Strategie klasického jednosálového kina ve vztahu k současnému divákovi

• Název práce v češtině: Strategie klasického jednosálového kina ve vztahu k současnému divákovi
• Název v anglickém jazyce: Strategy of classic cinema in relation to a contemporary spectator
• Akademický rok vypsání: 2017/2018
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 06.02.2018
• Datum zadání: 06.02.2018

Zásady pro vypracování

Vymezení předmětu zkoumání, metody a struktura práce:
Bakalářská práce se bude zabývat analýzou fungování klasického jednosálového kina v Praze. Fungováním kina myslím způsob, jakým se kino snaží prosadit v dnešní době, kdy zájem o klasickou formu kina upadá. Svůj zájem zaměřím na marketingové strategie kina, jeho propagaci, dramaturgický koncept ale i ekonomickou udržitelnost, možnosti podpory od státu, propojování vedení kina s dalšími aktivitami a podobně. Důraz bude kladen na postupy, kterými se snaží klasické jednosálové kino nalákat případného diváka a odlišit se od jiných platforem pro sledování filmu.
Kino je velmi důležitý sociální prostor, který nese mnoho sociálních i kulturních významů. Kino jako instituce nezanedbatelně ovlivňuje společnost, zároveň ale společnost ve velké míře formuje kino. To, jakým způsobem kino funguje, je tedy otiskem kulturního nastavení společnosti. Forma kina odráží společenské distinkce a představy, které se váží k chození do kina, jak tvrdí jeden z předních odborníků na problematiku kontextů filmové spotřeby, Mark Jancovich (2003: 23).
Práci uvedu analýzou vývoje projekčních prostor, ve kterých se filmy od počátku kinematografie promítají. Tato analýza je důležitá z hlediska posledních změn ve formě klasického typu kina. Jak píše Tom Gunning ve své práci Estetika úžasu: Raný film a (ne)důvěřivý divák (In: Szczepanik,2004), vývoj začíná u mobilních projekčních aparátů s představením podobajícím se cirkusovému vystoupení. Následují kamenná kina se začínající atmosférou pohlcení diváka iluzí filmové reality a příchodem zvuku. A nakonec dochází k rozšíření možností, jak a kde lze film sledovat, digitalizaci filmového média, a zároveň výraznému zvýšení konkurence kina v podobě jiných volnočasových aktivit.
Unie filmových distributorů dnes člení kina na tyto kategorie: klasické jednosálové kino , klasické vícesálové kino, multikino, kinokavárna, klasické letní kino , putovní kino a autokino. Klasické kino je charakterizováno jedním či více prostory určenými pro projekci audiovizuálního díla prostřednictvím promítacího zařízení na plátno. Klasické zděné kino se od ostatních projekčních platforem liší především úzkou specializací na konkrétní využití prostoru, tedy na projekci audiovizuálního díla. Od multikina se liší převážně větším množstvím sálů se souběžným programem, ale i odlišnými obchodními strategiemi a dramaturgií, zaměřenou na generování zisku. Současnou analýzu vývoje prostoru kin a prognózu jejich budoucnosti v českém prostředí zpracovává Olga Raitoralová ve své diplomové práci (2007). Jednosálová i vícesálová klasická kina mají v dnešní době nejtěžší podmínky, velkou konkurencí jsou jim ve kvalitním promítání filmů multikina, která mají větší dostupnost k novým filmům, které nejvíce lákají diváky. Multikina zároveň diváku nabízejí širší výběr filmů a časů projekce.
Svůj výzkum chci zaměřit právě na klasická jednosálová kina. Tato kina v dnešní době musejí vynalézat nové taktiky, jelikož pouze v klasickém promítání nemohou konkurovat. Právě popis procesu hledání nových cest, kam posunout zaměření klasického jednosálového kina, bude mým hlavním výzkumným cílem. Této problematice se v českém prostředí věnovalo několik výzkumů většinou pod hlavičkou českého filmového ústavu, například Ivo Pondělíček v Proměnách filmového hlediště v ČSR 1966–1968(1969), Jaromír Bulíček v knize Sociální situace v kině (1970). Všechny tyto výzkumy však proběhly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, současných výzkumů kina jako kulturního prostředí již tolik není.
Praktickou částí práce bude etnografická případová studie. Jako objekt si vyberu jedno ze stále fungujících pražských kin a jeho diváky.
Zkoumat budu historický vývoj dramaturgie kina od jeho vzniku až do dnešní doby. K tomuto účelu budu používat historické textové materiály o promítaných filmech, počtech diváků kina, ostatních aktivitách kina i rozpočtové spisy kina včetně dotací a grantů. To bych rád spojil s analýzou přepisů rozhovorů tehdejších dramaturgů a rozhovorů s diváky. Inspirací mi bude technika etnografického výzkumu historie lokálního kina od Jean-Marc Leveratta (2016).
Druhá část studie, zaměřená na nynější stav kina, proběhne formou etnografického pozorování z pohledu uvnitř procesu a série polostrukturovaných rozhovorů. Rozhovory budou zaměřeny nejprve na provozovatele kina, převážně dramaturgickou část personálu, a také na diváky kina se zaměřením na jejich potřeby a očekávání.

