|
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (02.01.2022)
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (02.01.2022)
Seznámení s teoretickými a praktickými aspekty hudební pedagogiky z hlediska učitele hudební výchovy. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (02.01.2018)
Abdullin, E. B., &Nikolaeva, E. V. (2004). Teoriamuzykalnogoobrazovania. Moskva: Academia. Beneš, Z. (2011). Co je a co není oborová didaktika. Teze a podněty k diskusi. Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/280/co_je_neni_oborova_didaktika_Benes.pdf Císař, J. (2009). Základy dramaturgie. 1. Situace. Praha: Akademie múzických umění. Cmíral, A. (1923). O hudebních projevech dítěte. Hudební výchova, 4(1), 3–5. Cmíral, A. (1932).K vývoji hudebního smyslu u dítěte. Praha: Státní vydavatelství. Čáda, F. (1914). Vývoj dětské schopnosti hudební. Praha: Fr. Čáda. van Dijk, E. M.,&Kattmann, U. (2007). A research model forthe study of science teachers’ PCK and improvingteachereducation. Teaching and Teacher Education, 23, 885–897. Doležalová, K. (2010). Výzkum dětské tvořivosti. Hudební výchova, 18 (4), 55–57. Draberová, J. (2010). Vliv dramatických aktivit na rozvoj klíčových kompetencí (formulovaných v rámci tzv. Lisabonského procesu) (Diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova. Freytag, G. (1863). Die Technik des Dramas. Dostupnéz http://www.matoni.de/technik/tec_inh.htm Fukač, J. (1989). Mýtus a skutečnost hudby: Traktát o dobrodružství a oklikách poznání. Praha: Panton. Fukač, J. (2001). Hudební výchova a pedagogika v proměnách komunikace. In J. Vereš (Ed.),Hudobno-pedagogické intepretácie 6 (s. 9–18). Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. Goldberg, E. (2004). Jak nás mozek civilizuje. Praha: Karolinum. Goodman, N. (2007). Jazyky umění – nástin teorie symbolů. Praha: Academia. Hazuková, H. (2005). Problémy utváření funkčního slovníku učitele ve výtvarné výchově. In J. Slavík (Ed.), Multidisciplinární komunikace: Problém a princip všeobecného vzdělávání (s. 304–326). Praha: UK. Helfert, V. (1930). Základy hudební výchovy na školách nehudebních. Praha: Státní nakladatelství. Herden, J. (2008). Hudba jako řeč. Praha: Scientia. Holas, M.Hudební pedagogika na každý pád. Hudební nástroje, 1991,č.2. Holas, M. Malý slovník základních pojmů z hudební pedagogiky a hudební psychologie. Praha 2001. Holas, M.Hudební pedagogika a profesionální hudební výchova. In: Hudobno - pedagogické interpretácie 6. Nitra 2001. Hostinský, O. (1961). O hudbě. Praha: SHV. Kresánek, J. (2000). Hudba a človek: Hudobné myslenie. Sociálna funkcia hudby. Hudobná psychológia. Bratislava: Hudobné centrum. Liessmann, K. (2008). Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia. Melkus, L. (1962). Problém zaostávání hudebního rozvoje žáků mladšího školního věku. Brno: s.n. Nohavová, A. (2013). Hlasová tvorba jako způsob sebepoznávání. In J. Slavík, V. Chrz, &S. Štech, et al.,Tvorba jako způsob poznávání (s. 463–490). Praha: Karolinum. Osolsobě, I. (1992). mnoho povyku pro sémiotiku. Brno: Nakladatelství „G“ hudba a divadlo. Ricoeur, P. (1993). Život, pravda, symbol. Praha: OIKOYMENH. Sedlák, F. (1974). Hudební vývoj dítěte. Praha: Supraphon. Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole. Praha: Portál. Slavík, J. (2009b). Umění jako poznávání Metodický portál RVP. Dostupné z http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/3010/UMENI-JAKO-POZNAVANI.html/ Slavík, J. (2011). K předmětu didaktik v estetických oborech vzdělávání. Pedagogická orientace, 21(2), 207–225. Slavík, J. (2012). K diskusi o kvalitě oborových didaktik z pohledu vzdělávací oblasti Umění a kultura. Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/391/Kvalita_obor_didak_umel_vych_2012.pdf Slavík, J.,&Siňor, S. (1993). Kompetence učitele v reflektování výuky. Pedagogika, 42(2), 155–166. Ševčíková, V., &Radimcová, V. (2009). Progresivita v rockové hudbě a možnost jejího uplatnění v hudební výchově. Hudební výchova, 17 (1), 6–9. Vachudová, E. (2012). Jak na to?: diagnostika hudebních schopností v současné škole. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Váňová, H. (1989). Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku. Praha: Supraphon. Zenkl, M. (1986). Existují nové tektonické principy? In Živá hudba (s. 143–148). Praha: AMU. Zich, O. (1931). Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (02.01.2018)
Participativní Inscenační Vrstevnické vyučování Situační Brainstorming |
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (29.01.2023)
A. Dějiny hudební výchovy 1. Mezníky hudební výchovy do 17. století 2. Hudební výchova v osvícenství a do konce 1. světové války 3. Hudební výchova v ČSR a její zásadní mezníky ve XX. století 4. Integrativní a polyestetická hudební výchova 5. Hudebněvýchovné asociace a společnosti v ČR a ve světě
B. Hudební aktivity 1. Intonace a osvojování písní 2. Vokální a instrumentální úprava písně 3. Tvořivé aktivity 4. Dějiny hudby a hudební místopis 5. Integrace disciplín a projektová výuka jako předpoklad práce v rámci školního vzdělávacího procesu |
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (29.01.2023)
Prokázání znalosti vývoje hudební pedagogiky s akcentem na hudební pedagogiku českou Prezentace projektu didaktických situací zaměřených klíčové činnosti se zdůvodněním jejich pedagogických aspektů: intonace a osvojování písní, vokální a instrumentální úprava písně, tvořivé činnosti, dějiny hudby a hudební místopis. Průběžné plnění úkolů na základě aktivní účasti ve výuce s tolerancí nepřítomnosti ve 4 hodinách výuky.
