Écrire le monde en Marchant. Une apporche de la modernité en Bohême et en France du début du XIXe siécle aux années 1948

• Název práce v jazyce práce (francouzština): Écrire le monde en Marchant. Une apporche de la modernité en Bohême et en France du début du XIX^e siécle aux années 1948
• Název práce v češtině: Jít a psát. Způsob poznávání moderního světa v Čechách a ve Francii od začátku 19. století do roku 1948
• Název v anglickém jazyce: Walking and writing the world. An approach to modernity in Bohemia and France from the beginnig of the 19 th century to the 1948's
• Klíčová slova: poutníci, flâneur, procházky, moderní společnost, město, Praha, Paříž, česká literatura, český a polský Romantismus, surrealismus, Skupina 42.
• Klíčová slova anglicky: pilgrim, flâneur, wandering, modernity, city, Prague, Paris, Czech literature, Czech and Polish Romanticism, surrealism, Groupe 42, Skupina 42
• Akademický rok vypsání: 2005/2006
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: francouzština
• Ústav: Centrum komparatistiky (21-CKOM)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Zdeněk Hrbata, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 02.02.2011
• Datum zadání: 02.02.2011
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum a čas obhajoby: 18.03.2011 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 14.02.2011
• Datum proběhlé obhajoby: 18.03.2011
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná pracovníkem v zastoupení a finalizovaná
• Oponenti: prof. PhDr. Petr Kyloušek, CSc.

Zásady pro vypracování

Tato disertační práce vychází z tematického výzkumu podob moderního poutnictví v české a francouzské literatuře od začátku 19. století do roku 1948. Jedním z jejích cílů je rozšířit spektrum poznatků o kulturních výměnách a paralelách mezi Čechami a Francií na příkladu literárních textů různých žánrů, pro něž je chůze inspiračním prvkem.

Postava poutníka tvoří leitmotiv české literatury. V díle Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce[1] se poutník objevuje jako křesťanský symbol hledání smyslu života a cesty do Ráje. Český jazyk používá termínu poutník ve dvojím slova smyslu. Zaprvé se jedná o poutníka zbožného, který vykonává náboženskou cestu na některé z poutních míst. Zadruhé hovoříme o poutníkovi jako o cestovateli. Francouzština druhého užití slova nezná. Úvodní část disertační práce se zabývá etymologickým vývojem slova „poutník“ v českém a ve francouzském jazyce. Důraz je kladen na odlišnost chápání tohoto termínu v obou zemích. Francouzština obsahuje jiné výrazy pro putování. Jednou z obdob českého poutníka je „flâneur“, postava zasazená do prostředí pařížských ulic.
Pojem poutnictví chápeme jako způsob meditace člověka nad svým vlastním osudem a jako praktickou možnost poznávání světa. Usebrání a hledání odpovědí na otázky lidské existence jsou také výchozími body Dum samotářského chodce (Les Rêveries du promeneur solitaire) Jean-Jacques Rousseaua.[2] Tento filozof utíká z Paříže do přírody. Stejně tak činí i Karel Hynek Mácha. Jeho poutě vedou mimo městské brány. Jedině v přírodním prostředí, daleko od civilizace, může básník meditovat nad svým osudem a nad smyslem lidského života. Od druhé poloviny 19. století mnoho básníků a spisovatelů hledá inspiraci na ulicích velkoměst, například Charles Baudelaire shledává Paříž plnou okouzlujících básnických témat. Tato disertace se snaží ukázat na vybraných literárních textech, že procházky v městském prostředí mohou vést k zamyšlení nad existencí člověka v moderním světě podobně, jako pouť vede k zamyšlení nad osudem jednotlivce.
Spolu se změnami životního stylu během druhé poloviny 19. století přichází i touha po nových možnostech literárních. Práce zkoumá změny básnického přístupu k modernímu světu v české a francouzské literatuře.
Aby demonstrace byla úplná, v první řadě bylo nutné provést rozsáhlý výzkum literárních zdrojů. Zvolené texty je možné rozdělit do čtyř kategorií. První velkou množinu tvoří literární díla, ve kterých se objevují postavy poutníků, chodců či „flâneurů“. Jedná se o texty básnické i prozaické. Druhou skupinou zkoumaných materiálů jsou díla autobiografická. Téma pouti v nich může být obsaženo dvěma různými způsoby. Autor vypráví své zkušenosti nabyté během procházek v určitém prostředí, povětšině městském. Může se však jednat i o fiktivní příběh, ke kterému byl autor inspirován při návštěvě místa, do kterého je příběh zasazen. V tomto případě je chůze inspirativním prvkem pro napsání daného textu. Třetí kategorií zkoumaných zdrojů jsou díla, ve kterých se autor stylizuje do role poutníka, což ho vede k filozofickému zamyšlení nad svou existencí a nad smyslem života. V některých případech se autor identifikuje s mytickou postavou věčného Žida, pro nějž je, podle legendy, chůze trestem. Čtvrtým druhem zkoumané literatury jsou díla teoreticky-kritická, která se snaží vysvětlit pojem poutnictví z určitého úhlu pohledu. Jedná se zejména o interpretaci tématu poutnictví v české literatuře z ideologicky předem daného stanoviska. Za účelem co nejširšího pojetí tématu moderního poutnictví v české a francouzské literatuře jsem se rozhodla začlenit do své práce také výtvarné podoby postav poutníků a chodců. Při této příležitosti se mi podařilo objevit sérii karikatur „pražského šviháka“ zvaného „gigrle“, který se vyskytoval v humoristickém tisku, zejména v Novém Palečkovi a v Humoristických listech na konci 19. století.
