|
|
|
||
|
Poslední úprava: PhDr. Dana Bittnerová, CSc. (10.05.2007)
|
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Kurz zprostředkuje studentům psychologie základní otázky spjaté s tématikou komunikace a spolupráce rodiny a školy. |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Janiš, K. Rodina a škola. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Slon, 1993. Možný, I. Moderní rodina. Brno: Blok, 1990. Možný, I. Sociologie rodiny. Praha: Slon, 1999. Štech, S. Vývoj poznatků o vztahu rodiny a školy. Československá psychologie, 1997, roč. 41, č. 6, s. 487-502. Singly de, F. Sociologie současné rodiny. Praha: Portál, 1999. Štech, S.; Viktorová, I. Vztahy rodiny a školy ? hledání dialogu. In Kolláriková, Z.; Pupala, B. (Eds.). Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001, s. 57-94. |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (07.05.2009)
Jednotlivá témata jsou řazena za sebou tak, aby kurz začínal obecnějším kontextem interakce školy a rodiny (historické a antropologické souvislosti vztahu rodiny a školy). Následuje blok, který se věnuje otázkám různých aspektů výchovy v rodině a ve škole (styly výchovy) a dalším vnitřním rodinným strukturám (rodinný příběh, projekty budoucnosti). Kurz končí tématy konkrétní komunikace rodičů a školy, připomíná klasické formy komunikace, nové formy, případně změny v systému a obsahu střetávání školy a rodiny a jejích důsledky pro pojetí školního vzdělávání a možnosti rodičů ve vztahu ke škole.
Témata 1. Historie vztahů rodiny a školy Toto téma ukazuje, jak obě instituce (rodina a škola) vznikaly a vyvíjely se ve vzájemném vztahu po velmi dlouhou. Připomíná změny rodiny a pojetí dítěte a výchovy v rodině od stře-dověku až do současnosti, rozvoj školního vzdělávání a vztahy rodičů ke škole, případně vli-vy školy a dalších instancí (církev, armáda, rozvoj lékařské vědy ad.) na vztah k dítěti a jeho školnímu vzdělání v rodině, případně rozpoznání a diferenciace vývojových etap života. Dětství se ve středověku teprve rodí spolu s uzavíráním rodiny do intimnějšího prostředí (městského domu) a jejím vydělením z ostatní společnosti. Původní fúzovaná socializace pře-chází do počátků užívání si dětského ranného věku ve formě mazlivého, hýčkavého dětství. Nástup a rozvoj škol a postupné zavedení povinné školní docházky spolu se změnami rodiny proměňuje i pojetí dítěte, délku dětství, zdůrazňuje významy jeho výchovy a diferenciace podle věku (od 17 století). Škola s stává komplementární ve výchově dítěte spolu s rodinou, stává se nezbytnou institucí v rodinné reprodukci. Dětství a výchova se v různých společen-ských vrstvách prodlužují a stabilizují různě. S nástupem personalizovaného dětství ve 20 století se vztahy v rodině stále více stávají emotivními, včetně výchovy a školního vzdělání, které nese pro rodinu stále větší význam.
