Ansámblový zpěv I - OCM5211
|
|
|
||
Zpěv v ansámblu rozvíjí rytmické cítění, vokální schopnosti, intonaci a čtení z listu. Ve vokálním ansámblu získá zkušenosti jak zpěvák, tak i dirigent. Základ je ve vokálním kontrapunktu, na který navazuje studium skladeb vrcholné renesance, vokální polyfonie palestrinovského období a široké spektrum duchovní hudby (mše, moteta, duchovní kantáty, skladby pro katolickou bohoslužbu). Pro stylovou interpretaci je možné se poučit z některých renesančních nebo barokních traktátů, zabývajících se problematikou zpěvu v ansámblu (D. Speer, C. Monteverdi, M. Praetorius) nebo problematikou vedení vokálního ansámblu (H. Schütz, J. Mattheson). Poslední úprava: SEMERADO (23.11.2005)
|
|
||
Odborná literatura.
Slovenská hudba - Revue pre hudobnú kultúru, roč. XX, 1994, č. 3-4: Antológia - Renesancia a barok Mattheson, J.: Der vollkommene Capellmeister, Hamburg 1739 Praetorius, M.: Syntagma musicum, Wolfenbüttel 1618, reprint Kassel 1958 a 1983 Pěvecká literatura k ansámblovému zpěvu: liturgická polyfonie 14. století, vícetextové moteto (G. de Machaut), burgundská škola (G. Dufay), vlámská škola (J. de Prés), klasická polyfonie (G. P. da Palestrina), benátská škola (C. Monteverdi), vokální formy italského baroka (A. Gabrieli, G. da Venosa) Poslední úprava: SEMERADO (23.11.2005)
|