Jak už bylo řečeno, analyzovaná díla patří do různých literárních žánrů. Pro jejich správnou interpretaci se ukázalo jako nezbytné nejen prozkoumat historický a kulturně-sociální kontext doby jejich vzniku, ale také uvědomit si jakou roli hraje daný text v rámci autorova díla. Téma chůze, poutnictví či bloudění se v určitých periodách zejména české moderní literatury jeví jako nosný symbol situace člověka a národa. Tento postup vedl také ke zkoumání vzniku nových literárních žánrů v české a francouzské literatuře. Zajímaly mě zejména okolnosti, které přiměly autory, aby se oprostili od předchozích tvůrčích postupů a vytvořili nový proud odpovídající nově nastalé historické situaci.
Výběr české a francouzské literatury nebyl dán pouze mým zájmem o ně a jazykovými dovednostmi. Některé texty francouzských autorů byly inspirovány jejich cestami do Čech. Stejně tak se v této práci zabýváme díly českých autorů, ve kterých se odráží jejich zkušenosti z pobytu ve Francii. Cílem bylo zachytit obraz Prahy a Paříže očima básníků-chodců.
Korpus disertační práce je tvořen texty, které byly napsány mezi lety 1834 a 1948. První datum odkazuje na rok vzniku Pouti krkonošské Karla Hynka Máchy.[3] Druhé je spjato s únorovým převratem, který přinesl závažné změny ve vývoji české literatury, která byla mimo jiné rozdělena na dva proudy: oficiální a „undergroundový“. Rok 1948 znamenal také konec existence Skupiny 42. Její existence byla v následujících letech zcela vymazána z veřejného povědomí.
Chůze a psaní mají mnoho společného. Tematický rozbor postav chodců mě přivedl ke zkoumání vývoje literárních žánrů a stylů tvorby, pro které je chůze důležitým zdrojem inspirace. Kontemplace je nedílnou součástí Rousseauových procházek. Je také cílem „flâneurství”. Pozorování městského prostoru vyžaduje nové tvůrčí přístupy. Baudelaire přizpůsobuje své pařížské zkušenosti styl psaní. Báseň v próze se rodí z nutkavé potřeby autora napodobit rytmus chůze: „[ …] pour s’adapter aux mouvements lyriques de l’âme, aux ondulations de la rêverie, aux soubresauts de la conscience.“[4] Básník se tímto novým literárním žánrem odpoutává od romantické estetiky. Příroda je nahrazena městskými ulicemi, rýmy poetickou prózou. Nutkání přizpůsobit se městskému prostoru a novému rytmu moderní společnosti je jen jednou etapou literárního a kulturního vývoje, během něhož se básníci a spisovatelé, „flâneuři“ a chodci, snaží zachytit podoby skutečnosti a kladou si otázky týkající se lidské existence. Během 19. století nabývá na popularitě novinový fejeton. Tento literární útvar využívá „flâneurství“ jako zdroje inspirace. Podle německého filosofa žijícího v Paříži, Waltera Benjamina, novinář a „flâneur“ spolu sdílejí kritický pohled na svět. Procházka je také podobna psychickému automatismu surrealistů. Stejně jako tento styl tvorby, je založena na principu náhody. Nakonec samo město je prostor, ve kterém dochází k náhodnému sousedství heterogenních historických památek, sociologických a kulturních jevů. Vizuální diversita a zvukové podněty městských ulic se odráží také v poetice básníků Skupiny 42. Nahodilost a pestrost městského života je naznačena fragmentární formou verše.

Analýza postav chodců v české a francouzské literatuře mě dovedla i k hlubšímu zamyšlení nad obrazem moderního světa a nad specifiky vývoj české a francouzské literatury během druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století.
„Flâneur“ je typicky pařížskou postavou. Tato metropole nabízí návštěvníkům nesčetná překvapení. Do role pařížského „flâneura” se dostal i český básník, spisovatel a novinář Jan Neruda.[5] I on, podobně jako později Louis Aragon a Walter Benjamin, poukázal na výjimečnost pasáží v centru města, díky nimž se veřejný prostor stává útulným místem vzbuzujícím v chodcích pocit jistoty. Město samo podléhá fenoménu, který jsem označila slovy Gilberta Duranda „gulliverizace“. Na malý prostor je vměstnáno množství lidí a předmětů. Z jejich interakce pak vzniká atmosféra specifická pro každou metropoli.
Paříž je až do konce devatenáctého století městem technického a kulturního pokroku. Od roku 1900 je patrné ustrnutí a v textech, které jsou předmětem zkoumání této práce, se ozývá nostalgie. Ve dvacátých letech dvacátého století Louis Aragon poukazuje v Pařížském venkovanovi^[6] na nebezpečí zániku starých kaváren a podniků v pařížských pasážích. O deset let později se Léon-Paul Fargue rozpomíná na staré dobré časy Paříže, jejíž ulice brázdily omnibusy a na bulvárech se linula vůně kávy a čerstvého pečiva.[7]
Zatímco procházky pařížských a pražských surrealistů vedly často k návratu do dětství a autoři ve svých textech líčili osobní vzpomínky, Fargueův návrat do minulosti je motivován nejen touhou po opětovném prožití dětského věku, ale také pocitem, že připomínání slavné pařížské minulosti, a zejména období okolo roku 1900 nazývané „belle époque“, může ochránit hlavní město Francie před zkázou, kterou mu hrozí německá velmoc na začátku Druhé světové války.
