Efektivnost Východního partnerství EU

• Název práce v češtině: Efektivnost Východního partnerství EU
• Název v anglickém jazyce: Effectiveness of the Eastern Partnership of the EU
• Klíčová slova: podpora demokracie, vnější vládnutí, demokratické vládnutí, Východní partnerství, Evropská unie, sektorová kooperace
• Klíčová slova anglicky: democracy promotion, external governance, democratic governance, Eastern Partnership, European Union, functional cooperation
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Jan Karlas, Ph.D., M.A.
• Oponenti: PhDr. Irah Kučerová, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Úvod – motivační část a přínos výzkumu
Od počátku nového tisíciletí prošla evropská integrace obrovskou proměnou a to téměř ve všech aspektech svého působení. Po takzvaném "velkém třesku" v roce 2004, kdy bylo dokončeno rozšíření zahrnující deset středoevropských a jihoevropských zemí, pak přistoupení Rumunska a Bulharska v roce 2007, čítal 27 členských států. Navíc díky pozitivnímu působení EU, dokázaly tyto nové členské státy transformovat svou politickou, ekonomickou a sociální úroveň. To je také důvod, proč Rada a Evropský parlament nazývá politiku rozšíření jedením z nejúspěšnějších zahraničních nástrojů Unie (Commission of the European Communities, 2004). Přistupující státy musely rovněž projít demokratizačním procesem, jenž byl proveden za pomoci modelu podmíněnosti. Ten pracuje na konceptu vlivu, kdy EU požaduje po státech určité institucionální změny a za ně jim nabízí určité benefity.
Už první východní rozšíření rovněž přineslo novou diskuzi nad tím, jak by se Unie měla chovat ke svému okolí resp. ke svým sousedům. V roce 2003 vznikla Evropská politika sousedství (ENP), s cílem zabránit vzniku nových dělících linií mezi rozšířenou Evropou a jejími sousedy. Místo toho má posílit prosperitu, stabilitu a bezpečnost mezi nimi (EEAS online). Evropská unie si tak stanovila ambiciózní cíle transformovat své okolní sousedy. Principem je přimět vlády k vnitrostátním reformám a podpořit tak demokracii, dobré řízení a obchod. Šestnáct participujících států se na základě konceptu sdílených hodnot, bilaterálních smluv s Unií a vytvořených akčních plánech, podílí na takzvané vnější integraci (tedy prohlubování vztahů s EU). Je důležité podotknout, že posilování demokracie má významné místo ve strategickém dokumentu Evropské politiky sousedství, které se odráží ve specifických akčních plánech pro danou zemi (Evropská komise 2004c). Nicméně, navzdory zdánlivé originalitě této strategie jí chybí zde důležitý „hnací motor“, který by motivoval participující státy. Tímto motorem byl v minulosti příslib členství. Avšak státy Evropské politiky sousedství se ocitly v nezáviděníhodné situaci. Mají prohlubovat své vztahy s Unií, přestože se možná nikdy nestanou její součástí? Tato úvaha se odráží také v přístupu těchto zemí k modelu Evropské unie v prosazování demokracie, který byl zmíněn na začátku. Jelikož EU nabízí jen nepatrné benefity, státy Evropské sousedské politiky nemají výraznější podmět k naplňování cílů, které jim byly skrze EU stanoveny. To se také projevilo na prvních výsledcích. Hodnotící reporty kritizovali neschopnost evropské politiky přimět partnerské země k reformám, specifikovat své požadavky a zaujmout společné stanovisko k jednotlivým vyjednáváním. Model politické podmíněnosti se tedy v této oblasti moc neosvědčil. Ačkoliv zůstává pro EU jedním z hlavních nástrojů prosazování demokracie, v posledních letech se podle některých akademiků přesouvá evropská pozornost k alternativnímu modelu, tedy vnějšímu vládnutí. Tento přístup podporuje demokratickou vládu prostřednictvím sbližování třetích zemí s EU v odvětvových politikách tj. funkční spolupráci. Za pomoci implementování Evropských norem a acquis se má zlepšovat jejich politická, ekonomická a sociální situace. Přidanou hodnotou je již zmíněné prosazování demokratického vládnutí, neboť acquis bylo vytvářeno pro liberální demokracii, proto má v sobě začleněny demokratické principy. Existence acquis rovněž eliminuje všechny kritické nedostatky předchozího modelu. Je totiž jasně stanovené a členské státy EU ho už implementovali, proto mezi nimi existuje jasná shoda o jeho působení.
Tato práce si klade za cíl prozkoumat principy demokratického vládnutí jako nové a potencionálně úspěšnější alternativy k modelu podmíněnosti. Zkoumá jeho efektivnost ve smyslu úspěšnosti přijetí jednotlivých norem a acquis podle různých stupňů implementace. Za případ byla zvolena východní dimenze Evropské sousedské politiky, Východní partnerství. Ta vznikla jako jedna ze dvou geografických dimenzí. Díky svojí poloze, politickým a kulturním podmínkám se skvěle hodí pro tento výzkum. Toto partnerství zahrnuje šest post světských republik – Ukrajinu, Moldávii, Bělorusko, Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán. Iniciativa, založená v roce 2009 na summitu v Praze, je pro EU velmi významná jak strategicky, bezpečnostně, tak geopoliticky. Svou roli zde hraje vliv Ruské federace, stejně jako prosazovaní evropské identity na tomto území. Otázky zdravého demokratického prostředí, ekonomické stability, hospodářské prosperity a energetické bezpečnosti v této oblasti se jeví pro EU jako důležité, neboť právě díky uplatňování svých politik v těchto zemích si může zajistit bezpečnostní pozici a vytvořit dobré ekonomické partnery. Z hodnocení bude vyjmuto Bělorusko, které sice do Východního partnerství patří, podílí se účastí svých zástupců na některých multilaterálních jednáních, avšak kvůli nedemokratické vládě prezidenta Lukašenska nemá Východní partnerství žádný oficiální vliv na Bělorusko jako takové.
Přínos výzkumu se zdá být velmi významný. Nejen, že demokratické vládnutí se jeví jako skvělá alternativa k modelu podmíněnosti, který se v podmínkách států bez vyhlídky na členství stal neefektivním. Skrývá také určitý potenciál pro úspěšné rozšiřování evropských principů. Tento výzkum by měl přispět k teoriím mezinárodních vztahů, evropským studií a komparativní politologii. Aplikuje alternativní koncept prosazování demokratickéhovládnutí EU na jeden z klíčových případů, tedy iniciativu Východního partnerství a posuzuje potenciál efektivnosti tohoto modelu.

