Světlo v dlani: Antropologická studie fenoménu Reiki

• Název práce v češtině: Světlo v dlani: Antropologická studie fenoménu Reiki
• Název v anglickém jazyce: Light in the palm: An anthropological study of the Reiki phenomenon
• Klíčová slova: Reiki, spiritualita, tělo, embodiment, energie, náboženství, alternativní medicína, léčení
• Klíčová slova anglicky: Reiki, spirituality, body, embodiment, energy, religion, alternative/complementary medicine, healing
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 10.06.2016
• Datum zadání: 10.06.2016
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2018 09:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - U Kříže 8, Praha 5, J3018, Jinonice - místn. č. 3018
• Datum odevzdání elektronické podoby: 10.05.2018
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2018
• Oponenti: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Reiki je spirituální nauka, ale především je to specifická praxe. Tato nauka se neustále rozšiřuje a počet jejích praktikantů stále roste. A to i přesto, že jde o filosofii natolik odlišnou od věcí, které jsou v euro-atlantickém kulturním okruhu známé. Nebo možná právě proto.
Ve výzkumu Reiki je komplikované určit jednu základní otázku. Daný terén přímo vybízí k celé řadě takových otázek – Co je to Reiki? Kde se tu vzalo? Jakých významů nabývá? Čím je v životě informátorů? Jak je vyjednáváno a jak se projevuje v jednotlivých biografiích? Jak tyto biografie formuje? Jakou roli hraje v péči o tělo?
Smyslem této práce je představit základní koncepci Reiki tak, jak se dnes ve společnosti zjednává. Proto si stanovuji dvě základní dimenze a tím i dvě základní výzkumné otázky:
Co je Reiki?
Jak Reiki formuje vnímání těla? (A také fenomenologicky: Jak tělesné vnímání ustanovuje Reiki?)
Obě otázky se částečně překrývají a doplňují. V zásadě se jedná o dvě zkoumané roviny – filosofickou, potažmo náboženskou, v podobě otázky „co je to Reiki“ a fyzickou v případě těla a tělesnosti. Filosofická rovina zahrnuje vyjednávání, sjednávání, formy a duchovní aspekt Reiki, zatímco fyzická se ptá po tom, jak Reiki ovlivňuje vnímání těla a jednotlivé typy péče o něj, přičemž metodologicky je třeba otázku převracet z jedné strany na druhou: jak Reiki ovlivňuje tělo, ale i jak tělo co by „prereflexivní prostor vnímání“ (Csordas 1990, 1993) zjednává Reiki. Otázky se týkají všech, kteří přichází s Reiki pravidelně do styku, tedy praktikantů Reiki, terapeutů Reiki i jejich klientů.