Na konci třicátých let se téma nebezpečí zničení Prahy objevuje také v Nezvalově Pražském chodci.^[8] Název tohoto poetického textu o Praze odkazuje na stejnojmennou povídku Guillauma Apollinaira, básníka, který měl velký vliv na řadu českých autorů. V Apollinairovi návštěva Prahy podnítila zájem o literární mýtus o věčném Židovi. Poutníci, chodci a kráčivci se v literárních textech, ale i ve výtvarných dílech vzniknuvších ve třicátých letech 20. století vyskytují hojně. Někteří autoři se otevřeně hlásí k odkazu motivu poutníka v díle Karla Hynka Máchy, jehož sté výročí úmrtí se v roce 1936 stane příležitostí k demonstraci národní sounáležitosti. Po německé okupaci tvoří Vladimír Holan postavu „vrátkého kráčivce“, symbolu bezmocného, zlomeného a zbědovaného člověka. Cesta Holanova vypravěče Prvního testamentu je poutí do krajin dětství a snů.[9] Vypravěč opouští temné město, aby navštívil svou dávnou přítelkyni, zapomněl na strasti války a nahlédl do světlejších sfér lidské existence. Temnota, noc, či černý mrak se objevují také na obrazech a grafických listech českých výtvarných umělců od druhé poloviny třicátých let. Temno symbolizuje zdánlivě bezvýchodnou politickou situaci, ve které se ocitá Československo. František Hudeček, zakládající člen skupiny 42, vytváří postavu nočního chodce, člověka, jenž se při procházkách po městských ulicích a při pozorování hvězdného nebe zamýšlí nad svým údělem a nad údělem lidské civilizace vůbec.
Poutnictví a „flâneurství“ mají společný základ v touze člověka poznat svět, v němž žije na cestách a v ulicích velkoměst. Tato disertační práce zkoumá také opačný druh chůze: bloudění. Toto může být pojato jako trest, a to například ve variantách literárního mýtu o bludném Židu. Téma bloudění je také ztvárněno jako důsledek psychického rozpoložení hlavního hrdiny Gotické duše Jiřího Karáska ze Lvovic.[10] Konec 19. století je v českých zemích spojen s pocitem bezradnosti, hledání nových směrů a to jak na poli kulturním a uměleckém, tak v oblasti politické a sociální. Postavy zbloudilců, náměsíčníků a Ahasverů se proto stávají na čas leitmotivem českého umění a literatury.
Naše disertační práce se snaží zachytit podoby poutnictví a jeho obdoby v 19. a ve 20. století. Tento způsob poznávání světa vede člověka k zamyšlení nad sebou samým i nad situací společnosti, ve které žije, potažmo nad směřováním celého lidstva. I přes to, že samotný termín poutnictví je specifický pouze pro český kulturní kontext, jeho varianty se vyskytují i ve francouzské literatuře. Další rozšířené bádání, zejména na poli německé a středoevropské literatury, by mohlo potvrdit důležitost tohoto literárního a uměleckého přístupu ke světu.
[1] Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, napsáno v roce 1623, vydáno v Amsterdamu v roce 1631.
[2] Jean-Jacques Rousseau, Les Rêveries du promeneur solitaire, napsáno mezi lety 1776-1778, vydáno v Lausanne, François Grasset & Comp., 1782; z francouzštiny přeložil Karel Šafář, Dumy samotářského chodce, Praha, SNKLU, 1962.
[3] Karel Hynek Mácha, Pouť krkonošská (napsáno mezi 1833 et 1834). In: Marinka a jiné drobné prósy. Praha, L. Mazáč, 1928.
[4] Charles Baudelaire, Le Spleen de Paris (Petits poèmes en prose), Paris, Michel Lévy, 1869. Citováno podle Œuvres complètes I, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1993, s. 275-276; Malé básně v próze, z francouzštiny přeložil Hanuš Jelínek, Pardubice, V. Vokolek, 1932.
[5] Jan Neruda, Pařížské obrázky, feuilletony, Praha, Sklad Slovanského kněhkupectví J. Nováka a Josefa R. Vilímka, 1864.
[6] Louis Aragon, Le Paysan de Paris, Paris, Gallimard, 1926; Pařížský venkovan; Anicet neboli panoráma, z francouzštiny přeložila Věra Smetanová, Anicet neboli panoráma přeložil Stanislav Jirsa a Petr Kopta, Praha, SNKLU, 1964.
[7] Léon-Paul Fargue, Le Piéton de Paris, Paris, Gallimard, 1939; Nové vydání: Le Piéton de Paris suivi de D’après Paris,Paris, Gallimard, 2007.
[8] Guillaume Apollinaire, Le Passant de Prague. In : Hérésiarque et Cie, Paris, Éditions Stock, 1910; Vítězslav Nezval, Pražský chodec, Praha, Fr. Borový, 1938.
[9] Vladimír Holan, První testament, Praha, Fr. Borový, 1940.
