František Mayronis: De esse essentiae et existentiae - AFS100614
|
|
Rozvrh Nástěnka
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Eva Mokrejšová (27.08.2012)
František Mayronis: De esse essentiae et existentiae Francouzský františkán Franciscus de Mayronis/Meyronnes (cca. 1288–1328) byl bezprostředním, nikoliv však věrným žákem Jana Dunse Scota. V letech 1320–1321 komentoval na teologické fakultě v Paříži Sentence Petra Lombarda, známá je jeho disputace o Nejsvětější trojici s Pierrem Rogerem, budoucím papežem Klementem VI. V roce 1323 dosáhl titulu mistra teologie a byl poté zvolen provinciálem svého řádu. Později působil na papežském dvoře; Klimentova předchůdce papeže Jana XXII podporoval v jeho zápasu s Ludvíkem IV. Bavorem. Ve své době byl považován za velmi významného filosofa a theologa, dostalo se mu čestných titulů „Doctor illuminatus“ a „Doctor abstractionum“. Z patnáctého století se dochovala zpráva, že po Scotově smrti se jeho žáci rozdělil na „bonetisty“ (stoupence Scotova žáka Mikuláše Boneta), „mayronisty“ (stoupence Františka Mayronise) a „čisté scotisty“. Teprve koncem 15. století, po vzniku scotistické školy v přesném slova smyslu, byl Mayronis Scotem definitivně zastíněn. Přesto ještě na přelomu 15. a 16. století zůstával hojně čteným a ceněným autorem, až poté jeho věhlas postupně slábl. Zvláštní zájem o Mayronisovo dílo projevila v polovině 15. století po husitských válkách obnovená pražská utrakvistická univerzita, pro kterou Mayronisovy silně realistické, nicméně katolicky pravověrné pozice představovaly vítanou alternativu k tehdy již politicky nepřijatelnému viklefismu. Traktát De esse essentiae et existentiae, nazývaný též Vinculum, představuje Mayronisův výklad problematiky possibilií neboli pouze možných jsoucen, kterým Mayronis na rozdíl od svého učitele Scota (a v souladu se Scotem kritizovanou pozicí Jindřicha z Gentu) přiznává reálný ontologický status, „esenciální bytí“ (esse essetniae). Svým systematickým členěním, jazykovou přístupností a průzračnou jasností se Mayronisův styl výrazně liší od jeho často temného učitele Dunse Scota. Tento jeho traktát lze chápat jako jakési paradigmatické vyjádření pozdně scholastického „possibilismu“. Problematika ontologického statusu posibilií (spor mezi „aktualismem“ a „posibilismem“) patří mezi nadčasová filosofická témata, která svými souvislosti zasahují do mnoha různých oblastí filosofie, jako je metafyzika (pojem jsoucna, potencialita, problém obecnin, teorie individua, kauzalita…), přirozená teologie (vztah Boha a stvoření, času a věčnosti…), a v neposlední řadě logická sémantika (existenční predikace, de re možnost a nutnost, problematika pravdivostních podmínek modálních výroků, sémantika vlastních jmen…). Mayronisův traktát představuje mimořádně zajímavý způsob, jak do těchto nadčasových témat vstoupit. Seminář bude volně navazovat na loňskou seminární četbu věnovanou chápání potenciality u Mayronisova učitele Dunse Scota, účast na těchto seminářích však není nijak předpokládána. Text traktátu je k dispozici v časopise Studia Neoaristotelica 2, č. 2 (2005): 271–322. Základní literatura: • TOBIAS HOFFMANN. Creatura intellecta. Die Ideen und Possibilien bei Duns Scotus mit Ausblick auf Franz von Mayronis, Poncius und Mastrius. Beiträge zur Geschichte der Philosophie und Theologie des Mittelalters – Neue Folge 60. Münster: Aschendorff, 2002 • STANISLAV SOUSEDÍK. Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Praha: Vyšehrad 1997, str. 28–33, 126–127. • STANISLAV SOUSEDÍK. Jan Duns Scotus, doktor subtilis, a jeho čeští žáci. Praha: Vyšehrad 1989 (zmínky v kontextu scotismu na str. 143–156). • EGBERT PETER BOS. „The Theory of Ideas According to Francis of Meyronnes“. In Néoplatonisme et Philosophie Médiévale. Actes de Colloque international de Corfou 6-8 octobre 1995, Organisé par la Société Internationale pour l'Étude de la philosophie Médiévale, 6 (1997), str. 211–227. https://openaccess.leidenuniv.nl/bitstream/handle/1887/10460/9_62_86.pdf?sequence=1 |