Seznam odborné literatury

• Česálková, Lenka. (2011). Film je jinde: Mimo prostor kina. Iluminace. roč. 2011, č. 1, s. 63-66.
Článek popisuje vývoj ve způsobech projekce filmů. Uvádí jev takzvané relokace, který není v historii nic nového. Projekce filmů se stále přesouvá od prostoru k prostoru dle potřeb filmového diváka.

• Danielis, A.(2007). Česká filmová distribuce po roce 1989. Iluminace. roč. 2007, č. 1
Rozsáhlý článek podávající podrobné informace o vývoji filmové distribuce a návazných změn ve způsobech provozování kin a nabídce filmů od roku 1989. Autor zde popisuje transformaci kinematografie v porevoluční republice až do současného stavu. Text bude významnou oporou pro analýzu změny v dramaturgických konceptech a vývoje diváckého očekávání.

• Jancovich, Mark. Faire, Lucy. Stubbings, Sarah (2003). The Place of the Audience. Cultural Geographies of Film Consumption. London: BFI.
Výzkum týmu Marka Jancoviche se věnuje vlivu působení filmových diváků na fungování kina. Zkoumají lokální filmovou kulturu v britském Nottinghamu. Práce velmi dobře popisuje, jakým způsobem na sebe reaguje a ovlivňuje se navzájem kino se svým diváckým publikem.

• Skopal, Pavel. (2005). Kinematografie a město. Studie z dějin lokální filmové kultury. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
Jeden z mála výzkumů současné kinematografie v České Republice, který se zaměřuje na lokální vývoj kinematografie v konkrétních městech. Autor se zabývá kinematografickými sítěmi ve městech a věnuje se tak celkově filmovým životem, do kterého řadí nejen kina samotná, ale i ostatní místní filmové aktivity, spolky a podobně.

• Bačuvčík, Radim. (2009). Kultura a my: vztahy na poptávkové straně trhů kulturních produktů. Zlín: VeRBuM
Tato kniha popisuje nákupní chování konzumentů kulturních produktů, se zaměřením na specificky České prostředí. Autor se věnuje obecně problematice domácího trhu kultury a charakteristikou jeho publika. Také zde uvádí konkrétní analýzu kulturních produktů a konzumentů, mezi kterými je i platforma kina a filmový diváci.

 
• Allen, Robert. Gomery, Douglas. (1985). Film History: Theory and Practice. New York: McGraw – Hill.
Kniha se věnuje metodologii výzkumu lokálního vývoje kina. Dává užitečný rámec a dělení faktorů ovlivňujících lokální vývoj filmu. Autoři je rozdělují na sociologický, ekonomický, technický a estetický faktor. Ve své práci využiji tuto metodologii pro její jednoduchost.

• Leveratto, Jean-Marc. Montebello, Fabrice. (2016). Ethnography as a Tool of Cinema History: Cinemagoing in Light of the Experience of a Local Film Market. Alphaville: Journal of Film and Screen Media, Issue 11, Summer 2016, pp. 62–77.
Další metodologický článek, který popisuje jakým způsobem může etnografický výzkum přispět k probádání historie místního kina. Spojením analýzy výkazových materiálů kina s přepisy historických rozhovorů s diváky i provozovateli kina. Podobný přístup bych chtěl aplikovat při analýze vývoje vybraného pražského kina.

• Szczepanik, Petr. (2004). Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové.
Posledním textem, který použiji pro inspiraci v metodologii výzkumu historie kinematografie. Jedná se o soubor textů od několika autorů, kteří se zabývají vývojem kinematografie v Čechách z různých pohledů.

Předběžná náplň práce

Cíle bakalářské práce:
Analýza vývoje platforem projekce filmů a kina jako prvotního prostoru k projekci.
Analýza filmového diváka jako návštěvníka kina, jeho potřeb a očekávání.
Průzkum specifických potřeb současného filmového diváka a průzkum praktik provozovatele k zajištění fungování kina.
Zpracování dat z průzkumu a porovnání s teoretickými stanovisky.
Kritické zhodnocení současné situace klubových kin a výčet možných strategií provozovatelů.