[10] Jiří Karásek ze Lvovic, Gotická duše, Praha, Kamilla Neumannová, 1905.

Seznam odborné literatury

Historické zdroje
Bunyan John, The Pilgrim’s Progress from this World, to That which is to Come : Delivered under the Similitude of a Dream Wherein is Discovered, The Manner of his Setting out, His Dangerous Journey ; And Safe Arrival at the Desired Country, London, Nath. Ponder, 1678.
Cayet Pierre Victor Palma, Chronologie septénaire de l’histoire de la paix entre les Roys de France et d’Espagne, contenant les choses les plus mémorables advenues en France, Espagne, Allemagne, Italie, Angleterre, Escosse, Flandres, Hongrie, Pologne, Suece, Transsilvanie, et autres endroits de l’Europe : avec le succez de plusieurs navigations faictes aux Indes Orientales, Occidentales et Septentrionales, depuis le commencement de l’an 1598, jusques à la fin de l’an 1604, Paris, J. Richer, 1605.
Cazotte Jacques, Le diable amoureux. Nouvelle espagnole, Paris, Le Jay Edme-Jean, 1772 ; rééd. Le Diable amoureux, roman fantastique par J. Cazotte, précédé de sa vie, de son procès et de ses prophéties et révélations par Gérard de Nerval, illustré par Édouard de Beaumont, Paris, Ganivet, 1845.
Favart Charles Nicolas Joseph Justin, Le Diable boiteux ou la Chose impossible, divertissement en 1 acte mêlé de vaudevilles par F. Favart le fils. (Paris, comédiens Italiens, 27 septembre 1782), Paris, Vve Duchesne, 1782.
Komenský Jan Amos, Labyrint světa a ráj srdce (1623), vydáno v Amsterdamu v roce 1631. Nové vydání: Praha, Naše vojsko, 1956.
Lesage Alain-René, Le Diable boiteux, Paris chez la Vve Barbin, 1707.
Mandeville Jean de, Le livre des merveilles du monde (Itineraria), écrit entre 1355 et 1357, imprimé pour la première fois en 1478 ; rééd. Paris, CNRS, 2000 ; Cestopis, přoloženo Vavřincem z Březové, Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout, 1911.
Mercier Louis-Sébastien, Tableau de Paris, Hambourg, Virchaux et Neuchâtel, S. Fauche, 1781-1782 ; rééd. Paris, Robert Laffont, 1990.
Pascal Blaise, Pensées, (publié à Paris en 1669), rééd. Paris, Librairie Ch. Delagrave, 1887.
Rousseau Jean-Jacques, Discours sur les sciences et les arts, Discours sur l’origine de l’inégalité, Rêveries du promeneur solitaire, Paris, Ernest Flammarion, Éditeur, 1938; Dumy samotářského chodce, z francouzštiny přeložil Karel Šafář, Praha, SNKLU, 1962.


Zdroje – 19. století

Balzac Honoré de, La comédie humaine VII, Études philosophiques. Études analytiques, Paris, Éditions du Seuil, 1966.
Balzac Honoré de, Œuvres diverses, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1990.
Baudelaire Charles, Correspondance II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1973.
Baudelaire Charles, Les Fleurs du mal, Les Épaves - bribes - Poèmes divers -Amœnitates belgicæ, Paris, Éditions Garnier Frères, « Classiques Garnier », 1961.
Baudelaire Charles, Les Fleurs du mal, Paris, Poulet-Malassis et De Broise, 1857, réed. Paris, Garnier- Flammarion, 1964.
Baudelaire Charles, Œuvres complètes I, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1975.
Baudelaire Charles, Œuvres complètes II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1976.
Baudelaire Charles, Výbor z « Květů zla », přeložil Jaroslav Vrchlický, Praha, Jan Otto, 1895.
Champfleury, Le Réalisme, Paris, Michel Lévy Frères, 1857.
Erben Karel Jaromír, Kytice z pověstí národních, Praha, J. Pospíšil, 1853.
Gautier Théophile, Œuvres poétiques complètes, Éd. de Michel Brix, Paris, Bartillat, 2004.
Goncourt Edmond de, Journal des Goncourt, Mémoire de la vie littéraire, deuxième volume, 1862-1865, Paris, G. Charpantier et Cie, éditeurs, 1888.
Houwald Ernst von, Das Wiedersehen auf dem St.Bernhard. In : Gesammelte Schriften, tome VII, Wienne, Franz Ludwig, 1827.
Huart Louis, Physiologie du flâneur, tome 1, par M. Louis Huart, vignettes par MM. Alophe, Daumier et Maurisset, Aubert et Cie, Paris, Lavigne, 1841.
Karásek ze Lvovic Jiří, Gotická duše, Praha, Kamilla Neumannová, 1905.
Karásek ze Lvovic Jiří, Román Manfreda Macmillena, Praha, Kamilla Neumannová, 1907.
Karásek ze Lvovic Jiří, Vilém Závada « Chvíli u Jiřího Karáska ze Lvovic », Rozpravy Aventina, týdeník pro literaturu, umění a kritiku, roč. VI., č. 4, 1930-1931, s. 37-38.
Karásek ze Lvovic Jiří, Zazděná okna, Velké Meziříčí, Nakladatelství Šaška a Frgala, 1894.
Lautréamont, Œuvres complètes, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 2009.