Rozbor literatury
Jelikož Východní partnerství je poměrně nová iniciativa, většina výzkumů napsaná na toto téma se týká designu a potencionální efektivnosti, jenž autoři predikují pomocí komparace s předchozím nastavením Evropské sousedské politiky (Korosteleva, 2011). Další velmi významná část výzkumů se zabývá efektivností demokratického výkonu Evropské sousedské politiky do roku 2009 a kritizují model podmíněnosti (např. Popescu a Wilson 2009, Hillion a Mayhew 2009, Wallace 2009, Shapovalova 2009, Emerson 2010, Balfour 2010). Jiné studie se pokouší tuto neefektivitu vysvětlit. Shledávají, že vliv EU jako reformátor domácí politiky je nízký, a to navzdory skutečnosti, že EU vyvinula rozsáhlou řadu politických iniciativ a investovala značné politické a finanční úsilí zajistit, aby se sousední země přizpůsobily evropským politickým, regulačním a ekonomickým principům (např. Kelley 2006, Schimmelfennig 2007; Delcour 2007; Schimmelfennig a Scholz, 2008). Studie Lavenex a Kelley nakonec připisují nízkou efektivitu právě modelu podmíněnosti (Lavenex 2004, Kelley 2006).
Modelem demokratického vládnutí se pod záštitou Curyšské univerzity podrobně zabývá skupina výzkumníků vedená profesory Sandrou Lavenex a Frankem Schimmelfennigem. Mezi jejich důležité výstupy patří například článek podávající ucelenou konceptualizaci všech modelů podpory demokracie a modelu demokratického vládnutí prorokují mu v budoucnu úspěch na úkor modelu podmíněnosti (Lavenex a Schimmelfennig (2009). Dále jedna z autorek, Anne Wetzel (2009), odpovídá na otázku, zda je nesoulad v podpoře vnějšího demokratického vldnutí menší než u modelu podmíněnosti. Tina Freyburg (2007) analyzuje "výstup" modelu demokratického vládnutí a podmínky pro účinné demokratické řízení. Srovnává tři sektorové politiky (hospodářskou soutěž, životní prostředí a migrační politiku) ve čtyřech zemích - Moldávii a Ukrajině, Jordánsku a Maroku. Dále konstatuje, že demokratické vládnutí je pravděpodobně nejúčinnější politikou pro podporu demokratických principů v dimenzi Evropské politiky sousedství. Studie od Ettzel a Laffan (2011) se týká obecně modelu externího vládnutí a jeho efektivity. Formuluje určité hypotézy a uplatňuje institucionální přístup. V podstatě dochází k podobným závěrům.

