Vědomé tělo na Hraně: Formování adršpašského lezeckého těla

• Název práce v češtině: Vědomé tělo na Hraně: Formování adršpašského lezeckého těla
• Název v anglickém jazyce: The Mindful Body on the Edge: Forming the Adrspach Climbing Body
• Klíčová slova: Edgework, riziko, Adršpach, lezení, antropologie těla
• Klíčová slova anglicky: Edgework, risk-taking, Adrspach, climbing, body anthropology
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 30.09.2021
• Datum zadání: 30.09.2021
• Datum a čas obhajoby: 06.06.2022 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.05.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 06.06.2022
• Oponenti: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Data pro svou práci bych ráda získala v rámci kvalitativního výzkumu, provedeného v oblasti Adršpašsko-teplických skal. Svou práci bych ráda postavila na nestandardizovaných hloubkových rozhovorech s vybranými lezci, které bych doplnila zúčastněným pozorováním v terénu. Účastníci mého výzkumu by měli být lezci obou pohlaví, kteří na pískovcových skalách lezou takzvaně (v lezecké terminologii) „na prvním“ či „na ostrém konci lana“. Stěžejní strategii pro analýzu dat předpokládám analýzu narativní. Své výsledky pak hodlám opřít o odbornou literaturu a zasadit do kontextu existujících teorií.


Etické souvislosti zvažovaného projektu

Účastníky svého výzkumu samozřejmě hodlám informovat o svých záměrech a nabídnu jim možnost přečíst si mou práci před odevzdáním. Stejně tak jim nabídnu možnost vystupovat v mé práci anonymně. Předpokládám, že největší etické riziko může vzejít z možného střetu s drogami, jejichž výskyt je v rámci lezecké komunity nemálo častým jevem a jsem si vědoma možnosti, že informace o jejich užívání budou také stěžejní pro mé výzkumné otázky. Což může vést k nepříjemnému rozporu mezi zamlčováním podstatné části výzkumných dat a odhalováním počínání za hranou legality konkrétních lidí. V takovém případě budu vždy respektovat vůli respondenta, ale udělám vše pro to, aby informace nemusely být zamlčeny – například skrze anonymitu.

Seznam odborné literatury

1. Brymer, E. (2010). Risk taking in extreme sports: A phenomenological perspective. Annals of Leisure Research, 13(1-2), 218-238.
2. Bunn, M. (2017). ‘I’m gonna do this over and over and over forever!’: Overlapping fields and climbing practice. International Review for the Sociology of Sport, 52(5), 584-597.
3. ČHS – Český horolezecký svaz (články a publikace)
4. Douglas, M. (1992). Risk and Blame: Essays in Cultural Theory.
5. Fletcher, R. (2008): Living on the Edge: The Appeal of Risk Sports for the Professional Middle Class, Sociology of sport journal, 310-330.
6. Giles, D. et al. (2014): Current understanding in climbing psychophysiology research.
7. Hrušová, D. (2018): Experiencing in climbing and psychological effects of sport climbing.
8. Hardie-Bick, J. (2015): Experiencing flow, enjoyment and risk in skydiving and climbing, 369-387.
9. Llewellyn, D. (2008): The psychology of risk taking: Toward the integration of psychometric and neuropsychological paradigms, The American journal of psychology, 363-376.
10. Lyng, S. (1990): Edgework: A social psychological analysis of voluntary risk taking. American journal of sociology, 851-886.
11. Scheper-Hughes, N., Lock, M. (1987). The mindful body. A prolegomenon to future work in medical anthropology. Medical anthropology quarterly, 6-41.
12. West, A., & Allin, L. (2010). Chancing your arm: The meaning of risk in rock climbing. Sport in Society, 13(7-8), 1234-1248.