Le Diable à Paris, du 6 février 1859, 1^e année, No. 2, Paris, Saveur-Galeaz, 1859.
Mácha Karel Hynek, Básně a dramatické zlomky, Knihovna Klasiků, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959.
Mácha Karel Hynek, Byl lásky čas (deník z roku 1835), Canada Toronto, Sixty-Eight Publishers, 1980.
Mácha Karel Hynek, Prózy, Praha, Nakladatelství Lidové Noviny, « Česká knižnice », 2008.
Mácha Karel Hynek, Zemi krásnou, zemi milovanou…, Výbor z díla, Praha, Naše vojsko, 1956.
Mickiewicz Adam, Le Livre des Pèlerins polonais, trad. du polonais par le comte Charles de Montalembert, suivi d’un Hymne à la Pologne par Félicité Robert de La Mennais, Paris, E. Renduel, 1833 ; réed. Paris, Egloff, 1947.
Neruda Jan, Dílo Jana Nerudy III, Drobná prósa, Praha, Nakladatel Kvasnička a Hampl, 1923.
Neruda Jan, Dílo Jana Nerudy XII, Feuilletony z let 1863 a 1864, Praha, Nakladatelé Kvasnička a Hampl, 1924.
Neruda Jan, Dílo Jana Nerudy XX, Divadelní studie a referáty, Do « Prozatimního » 1857-1862, Praha, Nakladatelé Kvasnička a Hampl, 1924.
Neruda Jan, Dílo Jana Nerudy XXIV - Literatura 1. Do konce let šedesátých, Praha, Kvasnička et Hampl, 1925.
Neruda Jan, Dopisy I, Spisy Jana Nerudy, Praha, sv. 38, SNKLU, 1963-1965.
Neruda Jan, Hřbitovní kvítí, Praha, Karel Bellmann, 1858.
Neruda Jan, Pařížské obrázky, Praha, Sklad kněhkupectví J. Nováka a Josefa R. Vilímka, 1864.
Neruda Jan, Život Jana Nerudy, IV, Dopisy – dokumenty, Arabesky-Rodinná kronika-Pařížské obrázky (1. ledna 1863 – 30. září 1864), Praha, Československý spisovatel, 1956.
Nerval Gérard de, Les Nuits d’octobre. In : Œuvres complètes III, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1993.
Nerval Gérard de, Lorely. Souvenirs d’Allemagne, Paris, Giraud et Dagneau, 1852.
Nerval Gérard de, Œuvres complètes II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1984.
Nerval Gérard de, Œuvres complètes III, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1983.
Nerval Gérard de, Voyage en Orient, Paris, Charpentier, 1851.
Poe Edgar Allan, The Man in the crowd. In : Tales, London, Willey and Putnam, 1846 ; L’Homme des foules, trad. de l’anglais par Charles Baudelaire, in : Nouvelles histoires extraordinaires, Paris, Michel Lévy, 1857.
Pötzl Eduard, Stadtmenschen : ein wiener Skizzenbuch, Vídeň, Erstausgabe Mohr, 1895.
Privat d’Anglemont Alexandre, «Voyage à travers Paris. I. Le Parisien de Paris ». In : Le Corsaire –Satan, le 21 février 1847.
Privat d’Anglemont Alexandre, Paris anecdote. Les industries inconnues, la Childebert, les oiseaux de nuit, la villa des chiffonniers, Paris, S. Jannet, 1854.
Privat d’Anglemont, « Petites célébrités parisiennes. Le Caveau des aveugles et du sauvage ». In : Le Corsaire –Satan, le 21, 22 et 23 novembre 1847.
Quinet Edgar, Ahasvérus, Paris, Ad. Guyot, Londres, Baillères, 1834.
Rilke Rainer Maria, Histoires pragoises, trad. de l’allemand par Maurice Betz, Hélène Zylberberg et Louis Desportes, Paris, Éditions du Seuil, « Points », 1997.
Rilke Rainer Maria, Œuvres en prose, Récits et essais, trad. de l’allemand par Claude Porcell, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1993.
Rilke Rainer Maria, Œuvres poétiques et théâtrales, trad. de l’allemand par Jean-Claude Crespy, éd. Gerarld Stieg, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1997.
Rimbaud Arthur, Œuvres complètes, Paris, Librairie générale française, « La Pochothèque », 1999.
Vrchlický Jaroslav, Okna v bouři, Praha, F. Šimáček, 1894.
Vrchlický Jaroslav, Písně poutníka, Praha, Jan Otto, 1895.

Zdroje – 20. století

Apollinaire Guillaume, Alcools, Paris, Gallimard, 1920.
Apollinaire Guillaume, L’hérésiarque et Cie, Paris, Éditions Stock, 1910.
Apollinaire Guillaume, Œuvres en prose complètes I, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1977.
Aragon Louis, « Du Décor ». In : Film du 15 septembre 1918. Repris dans Chroniques I 1918-1932, Paris, Éditions Stock, 1998, s. 23-27.
Aragon Louis, Anicet ou le Panorama, roman, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1921.
Aragon Louis, La Diane française, poèmes, Paris, La Bibliothèque française, 1951.
Aragon Louis, Le Libertinage, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1924.
Aragon Louis, Le Paysan de Paris, Paris, Gallimard, 1926 ; rééd. « Folio », 2003.