Teoretická část - Model demokratického vládnutí
Tento model interpretuje jednu ze strategií podpory demokracie skrze vnější vládnnutí. Podle Lavenex a Schimmelfennig (2009), demokratické vládnutí nepřímo ovlivňuje politické prostředí skrze spolupráci EU a třetích zemí v různých sektorových politikách. Partnerské země přijímají evropské normy a acquis. Mechanismus je horizontálně uplatňován prostřednictvím '“funkčně orientované nadvládní politické sítě“, kde „nadvládní“ odkazuje na vztahy s jednotlivými sektorovými ministerstvy (Freyburg et al 2007: 7). Tím se liší od modelů podmíněnosti, socializace a jiných podpůrných systémů občanské společnosti. Jádrem mechanismu je legislativa založená na přenosu pravidel (primární a sekundární právní předpisy EU atd.).
Jelikož acquis bylo původně vytvořeno pro liberální demokratické státy, nese v sobě demokratické principy. Ty jsou přijímány partnerskými zeměmi v různých oblastech, jako je energetika, pohyb osob či soudnictví. Předpokládá se, že příjem demokratických principů v sektorových oblastech má vliv na celkové demokratické řízení. Dále demokratické vládnutí definuje pojem demokracie na úrovni zásad, jimiž se řídí administrativní pravidla a postupy při provádění veřejné politiky. Na volby a parlamenty, jakožto demokratické instituce, je tedy kladen menší důraz a na významu nabírají základní principy demokracie. Ty platí v každé situaci, společně závazné pro všechny typy rozhodování. Jsou to transparentnost, odpovědnost a účast. Transparentnost se vztahuje jak na přístup k údajům, tak i k vládnímu poskytování informací o svém rozhodování. Odpovědností se myslí závazek veřejných úředníků odůvodnit svá rozhodnutí a jednání, možnost jejich odvolání a sankcionování. A poslední, účast, označuje například zapojení nestátních aktérů do rozhodování.

Výzkumná otázka
Práce se soustředí na výzkum efektivity Východního partnerství a aplikuje model podpory demokracie skrze vnější vládnutí EU. Tento model je založen na principu přenosu evropského acquis norem do sektorových politik. Je tedy EU schopna integrovat své systémy pravidel do vnějšího prostředí? Jak efektivní je tento mechanismus v jednotlivých zemích Východního partnerství? A jak lze vysvětlit rozdíly v efektivitě mezi jednotlivými partnerskými zeměmi?

