Sociální čas a prostor - ON9312032
|
|
|
||
Konceptualizace času a prostoru v evropské tradici má svůj počátek ve Starém zákoně v První knize Mojžíšově (Genesis),
a je tudíž podkladem všech kultur, které mají svůj základ v abrahámovských náboženstvích (judaismus, křesťanství, islám).
Konstrukce budoucnosti, jakožto třetí časové dimenze je rozvinutá až v Novém zákoně a poskytuje možnost vysvětlení
odlišnosti sociální struktury společností, které jsou založené pouze na křesťanské kultuře.
Čas a prostor v mýtech přírodních (mimoevropských) národů je koncipován podle toho, zda tvůrci mýtů žijí usedlým nebo
kočovným způsobem života a je tudíž možné z mytologie usuzovat na zemědělství nebo pastevectví nositelů. Identifikačním
kódem může posloužit také analýza symbolů používaných v konkrétních mýtech, neboť symboly převádějí imaginární jevy
na pole srozumitelné všem příslušníkům dané kultury. Příkladem symbolického systému časoprostoru může být kalendář,
liturgický rok, výroční a rodinná obřadnost atd.
Poslední úprava: STRACENY/PEDF.CUNI.CZ (21.04.2008)
|
|
||
Bible - Starý a Nový zákon. Ekumenický překlad. Praha 1985 Cvekl, Jiří: Čas lidského života. Svoboda, Praha 1967 Duka, Dominik: Úvod do Písma svatého Starého zákona. Praha 1992 Eliade, Mircea: Mýtus věčného návratu. Oikoymenh, Praha 1994 Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Vyšehrad, Praha 2001 Gennep, Arnold van: Přechodové rituály. Argo, Praha 1996 Heller, Jan: Symbolika čísel. PSA, Praha 2003 Piťha, Petr: Vánoce. J.Bloudek, Praha 2000 Piťha, Petr: Velikonoce. Comdes, Praha 2000 Sokol, Jan: Rytmus a čas. Oikoymenh, Praha 1996 Váňa, Zdeněk: Svět slovanských bohů a démonů. Panorama, Praha 1990 Poslední úprava: STRACENY/PEDF.CUNI.CZ (21.04.2008)
|