Stabilizační role Egypta na Blízkém východě: Egypt jako zaujatý mediátor v izraelsko-palestinském konfliktu

• Název práce v češtině: Stabilizační role Egypta na Blízkém východě: ; Egypt jako zaujatý mediátor v izraelsko-palestinském konfliktu
• Název v anglickém jazyce: Stabilizing role of Egypt in the Middle East
• Klíčová slova: Zaujatý mediátor, izraelsko-palestinský konflikt, Egypt, řešení konfliktů, bezpečnost na Blízkém východě
• Klíčová slova anglicky: Biased mediator, isreali-palestinian conflict, Egypt , conflict resolution, security in the Middle East
• Akademický rok vypsání: 2010/2011
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Vít Střítecký, M.Phil., Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 31.05.2010
• Datum zadání: 31.05.2010
• Datum a čas obhajoby: 21.06.2011 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 20.05.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 21.06.2011
• Oponenti: PhDr. Lucie Hindlsová, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Práce bude zpracovávána formou případové studie. Na příklad Egypta a jeho roli v
izraelsko-palestinském konfliktu bude aplikována teorie o “zaujatém mediátorovi”, jak ji
formulují Kydd, Princen, Smith, Hartman, Svenssen a další. První část práce se bude věnovat
teorii mediace s důrazem na specifika a výhody „zaujaté mediace“, v druhé části bude
identifikován izraelsko-palestinský konflikt jako konflikt vyžaudující tento druh mediace, a
představen Egypt coby zaujatý mediátor.
Výzkum bude vycházet z realistického pojetí mezinárodních vztahů, tedy jako prostředí,
ve kterém jsou státy hlavními aktéry, a ty sledují především své bezpečnostní zájmy, a navazují
vztahy s ostatními aktéry systému pro jejich zajištění. Jistým sporným bodem ale může být
otázka vlivu vnitropolitické situace na aplikaci zahraniční politiky v praxi.
Pro faktický základ výzkumu budou použity sekundární, a kde bude možné primární
prameny (oficiální dokumenty, proslovy, atd.). Důležitým zdrojem bude současný egyptský,
izraelský, palestinský a západní tisk. Práce vezme v potaz rozdíl mezi oficiálním (vládním)
egyptským vnímáním problematiky, které zdůrazňuje nezastupitelnou roli Egypta v řešení
izraelsko-palestinského konfliktu, a kritičtějším pohledem za hranicemi Egypta, který
zpochybňuje vůli, nebo vůbec schopnost Egypta mírový proces jakkoli ovlivnit.