Aragon Louis, Les Aventures de Télémaque, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1922.
Benjamin Walter, Images de pensée, trad. de l’allemand par Jean-François Poirier et Jean Lacoste, Paris, Christian Bourgois, coll. « Détroits »,1998.
Benjamin Walter, Les Chemins du Labyrinthe, textes choisis et présentés par Jean Lacoste, Paris, Collection Voyager avec…, La Quinzaine Littéraire / Louis Vuitton, 2005.
Benjamin Walter, Paris capitale du XIX^e siècle, trad. de l’allemand par Maurice de Gandillac, Rainer Rochlitz et Pierre Rusch. In : Œuvres III, Paris, Gallimard, « Folio essais », 2000 ; (Paris, die Hauptstadt des XIX. Jahrhunderts », in : Walter Benjamin, Gesammelte Schriften, t. I-VII, Francfort-sur-le-Main, Suhrkamp Vermag, 1974-1989).
Benjamin Walter, Paris, capitale du XIX^e siècle. Le livre des passages, trad. de l’allemand par Jean Lacoste, Paris, Cerf, 1993 ; (Das Passagen-Werk, in : Gessammelte Schriften V, Francfort, Ed. Rolf Tiedemann, 1982).
Becker Lucien, L’Homme Quotidien, poèmes, Lyon, Marius Audin, Imprimeur, 1941.
Becker Lucien, La Solitude est partout, poèmes, Lyon, Marius Audin, Imprimeur, 1942.
Bednář Kamil, Vybrané verše let 1937–1971, Praha, Československý spisovatel, 1972.
Blatný Ivan, Hledání přítomného času, Praha, Práce, Svoboda, 1947.
Blatný Ivan, Melancholické procházky, Praha, Melantrich, 1941.
Blatný Ivan, Paní jitřenka, Praha, Melantrich 1940.
Blatný Ivan, Pomocná škola Bixley, Praha, Torst 1994.
Blatný Ivan, Pomocná škola Bixley, Praha, samizdat KDM, 1982. Nové vydání Toronto, Sixty- Eight Publishers, 1987; Brno, Petrov, 1992.
Blatný Ivan, Stará bydliště, Toronto, Sixty-Eight Publishers,
1979. Nové vydání Brno, Petrov, 1992.
Blatný Ivan, Tento večer, Praha, B. Stýblo, « Knižnice Lyra », 1945.
Blatný Ivan, Texty a dokumenty 1930–1948, Brno, Atlantis, 1999.
Blatný Ivan, Verše1933/1953, Brno, Atlantis, 1995.
Breton André, Les pas perdus, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1924.
Breton André, Les Vases communicants, Paris, Éditions des Cahiers libres, 1932.
Breton André, Manifeste du surréalisme ; Poisson soluble, Paris, Éditions du Sagittaire, 1924.
Breton André, Nadja, Paris, Éd. de la Nouvelle revue française, 1928.
Breton André, Œuvres complètes I, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1988.
Breton André, Œuvres complètes II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade »,
1992.
Breton André, Soupault Philippe, Les champs magnétiques, Paris, Au sans pareil, 1920.
Breton André, Manifeste du surréalisme, Paris, Éditions du sagittaire, 1924 ; rééd. Manifestes du surréalisme, Paris, Gallimard, « Collection Folio /Essais », 2003.
Camus Albert, Cahiers Albert Camus 1, La mort heureuse, Paris, Gallimard, 1971.
Camus Albert, L’envers et l’endroit, Paris, Gallimard, 1958.
Camus Albert, L’Étranger, Paris, Gallimard, 1942.
Camus Albert, Le Mythe de Sisyphe (l’essai sur l’absurde), Paris, Gallimard, 1942.
Čapek Josef et Karel, Francouzská poezie nové doby, Praha, Fr. Borový, 1920.
Čapek Josef, « Tvořivá povaha moderní doby », Volné směry, 1913, č. 4-5, s. 112-130.
Čapek Josef, Kulhavý poutník / (co jsem na světě uviděl), Praha, Fr. Borový, 1936; nové vydání Praha, Odeon, 1976.
Čapek Josef, Lelio, Praha, Fr. Borový, 1917.
Čapek Josef, Pro delfína, Praha, Fr. Borový, 1923.
Čapek Josef, Psáno do mraků, Praha, Fr. Borový, 1847; nové vydání Praha, Pražská edice, 1993.
Čapek Josef, Stín kapradiny, Praha, Fr. Borový, 1930.
Čapek Josef, Umění přírodních národů, Praha, Fr. Borový, 1938.
Čapek Josef, Základy hitlerovské výchovy, Praha, Fr. Borový, 1949.
Čapek Karel, Hovory s T. G. Masarykem (1928-1935), Praha, Fr. Borový, 1932-1935.
Čapek Karel, Pragmatismus, čili, Filosofie praktického života, Praha, Fr. Topič, 1925.
Daumal René, « L’Errant », Revue RED, Praha, č. 3, 1929 – 1931, s. 246.
Eliot Thomas Stearns, Pustá země (TheWaste land, 1922), z angličtiny přeložili Jiřina Hauková a Jindřich Chalupecký, Praha, B. Stýblo, 1947.
Éluard Paul, Capitale de la douleur : Répétitions ; Mourir de ne pas nourir [sic] ; les Petits justes ; Nouveaux poèmes, Paris, Gallimard, 1926.
