pachatele (aut dedere aut judicare).
A konečně, protože vážná porušení jsou často páchány představiteli států, věnuje se tato práce otázce jejich imunity vůči trestnému stíhání za trestné činy podle mezinárodního práva.
Autorka dospěla k závěru, že vážná porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva by měla být v mezinárodním právu považována za specifickou kategorii, stejně tak jejich oběti, což je již částečně realitou. Mezinárodní právo přiznává obětem vážných porušení některá specifická práva a vytváří specifické mechanismy a instituty, které mají obětem realizaci jejich práv umožnit. Nicméně mezinárodní právo se v této oblasti potýká s velkým množstvím doktrinálních nejasností ohledně práv a postavení obětí těchto porušení a vyžaduje systematizaci práv obětí a jejich pevné teoretické zakotvení tak, aby tato práva byla realistická, ale zároveň nesnižovala standardy aplikovatelné na „běžná“ porušení.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This work focuses within the broad theme of „ Position of the victims of the human rights violations in international law“ on victims of serious human rights violations and serious violations of international humanitarian law (hereinafter only serious violations). The author decided to focus on the victims of serious violations because the research revealed that while the rights of victims of human rights violations are in general relatively settled in theory as well in practice of international law, the rights of the victims of serious violations is an area, which raises several doctrinal questions, encountered rapid development in recent years and continues to develop. Analysis of the rights of the victims of serious violations necessary must be based on the rights of the victims of human rights violations in general, which serves as a baseline for the analysis of the rights of the victims of serious violations. Only in comparison with the general rights of the victims of human rights violations the specifics of the rights of the victims of serious violations stand up.
First the work clarifies the terms “serious violations of human rights and international humanitarian law” in light of the issue of hierarchy of norms of international law. After clarifying what is meant for the purposes of this work by the term “serious violations of human rights and international humanitarian law”, the work defines victims of such violations. The first part of the work concludes with information about what are the needs of victims of such violations, which should be ideally reflected in the legislation.
The second part of work points out the specifics of the serious human rights violations and violations of international humanitarian law and their victims and why therefore such violations and their victims should be specific category and should be paid special attention in international law.
The work contains short historical excursion into development of the rights of serious violations of human rights and international human rights law.
International standards on rights of the victims of crime providing guidelines to the states on the rights of the victims of national level, influence the rights of the victims in international law and are therefore included into the work for comparison as well as because the rights of victims of serious violations are often realized on the national level, which makes these standards relevant for these victims as well.
Finally the next part of the work addresses the rights of the victims of violations in international law. The rights of the victims of serious human rights violations are divided in this work into four basic groups: right to effective remedy and access to justice, right to protection, right to participation in proceedings and right to know the truth. The right to effective remedy than includes right that the continuing violation is terminated, establishing judicial and/or administrative mechanism addressing alleged violations, investigation of alleged violation, prosecution of individuals responsible for the violation, adequate, effective and prompt reparation of the harm suffered, adopting measures to prevent repetition of the violations, in some cases also right to have preliminary measures adopted. This part presents against the background of rights of victims of human rights violations in general specific rights of victims of serious violations. Specific rights of victims of serious violations require also special mechanisms for their realization. Last chapter is devoted to such mechanisms.
Recently many interesting concepts has emerged in the area of serious violations of human rights and international humanitarian law, concerning which no clear standards exist and which are subject of academic discussions. Despite such concepts do not directly regulate rights of victims of serious violations, they are closely related to realization of such rights. These institutes are examples of how international law and practice react to specifics of the serious and especially mass violations. The work first addresses relatively new institute of pilot judgment of the European Court of Human Rights. Exemption from exhausting national remedies allows victims to file a complaint to international bodies monitoring compliance with human rights norms in situations, when state fails to provide effective remedy, which is common in cases of human rights violations, when state participates in the violations. International criminal law is important mechanism for victims of serious violations exactly because the state is unwilling or unable to prosecute violations. Therefore part of this work is devoted to international criminal law. International law establishes obligations of the states to cooperate with each other in investigation, prosecution and sentencing of the perpetrators of some crimes under international law. Obligation of the states to cooperate on fighting impunity is considered by some authors to be a norm of international customary law. Considering importance of this obligation for the rights of the victims, this work pays attention to this institute. Finally effective realization of victim rights would be effective enhanced by universal jurisdiction as it allows any state to prosecute perpetrators of serious violations if the state of territorial or personal jurisdiction, does not fulfill its international obligation to launch investigation and prosecute crimes under international law. Conditions for exercising the universal jurisdiction are not absolutely clear in international law and therefore it is not often exercise in practice. Universal jurisdiction is often confused with the obligation of the state to prosecute or extradite (aut dedere aut judicare). Finally because serious violations are often committed by state officials, this work addresses the issue of their immunity from prosecution for crimes under international law.
The author has reached conclusions that serious violations of human rights and international humanitarian law should be specific category under international law as well as their victims, that is being partially reality. International law grants victims of serious violations some specific rights and creates specific mechanisms and institutes for victims to enable them realization of their rights. Nevertheless international law faces much doctrinal ambitiousness concerning rights and position of victims of these violations and requires systematization and firm theoretical basis so that these rights are realistic on one hand and on the other hand do not lower standards applicable in cases of “ordinary” violations.