Uzákonění institutu pěstouna na přechodnou dobu a pokles počtu dětí do 3 let v ústavní péči

• Název práce v češtině: Uzákonění institutu pěstouna na přechodnou dobu a pokles počtu dětí do 3 let v ústavní péči
• Název v anglickém jazyce: The enactment of a short-term foster care and the decline in the number of children under 3 in institutional care
• Klíčová slova: pěstoun na přechodnou dobu, institucionální péče, kojenecký ústav, sociálně-právní ochrana dítěte, Úmluva o právech dítěte, porucha citové vazby
• Klíčová slova anglicky: short-term foster carer, institutional care, baby home, child protection system, UN CRC (United Nation Convention on the rights of the child), attachment disorder
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 30.09.2023
• Datum zadání: 30.09.2023
• Datum odevzdání elektronické podoby: 29.04.2024
• Oponenti: Mgr. Magdalena Jozová

Zásady pro vypracování

V mé bakalářské práci budou zdrojem dat hloubkové rozhovory s přímými účastníky procesu změny péče. Rozhovory budou probíhat formou dotazování. Nahrávku celého rozhovoru přepíšu, následně analyzuji data a nakonec vyhodnotím výsledky, které pak použiji jako součást závěru mé bakalářské práce. Otázky k rozhovoru si připravím dopředu a některé z nich budou mít takovou podobu: V jaké části systému péče se nachází vaše profese, kdy jste se poprvé dozveděl/a o záměru uzákonit institut PPPD (pěstounská péče na přechodnou dobu), Co vás motivovalo nebo naopak odrazovalo od toho podílet se na procesu změny.
Dále bych pro mou bakalářskou práci využila šetření a výzkumné zprávy použité jako advokační materiál k dosažení prosazení institutu pěstounství na přechodnou dobu, k redukci kojeneckých ústavů a k zákazu umisťování dětí do 3 let věku do institucionální péče. K práci bych také využila statistických údajů ČSÚ.
Cílem práce je zmapovat formální, ale i neformální kroky, které bylo potřeba ujít, aby se institut pěstouna na přechodnou dobu a institut pěstounství jako takový, stal plnohodnotnou součástí systému péče o ohrožené děti. Pomocí hloubkových rozhovorů se zástupci profesí napříč spektrem sociálně právní ochrany zachytit unikátní zkušenost s prosazováním změny, která byla velkou částí pracovníků systému péče o ohrožené děti odmítána, především zaměstnanců kojeneckých ústavů a dětských domovů. Ráda bych zachytila i reflexi procesu po 10 letech, změnu postojů na základě osobní zkušenosti jednotlivých aktérů. Z tohoto zmapování procesu bych se pokusila zobecnit kritické body, které je potřeba řádně ošetřit tak, aby proces zavádění změny do systému sociální péče státu bylo co nejefektivnější.
Výzkumné otázky budou mít následující podobu: Vedlo zavedení zákona ke snížení počtu dětí v kojeneckých ústavech? Bylo nutné uzákonit zákaz umisťování dětí do 3 let do ústavní péče (s platností do roku 2025), a nebo stačilo zavedení institutu pěstouna na přechodnou dobu? Jak to, že v každém kraji počty dětí v kojeneckých ústavech klesají jiným tempem?



Etické souvislosti zvažovaného projektu
Je realizace projektu spojena s etickými riziky? Pokud ano, jak na ně budete v projektu reagovat. Jak bude zajištěna ochrana osobních údajů účastníků výzkumu?


Etická rizika zde nevidím. Na rozhovor si připravím informovaný souhlas, který bude zahrnovat účel rozhovoru a zaručení ochrany dat. Informanta seznámím s mým výzkumem a jeho cílem. Aktéři rozhovorů dají svolení s užitím informací, které mi sdělí, zároveň v případě jejich přání bude jejich identita anonymizována. Všichni aktéři rozhovorů budou zletilí, takže zde nejsou ani rizika spojená se sociálně-právní ochranou dítěte.

Seznam odborné literatury

1. TRNKOVÁ, Lucie. Náhradní péče o dítě. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právo prakticky. ISBN 978-80-7552-864-3.

2. NOVOTNÁ, Věra a Vladimír FEJT. Sociálně-právní ochrana dětí. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2009. ISBN 978-80-86723-77-8.

3. KŘÍSTEK, Adam. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a o preventivně výchovné péči: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7552-821-6.

4. ŠULOVÁ, Lenka. Raný psychický vývoj dítěte. Třetí vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2019. ISBN 978-80-246-4479-0.

5. Nová unikátní zpráva o kojeneckých ústavech, 2020- Lumos, dostupné z: https://www.wearelumos.org/vyzkumy/

6. POLIŠENSKÁ, Petra, Radka FEBEROVÁ a Zdeněk STUCHLÍK. Rodinné právo - právní postavení dítěte. Praha: Wolters Kluwer, 2019. Musíš znát.. ISBN 978-80-7598-442-5.

7. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. Vyd. 7. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0853-2.

8. LANGMEIER, Josef a Zdeněk MATĚJČEK. Psychická deprivace v dětství. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-802-4619-835.

9. BOWLBY, John. Odloučení: kritické období raného vztahu mezi matkou a dítětem. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0076-5.

10. MATĚJČEK, Zdeněk, Jiří KOVAŘÍK a Věduna BUBLEOVÁ. Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace. Praha: Psychiatrické centrum, 1997. Zprávy (Psychiatrické centrum). ISBN 80-851-2189-1.

11. Dávky pěstounské péče. In: integrovaný portál MPSV (online). dostupné z: https://www.mpsv.cz/davky-pestounske-pece-a-zaopatrovaci-prispevky-pro-mlade-dospele

12. BRUTHANSOVÁ Daniela a kol. Zdravotně sociální služby v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let věku (online). Praha: VÚPSV 2005, dostupné z: https://katalog.vupsv.cz/Fulltext/vz_177.pdf

13. GREENWOOD, P. W. & Rand, S. T. (1993). Evaluation of the paint creek youth center: a residential program for serious delinquents. Criminology, 31.2: 263–279. Slot, N.W., Jagers, H.D., et al. (1992)

14. LUMOS, průzkum mezi pěstouny na přechodnou dobu, 2015. dostupné z: https://lumos.contentfiles.net/media/assets/file/Průzkum_mezi_pěstouny_na_přechodnou_dobu_2015_0.pdf?

