Poslední úprava: UFRKARAJ (09.09.2013)
Pojem přírody je ústředním pojmem Schellingova myšlení. Zejména v textech po roce 1801 se Schelling pokouší vypracovat pojetí přírody, které bychom mohli označit jako protiosvícenské: příroda nemá být již více nahlížena z perspektivy své využitelnosti člověkem, z výlučné perspektivy jeho zájmů, potřeb apod., nýbrž má být uchopena jako na člověku nezávislá o sobě jsoucí entita. Schellingova filosofie přírody není přírodní vědou, nýbrž metafyzikou přírody. Schelling - inspirován Spinozovou metafyzikou absolutní substance a implikací této metafyziky vyjádřenou ve formulaci: deus sive natura (bůh neboli příroda) - koncipuje přírodu jako absolutní substanci, která je identická s bohem. Příroda je tak zároveň natura naturans (příroda tvořící) a natura naturata (příroda stvořená). Nejedná se však o ontologický dualismus, nýbrž o dva aspekty, z nichž můžeme přírodu nahlížet, i v tom následuje Schelling Spinozu. Podle Schellinga prodělává příroda vývoj, jehož završením je vytvoření inteligentní bytosti, ve které se, jak Schelling říká, "prosadí absolutní substance jako subjekt organismu". Záměrem přednášky, která je míněna rovněž jako úvod do Schellingova myšlení, je představit tuto metafyzickou koncepci přírody. Relevatntní literatura k tomuto témastu bude uváděna v průběhu přednášky.
V doprovodném semináři budeme číst vybrané texty z Schellingova spisu z r. 1800 Systém transcendentálního idealismu.
Literatura:
F. W. J. Schelling, Výbor z díla. Rané spisy, přel. M. Petříček a J. Patočka, Praha 1990.