Metodologická část
Tato práce je komparativní případová studie, konstruovaná metodou rozdílu. Předmětem výzkumu je model vnějšího demokratického vládnutí (external democratic governance). Jako konkrétní případ byla vybrána iniciativa Východního partnerství. Časově se práce bude pohybovat od jejího vzniku na summitu v Praze v roce 2009 do summitu ve Vilniusu v listopadu 2013. Geograficky bude studie komparativně analyzovat efektivitu v pěti partnerských státech - Ukrajině, Moldávii, Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu. Z hodnocení bude vyjmuto Bělorusko, které sice do Východního partnerství patří, podílí se účastí svých zástupců na některých multilaterálních jednáních. Avšak kvůli nedemokratické vládě prezidenta Lukašenska nemá Východní partnerství žádný oficiální vliv na Bělorusko jako takové. Jelikož model podpory demokracie skrze vnější vládnutí se aplikuje na sektorové politiky, je potřeba specifikovat ty, kterými se tato práce bude zabývat. Byly vybrány tři sektory kooperace, které představují významné oblasti v rámci Východního partnerství – energetická politika, spravedlnost a transport. Metoda rozdílu bude použita následujícím způsobem: Nejdříve bude analyzována účinnost Východního partnerství. Poté zkoumána přítomnost prvků, které tuto účinnost v každé zemi ovlivňují. A nakonec komparativní část určí, zda tato přítomnost vysvětluje dané rozdíly v účinnosti.
Závislou proměnnou je efektivita resp. účinnost vnějšího demokratického vládnutí. Efektivita je chápána jako úspěšný přenost pravidel, zákonů a norem (acquis), je měřená na úrovni jednotlivých sektorů. Podle Lavenex a Schimmelfennig (2009) tato proměnná nabývá tří hodnot.
1.Selekce pravidel (nízká efektivita) - zastavení na úrovni mezinárodního vyjednávání a deklarace smluv. Státy se sice zavázali k přijetí určitých opatření, nepřijali však acquis. Buď nepřijali žádná opatření, nebo alternativu v podobě jiných pravidel - jiných mezinárodních organizací, států nebo své vlastní, nekorespondujících s acquis EU (např. OSN, OBSE, dohody s USA, Ruskem apod.).
2.Přijetí pravidel (střední efektivita) – znamená, že státy přijaly pravidla EU, je indikováno přijetí zákonů, ratifikování společných dohod. Avšak není zde patrná aplikace.
3.Aplikace pravidel (vysoká efektivita) – pravidla byly nejen začleněny do vnitrostátních právních předpisů, je patrná i jeho aplikace v správních strukturách partnerského státu.

Nezávislá proměnná
Podle Freyburg et al.(2011) je efektivnost modelu demokratického řízení ovlivněna určitými faktory - vlastnostmi sektorové politiky. Hlavní hypotéza tvrdí, že „Stupeň efektivity demokratického vládnutí závisí na specifických souvislostech pravidel a sektorové politiky.“. Právě specifické souvislosti pravidel a sektorové politiky jako nezávislá proměnná identifikuje několik podproměnných. Je jimi míra kodifikace, internacionalizace, interdependence a domácí náklady spojené s přijetím pravidel. Pomocí nich je formulováno několik hypotéz, které předpokládají efektivitu demokratického vládnutí v zemích Východního partnerství.

Míra kodifikace a míra internacionalizace normy
Podpora demokratického vládnutí je formována pomocí institucí Evropské unie. Ty produkují normy, které jsou právně závazné pro členské státy. Zda tyto normy mají větší pravděpodobnost transformace do legislativ partnerských států, závisí na stupni jejich legitimity a legalizace. Legitimita je chápána jako dostatečné upřesnění normy. Úroveň legitimity stoupá s legalizací, tedy internacionalizováním normy a podporou jiných aktérů. Legalizace může být rovněž alternativní silou při absenci dostatečné kodifikace acquis EU (Lavenex a Schimmelfennig, 2011, s. 896).
Hypotéza č. 1: „Míra kodifikace ustanovení vnějšího vládnutí zvyšuje efektivitu demokratického vládnutí.“
Kodifikace se týká ustanovení demokratického vládnutí a pravidel a jejich určení na EU a mezinárodní úrovni. Očekává se, že pravidla budou přijata, pokud je ustanovení vnímáno jako legitimní, tedy zařazení určitého acquis i do mezinárodní smlouvy a dostatečně přesně specifikované.
Hodnoty proměnné:
•Silná kodifikace - prvky demokratického vládnutí jsou začleněny a dostatečně specifikovány v acquis EU a zároveň v mezinárodních pravidlech.
•Střední kodifikace - prvky demokratického vládnutí jsou začleněny a specifikovány v acquis EU nebo mezinárodních pravidlech.
•Slabá kodifikace - prvky demokratického vládnutí jsou začleněny v acquis EU nebo v mezinárodních pravidlech, ale vyžadují další specifikaci.
Hypotéza č. 2: „Je-li činnost EU v tomto sektoru podložena mezinárodními úmluvami, tím pravděpodobněji bude přijata i partnerskou zemí.“
Tato hypotéza se týká režimů, mezinárodních úmluv a zapojení dalších mezinárodních aktérů, především organizací. Je-li při sektorové spolupráci s EU vyžadována implementace nějaké úmluvy, která je podpořena jiným mezinárodním aktérem, státy je pravděpodobně přijmou.
•Činnost EU podporována jiným mezinárodním aktérem.
•Činnost není podporována jiným mezinárodním aktérem.

