|
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. MUDr. Štěpán Špinka, Ph.D. (06.10.2020)
Vzhledem k pracovní povaze kurzu budou mít semínáře podobu diskuse na dané téma s úvodními referáty v každé dvouhodinovce. Na každý seminář se zúčastnění připraví domácí četbou dohodnutých vědeckých či filosofických textů. Seminář probíhá on-line na platformě Zoom, vždy v časech určených původním rozvrhem, tedy v pondělí 17,30-19,05 https://cesnet.zoom.us/j/92276277673?pwd=cEFZVDZhdFNQSnZwaWlXTW5DT1o0QT09 Upozornění: Seminář začíná až 12. 10. 2020. Veškeré studijní materiály jsou uloženy na Moodle: https://dl1.cuni.cz/enrol/instances.php?id=10991 Stránky kursu na Moodle včetně veškeré literatury jsou přístupné i pro hosty, kteří nejsou studenty UK. S žádostí o přístupové heslo se, prosíme, neváhejte kdykoli obracet na Štěpána Špinku (stepan.spinka (et) ff.cuni.cz) |
|
||
|
Poslední úprava: doc. MUDr. Štěpán Špinka, Ph.D. (06.10.2020)
Literatura Všechny tituly jsou dostupné na Moodle https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=10991 Stránky kursu na Moodle včetně literatury jsou přístupné i pro hosty, s žádostí o heslo se, prosíme, neváhejte obracet na Štěpána Špinku (stepan.spinka (et) ff.cuni.cz)
Aristotelés. Fyzika. Praha: Rezek, 1996. Aristotelés. O duši. Praha: Rezek, 1996. Aristotelés. Etika Nikomachova. pracovní překlad J. Rytíře a M. Havrdy, dostupný online http://scriptorium.ff.cuni.cz/. Aristotelés. De Motu Animalium. Princeton: Princeton University Press, 1978. Burghardt, G. M. 2005. The genesis of animal play: Testing the limits. Cambridge: A Bradford Book, The MIT Press. Caillois, R. 1998Hry a lidé. Maska a závrať. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, str. 9-75. Carter, R. N., Romanow, C. A., Pellis, S. M. & Lingle, S. 2019. Play for prey: Do deer fawns play to develop species-typical antipredator tactics or to prepare for the unexpected? Animal Behaviour, 156, 31-40. Corcilius, K., Gregoric, P. 2013. Aristotle’s Model of Animal Motion. Phronesis, 58, 52-97 Fink, E. 1992 Oáza štěstí. Praha: Mladá fronta, str. 5-34. Hladký, V. & Havlíček, J. 2013. Was Tinbergen an aristotelian? Comparison of tinbergen’s four whys and aristotle’s four causes. Human Ethology Bulletin, 28, 3-11. Huizinga, J. 1971 Homo ludens. O původu kultury ve hře, Praha: Mladá fronta, str. 7-48. Kidd, S. E. 2016 Aristotle on Play. Classical Philology, 111: 353–371. Moran, G., Fentress, J. C. & Golani, I., 1981. A description of relational patterns of movement during 'ritualized fighting' in wolves. Animal Behaviour, 29, 1146-1165. Panksepp, J. 2011. The basic emotional circuits of mammalian brains: Do animals have affective lives? Neuroscience and Biobehavioral Reviews, 35, 1791-1804. Pellis, S. M., Pellis, V. C., Pelletier, A. & Leca, J.-B. 2019. Is play a behavior system, and, if so, what kind? Behavioural Processes, 160, 1-9. Petrů, M., Špinka, M., Lhota, S. & Šípek, P. 2008. Head rotations in the play of hanuman langurs (semnopithecus entellus): A description and an analysis of their function. Journal of Comparative Psychology, 122, 9-18. Reece, B. C. 2019 Aristotle’s Four Causes of Action. Australasian Journal of Philosophy, 97, 213–27. Sade, D. S. 1973. An ethogram for rhesus monkeys i. Antithetical contrast in posture and movement. American Journal of Physical Anthropology, 38, 537-542. Špinka, M., Newberry, R. C. & Bekoff, M. 2001. Mammalian play: Training for the unexpected. Quarterly Review of Biology, 76 (2), 141-168. Tinbergen, N. 1963. On aims and methods of ethology. Zeitschrift fuer Tierpsychologie, 20, 411-433.