2. Antropologické pojetí vztahů rodiny školy Výchova dítěte probíhá ve škole a současně v rodině jako součást mezigeneračního předávání kultury (transmise kultury) Transmise kultury nastupujícím generacím je nezbytným předpo-kladem pro pokračování a trvání lidské společnosti. Současně je obsahem socializace, úko-lem pro vývoj jedince. Transmise je nadána významnou dvojznačností. Jednak je obrácená do minulosti (pro zacho-vání dosažené kultury), jednak do budoucnosti (k ochraně dětí a nutných produktivních změn). Stejně tak rodiče, kteří vychovávají dětí řeší stále problém uvádět dítě do stávajícího světa i udržení tradic v podobě ochrany světa před světem a svět před dítětem, ochrany staré-ho proti novému a nového proti starému (viz např. H. Arendtová). Škola je určitým zpro-středkujícím členem mezi rodinou a světem. V současném světě je transmise kultury pozna-menána krizí tradic, které doprovázejí krizi autorit a výchovy. Uvnitř rodiny funguje další paradoxní schéma výchovy, kdy se směřuje na jedné straně ke konformnosti rodiny, její normalitě a přijetí společností a na druhé straně její jedinečnosti, zvláštností, která stojí za zachování a pokračování (N. Elias). Rodiče stále oscilují mezi obě-ma póly, což se projevuje také ve výchově dítěte a vztahu rodiny k škole. Škola tu plní funk-ci přijetí rodiny a její výchovy, její dostatečné konformnosti, banalitě, která teprve otevírá dveře výjimečnosti rodiny i dítěte a jejich legitimitě (z pozic společnosti, školy). Rozdíly socializace v rodině a ve škole - zdroj vývoje a začlenění dítěte do společnosti.
3. Psychologické pohledy na rodinu. Rodina funkční a dysfunkční, komunikace v rodině, výchovné styly. Rodina jako psychologické téma, typy rodin a problémy s jejich tříděním. Zdravý vývoj rodi-ny jako předpoklad odpovídající výchovy dětí. Závislost rodiny na společnosti. Škola je jednou z institucí, která kontroluje výchovu dětí v rodině. Jako jednou ze svých po-vinností sleduje určité charakteristiky na straně rodiny svých žáků. Jedná s zejména o socio-kulturní úroveň, která podmiňuje podmínky učení a pravděpodobný školní výkon. Ve druhé řadě potom také fungování rodiny, převažující styl výchovy a eventuální poruchy a problémy rodinné komunikace a rodinného života, tedy i jejich dopad na duševní pohodu dítěte a tedy opět školní výkon a školní chování žáka. Učitelé sleduje často zejména vnější rysy rodiny, případně znaky odkazující k nějakým rodinným problémům (neúplná rodina, nezaměstnanost, příslušných k odlišným etnikům, zdravotní problémy členů rodiny i dítěte ad.). Škola je schopná sledovat také vnitřní znaky funkčnosti rodiny (např. I.Plaňava), které se pro-jevují v rodinné komunikaci, vztazích a stylech výchovy. Styl výchovy je pojímán komplexně (viz J. Mareš). K. Lewin a základní poznatky o stylech výchovy, další znaky, které rozvíjely výchozí teorie (H.J.Eysenck), dimenze emočního vztahu k dítěti, a dimenze řízení. Současné modely. Model J. Čápa (devět polí způsobu výchovy) a výchovné situace a jejich znaky a projevy. Účinky způsobů výchovy a jejich zjišťování (testy, dotazníky, rozhory a pozorová-ní). Metody určené učitelům ? pozorovací schémata pro posuzování způsobu výchovy v rodině.
4. Učitel a jeho styly výchovného působení na žáka. Modely nevhodného rodinného působení (komunikace, vztahů a výchovných stylů) a jejich důsledky pro rozvoj chování dítěte.
5. Rodinný příběh a místo školy v něm Vedle rodinné komunikace a s výchovných stylů fungují další rodinné struktury, které se po-dílejí na chování a výkonu dítěte ve škole a vztahu rodiny ke škole a vzdělávání. Připomene-me si zejména dvě, a to rodinné příběhy a projekty budoucnosti. Obecné znaky příběhu a vyprávění se uplatňují i v příběhu rodinném. Vyprávění je jedním z důležitých prostředků organizování své zkušenosti a konstruování sociální reality, a to i pro rodinu. Dává životu smysl, jednání lidí a okolnosti v jeho kontextu se jeví artikulovatelné a hodnotitelné. Předává vzory jednání, vznímání, interpretace ad. Považuje se proto někdy za specifickou kognitivní schopnost (P.Ricoeur).