Předběžná náplň práce

O škodlivosti umisťování dětí do 3 let věku do ústavní péče se mluví již od 50-tých let 20.století, kdy započaly první výzkumy prokazující negativní dopady takového typu péče [Bowlby, 2012]. To vedlo k tomu, že v západní Evropě se na počátku sedmdesátých let začalo od ústavní péče o nejmenší děti ustupovat a sociální systémy péče začaly upřednosťnovat komunitní služby, v případě nejmenších dětí náhradní rodinnou péči. Později se začala redukovat institucionální péče i pro děti starší a pro děti s postižením. U nás - i přes výzkumy profesora PhDr. Zdeňka Matějčka [Langmeier, Matějček, 1974] prokazující škodlivost institucionální péče (vznik poruchy citové vazby) i v našich dětských zařízeních - se od padesátých let šlo směrem opačným. Byla zrušena pěstounská péče a uplatněny principy kolektivizace i na péči o ohrožené děti. Zároveň neexistoval efektivní systém podpory biologických rodin. To vedlo k vysokému nárůstu počtu děti v ústavní péči. Vyrostlo tak několik generací dětí, u kterých je velmi pravděpodobné, že trpí poruchou citové vazby. Tato porucha má vliv na schopnost fungovat a uspět v dospělém životě. Řada lidí, kteří vyrostli v institucionální péči, má problém s dlouhodobým udržením vztahů, práce, jsou více ohroženi tím, že spáchají trestný čin nebo propadnou drogové závislosti [Greenwood, Rand, 1993]. Řada z nich neuspěje jako rodič a dítě jim je následně odebráno do institucionální péče. Jedná se o začarovaný kruh, který má velké dopady na systém sociální péče - zmiňme například výdaje na dávky v nezaměstnanosti, výdaje na pobyt ve vězení, náklady na pobyt dětí v péči státu. Přestože toto všechno bylo v ČR známo již v devadesátých letech, kdy došlo ke změně režimu, ke změně systému o ohrožené děti začalo docházet až po roce 2010.
Ráda bych se ve své práci zabývala procesem zavádění institutu pěstounství na přechodnou dobu do systému sociálně-právní ochrany dítěte a jak tento institut ovlivnil celý systém péče o ohrožené děti. Málo se ví o krocích, které bylo potřeba udělat, aby tento institut byl uzákoněn.
Nejprve je nutné popsat výchozí stav systému péče o ohrožené děti v roce cca 2010 a to hlavně kolik bylo dětí v ústavní péči a kolik jich bylo u pěstounů (v osmdesátých letech byl systém pěstounství znovu obnoven). Státní statistiky vedly- a stále vedou- jen základní kvantitativní údaje, tj. kolik v kterém typu instituce bylo dětí v tom daném roce. Kvalitativní data, tj. například důvody umístění, se doposud nesbírají. Je také nutné zmínit roztříštěnost systému péče o ohrožené děti, která trvá dodnes. Kojenecké ústavy a tedy děti do tří let věku spadají metodicky pod Minsiterstvo zdravotnictví a zřizují je krajské úřady. Děti od 6 let věku a děti s poruchami chování jsou v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dětské domovy zřizují kraje, dětské domovy se školou a výchovné ústavy zřizuje MŠMT) a péče o děti s postižením, pěstounská péče a služby podpory biologických rodin spadají do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí. Jak se, předpokládám, ukáže i na základě rozhovorů s aktéry zavádění isntitutu pěstounské péče do praxe, málo se ví, že na úrovni kraje tato roztříštěnost ne všude mizí. Někde spolu odbory školství, zdravotnictví a sociální péče začaly komunikovat a koordinovat změnu systému až v posledních letech. Ve své práci zmíním jak tato roztříštěnost ovlivňovala systém péče, včetně ekonomických dopadů na rozpočty krajů i na státní rozpočet.
O těchto systémových překážkách se málo mluví. Budu se věnovat také odporu, který se proti těmto změnám zvedl ze strany zastánců institucionální péče, především pracovníkům v těchto pobytových službách, a o kterém se v oficiálních zdrojích člověk příliš mnoho nedočte. Tato změna s sebou přinášela změny v síti služeb. Nejprve redukci a pak zavření téměř všech kojeneckých ústavů (nyní v zákoně nazývaných Dětský domov pro děti do 3 let) a vznik služeb nových. Ve starších typech služeb se lidé cítili ohroženi ztrátou zaměstnání. Kvůli ne dobře zvolené komunikaci ze strany krajů, potažmo státu, si neuvědomovali příležitosti zaměstnání v nově vznikajících službách. Zřizovatelé pobytových služeb pro děti, čímž jsou kraje, zase často řešili více, co udělají s budovou a zaměstnanci, než co je v nejlepším zájmu a právem dítěte a jak tento zájem a právo nejlépe naplnit. Pokud bychom to dovedli do krajnosti, lze konstatovat, že se děti stávaly oběťmi systému, který jejich potřeby potlačoval na úkor chodu již zaběhlého systému péče.
Kromě rezistence zaběhlého systému ke změně a k přijetí institutu pěstounství na přechodnou dobu, bylo potřeba překonat i mýty, které panovaly o pěstounství. Některé z nich se objevují dodnes. Je to například mýtus o tom, že většina pěstounů si bere děti do péče jen pro peníze, že dochází k vysokému počtu týrání a zanedbávání dětí v pěstounské péči, že dochází k stěhování dítěte s tzv.”batůžkem” od pěstouna k pěstounovi apod. U pěstounů na přechodnou dobu panuje také “podezření, že jsou divní,” když mohou dítě (především velmi malé) dobrovolně předat nějaké rodině do dlouhodobého umístění nebo adopce [Lumos, 2015, s.3]. Tato oblast také není příliš zpracována v oficiálních zdrojích, přestože silně ovlivňuje přijetí tohoto institutu širokou veřejností.
Ráda bych se následně věnovala období zavedení tohoto institutu, co bylo potřeba udělat z pohledu sociální politiky pro to, aby počet pěstounů krátkodobých i dlouhodobých byl dostatečný a aby byla nastavena dostatečně kvalitní péče. Důležitá role krajských úřadů a neziskového sektoru není nikde příliš zmiňována. Formou rozhovorů s aktéry změny bych chtěla reflektovat co se povedlo, co se mohlo udělat jinak, co se vyloženě nepovedlo a jaká doporučení by bylo dobré si odnést do budoucího rozvoje systému péče o ohrožené děti.
Zavedení institutu pěstounství na přechodnou dobu bylo jedním z hlavních faktorů, které vedly k úsilí skupiny neziskových organizací uzákonit zákaz umisťování dětí do 3 let věku do ústavní péče. Bylo třeba podniknout celou řadu kroků, aby této mety bylo dosaženo. Popsání tohoto procesu z pohledu ovlivňování sociální politiky státu a popsání současné situace, kdy změny ještě není finálně dosaženo, bude poslední částí mé bakalářské práce. Ráda bych předchozí poznatky zasadila do kontextu dneška, kdy ve sněmovně začínají probíhat jednání o odložení působnosti zákazu umisťování dětí do tří let do ústavní péče.
Popsat průběh zavádění institutu přechodného pěstounství a ilustrovat proces změny sociálního systému péče o konkrétní cílovou skupinu obyvatel (děti v sociálně právní ochraně státu) by mohlo pomoci nejen jako přehled potřebných kroků, které se musejí udělat na úrovni sociální politiky, ale také jako obecnější inspirace pro to, co je potřeba zvážit, naplánovat a ohlídat při změně a upozornit na některé části procesu, které ne vždy bývají brány v potaz. To by mohlo pomoci předcházet některým rizikům při transformaci systému péče pro další cílové skupiny, např. osoby se zdravotním znevýhodněním.