Seznam odborné literatury

a) neperiodická
Tamimi, Azzam (2007) Hamas, Unwritten Chapters. London: Hurst and Company.
Princen, Thomas (2006) Intermediaries in International Conflict. Princeton University Press.
Ruthven, Malise (2004) Fundamentalism, The Search for Meaning. New York: Oxford
University Press.
Ramsbothen, Oliver, Woodhouse, Tom, Miall Hugh (2006) Contemporary Conflict Resolution.
Cambridge: Polity Press.
Touval, Saadia (1982)The peace brokers : mediators in the Arab-Israeli conflict, 1948-1979.
Princeton : Princeton University.
Shlaim, Avi (2000) The Iron Wall, Israel and the Arab World. London: Penguin Books.
Wallensteen, Peter (2002) Understanding conflict resolution : war, peace and the global system.
London: SAGE.
Waisová, Šárka (2005) Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Portál.
Maurice A. East, Justin L. Robertson (2005) Diplomacy and developing nations: post-Cold War
foreign policy-making structures and processes. London : Routledge.
Aftandillan, Gregory L. (1993) Egypt's Bid for Arab Leadership: Implications for U.S. Policy.
New York: Council on Foreign Relations.
ed. Maoz, Zeev (1997) Regional Security in the Middle East: Past Present and Future. London:
Frank Cass & Co. Ltd.
ed. Bercovitch, Jacob (1995) Resolving International Conflicts, Theory and Practice of
Mediation. Lynne Rienner Publishers.
eds. Bercovitch, Jacob, Rubin, Jeffrey Z. (1992) Mediation in International Relations, Multiple
Approaches to Conflict Management. St. Martin’s Press.
ed. Sobel, Lester A.(1980) Peace-making in the Middle East. New York : Facts on File.
Lust – Okar, Ellen (2005) Structuring conflict in the Arab world : incumbents, opponents and
institutions. Cambridge: Cambridge University Press.
Fischer, Donald J. (2001) Methods of Third-party intervention. Berghof Research Center fo
Constructive Conflict Management.
b) periodická
Cakrment, David, James, Patrick (1996) Two-Level Games and Third-Party Intervention:
Evidence from Ethnic Conflict in the Balkans and South Asia. Canadian Journal of Political
Science / Revue canadienne de science politique Vol. 29, No. 3 (Sep., 1996), pp. 521-554.
Canadian Political Science Association and the Société québécoise de science politique. Stabilní
URL: http://www.jstor.org/stable/3232428
Sabet, Amr G. E. (1998) The Peace Process and the Politics of Conflict Resolution. Journal of
Palestine Studies, Vol. 27, No. 4 (Summer, 1998), pp. 5-19. University of California Press on
behalf of the Institute for Palestine Studies. Stabilní URL: http://www.jstor.org/stable/2538127
The Middle East Quarterly
Journal of Peace Research
Middle East Review of International Affairs (MERIA)
Middle East Policy
Journal of Conflict Resolution
Journal of Palestine Studies
Peace, Conflict and Development Journal
International Studies Quarterly
Le Monde Diplomatique
c) další zdroje
thinktanky (online)
Middle East Forum – konzervativní americký online thinktank
www.meforum.org
The International Crisis Group – thinktank
www.crisisgroup.org
Middle East Web Gateway
http://mideastweb.org/
Middle East Strategy at Harvard Blog
http://blogs.law.harvard.edu/mesh/
Tisk online:
egyptský denník Al Masry Al Youm
http://www.almasryalyoum.com/en
egyptský pro-vládní týdenník Al Ahram
http://weekly.ahram.org.eg/
BBC zpravodajský server
www.bbc.co.uk
WAFA: palestinská tisková agentura
http://wafa.ps/english/
francouzský deník Le monde
http://www.lemonde.fr/
libanonský deník Daily Star
http://www.dailystar.com.lb/
As Sharq al Awsat – arabský denník v anglickém jazyce
http://www.aawsat.com/english/
katarský zpravodajský

Předběžná náplň práce

Izraelsko-palestinský konflikt je jedním z nejdéle trvajících konfliktů v novodobé historii
s destabilizujícím vlivem na region Blízkého východu, ale také mimo něj. Od jeho počátku
přesahuje tento konflikt původní spor mezi sionistickou vizí židovských přistěhovalců na území
Palestiny a jejími arabskými obyvateli, aby se stal bojištěm pro znepřátelené třetí strany a hrací
kartou v mezinárodní mocenské politice. Konflikt, který se s válkou o nezávislost Izraele z roku
1948 rozvinul v konflikt izraelsko-arabský doprovázejí četné, a do jisté míry neúspěšné snahy o
jeho vyřešení ve formě rezolucí mezinárodních organizací, mediace státních, nestátních a
mezinárodních aktérů, vojenských intervencí, mezinárodních mírových konferencí, atd. Do
dnešního dne byly uzavřeny mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem, Izraelem a Organizací
pro Osvobození Palestiny a s Jordánskem, k dosažení trvalého míru mezi Izraelem a palestinskou
stranou, mimo jiné, však prozatím nedošlo.
Mediace jako forma mírové intervence třetí strany za účelem vyřešení konfliktu byla do
současnosti zásadním prostředkem zmírnění konfliktních izraelsko-arabských vztahů. Mezi
nejvýznamnější mediátory patří Spojené státy (Dohody z Camp David 1978-79, Madridská
konference 1991), nebo Norsko (Dohody z Osla 1993), ale nově také Egypt. Literatura zabývající
se teoriemi řešení konfliktů z větší části vyzvedává neutralitu a nestrannost jako klíčové
charakteristiky třetí strany vstupující do konfliktu jako mediátor (Fischer, Moore a další), jak
tomu bylo v případě Norska. Alternativní přístupy (Kydd, Princen, Smith, Hartman, Svenssen a
další) však připouštějí, až preferují větší míru zainteresovanosti a vlivu třetích stran (příklad
Spojených států), a to především v konfliktech s dlouhou historií neúspěšných snah o jejich
vyřešení. Zaujatost a vliv totiž poskytují mediátorovi širší prostor pro manévrování a donucení
stran k přijetí kompromisu.
Popisu tzv. „zaujatého mediátora“ vyhovuje vedle Spojených států také Egypt vzhledem k
tradičním vazbám na palestinskou stranu a jeho ústřední rolí v izraelsko-arabském konfliktu před
rokem 1979. Jako země sousedící s pásmem Gazy a Izraelem, udržující vztahy jak s Izraelem tak
s aktéry na palestinské politické scéně, a bojující s islamismem na domácí půdě, má Egypt silné
zájmy na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, a je i logicky nezbytnou součástí snah o
jeho vyřešení. Co se vlivu v regionu týče, Egypt je možné klasifikovat jako regionální mocnost i
přes četné ekonomické a demografické problémy, se kterými se potýká. V posledních letech
Egypt coby mediátor vstoupil do povědomí v souvislosti s izralesko-palestinskými jednáními v
roce 2000, po vítězství islamistického hnutí Hamás ve volbách do Palestinské samosprávy v roce
2006, a během války v Gaze na přelomu roku 2008/2009, kdy působil jako hlavní mediátor
mezi Hamásem a umírněným palestinským hnutím Fatah, a mezi Hamásem a Izraelem. V
současné době Egypt pokračuje ve snahách o mírové řešení konfliktu a je pravidelnou destinací
pro jednání izraelských, palestinských, a amerických představitelů. Účastí na mírovém procesu se
Egypt snaží zajistit svou bezpečnost a stabilitu, ale také obhájit svou upadající mocenskou pozici
v regionu.
Nicméně některé zájmy, které Egypt vedou k aktivní roli v mírovém procesu (např. boj
proti islamismu v zemi) egyptskou pozici mediátora omezují, a dávají prostor aktérům jako je
Turecko, které rovněž usiluje o dominantní pozici v regionu Blízkého východu. V souvislosti s
očekávaným odstoupením prezidenta Mubáraka vzniká také otázka politické stability Egypta,
která do velké míry ovlivní schopnost země jakkoli vlivné účasti na mírovém procesu.
Cílem práce je dokázat na příkladu egyptské intervence v izraelsko-palestinském
konfliktu, že vedle obecně přijímané mediace nestranného aktéra může přinést úspěch i mediace
aktéra, který je zaujatý a má v řešení konfliktu své konkrétné zájmy. Práce má také poukázat na
limitace tohoto druhu mediace, které spočívají ani ne tak v jejím charakteru jako takovém, jako
především v nedostatku vnitřní stability mediujícího státu. Záměrem této případové studie je
rovněž objasnit současnou zahraničně-politickou orientaci Egypta, a jeho potenciál přispět
k bezpečnosti v regionu Blízkého východu, což je i téma, kterému se nedostává rozsháhlého
zájmu v české odborné literatuře.