6. Vyprávění jako dialog vnitřní a vnější a jejich funkce Příběh jako předávání kultury, součást transmisivních praktik. Podíl rodinného vyprávění na rodinném životě a na výchově dětí. Rodinný kodex jako prostředek udržování rodiny a její reprodukce (D.Reiss): kratší řetězce chování, ustálené sekvence řešení problémů, rituály, rodinné příběhy a rodinné artefakty. Rodinný mýtus, příběh, legenda, román a další pojmy. Učitel a rodinný příběh. Proč je potřeba jej alespoň částečně znát pro pochopení chování ro-diny a dítěte. Vyprávění jako představení rodiny. Dítě a škola v rodinném příběhu. Rodiče jako školní vzo-ry. Pravdivost příběhu Možnosti reinterpretace rodinných vyprávění Obraz školy a rodiny v vzájemném spojení. Dramatizace školního života a jeho významů v rodinných vyprávění.Historie a význam školy prostřednictvím rodinných příběhů.
7. Projekty budoucnosti mezi rodinou a školou Projekty budoucnosti dětí na základní škole se pohybují v několika časových dimenzích a jsou přímo spjaty s projekty rodinnými. Existují také další blízké struktury. Podle Y Castellan jsou to krátkodobé, dlouhodobé projekty a modely a mýty. Vnitřní součásti projektů budoucnosti (osobní, profesní, sociální), jejich vývojové etapy. Poje-tí dospělosti a její znaky Rodina a konstrukce modelů budoucnosti, tendence rodinné reprodukce. Podíl rodinného příběhu v této oblasti, vyjednávání rodiny s dětmi, zaměření a interpretce budoucnosti, Vztah k okolí rodiny. Rodinné profese, i ty nerealizované, které jsou však živé, plány a přání rodiny, bližšího i vzdálenějšího příbuzenstva. Vyjednávání projektu mezi rodinou otce a matky. Pro děti jsou rodinné profese zajímavé (jsou známé, lze se opřít o podporu rodiny, znalost oboru, školy, i protekce a známosti, majetek, rodinné firmy apod.). Nebezpečí závislosti na rodině. možnosti emancipace. Projekty dětí se vyvíjejí podle věku (tradiční etapy profi?orientace a jejich obsah). ?Práce na sobě? z hlediska budoucnosti Vlivy školy a učitelů, působní školského systému a další okolnosti, které se na rozhodování a plánování budoucnosti podílejí. Typy projektů, kazuistiky
8. Změny pojetí rodiny, změny výchovy a pojetí dítěte v současnosti ve vztahu ke škol-nímu vzdělání a budoucnosti Změny rodiny v průběhu minulého století. Změny české rodiny po roce 1989. Diferenciace rodin, rodinného života i výchovy. Změny postavení dítěte v rodině (např. Lipovetsky), posuny výchovy a celkový obraz libera-lizace výchovy u nás. Projevy (nezvládnuté) liberální výchovy v rodině a ve škole. Důsledky současného pojetí dítěte a výchovy u nás. Změny významu a pojetí školního vzdělání a školní práce. Změny v domácí přípravě do školy a učení pro školu, případně ? práce na sobě? a disciplinace. Konkrétní projevy: klesá přímá pomoc rodiny se školní práci, ale vzrůstá tendence ochrany dítěte (problémy školní, šikana, špatná parta, drogy, nevhodné podoby vyučování apod.). Růst emancipace rodiny vzhledem k požadavkům školy, silnější pozice při vyjednávání, která však má paradoxní důsledky pro dítě a rodinu. Pokles zajímavosti, posuny významu a smyslu školní práce (oproti vzrůstající důležitosti di-plomů a vysvědčení), roste obsahová vyprázdněnost v kognitivní práci. Mění s také význam školy a školní práce při rozhodování o budoucnosti. Možnosti rodiny mobilizovat děti ke školní práci v liberálním prostředí výchovy. Podoba rodiny, sociokulturní příslušnost, rodinný příběh a jejich vliv na vztah ke škole, vzdě-lávání a projekty budoucnosti. Typické případy ukazují různé modely působení rodiny v této oblasti a jejich velmi diferencované důsledky na chování dítěte ve škole, školní práci a a plá-nování dalšího života.
