Ekologie rostlin - OKN1302045

• Anglický název: Ecology of Plants
• Zajišťuje: Katedra biologie a environmentálních studií (41-KBES)
• Fakulta: Pedagogická fakulta
• Platnost: od 2017 do 2017
• Semestr: zimní
• E-Kredity: 2
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:ústní
• Rozsah, examinace: zimní s.:0/0, KZ [HS]
• Rozsah za akademický rok: 7 [hodiny]
• Počet míst: neurčen / neurčen (40)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu; při zápisu přednost, je-li ve stud. plánu
• Garant: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc.
• Vyučující: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc.
• Je záměnnost pro: OKNB1B128B, OKNB2B125B

Anotace

Poslední úprava: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. (10.09.2017)

EKOLOGIE ROSTLIN studuje vzájemné vztahy rostlin a prostředí. Rostliny jsou v ekosystémech základní složkou, primárními producenty tvořícími základní trofickou (potravní) síť. • AUTOEKOLOGIE – studium na úrovni rostlinných jedinců • POPULAČNÍ EKOLOGIE – studium na úrovni rostlinných populací • SYNEKOLOGIE – studium na úrovni celého rostlinného společenstva

Literatura

Poslední úprava: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. (10.09.2017)

u    Begon M., J. L. Harper, C. R. Townsend (1997): Ekologie jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 p.

u    Larcher W. (1988): Fyziologická ekologie rostlin. Academia, Praha. 361 p

 

u    Slavíková J. (1986): Ekologie rostlin. SPN, Praha. 366 pp.

Požadavky ke zkoušce

Poslední úprava: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. (10.09.2017)

zkouška probíhá testem

Sylabus

Poslední úprava: doc. RNDr. Lubomír Hrouda, CSc. (10.09.2017)

1. Rostlina a záření:

solární konstanta, relativní světelný požitek, LAI, dopad záření na list a jeho účinky, adaptace rostlin na záření

2. Rostlina a teplota:

mechanismy regulující teplotu, rozdělení rostlin podle teplotních nároků, výškový teplotní gradient

3. Rostlina a voda:

Srážky vertikální (sněhové / dešťové) / horizontální -  poikilohydrické a homoiohydrické rostliny; hydrolabilní (anizohydrické) a hydrostabilní (izohydrické) rostliny, bod trvalého vadnutí; transpirace, evapotranspirace, intercepce; systémy vodivých pletiv; příjem a vedení vody rostlinou - morfologické a anatomické adaptace rostlin na nedostatek/ nadbytek vody v prostředí, vodní potenciál.

4. Voda jako životní prostředí:

Abiotické faktory vodního prostředí, anatomická a fyziologická přizpůsobení rostlin; život ve vodním prostředí - rostliny submerzní / emerzní, hydrofyty, helofyty, hygrofyty (příklady); příbřežní pásma.

5. Rostlina a podklad

půda - vazba živin, složky, humus, profil, rozdělení hornin podle chemismu, rostliny podle vztahu ke geologickému podkladu, vliv zasolení, příjem dusíku, písčité substráty

6. Minerální výživa rostlin

Mikroelementy /makroelementy, přístupnost a příjem látek; dusík a fosfor jako limitující prvky v prostředí – rostliny nitrofilní/ nitrofóbní, mineralizace, mykorrhiza; morfologické a fyziologické adaptace; anomální koncentrace některých minerálních prvků v prostředí – serpentinity, slaniska, těžké kovy; morfologické a fyziologické adaptace.

7. Růst a vývoj rostlin

Dělivá pletiva, růstové fáze, homologické a analogické orgány, fenologie a fenofáze, sezonalita, životní formy podle Raunkiaera; sukcese – sukcese alogenní, autogenní, primární, sekundární; ekologické jevy při sukcesi; Tilmanova hypotéza; klimax a jeho znaky.

8. Ekologie rostlinných populací

rostlinné populace a jejich rozdíly oproti živočišným, obecné modely růstu populací, šíření populací reprodukce, propagace, demografie vztahy mezi rostlinnými populacemi, vztahy mezi rostlinami a živočichy, antropické vlivy.

9. Obecná ekologie společenstev

struktura rostlinného společenstva - vertikální, horizontální; životní formy rostlin, změny společenstva v čase. Vznik, vlastnosti, struktura, vymezení společenstva (prostorová struktura, abundance, denzita, disperze, pokryvnost);.

10. Fytocenologie

základy curyšsko-monpellierské klasifikace, hlavní syntaxony, sběr fytocenologických dat, fytocenologický snímek.

11. Fytogeografie

rozšíření rostlin na Zemi, chorologie, regionální fytogeografie, charakteristika jednotlivých fytogeografických oblastí, geografie vegetace, charakteristika hlavních biomů

12. Rozmnožování rostlin.

Sexuální a vegetativní rozmnožování – fylogenetický vývoj, cena, výhody; typy sexuálního rozmnožování, inv. druhy.

13. Vliv člověka na vegetaci.

Synantropní druhy, antropofyty (archeofyty, neofyty, neoindigenofyty); změny vegetace pod vlivem klimatu; reakce rostlin na znečištění.