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr. (29.01.2023)
Abdullin, E. B., &Nikolaeva, E. V. (2004). Teoriamuzykalnogoobrazovania. Moskva: Academia. Beneš, Z. (2011). Co je a co není oborová didaktika. Teze a podněty k diskusi. Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/280/co_je_neni_oborova_didaktika_Benes.pdf Císař, J. (2009). Základy dramaturgie. 1. Situace. Praha: Akademie múzických umění. Cmíral, A. (1923). O hudebních projevech dítěte. Hudební výchova, 4(1), 3–5. Cmíral, A. (1932).K vývoji hudebního smyslu u dítěte. Praha: Státní vydavatelství. Čáda, F. (1914). Vývoj dětské schopnosti hudební. Praha: Fr. Čáda. van Dijk, E. M.,&Kattmann, U. (2007). A research model forthe study of science teachers’ PCK and improvingteachereducation. Teaching and Teacher Education, 23, 885–897. Doležalová, K. (2010). Výzkum dětské tvořivosti. Hudební výchova, 18 (4), 55–57. Draberová, J. (2010). Vliv dramatických aktivit na rozvoj klíčových kompetencí (formulovaných v rámci tzv. Lisabonského procesu) (Diplomová práce). Praha: Univerzita Karlova. Freytag, G. (1863). Die Technik des Dramas. Dostupnéz http://www.matoni.de/technik/tec_inh.htm Fukač, J. (1989). Mýtus a skutečnost hudby: Traktát o dobrodružství a oklikách poznání. Praha: Panton. Fukač, J. (2001). Hudební výchova a pedagogika v proměnách komunikace. In J. Vereš (Ed.),Hudobno-pedagogické intepretácie 6 (s. 9–18). Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre. Goldberg, E. (2004). Jak nás mozek civilizuje. Praha: Karolinum. Goodman, N. (2007). Jazyky umění – nástin teorie symbolů. Praha: Academia. Hazuková, H. (2005). Problémy utváření funkčního slovníku učitele ve výtvarné výchově. In J. Slavík (Ed.), Multidisciplinární komunikace: Problém a princip všeobecného vzdělávání (s. 304–326). Praha: UK. Helfert, V. (1930). Základy hudební výchovy na školách nehudebních. Praha: Státní nakladatelství. Herden, J. (2008). Hudba jako řeč. Praha: Scientia. Holas, M.Hudební pedagogika na každý pád. Hudební nástroje, 1991,č.2. Holas, M. Malý slovník základních pojmů z hudební pedagogiky a hudební psychologie. Praha 2001. Holas, M.Hudební pedagogika a profesionální hudební výchova. In: Hudobno - pedagogické interpretácie 6. Nitra 2001. Hostinský, O. (1961). O hudbě. Praha: SHV. Kresánek, J. (2000). Hudba a človek: Hudobné myslenie. Sociálna funkcia hudby. Hudobná psychológia. Bratislava: Hudobné centrum. Liessmann, K. (2008). Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia. Melkus, L. (1962). Problém zaostávání hudebního rozvoje žáků mladšího školního věku. Brno: s.n. Nohavová, A. (2013). Hlasová tvorba jako způsob sebepoznávání. In J. Slavík, V. Chrz, &S. Štech, et al.,Tvorba jako způsob poznávání (s. 463–490). Praha: Karolinum. Osolsobě, I. (1992). mnoho povyku pro sémiotiku. Brno: Nakladatelství „G“ hudba a divadlo. Ricoeur, P. (1993). Život, pravda, symbol. Praha: OIKOYMENH. Sedlák, F. (1974). Hudební vývoj dítěte. Praha: Supraphon. Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole. Praha: Portál. Slavík, J. (2009b). Umění jako poznávání Metodický portál RVP. Dostupné z http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/3010/UMENI-JAKO-POZNAVANI.html/ Slavík, J. (2011). K předmětu didaktik v estetických oborech vzdělávání. Pedagogická orientace, 21(2), 207–225. Slavík, J. (2012). K diskusi o kvalitě oborových didaktik z pohledu vzdělávací oblasti Umění a kultura. Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/391/Kvalita_obor_didak_umel_vych_2012.pdf Slavík, J.,&Siňor, S. (1993). Kompetence učitele v reflektování výuky. Pedagogika, 42(2), 155–166. Ševčíková, V., &Radimcová, V. (2009). Progresivita v rockové hudbě a možnost jejího uplatnění v hudební výchově. Hudební výchova, 17 (1), 6–9. Vachudová, E. (2012). Jak na to?: diagnostika hudebních schopností v současné škole. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Váňová, H. (1989). Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku. Praha: Supraphon. Zenkl, M. (1986). Existují nové tektonické principy? In Živá hudba (s. 143–148). Praha: AMU. Zich, O. (1931). Estetika dramatického umění. Praha: Melantrich. |