Předběžná náplň práce

Námět práce

Lezení na českých pískovcových skalách je specifickou horolezeckou disciplínou, která je charakteristická pro Českou republiku a nemá na světě obdoby (pokud bychom pominuli sousední německé Sasko). Jeho specifičnost tkví zejména v přísných pravidlech týkajících se lezeckého stylu, užívaného vybavení i postupu při vytváření jednotlivých lezeckých cest. Tato pravidla mají svá opodstatnění ekologického, etického i kulturně historického původu a dodnes jsou horolezci důsledně dodržována i přesto, že značně znesnadňují průstup skalní stěnou a signifikantně zvyšují rizika, která jsou již tak v různé míře nedílnou součástí každé lezecké disciplíny. V krajních případech je mezi těmito riziky i vážné zranění či smrt. Výraznou pískovcovou oblastí jsou pak v tomto ohledu Adršpašsko-teplické skály, jejichž skalní věže patří mezi nejvyšší v České republice a vzhledem ke své morfologii také vyžadují specifické lezecké schopnosti. Uvnitř české lezecké komunity je tak „Ádr“ (slangově Adršpach) vzhledem k vysoké míře výše zmíněných charakteristik znám jako jedna z nejtěžších skalních oblastí na psychickou stránku lezení.
I přes objektivní rizika spojená s touto aktivitou má pískovcové lezení mnoho příznivců, stejně jako jiné takzvaně extrémní sporty. A stejně jako celá disciplína horolezectví, i pískovcové lezení u svých vyznavačů mnohdy přesahuje hranice volnočasové aktivity a stává se v jistém smyslu slova životním stylem. Kolem sportu jako takového i jednotlivých skalních oblastí tak vznikají pevné sociální vazby, mnohdy dosahující určité podoby subkultury – tak je tomu i v případě adršpašských lezců.

Zkoumáním jedinců vykonávajících aktivity obsahující vyšší míru objektivního rizika se doposud zabývalo mnoho vědních oborů, zejména pak psychologie či neurologie. Pro ilustraci můžeme uvést kupříkladu studii o psychologických efektech sportovního lezení (Hrušová, 2019) či studii o psychologii riskování (Llewellyn, 2008). Sociologie v tomto ohledu zůstávala dlouho poměrně upozaděna. Se současně dominantní sociologickou či sociálně psychologickou teorií dobrovolného podstupování rizika přišel na začátku devadesátých let Stephen Lyng, americký profesor sociologie na Carthageské univerzitě. Na základě výzkumu komunity skydiverů tak vytvořil koncept Edgework, který bychom mohli volně přeložit jako „práce na hraně“, a který se snaží najít vysvětlení pro dobrovolný výkon rizikových činností, jako je zmíněný skydiving, paragliding či horolezectví a skalní lezení. V rámci této teorie Lyng spojuje pojmosloví a teoretické rámce klasických sociologů Karla Marxe a George Herberta Meada. V rámci České republiky zůstává fenomén rizikových sportů a pískovcového lezení nepříliš skloňován, až na poměrně velké množství bakalářských a diplomových prací vzniklých zejména v posledních několika letech.

Odpovědi sociologie na otázku, kdo jsou lidé, kteří se ve svém volném čase dobrovolně pohybují na hranici, při jejímž překročení jim hrozí smrt či vážné zranění, se v průběhu let neustále proměňovala. Původně se mělo jednat o jedince hledající svou identitu a seberealizaci, která jim v jejich kariérním a osobním životě unikala. Novější studie však ukázaly, že Lyngovi Edgeworkers jsou naopak velmi často lidé spokojení a zakořenění ve většině aspektů svého života. Stejně tak se objevily teorie zpochybňující představu, že jsou tyto aktivity vyhledávány jedinci primárně pro prožitky vzrušení z vystavování se danému riziku. Ty se naopak staví za to, a zakládají se tak na výpovědích o osobních prožitcích například právě horolezců, že podstupování rizika je pro své aktéry pouze vedlejším produktem při výkonu dané činnosti (West, 2010). Volnočasovým rizikem jako takovým se již zabývala kupříkladu i Mary Douglas, a to zejména v kulturním kontextu jeho sociální přijatelnosti či nepřijatelnosti. Mezi významné pojmy v oblasti motivace a identity pak napříč studiemi patří bezpochyby sounáležitost se subkulturou, pocit kontroly či predeterminace jedince – podle některých teorií vrozená, podle jiných získaná, například na základě jiných volnočasových aktivit – Overlapping fields. (Bunn, 2017).