Interdependence
Vysvětluje podporu demokratického vládnutí jako vliv a závislost EU, kterou vytváří vzhledem k ostatním státům. Způsoby demokratického vládnutí neodpovídají vnitřní institucionální struktuře EU, ale vnější konstrukcí moci a vzájemné závislosti. Zda efektivita přijetí norem (spíše než jiných pravidel) závisí na vyjednávací síle. Podpora demokratického vládnutí se pak liší podle stupně vzájemné závislosti mezi EU a třetími zeměmi.
Hypotéza č. 3: „Čím větší je sektorová závislost partnerské země s EU, tím vyšší je efektivita demokratického vlásnutí.“
Tento výrok je spojen přesvědčením, že spoluprací se problémy vyřeší snáze, než samostatně na domácím trhu nebo s jinými státy. Tím spíše pokud jednou ze stran je vyspělá organizace.
Hodnoty proměnné:
•Silné propojení - stav vnímán jako více nebo stejně závislý na EU při řešení svých sektorových problémů.
•Střední propojení – stav vnímán jako méně závislý na EU, ale naopak stejně nebo více závisle na jiných externích subjektech než EU při řešení jejích sektorových problémů.
•Slabé propojení - nespoléhání se na EU při řešení odvětvových problémů.

Domácí náklady spojené s přijetím pravidel
Předpokládá podobnost nebo kompatibilitu mezi institucionálními strukturami domácí politiky a mezinárodní správou. Aktéři třetích zemí přijmou pravděpodobněji normy EU, pokud jsou v souladu s jejich režimy a vnitrostátními praktikami, tudíž nemají vysoké náklady na přijetí a implementaci (Lavenex a Schimmelfennig, 2011, s. 897). Stručně řečeno záleží na slučitelnosti s domácími institucemi.
Hypotéza č. 4 : „Čím vyšší jsou náklady spojené s přijetím pravidel demokratického vládnutí v partnerské zemi, tím nižší je jeho efektivita.“
Náklady spojené s přijetím pravidel mohou ohrozit výkon domácí vlády. Vládní elity samozřejmě nestojí to, aby byly označeny za neefektivní. Při vysokých nákladech tedy chrání sami sebe.
Hodnoty proměnné:
•Vysoké náklady - přijetí acquis by snížilo mocenskou základnu domácí vlády.
•Střední náklady – za předpokladu snížení mocenské základny sektorových úřadů. Centrální vláda není ovlivněna.
•Nízké náklady - přijetí acquis má okrajové důsledky na mocenskou základu vlády a sektorové orgány (ministerstva).

Vzájemná přítomnost podproměnných se nevylučuje. Předpokládám, že pokud tyto podproměnné dosáhnou pozitivních hodnot, zvýší se i pravděpodobnost efektivity. Ideáltypem by byla situace, kdy je rychlá a úspěšná aplikace acquis podpořena kombinací všech podproměnných dosahující maximálních hodnot (u H4 nejnižší hodnoty). V praxi očekávám kombinaci určitých podmínek různé síly v závislosti na konkrétních případech. Proto je zapotřebí určit, zda mezi nezávislými podpromněnnými existuje nějaký vztah. Podle Freyburg (2009, s. 928) nejsou všechny podmínky stejně významné. Za nejdůležitější lze považovat kodifikaci (H1). Ta je podle Lavenex ještě účinnější pokud jsou příslušné zásady také ustanoveny v mezinárodních smlouvách (H2) a v určitých případech mohou být smlouvy alternativní silou při absenci kodifikace acquis EU (Lavenex a Schimmelfennig, 2011, s. 896). Tyto dvě proměnné jsou tedy propojeny a alespoň jedna by měla dosáhnout pozitivní hodnoty. Předpokládám také, že pokud náklady na přijetí budou vysoké (H4), může se tento fakt ovlivnit působení ostatních podpromněnných na minimum (jednoduše řečeno, přes jasnou kodifikaci, internacionalizaci a interdependenci, vláda nepřijme normu, která by ohrozila její životnost). Za kontrolní proměnnou bude brán vliv Ruské federace, která se snaží chránit svoje postavení v daném prostoru tím, že vytváří vlstní iniciativy a spolupráci se zeměmi VP.