Metodologie
Pro specifičnost tématu výzkumu a potřebu výzkumných otázek je nejlepší volbou etnografie kombinovaná s biografickými a nestrukturovanými výzkumnými rozhovory. Zkoumaný terén však není celistvý, je charakteristický svou roztříštěností, a ve výsledku lze hovořit spíše o síti aktérů. Přesnější by tedy bylo hovořit o projektu ‚multisited ethnography‘, jak ho popsal Marcus (Marcus 1995).
Konkrétně v tomto výzkumu se pod tím skrývá návštěva seminářů, které se k učení Reiki pořádají, a také účast na zasvěcování nových praktikantů. Domnívám se, že je třeba se těchto setkání a sezení zúčastnit i na jiné úrovni, součástí metodologie by tak mohla být i autoetnografie z vlastního zasvěcení. Biografické rozhovory se týkají lidí se vztahem k Reiki, řadových praktikujících i mistrů, kteří danou nauku předávají dál a šíří ji. Výzkumné rozhovory se pak budou zaměřovat na klienty, kteří se s Reiki setkali. Doplňkovým materiálem se nevyhnutelně stává literatura vztahující se k samotné spirituální praxi a jejímu potenciálnímu uplatnění v alternativní medicíně.
Vztah spirituální praxe a alternativní medicíny se obrazí ve vztahu mysli a těla. Zájem o tělo a tělesnost tvoří ve výzkumu Reiki nepostradatelnou část. Tělo jako předmět sociální praxe se často objevuje v odvětví medicínské antropologie a je zkoumáno a nahlíženo různými způsoby. Tam, kde biomedicína chápe tělo jako univerzální objekt řídící se biologickými principy, zaměřuje se medicínská antropologie na tělo jako na subjekt. „Všichni to víme: živoucí tělo je jak objektem, tak subjektem“ (Mol, Law 2003 : odst. 1).
Fenomenologická perspektiva chápání těla jako subjektu umožňuje pokládat si nejen otázku povahy vnímání těla při spirituální praxi Reiki a také jak tato spirituální nauka formuje biografie lidí, ale také otázku převrátit a hovořit o způsobu, jakým vnímání těla ustanovuje Reiki.
V prvé řadě je třeba si definovat, jakým způsobem bude s tělem a tělesností ve výzkumu pracováno. Hledání koncepce začíná nevyhnutelně u Nancy Scheper-Hughes a Margaret Lock, které ve svém článku The Mindful body: A Prolegomenon to Future Work in Medical Anthropology představují koncept vědomého těla, sestávajícího ze tří aspektů – těla individuálního, těla sociálního a těla politického (Scheper-Hughes, Lock 1987). Ve způsobu, jakým Scheper-Hughes a Lock definují individuální aspekt vědomého těla jako „žitou zkušenost těla “ (idib:7), se znovu projevuje fenomenologická perspektiva těla jako subjektu a koncept se tak zdá být pro mou práci vhodným pomocným analytickým nástrojem. Podle Thomase J. Csordase je však charakteristický určitým „metodologickým pnutím mezi fenomenologickým a sémiotickým přístupem“ (Csordas in Klepal 2009: 29). Csordas jako zastánce fenomenologické antropologie ve svých pracích předkládá nejen kritiku, ale také přichází s vlastní vylepšenou koncepcí – paradigmatem embodimentu (vtělenosti) (Csordas 1990, 1993). To pojímá tělo jako „existenciální podklad kultury (…) jako subjekt, který je vždy nevyhnutelně přítomen“ (Csordas 1993: 135) a zároveň jako prereflexivní prostor vnímání. Toto chápání těla by pak mohlo být klíčem právě k druhé části otázky – ustavování Reiki skrze vnímání těla.
Práce Csordase (1997) a Mol (2003, 2004) slouží zároveň jako ukázka a ospravedlnění využití etnografické metody ve výzkumu zabývajícím se tělem a tělesností a, v případě Csordase, kombinací tělesnosti a spirituální praxe.

 
Silné a slabé stránky výzkumu
Výzkum Reiki, podobně jako výzkumy jiných spirituálních nauk a praxí, má samozřejmě své limity. Slabší stránkou a limitem mého výzkumu je v prvé řadě nemožnost uchopit Reiki jako globální fenomén. Terénní práce se budou pravděpodobně omezovat pouze na české prostředí, tím pádem nelze o výsledcích uvažovat v širším kontextu, což v tomto smyslu staví práci mírně mimo současný trend v sociálních vědách. Je proto důležité si i při výzkumu české Reiki scény všímat ne/existence mezinárodních sítí a jejich role při sjednávání konkrétních podob Reiki.
Domnívám se, že mi zvolená metodologie umožní do jisté míry pochopit motivace lidí, poodhalit, v čem spočívá přitažlivost Reiki pro současnou společnost a identifikovat způsoby legitimizace jeho existence. Reiki, ať už jako náboženství, filosofie nebo alternativní medicína, ovlivňuje životy lidí na každodenní úrovni a specifickým způsobem je formuje. Jak a proč to ti konkrétní lidé dovolí a dokonce vítají, je otázka, na kterou bych ráda zjistila odpověď. Možnost hloubky pochopení významů v životě aktérů je zároveň největším kladem práce.

