Poslední úprava: UFRKARAJ (20.01.2013)
Paralogismy čistého rozumu představují tu část Kritiky čistého rozumu, ve které Kant předkládá svou kritiku racionální psychologie, jež byla jednou z disciplín tzv. speciální metafyziky. Podle definice této disciplíny, kterou předkládá A. G. Baumgarten ve svém spisu Metaphysica (Halle 1750), jde o racionalistickou filosofickou nauku o duši, ve které šlo o odvozování jejích základních ontologických určení, a to výlučně z jejího apriorního pojmu. Podle Kanta se však metafyzika v této disciplíně dopouští chybných sylogistických úsudků, které spočívají ve dvojznačnosti středního termínu, a proto jsou označovány jako paralogismy. Tento kritický vztah k racionalistické metafyzice však představuje jen jeden aspekt kapitoly o paralogismech, Druhý, po mém soudu důležitější, spočívá v tom, že zde Kant navazuje na svou nauku o transcendentální apercepci, neboli původním sebevědomí, jak ji rozvíjel v kapitole o dedukci kategorií, a tuto nauku v některých ohledech dále upřesňuje v úvahách, které v dedukci z metodologických důvodů nemohl provést. Výsledkem tak je transformace pojmu duše v pojem trascendentálního subjektu. Nakonec lze kapitolu o paralogismech interpretovat jako příspěvek k současným diskusím v rámci teorie mysli, ve kterém je zastáván její nematerialistický výklad.
Literatura:
I. Kant, Kritik der reinen Vernunft (vydání: Suhrkamp, Meiner, Reclam).
I. Kant, Kritika čistého rozumu, přel. J. Loužil et al., Praha: Oikoumenh.
I. Kant, Kritik der reinen Vernunft, vyd. G. Mohr/M. Willaschek, Berlin 1998.
K. Ameriks, Kant´s Theory of Mind, Oxford 2000, (1. vyd. 1982).
H. F. Klemme, Kants Philosophie des Subjekts, Hamburg 1996.
Metaphysik und Kritik. Interpretationen zur "Transzendentalen Dialektik" der Kritik der reinen Vernunft, Würzburg 2010.