Výběr dat

Práce bude vycházet z reportů a dokumentů Evropské unie a z relevantních výzkumů, které byly vytvořeny v rámci institutů a platforem zabývajících se Východním partnerstvím. Jednotlivé pravidla, které měly být podle smluv implementovány, jsou obsažené v dokumentech „Eastern Partnership: A Roadmap to the autumn 2013 Summit“ pro bilaterální a multilaterální dimenzi vydaný Evropskou komisí v květnu roku 2012. Pro studii efektivity a úrovně implementace budou sloužit pravidelné reporty o implementaci Východního partnerství, například zprávy pracovních skupin jako jsou Eastern Partnership Enhancing Judicial Reform in the Eastern Partnership Countries, reporty komise jako Implementation of the European Neighbourhood Policy in 2012 Regional Report: Eastern Partnership a výsledky setkáních ministrů a premiérů. Příkladem může být dokument jako Implementation of the Eastern Partnership: Report to the meeting of Foreign Affairs Ministers a archivní zprávy EU a povaze a charakteru jednotlivých zákonů. Dalším druhem jsou dokumenty Evropské sousedské politiky (Country progress reports, Coutry strategy papers apod.) a dokumenty vládnoucích orgánů partnerských zemí (například „Situaţia social-economică a Republicii Moldova,“což je socioekonomický přehled vydávaný vládou Moldávie každého půl roku. Ročně zveřejňuje podobné informace i Ázerbájdžánské ministerstvo ekonomie a průmyslu, stejně tak i Arménské a Gruzínské). Dále také zprávy z jednotlivých sektorových ministerstev apod. Využit bude také Evropský index integrace pro Východní partnerství , který sleduje trajektorii implementace na úrovni Východního partnerství. Nedílnou součástí jsou nezávislé analýzy politického, ekonomického a sociálního vývoje na tomto území, dále také indexy NGOs. Např. Index vnímání korupce od Transparency International, Visa Liberalisation index apod. Pro teoretickou část budou využity akademické příspěvky, které byly zmíněny již v rozboru literatury, viz výše.

Struktura práce

Po úvodu se první kapitola bude věnovat teoretickému ukotvení modelu a analýze external democratic governance. Následně bude představen výzkumný rámec. Dalších pět kapitol se bude věnovat jednotlivých státům (Ukrajina, Moldávie, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán). Nejdříve bude posouzena efektivita Východního partnerství v dané zemi a pak působení faktorů z modelu demokratické zprávy, které účinnost způsobují. Předposlední věnována komparativnímu zhodnocení a na závěr potvrzení resp. vyvrácení hypotéz.

Seznam literatury a pramenů
BALFOUR, Rosa. Debating the Eastern Partnership: Perspectives from the European Union. Inflow: Perspectives from the European Union, 2011. [online]. č. 3 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z: WWW: <http://library.fes.de/pdf-files/ipg/2011-3/04_balfour.pdf>

BOONSTRA, Jos a Natalia SHAPOVALOVA. The EU’s Eastern Partnership: One year backwards. FRIDE, 2010. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://fride.org/download/WP99_EP_ENG_may10.pdf>

DELCOUR, Laure. The Institutional Functioning of the Eastern Partnership: An Early Assessment. Inflow: Eastern Partnership Review, 2011. [online] č. 1 [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://www.eceap.eu/ul/The_Institutional_Functioning_of_the_Eastern_P.pdf>

DELCOUR, Laura. Does the European Neighbourhood Policy make a difference? Policy Patterns and Reception in Ukraine and Russia. Inflow: European Political Economy Review, 2007. [online] č. 7 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z: http://aei.pitt.edu/8364/
EMERSON, Michael. Rendez-vous with Eastern Europe. EU Foreign Policy, CEPS Commentaries, 2010 [online]. [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW: <http://www.ceps.be/ceps/dld/3879/pdf>

ETZEL, Anne, Brigid LAFFAN a Frank SCHIMMELFENNIG et al. The promotion of participatory governance in the EU's external policies: compromised by sectoral economic interests?.Inflow: Democratization. 2011 [online] č.4, [cit. 2014-01-01]. DOI: http://dx.doi.org/10.4337/9781847200198.00014.