Seznam odborné literatury

BEELER, Dori. Reiki embodied. An anthropological approach to Reiki. Durham Antropology Journal. 19(1) 2013: 63-75. (online) (cit 17. 5. 2016) Dostupné z: http://community.dur.ac.uk/anthropology.journal/vol19/iss1/beeler2013.pdf
BEELER, Dori. An Ethnographic Account of Reiki in Britain. Durham University. PhD Thesis. 2015 (online) (cit. 17. 5. 2016) Dostupné z: http://etheses.dur.ac.uk/11098/
BRENNAN, Barbara Ann. Ruce světla. Nakladatelství Pragma. 1987
BRENNAN, Barbara Ann. Zjevení světla. Nakladatelství Pragma. 1993
CSORDAS, Thomas J. 1990. Embodiment as a Paradigm for Anthropology. Ethos 18, 2:5-47.
CSORDAS, Thomas J. 1993. Somatic Modes of Attention. Cultural Anthropology 8, 2:135-156.
CSORDAS, Thomas J. The Sacred self. University of California Press. 1997
HOSAK, Mark; LÜBECK, Walter. Symboly Reiki.Velká kniha. Nakladatelství Fontána. 2009
LÜBECK, Walter; PETTER Frank Arjava; RAND William Lee. The Spirit of Reiki. Lotus Press. 2001
KLEPAL, Jaroslav. 2009. Nejsem toto tělo: tělo a posvátné já u členů hnutí Haré Krišna v České republice. (online) (cit 22.5.2016)
Dostupné na adrese: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/79934?lang=en
MARCUS, G. 1995. Ethnography in/of the World System: The Emergence of Multi-sited Ethnography. in Annual Rewiev of Anthropology (24). 95-117.
MOL, A. / LAW, J. (2003): Vtělené jednání, zjednávaná těla: Příklad hypoglykémie. Biograf (31): 53 odst. Dostupné na adrese: http://www.biograf.org/clanek.php?clanek=3102
MOL, Annemarie. The body multiple: ontology in medical practice. Durham: Duke University Press, 2002. Science and cultural theory. ISBN 978-0-8223-2917-6.
SCHEPER-HUGHES, Nancy; LOCK, Margaret. The Mindful Body: A Prolegomenon to Future Work in Medical Anthropology. Medical Anthropology Quarterly, New Series, Vol. 1 (1): 1987, 6-41.

Elektronické zdroje
What is Reiki. International Center For Reiki Training. 1990-2016 (online). (cit. 22.5.2016). Dostupné z: http://www.Reiki.org/FAQ/WhatIsReiki.html

Předběžná náplň práce

Vesmírná nebo boží energie, léčení, ochranné symboly. Mantry, techniky, přikládání rukou. Tak vypadá Reiki v každodenní realitě praktikanta Reiki.
Právě praktikováním Reiki se bude zabývat má diplomová práce. Název Reiki je složen ze dvou japonských slov – rei, které označuje univerzálno, a ki označující životní energii (Sutcliffe in Beeler 2013: 64). Je tedy ve své nejobecnější rovině spirituálním systémem, který pracuje s energií, která se předává dotykem. Toto učení však není snadné definovat - někteří ho považuji za určitý filosoficko-náboženský systém, jiní ho chápou jako speciální druh alternativní medicíny. Některé prameny vnímají Reiki jako soubor určitých technik, které odbourávají stres a používají se k tomu, aby tělo relaxovalo (International Center for Reiki Training 2016).
Jedná se o japonské učení, jeho počátek se datuje do dvacátých let 20. století. Za zakladatele je považován japonský buddhistický mnich Mikao Usui. Ve struktuře a podobě filosoficko-náboženské části Reiki lze dobře vysledovat buddhistické kořeny jeho zakladatele, a proto je také možné o Reiki uvažovat jako o jednom ze zástupců filosoficko-spirituálních směrů, které mají původ v Asii.
Současná Reiki scéna je značně eklektická. Učení je propojené s dalšími podobnými systémy energetického léčení, řada z nich se žádným způsobem ani nehlásí k asijským tradicím. Pole působnosti praktikování Reiki má nejasné vymezení. Poměrně běžně se můžeme setkat s praktikujícími Reiki v řadách masérů, terapeutů i psychologů. V některých případech bývá Reiki využíváno jako podpůrná praktika v nemocnicích a na klinikách, například při rehabilitační péči (Lübeck, Petter, Rand 2001: 260). Stává se tak součástí technik alternativní medicíny, zároveň ale zůstává filozofickým a spirituálním systémem.
Chápání Reiki jako způsobu nebo techniky alternativní medicíny také přirozeně vede k otázce, jakou úlohu hraje v dané problematice koncept těla a tělesnosti. V Reiki je vnímání a konstruování těla tak zásadní, že se z něj stává svého druhu rituální náboženská praktika.
 
