Poslední úprava: JANOVEC/PEDF.CUNI.CZ (29.09.2010)
Obsah kurzu: syntax jako součást lingvistiky; přístup formální (povrchová syntax) a sémantický (hloubková syntax); elementární syntaktické jednotky; syntaktické vztahy a způsoby jejich vyjádření; syntagma a skupina; větné členy, kritéria jejich vydělení; predikát, subjekt, valenční syntax, intenční syntax, transformovaná, modifikovaná a rozvitá větná struktura (konkurence aktivum x pasivum, pasivum reflexivní x složené), objekt, atribut, adverbiální určení; zmnožení syntaktické pozice (koordinační vztah a jeho ztvárnění ve větě jednoduché; adordinační vztah a jeho ztvárnění ve větě jednoduché); modifikace syntaktických konstrukcí v textu ve větě jednoduché; souvětí, složité souvětí, AČV, slovosled a větosled; komunikační funkce výpovědi; modifikace propozice; orientace výpovědi k partnerům komunikativního aktu; syntaktická synonymie; parafráze; syntax mluvené řeči; syntax češtiny z hlediska diachronního; syntaktická norma, možnosti jejího poznávání, současné syntaktické inovace.
Poslední úprava: HOLANOVA/PEDF.CUNI.CZ (06.01.2013)
Syntax as a part of linguistics - types of syntactic description - formal (surface) and semantic (deep); elementary syntactic item; syntactic relationships and ways of their expression; syntagma and group; predicate; subject; valency; intention; transformative syntax; modification and developing (active x passive construction, types of passive); obejct; modifier; adverbial; koordination; addordination; changing of syntactic construction in text; sentence; speech acts; word order and phrase order; syntactic synonymy.
Literatura
Poslední úprava: JANOVEC/PEDF.CUNI.CZ (29.09.2010)
Povinnou studijní literaturu volí vedoucí semináře z následujícího seznamu:
Grepl, M. - Karlík, P.: Skladba spisovné češtiny.SPN, Praha 1986 a později.
Grepl, M. - Karlík, P.: Skladba češtiny. Votobia, Olomouc 1998.
Grepl, M. - Karlík, P.: Skladba češtiny, cvičení a výklad. ISV Praha 1999.
Hrbáček J. a kol.: Mluvnické rozbory a cvičení v češtině. FF UK, Praha 1984.
Macháčková, E.: Je posesívní dativ volný, nebo vázaný? SaS, 53, 1992, 185-192.
Mathesius, V.: Podstata aposice a její typy. In: Čeština a obecný jazykozpyt, Praha 1947,
302-318.
Pala, K. - Ševeček, P.: Valence českých sloves. SPFFBU, Studia Minora, A25, 1997, 41-54. Panevová, J.: Formy a funkce ve stavbě české věty. Academia, Praha 1980.
Panevová, J.: Česká reciproční zájmena a slovesná valence. SaS, 60, 1999, 269-275.
Příruční mluvnice češtiny. LN, Praha 1995.
Staněk, V.: V., Jak psát správně čárky. SPN, Praha 1997.
Svobodová, J.: Česká interpunkce. Ostrava, 2003.
Zimová, L.: Cvičení a úkoly ze skladby. UJEP, Ústí n.L. 2001.
Janovec, L. a kol.: Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Klett, Praha, 2006
Poslední úprava: JANOVEC/PEDF.CUNI.CZ (28.09.2011)
Ukončení: Z
Vyučující: PhDr. Ladislav Janovec, Ph.D., PhDr. Jan Daněk
Požadavky k zápočtu: průběžně řešit úlohy ze syntaktické analýzy zadávané vedoucím semináře; úspěšně napsat 2 písemné kontrolní práce (interpunkce; analýza věty jednoduché valenční i nevalenční, lingvistická terminologie) - každý test má pouze jeden opravný termín; vypracovat seminární práci dle pokynů vyučujícího (v případě nekvalitní práce bude zadána nová).
Zadání seminární práce: Student si vybere text o sto slovech (končit bude pochopitelně až u tečky ukončující větu), zakreslí strukturu všech vět - souvětí analyzuje jako soubor vět jedoduchých, vypíše všechny predikáty, určí jejich druh a stanoví gramatický větný vzorec. Ve všech výpovědích určí všechny syntaktické vztahy, prostředky a způsoby jejich realizace.
Cíl kurzu: hlubší a ucelené poznání syntaxe mateřského jazyka, a to jak z pohledu teorie (valenční i nevalenční), tak z pohledu praktického (aplikace poznatků při analýze textů, při jejich tvorbě a při výuce českého jazyka).
Obsah kurzu: syntax jako součást lingvistiky; přístup formální (povrchová syntax) a sémantický (hloubková syntax); elementární syntaktické jednotky; syntaktické vztahy a způsoby jejich vyjádření; syntagma a skupina; větné členy, kritéria jejich vydělení; predikát, subjekt, valenční syntax, intenční syntax, transformovaná, modifikovaná a rozvitá větná struktura (konkurence aktivum x pasivum, pasivum reflexivní x složené), objekt, atribut, adverbiální určení; zmnožení syntaktické pozice (koordinační vztah a jeho ztvárnění ve větě jednoduché; adordinační vztah a jeho ztvárnění ve větě jednoduché); modifikace syntaktických konstrukcí v textu ve větě jednoduché; souvětí, složité souvětí, AČV, slovosled a větosled; komunikační funkce výpovědi; modifikace propozice; orientace výpovědi k partnerům komunikativního aktu; syntaktická synonymie; parafráze; syntax mluvené řeči; syntax češtiny z hlediska diachronního; syntaktická norma, možnosti jejího poznávání, současné syntaktické inovace.
