|
|
|
||
Poznání vřeckovýtrusých hub (askomycetů) jako největší ucelené skupiny hub představuje řadu dosud otevřených problémů. V jednotlivých lekcích je rozebírána problematika a stav řešení některých otázek: současné vymezení skupiny a problematika její fylogeneze, vztah anamorf a teleomorf, význam konidiogeneze, problematika anamorf z pomocné čeledi Dematiaceae, poznání málo diferenciovaných a dimorfních askomycetů, současné názory na skupinu askolokulárních asksomycetů a problematika některých důležitějších řádů a rodů. Konkrétní náplň lekcí lze modifikovat dle aktuálního zájmu posluchačů.
Poslední úprava: SUDA (26.04.2002)
|
|
||
Základní literatura:
Hawksworth D. L. [ed.] (1994): Ascomycetes Systematics - Problems and Perspectives in the Nineties. - Plenum Press, New York et London. Kiffer E. et Morelet M. (2000): The Deuteromycetes. - Science Publishers Inc., Enfield. McLaughlin D. J., McLaughlin E. G. et Lemke P. A. [eds.] (2001): The Mycota. Vol. VII, Systematic and Evolution, Part A, Part B. - Springer-Verlag, Berlin. Reynolds D.R. & Taylor J. W. [eds.] (1993): The fungal holomorph. - C.A.B. International, Wallingford. Seifert K. A. et al. [eds.] (2000): Molecules, morphology and classification: Towards monophyletic genera in the Ascomycetes. - Studies in Mycology, Utrecht, 45:1-200 Sugiyama J. [ed. ] (1987): Pleomorphic fungi: the diversity and its taxonomic implications. - Elsevier, Amsterdam.
Poslední úprava: SRBA (19.08.2002)
|
|
||
Předmět je zakončen zkouškou, která má písemnou a ústní část. Písemnou částí je sepsání eseje na zadané téma, ústní částí je veřejná (společná) obhajoba předložené eseje. Poslední úprava: Prášil Karel, prom. biol., CSc. (29.11.2011)
|
|
||
1. Systém askomycetů od Linného po internet a zase zpátky. Předlinneovské počátky klasifikace hub vůbec a askomycetů především. Clements & Shear 1931 a následovníci, limity hierarchického systému. Projekt "Outline of Ascomycetes" a provizorní nehierarchické uspořádání. Současné pojetí a šíře: od Laboulbenií přes Pneumocystis a kvasinky po lichenizované askomycety, workshop Paříž 1994, Outline 2002. Výzkum askomycetů v zemích českých. Askomycety na Internetu (některé internetové adresy) a co to přináší. 2. Od nedokonalých hub k nedokonalým mykologům aneb integrace anamorf do systému teleomorf a vize fylogenetického systému askomycetů. Příčiny problému, vývoj poznání nedokonalých hub a příslušná terminologie. Kolik je fosilních askomycetů? Koncepce holomorfy a 3 základní typy u askomycetů. Důvody pro opuštění Deuteromycetů. Integrace deuteromycetů do systému teleomorf: první kroky - Tubaki a Kananaskis. Dosavadní výsledky integrace a jejich taxonomická aplikace. Jak daleko je k dokonalým mykologům a fylogenetickému systému askomycetů? 3. Deuteromycetes s.l. Trocha historie nikoho nezabije: Fuckel, Saccardo, Mason, Hughes, Cole & Samson, Kiffer & Morelet. Vzájemné vztahy biologických (fylogenetických) skupin Ascomycota a Basidiomycota a umělých skupin Deuteromycota a "kvasinky", založených na sekundárních (nefylogenetických) znacích. Konidiomata, konidiogeneze a možnosti jejich taxonomického využití. Příklady a rozbor některých skupin: porosporae, phialosporae, monoblastosporae a "aleuriosporae" 4. Vřecko Od pytlíku z kozí kůže po ultrastrukturu stěny vřecka. Vznik askoapikálního aparátu unitunikátních inoperkulátních vřecek. "Čertík v krabičce": funkčně bitunikátní vřecko nelichenizovaných askomycetů. Něco málo o rozmanitosti vřecek lichenizovaných askomycetů. 5. Ještě něco o konidiogenezi: možnosti a limity škatulkování biologického kontinua Klasifikace konidiogeneze: vývoj poznání a terminologie. Od analýzy k syntéze: jednotný princip hodnocení znaků konidiogenese (Hennebert a Sutton 1994). Srovnání retrogresivní, phialidické a annelidické konidiogeneze. 6. Tmavé, rozmanité a zajímavé: problém rodové diverzity umělé pomocné čeledi Dematiaceae Dematiaceae - obsolentní ale praktická skupina (původní vymezení a nová náplň). Metodika kultivace a determinace tmavých hyfomycetů na rodové úrovni. Problematické až obskurní rody a obtížné skupiny. Přehledová a determinační literatura. 7. Black yeasts, little differentiated hyphomycetes & tmavé hyfomycety v klinické praxi Jak "černé kvasinky" ke svému jménu přišly, ač to nejsou kvasinky. Teleomorfní souvislosti "černých kvasinek". Aureobasidium a spol.: taxonomie, ekologie, determinace. A co s dalšími "málo diferenciovanými hyfomycety"? S kterými tmavými hyfomycety se lze setkat v klinické praxi? 8. Bitunikátní, fissitunikátní, askolokulární, askostromatické nebo jak je nazývat? Něco více o velké a rozvětvené rodině vřeckovýtrusých hub s bitunikátními vřecky a askolokulární ontogenezí. 9. Řád Hypocreales a rod Nectria: různé pohledy na jeden problém Hypocreales jako modelová skupina. Původní a následné koncepce: od barevných stromat k molekulární výpovědi. Posuny v náplni a vnitřní systematice za posledních 20-30 let, výsledky studia na molekulárně-genetické úrovni a morfologicko-ontogenetické úrovni. Biodiverzita a ekologie: kolik hypokreálních hub dosud neznáme? Nectria-komplex: od heterogenního konglomerátu k monofyletickým rodům 10. Coelomycetes - rozumí jim vůbec někdo? (alternativní téma)
Poslední úprava: SUDA (22.05.2002)
|