ÚVOD
I. FORMULACE KONCEPTU ZAUJATÉHO MEDIÁTORA - TEORETICKÁ ČÁST
o Mediace obecně a v kontextu jiných způsobů intervence třetích stran v konfliktech
o Debata zaujatý vs. neutrální mediátor
a. prolomení tabu neutrality v mediaci, pohledy na zaujatost
třetích stran
b. druh konfliktu jako faktor druhu mediace
c. popis zaujatého mediátora (historické vazby, zájmy, vliv)
o Faktory úspěšné rezoluce konfliktu za pomoci zaujatého mediátora
a. vnitřní stabilita na straně mediátora – politická legitimita
b. pozice mediátora v mezinárodním prostředí a jeho
schopnost ovlivňovat ostatní aktéry v něm
c. načasování vyjednávání - “ripeness” a “bod zlomu”
II. EGYPT JAKO ZAUJATÝ MEDIÁTOR V IZRAELSKO-PALESTINSKÉM
KONFLIKTU? APLIKACE TEORIE ZAUJATÉHO MEDIÁTORA
o úvod do izraelsko-palestinského konfliktu
o aplikace teorie „zaujatého mediátora“ na Egypt
a. Egypt - tradiční ochránce palestinských práv?
b. egyptské zájmy v řešení izraelsko-palestinského konfliktu
c. Egypt jako regionální mocnost (historie vs. současnost)
faktory úspěšné egyptské mediace v izraelsko-palestinském konfliktu
a. vnitřní stabilita Egypta – otázka legitimity politické
autority, problém islamismu
b. míra podpory Spojených států a mezinárodní komunity
egypstké roli v mírovém procesu
c. načasování a vstup Egypta do vyjednávání (devadesátá léta,
neůspěšné jednání Camp David II, voj. operace Lité olovo,
Káhirská deklarace)
o Hodnocení role Egypta v IP konfliktu - limitace egyptské mediační a tak i stabilizační role
v regionu, vzestup Turecka jako nového regionálního hráče
ZÁVĚR
Citace
Seznam literatury