Ambazonie a Biafra – vnější periferie nebo transhraniční region

• Název práce v češtině: Ambazonie a Biafra – vnější periferie nebo transhraniční region
• Název v anglickém jazyce: Ambazonia and Biafra – external periphery or transborder region?
• Klíčová slova: Ambazonie, Biafra, periferie, přeshraniční region.
• Klíčová slova anglicky: Ambazonia, Biafra, periphery, transborder region.
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: doc. Martin Riegl, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 08.06.2016
• Datum zadání: 08.06.2016
• Datum a čas obhajoby: 19.06.2017 08:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - U Kříže 8, J3015, Jinonice - místn. č. 3015
• Datum odevzdání elektronické podoby: 17.05.2017
• Datum proběhlé obhajoby: 19.06.2017
• Oponenti: RNDr. Jan Kofroň, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Ačkoli suverénní státy v Subsaharské Africe existují, tak se jedná o nepřirozenou jednotku, která přišla až s Evropany na konci 19. století. Dřívější legitimita vládců byla založena na neteritoriální legitimitě bez existující periferie. Vytvoření umělých států a všeobecné přijetí pravidla „kdo ovládá hlavní město, spravuje zemi“ následně mohla africké lídry vést k přesvědčení, že držení geografické periferie států může být nevýhodné. Vytyčení liniových hranic de facto už z Berlínské konference roku 1884, pak častokráte vede skrze oblasti s podobnou strukturou, které by v případě Evropy tvořily jeden národní stát. Vzhledem ke struktuře obyvatelstva je možné se domnívat, že jedním z nich je i region podél řeky Cross, která se nachází na území mezi Nigérií a Kamerunem.

Pobřežní regiony Guinejského zálivu Biafra a Ambazonia na hranicích mezi Federativní republikou Nigérie a republiky Kamerun mohou být oba označeny za státní periferii. Toto označení může být v souladu s jejich polohou, ekonomickými interakcemi, dopravním spojením či etnickou strukturou vůči centru. Navzdory tomu, že státy Subsaharské Afriky historicky nebyly schopné kontrolovat své periferie, tak právě s právem legitimace v souladu s držením hlavního města mohlo být mnohem jednodušší integrovat periferie jako součást státního celku. Tato příležitost nebyla využita a mnohem více se zdá, že tyto regiony (usilující v 70. letech o jistý autonomní status či dokonce o secesi) byly a nadále jsou z centra dění (ekonomického, politického) spíše vylučovány. Vzhledem k řadě vzájemných podobností navzdory státní hranici je otázkou, zda jsou tyto regiony schopné do budoucna spolupracovat a utvořit tak vlastní jádrovou oblast nezávisle na centrálních vládách svých států a díky ní se zapojit (nejen) do světového obchodu.

Předpokládaný cíl (max 1000 znaků):
Za prvé je cílem prácem vyrovnat se s europocentrický a státocentrickým pohledem na Subsaharskou Afriku v souladu s prioritním zaměřením na transhraniční region. Za druhé by se práce měla zaměřit na africký nacionalismus, projekci státní moci nad oblastí zpravovanou z centra, a to prostřednictvím pěti strukturálních prostorů (fyzický, politický, vojenský, ekonomický a kulturní) a následně jejich vzájemném holistickém (komplexním) modelování. V neposlední řadě bych rád vytvořil politické predikce dalšího vývoje regionu. Za důležitější než pouhou interpretaci regionů Biafry a Ambazonie považuji explanaci v současné době málo popsaného útvaru v politické geografii tj. transhraničního regionu. Jeho znalost i v rámci evropské perspektivy je poměrně malá, dalo by se pak říci, že v mimoevropských regionech jeho výzkum spíše neexistuje, ačkoli řada etnik byla vinou evropských kolonizátorů rozdělena do více států a jeho výzkum by tak mohl být žádoucí.

Metodologie práce (max 1500 znaků):
Diplomová práce bude psána metodou komplexního geopolitckého modelování G. Dussoa. Ta zahrnuje práci s pěti strukturálními stupni, které mohou být ve zkratce popsány jako 1) fyzická geografie, 2) politická geografie, 3) vojenský a bezpečnostní prostor, 4) ekonomická geografie, 5) kulturní či subjektivní geografie. Těchto pět stupňů bude popsáno strukturálními přístupy, které budou následně komparovány k vytvoření holistické modelace vydefinovaného regionu. Předem definovaným makrospektivní regionem budou dva Kamerunské regiony (Northwest a Southwest) a 9 federativních nigerijských států (Bayelsa, Rivers, Imo, Anambra, Enugu, Abia, Ebonyi, Akwa Ibom a Cross River). Zároveň je nutné vzít v potaz geopolitické a geoekonomické vztahy těchto regionů směrem k centrům daných zemí v podobě Douly a Yaounde v případě Kamerunu či Abuji a Lagosu v případě Nigérie.