9. Komunikace rodiny a školy Kontext komunikace rodiny a školy : stigmatizace instituce rodiny a školy v současné společ-nosti, ?špatná pověst?, její zdroje a důsledky. Autorita, legalita a legitimita obou institucí a jejich působení. Oddělení rodiny od školy, právo dětí na místo bez rodiny, emancipace a jiné kulturní zázemí. Typy komunikace mezi rodinou školou ? bezprostřední kontakt tváří v tvář, zprostředkovaná komunikace, která je častější a různorodější. (písemná, elektronická, vzkazy a vyprávění, in-formace nesená dětmi ad.). Jejich charakter a možnosti a rizika. Nedobrovolná komunikace. Dítě a jeho aktivní role v komunikace rodiny a školy. Dítě jako posel, autor, dvojitý agent (Ph. Perrenoud). Možnosti rodičů a učitelů kontrolovat působení dítěte. Základní formy komunikace rodiny a školy, nové formy případně změny tradičních, nové obsahy a významy střetávání rodičů a učitelů. Správní role rodičů ve škole v kontextu ostatních rodičovských rolí. Školní rady a sdružení rodičů. Podceňování těchto forem práce rodiči, jejich možnosti ovlivňování chodu školy, postavení školy a její práce. Důsledky současného stavu. Práce rodičů pro školu a pomoc škole. Škola jako komunitní instituce. Jednotlivé formy kontaktů rodiny a školy. Instituce střetávání. Třídní schůzky a individuální konzultační hodiny. Jejich funkce, podoby a rozdíly. Potřeby učitelů, žáků a rodičů. Kontext obrazu školy a výchovné práce školy v podobách kontaktů s rodiči. Dělba práce mezi rodinou a školou. Typy rodičů a jejich spolupráce se školou. Alternativní třídní schůzky a jejich podoby, rizika a výhody. Individuální setkání školy rodiny při problémech dítěte. Podpora vedení, poradce, a dalších školních institucí. Výchovná komise, její funkce a působení. Poradenský systém. Otevřené vyučovací hodiny a podobné aktivity. Další osobní kontakty rodičů a školy: projekty, sportovní akce, výlety, výstavy výsledků dětí, soutěže a přehlídky, práce pro školu ad. Jejich funkce a vliv na spolupráci rodiny a školy. Elektronická komunikace rodiny a školy. (webové stránky školy a tříd, elektronická žákovská knížka, e-mailová komunikace, SMS). Současný stav, dosavadní zkušenosti. Výhody, nevý-hody a rizika. Pojetí vedení školy, učitelů, rodičů a dětí. Komunikace rodiny a školy a dalších institucí (sociálních pracovníků, pedagogické ? psycho-logické poradny, speciálně pedagogického centra, policie ad.).
Riziková místa komunikace rodiny a školy. Koloběh hodnocení a škola jako jeho zdroj. Pro-blémová místa v komunikace ze strany školy. Možnosti zlepšování, budování důvěry, pří-stupného obrazu školy. Systém promyšlené a vstřícné komunikace a systém informování ro-dičů. Pomoc rodině, přednášky a kurzy pro rodiče. Kulturní akce.
ZAČLENĚNÍ KURZU Kurz je určen pro studenty, kteří absolvovali základní vstup do studia psychologie, tedy studenty 2. a 3. ročníku bakalářského studia. Doplňuje zejména studium pedagogické psychologie. Rozšiřuje její zaměření do určité aplikační oblasti, která je však pojata nejen aplikačně, ale především jako základní seznámení s šíří sledované problematiky. Doplňuje tak vhodně rejstřík povinně volitelných kurzů |