Dosavadní poznatky o tématu
Ačkoliv existuje řada výzkumů zabývajících se alternativními formami spirituality, a několik málo z nich pochází i z českého prostředí, Reiki se mezi nimi neobjevuje. Pravděpodobnou příčinou je jeho nedlouhá tradice. Reiki vzniká ve 20. letech minulého století a velký boom šíření učení zažívá až v posledních pár letech. Odborná literatura existuje tedy pouze na obecnější úrovni v podobě textů zabývajících se náboženstvím, alternativní spiritualitou a případně kombinací spirituality a léčení. V českém kontextu na toto téma vzniklo pouze několik absolventských prací.
Světlou výjimkou je text Dori Beeler, která se ve své disertační práci An Ethnografic account of Reiki practice in Britain věnuje tomu, co Reiki znamená v životech praktikujících (Beeler 2015). Beeler zkoumá Reiki na několika různých úrovních – jako způsob života, tradici, spiritualitu, cestu i medicínu - a představuje tak poměrně komplexní obraz této spirituální praxe. Tato práce je pro mě jedním z klíčových textů z hlediska metodologického přístupu, spočívajícího v zahrnutí zúčastněného pozorování Reiki seancí, a také z hlediska pozice výzkumníka. Beeler patří mezi zasvěcené druhého stupně a spojuje tak pozici výzkumníka a insidera v daném terénu.
V článku Reiki embodied se Beeler zaměřuje více na spirituální a tělesnou stránku a zabývá se tím, jak je skrze Reiki zažíváno léčení, tedy jak spirituální aspekt Reiki působí na tělo fyzicky pociťovanými projevy, například teplem a brněním (Beeler 2013). Přináší do problematiky fenomenologickou perspektivu a fenomenologické paradigma embodimentu, v čemž spočívá její přínos pro tuto práci. Beeler také pracuje s Reiki způsobem, který koresponduje se zaměřením mého výzkumu – ukazuje Reiki nejen jako ‚pouhou‘ spirituální nauku, ale jako alternativní typ medicíny, při kterém prochází energie skrze tělo praktikujícího do těla klienta a způsobuje tak obnovu energetického pole, čímž zároveň obnovuje přirozenou schopnost těla se samo léčit (Beeler 2013: 64).
Nedostatek sociologicky relevantní literatury je vyvažován obrovským množstvím spirituálně zaměřených textů. Ačkoliv jde o pomocnou literaturu, je pro tento výzkum zároveň klíčová. Mezi nejznámější autory v tomto odvětví patří především Barbara Ann Brennan. Ve svém díle Ruce Světla pojednává o základních pojmech a konceptech, se kterými Reiki pracuje, a také o technikách léčení. (Brennan 1987). Brennan dále vypracovala i druhý díl, Zjevení světla, který se blíže věnuje technikám léčení a sebe-uzdravování (Brennan 1993). Oba texty představují zároveň pro „začátečníky“ a zajímající se laiky základní vhled to tématu a problematiky Reiki a jsou mezi praktikujícími často zmiňovanou literaturou. Dalším důležitým textem s Reiki tématikou je kniha Marka Hosaka a Waltera Lübecka Symboly Reiki (Hosak, Lübeck 2009), kterou používají praktikující Reiki jako pomůcku. Jedná se o soubor praktických cvičení, meditací a symbolů. Jak Lübeck, tak Brennan jsou autory, se kterými je třeba se při výzkumu Reiki seznámit. Jejich práce představují informační zdroj o Reiki a umožňují mi tak pochopit základní principy Reiki skrze uvedení do symbolického světa, jehož prostřednictvím je Reiki konstruováno. Jsou také využívány mistry Reiki při zasvěcování dalších zájemců a představují tak pro mě svého druhu slovník, který mi umožňuje lépe se v terénu orientovat a rozumět mu.
Očekávaná zjištění a přínos
Moderní společnost je charakteristická svou tendencí racionalizovat a kvantifikovat. Tíhneme k vědeckým vysvětlením světa kolem nás a toho, jak tento svět funguje. Různé formy spirituality, ať už institucionalizované nebo ne, obecné chápání racionality nabourávají. Přesto existuje spousta různých spirituálních systémů zahrnujících velký počet praktikujících. Proto je důležité, tyto systémy zkoumat.
Reiki je poměrně mladá spirituální praxe, přesto z domovského Japonska rychle rozšířilo a v současné době má velkou základnu i v České republice a šíří se dál. Vzhledem ke své specifické povaze funguje pro své praktikující nejen jako spirituální nauka/ filosofie, ale hlavně představuje alternativní formu léčení. Je proto využíváno nejen v soukromých životech praktikujících, ale i jako doplněk terapeutických seancí a rehabilitační péče, případně samostatně jako alternativní medicína. Reiki jako spirituální praxe ovlivňuje životy svých praktikujících na každodenní úrovni a formuje jejich biografie specifickým způsobem. Změna se projevuje jednak ve způsobu myšlení a vztahování se k věcem a jednak i ve vnímání těla.
Hlavní přínos této práce spočívá ve výzkumu podob a významů alternativní spirituality, respektive jedné konkrétní spirituální praxe – Reiki, a způsobu, jakým se tato nauka promítá do oblasti alternativní medicíny.