Shrnu-li tedy metodologii práce, tak se z ontologického hlediska jedná o kombinaci strukturálního a holistického přístupu dle Dussoova systematického modelování v geopolitice. Epistomologie je pak interpretací pěti strukturálních úrovní s holistickou (komplexní) explanací případové studie definované makrospektivní metodou na potenciálně transharaničním regionu mezi Kamerunem a Nigérií. Z hlediska strukturálních přístupů pak bude každá úroveň řešena v souladu s metodami, které pomohou zjistit předpokládané proměnné definující zkoumaný transhraniční region a jeho spojení s centrem.

Základní charakteristika tématu (max 1500 znaků):
V průběhu kolonizace a následné dekolonizace tj. od roku 1884 byly na území celého afrického kontinentu kolonizátory stanoveny hranice, které nerespektovaly předchozí legitimitu vládců afrických impérií založenou na neúzemně koncentrované vládě nad obyvatelstvem. Lidé byli schopni se dostat z vlivu svého vládce mnohem jednodušeji zkrátka tím, že dané území opustili. Se stanovením pevných hranic a rozdělením celé Afriky mezi koloniální mocnosti se celá situace stala komplikovanější.

Bývalý britský Kamerun (Ambazonia) se zdá být zvláštním regionem Kamerunu především díky jazyku. Zatímco Ambazonia je anglofonní oblastí, tak zbytek Kamerunu včetně hlavního města a hlavního ekonomického centra jsou frankofonní, což je nejvýznamnější štěpná linie kamerunské politiky. Na druhé straně hranic se Biafra pokusila v roce 1967 o secesi, která byla krvavě potlačena centrální vládou. V současné době se tak regiony na obou stranách hranic mohou jevit z pohledu centrální vlády jako nestabilní. Hrozí v obou regionech separatistické, či secesionistické tendence vůči centrální vládě? Jsou oba regiony schopné ekonomicky spolupracovat a prosadit se v globální ekonomice nezávisle na svých státních centrech? Jaký význam a strukturu má opozice v uvedených regionech či zda existují kulturní předpoklady, které by vedly regiony k bližší politické a ekonomické interakci než se zbytkem svých zemí a v jaké míře? Funkční dopravní síť je do centra, nebo těmito směry existují přirozené překážky bránící efektivní komunikaci? To jsou jen některé otázky, na které bych rád v diplomové práci našel odpověď.

Seznam odborné literatury

BAYART, J-F. (1989). L'Etat en Afrique. La politique du ventre. Paris, Fayard, 439 p. ISBN 978- 2-213-02305-2
FOUCHER, M. (1991). Fronts et frontières. Un tour du monde géopolitique. Paris, Fayard, 2e édition, 691 p. ISBN 2-213-02633-5
GLASSNER, M. I., FRAHRER. Ch. (2004). Political geography, Third edition. The USA, John Wiley and sons, 640 p. ISBN 978-0-471-35266-2
HERBST, J. (2000). States and power in Africa: Comparative lessons in authority and control, second edition. Princeton University Press. 296 p. ISBN 0691010285
HNÍZDO, B. (1995). Mezinárodní perspektivy politických regionů. Vyd. 1. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku. 121 p. ISBN 80-85241-95-1.
HOROWITZ, D. L. (2000). Ethnic Groups in Conflict. University of California Press. 711 p. ISBN 05-20227-06-9
HROCH, M. (2003). Pohledy na národ a nacionalismus. Praha: SLON. 451 p. ISBN 80-86429-20-2
MÉDARD, J-F. (1991). Etats d'Afrique. Formation mécanismes, crises. Paris, Karthala, 405 p. ISBN 2865373134
POURTIER, R. (2001). Afriques noires. Paris, Hachette, 255 p. ISBN 978-2-01-145071-5
ROSŮLEK, P. (2014). Poltiický secesionimus a etické teorie. Allen Buchanan a jeho kritici. Barrister and Principal. 172 p. 978-80-7485-037-0
RIEGL, M. (2013). Proměny politické mapy po roce 1945. Praha: Grada. 240 p. ISBN: 978-80- 247-4111-6
SIMPSON, A. (2008). Language and national identity in Africa. New York, Oxford University press. 367 p. ISBN 978-0-19-928674
TESAŘ, F. (2007). Etnické konflikty. Praha: Portál. 251 p. ISBN 80-86429-20-2

Předběžná náplň práce

1 Úvod
1A Předkoloniální období
1B Koloniální období
1C Období budování národních států
1D Historie regionu Cross river
2 Definice nezbytných politických agentů
2A Region (obsahuje stát jako exkluzivní region)
2B Národ a nacionalismus
2C Hranice
2D Přeshraniční region
3 Dussoovi strukturální úrovně
3A Fyzická geografie - a) Ambazonie, b) Biafra, c) okolní regiony, d) napojení na centrum
3B Politcký prostor
3C Vojenský prostor
3D Ekonomická geografie
3E Kulturní geografie
4 Komplexní holistické modelování (další kapitoly budou upraveny dle výsledků)
5 Souhrn