|
|
|
||
|
Státověda je "vědou o státě". Výklad směřuje k poznání struktury a funkcí státu, možných způsobů jeho uspořádání a původu a vývoje jednotlivých institutů, které charakterizují stát a jeho vztah k obyvatelstvu, k jednotlivci a k občanovi. Státověda jako vědní obor je východiskem zejména pro studium ústavního práva, neboť zkoumá a klasifikuje to, co ústavní právo popisuje a utváří.
Předmětem zkoumání státovědy je v prvé řadě stát jako právní subjekt zvláštního druhu. Státověda analyzuje různé formy jeho uspořádání, porovnává je a zabývá se i ideovými základy pojmu státu. Je společensko-vědním oborem čerpajícím z poznatků teorie práva a teorie státní moci, filozofie, sociologie, historie a mnoha dalších. Cílem studia není pouze naučit se určité pojmy, ale prostřednictvím jejich osvojení pochopit, jak stát a ústava fungují v různých ústavních systémech a co je limituje. Studenti v průběhu semestru studují na základě zadání seminárního vyučujícího předepsanou literaturu a zpracovávají úkoly zaměřené na porozumění látce. V rámci předmětu se studenti seznámí s klíčovými pojmy týkajícími se státu a s relevantními principy a instituty charakterizujícími stát a jeho působení ve vnitrostátních i mezinárodních vztazích. Důraz se klade nejen na teoretickou stránku zkoumané látky, ale i na porozumění faktorům, které ovlivňují praktické fungování státu. Studenti se v rámci předmětu naučí dovednostem formulovat, interpretovat a prezentovat instituty a principy, které jsou klíčové nejen pro budoucí studium ústavního práva, ale i dalších právních odvětví. Znalosti získané v tomto předmětu, zahrnující v sobě komplexní pochopení problematiky v kontextu reálného fungování státu, jsou rozhodující pro budoucí práci s právními texty a judikaturou v rámci ústavního práva i dalších předmětů. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (06.08.2025)
|
|
||
|
1. U písemného testu není možné používat právní předpisy a jiné zdroje. 2. Zkouška je klasifikována známkami "výborně" (1), "velmi dobře" (2), "dobře" (3) nebo "neprospěl/a" (4). 3. Písemný test může student skládat nejvýše třikrát, tj. má právo na dva opravné termíny. 4. V rámci písemného testu je možné získat nejvíce 20 bodů. Test se skládá ze 4 otevřených otázek na státovědné pojmy či instituty (až 12 bodů) a z jedné úlohy esejového typu (až 8 bodů). 5. Časový limit pro vypracování písemného testu je 60 minut. 6. Za seminární aktivitu může student získat 0, 2 nebo 4 body, které se přičítají k výsledku písemného testu. Body jsou přidělovány podle pravidel stanovených vedoucím semináře, která jsou před zápisem do předmětu uvedena v sylabech jednotlivých seminárních skupin ve Studijním informačním systému. 4 body se udělují maximálně 20 % studentů v každé seminární skupině. 7. Celkové hodnocení zkoušky se řídí následujícími pravidly: 20 – 24 bodů – „výborně“; 16 – 19 bodů – „velmi dobře“; 12 – 15 bodů – „dobře“; 0 – 11 bodů – „neprospěl/a“. Poslední úprava: Kindlová Miluše, JUDr., M.Jur., Ph.D. (22.09.2025)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: - Stát a jeho vývoj. Moderní stát. Suverenita státu v kontextu globalizace a regionalizace. - Princip dělby moci, jeho projevy a alternativy. Struktura a organizace mocí. - Teorie ústavy. Konstitucionalismus. - Demokratický právní stát, jeho principy a pojetí v současném světě. - Stát a jednotlivec. Ochrana lidských práv. Státní občanství. - Volby. Volební právo a volební systémy. - Parlamenty. Parlamentarismus. - Hlava státu. Výkonná moc. - Soudy. Struktura soudů. Principy spravedlivého procesu. - Stát mezi státy. Globalizace. Evropeizace. - Stát a jiné struktury moci (církve, politické strany, zájmové skupiny a jiné). Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (06.08.2025)
|
|
||
|
Základní (povinná) literatura: 1. Reschová, J., Kindlová, M., Grinc, J., Preuss, O., Antoš, M. Státověda. Stát. Jednotlivec. Konstitucionalismus. Praha: Wolters Kluwer, 2019 2. Kysela, J. Ústava mezi právem a politikou: úvod do ústavní teorie. Praha: Leges, 2014, str. 198 – 253 3. Hamilton, A., Madison, J., Jay, J. Listy Federalistů. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994, Listy č. 10, 14, 51, 78 4. Nicholson, R., Grant, T. D. Theories of State Recognition. In Visoka, G., Doyle, J., Newman, E. (eds.) Routledge Handbook on State Recognition. London: Routledge, 2020, str. 25 – 36 5. Rozsudek Soudního dvora (velký senát) ze dne 29.5.2025 ve věci C-181/23 Evropská komise proti Republice Malta, včetně stanoviska generálního advokáta 6. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (velký senát) ze dne 8.4.2021 ve věci Vavřička a ostatní proti České republice (stížnost č. 47621/13 a 5 dalších), body 11 – 93, 160 – 209, 258 – 311 (dobrovolně: nesouhlasné stanovisko soudce Wojtyczeka k rozsudku)
Rozšiřující (nepovinná) literatura: 1. Antoš, M. Slavný případ Marbury vs. Madison aktuální i po dvou stoletích. Jurisprudence č. 1/2010 2. Barber, N. W. The Principles of Constitutionalism. Oxford: Oxford University Press, 2018 3. Bellamy, R., King, J. (eds.) The Cambridge Handbook of Constitutional Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2025 4. Filip, J., Svatoň, J. Státověda. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011 5. Holländer, P. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012 6. Klíma, K. Státověda. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011 7. Kudrna, J. Imunita a neodpovědnost členů parlamentu. Praha: Wolters Kluwer, 2021, str. 23 - 39 8. Loughlin, M. Advanced Introduction to Political Jurisprudence. Cheltenham: Edward Elgar, 2025 9. Pavlíček, V., Jirásková, V. a kol. Ústavní právo a státověda. 3. vyd. Praha: Leges, 2021 10. Rosenfeld, M., Sajó, A. (eds.) The Oxford Handbook of Comparative Constitutional Law. Oxford: Oxford University Press, 2012 11. Sørensen, G. Stát a mezinárodní vztahy. Praha: Portál, 2005, str. 65 – 109 12. Žák Krzyžanková, K. a kol. Lidská práva na roz(s)cestí. Praha: Auditorium, 2022 Poslední úprava: Kindlová Miluše, JUDr., M.Jur., Ph.D. (18.09.2025)
|