Z mého pohledu je stěžejní pro pochopení rizikových činností jako je pískovcové lezení fenomenologie těla a tělesnosti, neboť sport jako takový je založen na práci s tělem a i v případě rizika je pak hlavním aktérem právě fyzické tělo jednotlivce. Nemluvím však z pohledu karteziánského dualismu, který striktně odděluje mysl od těla. Obracím se v tomto ohledu spíše k tělesné antropologii Scheper-Hughes a Lock a jejich třem podobám lidského těla – prožitému tělu individuálnímu, sociálnímu tělu a tělesné politice. Teorii těchto tří těl bych ráda využila jako pomyslný odrazový můstek k poznání individuálního prožitku lezců a jeho propojení se sociálně determinovanými vzorci nahlížení na lidské tělo vlastní, cizí, odlišné na základě genderu, věku... V tomto ohledu je také na místě podotknout, že lezení je díky vzájemnému jištění de facto sportem týmovým a vyznačuje se také silnými komunitními sociálními vazbami. I z tohoto důvodu předpokládám, že mnou zvolené téma nebude pouze o psychologické stránce věci, ale že významná role bude patřit právě stránce sociální či sociologické.
Druhým stěžejním pilířem jsou pro mě prožívané emoce, zejména pak emoce strachu, pro kterou nalézám teoretické východisko také v tělesné politice neboť „antropologie těla nutně obsahuje teorii emocí. Emoce ovlivňují způsob, kterým jsou tělo, nemoc a bolest prožívány a projektovány do obrazů studnice chabě fungujícího sociálního těla a tělesné politiky.“ (Scheper-Hughes, Lock, 1987)

Dalo by se tedy říci, že hlavním předmětem mého zájmu jsou těla adršpašských pískovcových lezců a vnímání vlastních a cizích těl a tělesnosti těchto lezců (nejen) při výkonu dané činnosti. Ráda bych touto cestou přispěla k diskurzu a pochopení dobrovolného výkonu aktivit s vysokou mírou rizika a umožnila tak nahlédnutí do světa Lyngovým slovníkem lidí „pracujících na hraně“, tedy na hraně změny tělesného stavu, pod kterou se mohou skrývat různě vážná zranění či smrt. Věřím, že mi k tomuto poznání může dopomoci výpověď lezců o vlastním prožitku, subkulturně používáné názvosloví i mé vlastní pozorování tělesné symboliky. Ráda bych se pokusila propojit individuální introspekce se společenskými vzorci a odhalit tak možné sociálně determinující vlivy jak v rámci uzavřené subkultury, tak v rámci většího celku české společnosti. Součástí mé práce by mělo být představení pravidel, specifik a historie českého pískovcového lezení, představení teoretických směrů, na kterých stavím svou práci z hlediska sociologie, antropologie či psychologie a v neposlední řadě pak samozřejmě analýza mých rozhovorů doplněná o výsledky pozorování.

Pro kokrétnější představu zde ještě nástíním některé své výzkumné otázky. Čím je v očích lezců specifické tělo lezce a jak se s lezením proměňuje? Jak vnímají lezci svá těla v ohrožení a jejich limity? Jak vnímají těla jiných lezců, a které charakteristiky jsou pro odlišné vnímání stěžejní? Jak vnímají svá těla ve skalním a horském prostředí? Co pro lezce znamená emoce strachu a jak popisují její prožívání? Jak s touto emocí pracují při lezení a jak v běžném životě? Liší se vnímání strachu o sebe a o druhé?