Estang Luc, Puissance du matin, Les Angles (Gard), Pierre Seghers : Éditions de la Tour, 1941.
Fargue Léon-Paul, D’Après Paris, Paris, Gallimard, 1932
Fargue Léon-Paul, Haute solitude, Paris, Émile-Paul, 1941.
Fargue Léon-Paul, Le piéton de Paris, Paris, Gallimard, 1939 ; rééd. Le Piéton de Paris suivi de D’Après Paris, Paris, Gallimard, 2007.
Fargue Léon-Paul, Le piéton de Paris, Paris, Gallimard, 1939.
Fargue Léon-Paul, Paris contrastes, Saint-Clément, Fata Morgana, 2006.
Fargue Léon-Paul, Poèmes, Paris, Éditions de « la Nouvelle revue française », 1912.
Fargue Léon-Paul, Pour la musique, Paris, Éditions de « la Nouvelle revue française », 1914.
Fargue Léon-Paul, Tancrède, Paris, Saint-Pourçain-sur-Sioule, Imprimerie d’A. Raymond, 1911.
Fargue Léon-Paul, XX arrondissements de Paris, Paris-Lausanne, Vineta, 1951.
Follain Jean, Chants terrestres : poèmes, Paris, Denoël, 1937.
Follain Jean, Chants terrestres, Paris, Denoël, 1937.
Follain Jean, Cinq poèmes, Paris, La Rose des vents, 1932.
Follain Jean, Exister, poèmes, Paris, Gallimard, 1947.
Follain Jean, Ici-bas, Bruxelles, Éditions de la Maison du poète, 1941.
Follain Jean, Usage du temps, poèmes, Paris, Gallimard, 1943.
Guillevic Eugène, Terraqué suivi de Exécutoire, Paris, Gallimard, 1946 ; rééd. Gallimard, « Poésie », 1968.
Guillevic Eugène, Terraqué suivi de Exécutoire, Paris, Gallimard, NRF, coll. « Poésie », (1968), rééd. 1995.
Guillevic Eugène, Vivre en poésie ou l’épopée du réel, entretien avec Lucie Albertini et Alain Vircondelet, Pantin, Le Temps des cerises, 2007.
Halas František, Staré ženy, Praha, Fr. Borový, 1935.
Hanuš Stanislav, Housle a ruka, Praha, Melantrich, 1934.
Hauková Jiřina, Básně, Praha, Torst, 2000.
Hauková Jiřina, Cizí pokoj : Básně 1943-1945, Praha, Symposion, 1947.
Hauková Jiřina, Cizí pokoj, Praha, Torst, 2000.
Hauková Jiřina, Cizí pokoj : Básně 1943-1945, Praha, Symposion, 1847.
Hauková Jiřina, Přísluní, Praha, Josef R. Vilímek, 1943.
Holan Vladimír, Kameni přicházíš ... , Praha, Fr. Borový, 1937.
Holan Vladimír, Lemuria, Praha, Melantrich, 1940.
Holan Vladimír, Na postupu. Verše z let 1943-1948, Praha, Československý spisovatel, « České básně », 1964.
Holan Vladimír, Noc s Hamletem, Toskána, Praha, Československý spisovatel, 1969.
Holan Vladimír, První testament, Praha, Fr. Borový, 1940.
Holan Vladimír, Sebrané spisy Vladimíra Holana, Příběhy, sv. VII, Praha, Odeon, 1970.
Holan Vladimír, Rudoarmějci, Praha, Svoboda, 1946.
Holan Vladimír, Spisy, Bagately, sv. 10, Litomyšl, Paseka, 2006.aieemin, 2001, 54 s., 9.91 €.
Holan Vladimír, Transcendentála, Praha, Academia, 1999.
Hora Josef, Jan Houslista, Praha, Fr. Borový, 1939.
Hrabal Bohumil, Bambini di Praga, revue Plamen VI, Praha, č. 1, 1964; nové vydání in : SSBH2, Praha, Pražská Imaginace, 1991.
Hrabal Bohumil, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Praha, Mladá Fronta, 1965.
Hrabal Bohumil, Příliš Hlučná samota, samizdat, Praha, Expedice, 1977; nové vydání Praha, Odeon, 1989.
Hudeček František, « Prehistorie malířského tvora », Výtvarné umění 16, č. 8, 1966, s. 392-399.
Kainar Josef, Nové mythy, Praha, B. Stýblo, 1946.
Kalista Zdeněk, Přátelství a osud : vzájemná korespondence Jiřího Wolkra a Zdeňka Kalisty, Toronto, 68 Publishers, 1978.
Kalista Zdeněk, Ráj srdce, Praha, Václav Petr et K. Tvrdý, 1922.
Kolář Jiří, Černá lyra; Návod k upotřebení; Marsyas; Z pozůstalosti pana A.; Vršovický Ezop; Česká suita, Praha, Odeon, 1993.
Kolář Jiří, Dílo Jiřího Koláře, (Křestný list; Ódy a variace; Limb a jiné básně; Sedm kantát; Dny v roce; Roky v dnech), sv. 1, Praha, Odeon, 1992.
Kolář Jiří, Očitý svědek: Deník z roku 1949, Praha; samizdat V. z. d. o. r., 1975; nové vydání Dílo Jiřího Koláře (Černá lyra; Čas; Očitý svědek), sv. 2, Praha, Mladá Fronta, 1997.