|
|
||
|
Poslední úprava: doc. MUDr. Štěpán Špinka, Ph.D. (06.10.2020)
Předpokladem získání zápočtu je kromě aktivní účasti na semináři nutné úpěšně se zhostit role patrona vybraného tématu (viz sylabus). |
|
||
|
Poslední úprava: doc. MUDr. Štěpán Špinka, Ph.D. (06.10.2020)
Hra a pohyb živých bytostí Marek Špinka, Štěpán Špinka (ÚFaR FF UK, ZS 2020/2021) (pracovní sylabus)
Téma I. „Metodologická preliminaria“ A. Pozadí či paradigma současné etologie: čtyři „tinbergenovské“ úhly zkoumání behaviorálních jevů: (1) - mechanismy chování: jak je chování okamžik od okamžiku a v každodenním průběhu strukturováno a řízeno - ontogeneze chování: jak se chování rozvíjí v průběhu života jedince - adaptivní hodnota chování: jak je chování v průběhu mnoha generací daného živočišného druhu tvarováno přírodním výběrem k tomu, že pomáhá přežít a rozmnožit se - fylogeneze chování: jak podoby chování vznikaly a proměňovaly se v průběhu evoluce živočišných druhů. Literatura: Tinbergen 1963.
B. Exkurs 1: Aristotelovo pojetí příčin (2) Literatura: Aristotelés, Fyzika II,3; II 8; Hladký, V. & Havlíček, J. 2013.
Téma II. Vymezení hry A. Vymezení hry živočichů podle jejích pěti typických vlastností dle Gordona Burghardta (2005): (3) 1. "Limited immediate function": chování není optimální z hlediska příspěvku k bezprostřednímu přežití. 2. "Endogenous component": chování je spontánní, zvířata do něj záměrně a dobrovolně vstupují, je pro ně odměňující a je prováděno pro potěšení ze samotného průběhu. 3. Structural or temporal difference: chování je neúplné, přehnané, neobratné, zahrnuje prvky chování pozměnění ve své podobě, souslednosti a zaměření. 4. Repeated performance: chování se vyskytuje opakovaně, ale ne v rigidní podobě během alespoň části ontogeneze. 5. Relaxed field: chování se vyskytuje, když je živočich nasycen, zdravý, není ve stresu nebo pod tlakem soupeření. Literatura: Burghardt 2005; Carter et al. 2019.
B. Exkurs 2: Vybraná pojetí hry ve filosofii a humanitních vědách (4-6) Literatura: Huizinga, J. 1971; Caillois, R. 1998; Fink, E. 1992.
Téma III. Pohybová charakteristika hry A. Dva pohledy na „nedokonalost“ pohybů v hravém chování (v návaznosti na body 1. a 3. z předchozího tématu). (7) 1. Nedokonalost pohybů je dána ontogenetickou nevyzrálostí mláďat. Z této „primární“ podoby hry jako vedlejšího produktu ontogenetického zrání se ve fylogenezi opakovaně vyvinuly složitější a specifičtější podoby hravého chování, které už pak vytváří vlastní behaviorální systém. 2. Princip nedokonalosti je ve hře „záměrně“, nikoli jako vedlejší produkt. Slouží k získání zkušenosti se ztrátou a znovu nabytím kontroly nad vlastním pohybem a situací. Do hry je vnášen v prvé řadě aktivním sebehandikepováním, tedy hravými prvky a volbami, které cíleně snižují vlastní kontrolu nad okamžitou situací a jejím dalším průběhem. Literatura: Moran, G., Fentress, J. C. & Golani, I., 1981.; Pellis, S. M., Pellis, V. C., Pelletier, A. & Leca, J.-B. 2019; Petrů, M., Špinka, M., Lhota, S. & Šípek, P. 2008.; Sade, D. S. 1973.
B. Exkurs 3: Aristotelovo teleologické pojetí pohybu živých bytostí: samopohyb a teleologie (8) Literatura: Aristotelés, Fyzika III,1-3; O duši III, 9-11; O pohybu zvířat 6; (Corcilius, K. & Gregoric, P. 2013; Reece, B. C. 2019)
Téma IV. Motivačně-emocionální charakteristika hry A. Souvislost pohybové a emocionální charakteristiky hry savců chování (v návaznosti na body 2. a 4. z tématu A.2). Hravé versus vážné chování jako dva „světy“ (9) - ve vážném chování je pohyb pokud možno dokonalý ve vztahu ke své funkci, a ztráta kontroly či odklonění od očekávaného průběhu (tedy průběh neočekávaný či nekontrolovaný) je spojen s negativní emocí, a tedy není opakován; - v hravém chování jsou ztráta kontroly a neočekávaný průběh vyvolávány sebehendikepováním a záměrnou nedokonalostí pohybů a jsou spojeny se zvláštním typem pozitivní emoce a díky tomu je zvíře opakuje. Literatura: Panksepp, J. 2011.; Špinka, M., Newberry, R. C. & Bekoff, M. 2001.
B. Exkurs 4: Aristotelovo pojetí vztahu pohybu, slasti, hry a cíle lidského života (10) Literatura: Aristotelés, Etika Nikomachova X, 3-6; (Kidd 2016). |