Kolář Jiří, Odpovědi, Praha, Pražská imaginace, 1992.
Kolář Jiří, Přátelé, Život 20, 1946-1947, č. 4-5, octobre 1946.
Kolář Jiří, Prométheova játra, Toronto, Sixty-Eight Publishers, 1985; nové vydání Praha, Československý spisovatel, 1990.
Kolář Jiří, Sborník metod: okřídlený osel, Praha, Gallery, 1999.
Kubin Alfred, Die andere Seite. Ein phantastischer Roman (L’autre côté : roman fantastique), Munich, Edition Spangenberg, im Ellemann Verlag, 1905 ; trad. de l’allemand par Robert Valançay, J-J. Pauvert, 1964, rééd. Paris, José Corti, 2000.
Leppin Paul, Severins Gang in die Finfternis : ein Prager Gespensterroman (Marche dans les ténèbres), Munich, Delphin-verlag, 1914 ; trad. de l’allemand par Corinna Gepner, Paris, Phébus, 2001).
Lermontov Mikhaïl, Démon, přeložil Josef Hora, Praha, Melantrich, 1939.
Meyrink Gustav, Der Golem, Leipzig, Kurt Wolff, 1915.
Nezval Vítězslav, « Manifesty, eseje a kritické projevy », Dílo XXV, Praha, Československý spisovatel, 1974.
Nezval Vítězslav, Dobrodružství noci a vějíře, Praha, Vlad. Žikeš, 1927.
Nezval Vítězslav, Neviditelná Moskva, Praha, Fr. Borový, 1935.
Nezval Vítězslav, Poème pour Philippe Soupault, Praha, RED, roč. 3, 1927-1928, přeložil Jiří Voskovec, s. 6.
Nezval Vítězslav, Praha s prsty deště, Praha, Fr. Borový, 1936.
Nezval Vítězslav, Pražský chodec, Praha, Fr. Borový, 1938.
Nezval Vítězslav, Ulice Gît-le-Cœur, Praha, Fr. Borový, 1936; nové vydání Dílo XXXI, Praha, Československý spisovatel, 1958.
Ponge Francis, Le Parti pris des choses, Paris, Gallimard, 1942.
Proust Marcel, À l’ombre des jeunes filles en fleurs, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1918.
Proust Marcel, À la recherche du temps perdu : Du côté de chez Swann, Paris, Grasset, 1913.
Proust Marcel, À la recherche du temps perdu, Paris, Gallimard, Bibliothèque de la Pléiade, tome 1, (4 tomes), 1987- 1989.
Proust Marcel, Albertine disparue (La Fugitive), Paris, Éditions de la Nouvelle revue française 1925.
Proust Marcel, Contre Sainte-Beuve, Paris, Gallimard, 1954.
Proust Marcel, La Prisonnière, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1923.
Proust Marcel, Le Côté de Guermantes, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1921-1922.
Proust Marcel, Sodome et Gomorrhe I et II, Paris, Éditions de la Nouvelle revue française, 1922-1923.
Saint-Exupéry Antoine, Citadelle, Paris, Gallimard, 1948.
Sartre Jean-Paul, La Nausée, Paris, Gallimard, 1938.
Sebastian Mihail, Eseuri, cronici, memorial, Bucarest, Ed. Cornelia Ştefanescu, Editura Minerva, 1972.
Sebastian Mihail, Promenades parisiennes et autres textes, trad. du roumain par Alain Paruit, Paris, Éditions de l’Herne, 2007.
Smetana Jan, « Úryvky z malířského deníku z let 1942-1944 », Kmen, týdeník Svazu českých spisovatelů, č. 42, 19. října 1989, s. 6-7.
Soupault Philippe, « Déposition » in : Les Cahiers du mois, numéro spécial « Examen de conscience », No. 21-22, juin 1926, s. 157.
Soupault Philippe, « Do Prahy », Praha, RED, roč. 3, 1927-1928, s. 3-6.
Soupault Philippe, Aquarium, Paris, imprimerie Birault, 1917.
Soupault Philippe, Histoire d’un Blanc, Paris, au sans pareil, 1927 ; rééd. in : Mémoires de l’Oubli, 1897-1927, historie d’un Blanc, Paris, Lachenal & Ritter, 1986.
Soupault Philippe, Les Dernières nuits de Paris, Paris, Calmann-Lévy, « Le Prisme », 1928 ; rééd. Paris, Gallimard, « L’Imaginaire », 1997.
Toman Karel, « Pozdrav T. G. M. », Stoletý kalendář, verše pomíchané, Praha, Fr. Borový, 1926.
Toman Karel, Dílo Karla Tomana I, Básně, Praha, Československý spisovatel, 1956.
Toman Karel, Sluneční hodiny, Praha, Umělecký měsíčník, 1913.
Trýb Antonín, Až v nás, Brno, Jan. V. Pojer, 1940.
Valéry Paul, Cahiers II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1974.
Valéry Paul, Œuvres I, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1957.
Valéry Paul, Œuvres II, Paris, Gallimard, « Bibliothèque de la Pléiade », 1960.
Wolker Jiří, Host do domu, Plzeň, Beníško, 1921.
Zívr, Deník Ladislava Zívra. In : Tvar, 12. červenec 2007, s. 8-9.