FREYBURG, Tina. Democracy between the Lines? EU Promotion of Democratic Governance via Sector-specific Co-operation. Inflow: National Centre of Competence in Research (NCCR) Challenges to Democracy in the 21st Century, 2007. [online] č. 5 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW: <http://www.nccr-democracy.uzh.ch/publications/workingpaper/pdf/WP5.pdf>

HILLION, Christophe a Alan MAYHEW. The Eastern Partnership– something new or window-dressing. Inflow:: Sussex European Institute, 2009. [online] č. 109 [cit. 2014-01-01]. ISSN 1350-4649. Dostupné z WWW: < https://www.sussex.ac.uk/webteam/gateway/file.php?name=sei-working-paper-no-109.pdf&site=266>

INTERNATIONAL RENAISSANCE FOUNDATION IN COOPERATION WITH OPEN SOCIETY FOUNDATION AND EASTER PARTNERSHIP CIVIL SOCIETY FORUM. European Integration Index 2013 for Eastern Partnership Countries. Kyjev: Ukrainian Print Center, 2013. online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://www.eap-index.eu/sites/default/files/EaP_Index_2013.pdf>

INTERNATIONAL RENAISSANCE FOUNDATION IN COOPERATION WITH OPEN SOCIETY FOUNDATION. European Integration Index 2012 for Eastern Partnership Countries. Kyjev: K.I.S. Publishing, 2012. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://www.eap-index.eu/sites/default/files/EaP%20Index%20%202012.pdf>

INTERNATIONAL RENAISSANCE FOUNDATION IN COOPERATION WITH OPEN SOCIETY FOUNDATION. European Integration Index 2011 for Eastern Partnership Countries., 2012. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://www.eap-index.eu/sites/default/files/EaP%20Index%202011.pdf>

KELLEY, Judith. New Wine in Old Wineskins: Promoting Political Reforms through the New European Neighbourhood Policy*. Inflow: JCMS: Journal of Common Market Studies, 2006.[online].[cit. 2014-01-01]. DOI: http://dx.doi.org/10.1111/j.1468-5965.2006.00613.x. Dostupné z WWW:<http://studium.unict.it/dokeos/2011/courses/1001283C0/document/kelley_JCMS_2006.pdf>

KOPEČEK, Vincenc. European Neighbourhood Policy: Does the tool work? Area study of the South Caucasian countries. Inflow: Contemporary European Studies, 2011 [online] č. 1 [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.ces.upol.cz/pic/item/pdffile/61.pdf>

KOROSTELEVA, Elena A. Change or Continuity: Is the Eastern Partnership an Adequate Tool for the European Neighbourhood?. Inflow: International Relations, 2011. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://ire.sagepub.com/content/25/2/243 >

KOROSTELEVA, Elena A. The Eastern Partnership Initiative: A New Opportunity for Neighbours?. Inflow: Journal of Communist Studies and Transition Politics, 2011 [online]. č.27 [cit. 2013-12-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1080/13523279.2011.544381

KRATOCHVÍL, Petr. Evaluating the Multilateral Framework of the Eastern Partnership. Policy paper. Institute of International Relations in Prague, 2010. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z: <http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/123963/ipublicationdocument_singledocument/6f207e0d-7992-43ff-bda4-7e4a2b70d22d/en/2010_01_PP_Kratochvil_Evaluating.pdf>

LAVENEX, Sandra, Frank SCHIMMELFENNIG. EU rules beyond EU borders: theorizing external governance in European politics.Inflow: Journal of European Public Policy, 2009 [online] č. 6 [cit. 2014-01-01]. DOI: http://dx.doi.org/10.1093/oxfordhb/9780199560530.013.0046.

LAVENEX, Sandra, Ramses A. WESSEL, Katja BIEDENKOPF, Claire DUPONT a Poul F. KJAER. EU external governance in 'wider Europe': Legal Institutional Dilemmas and the New Constitution for Europe. Inflow:Journal of European Public Policy, 2004. [online] č. 4, [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW: <http://tandfprod.literatumonline.com/doi/abs/10.1080/1350176042000248098>

MICHALSKI, Anna. The Eastern Partnership: Time for an Eastern Policy of the EU?. Inflow: European Policy Analysis. [online].SIEPS, 2008 [online]. č. 14 [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.sieps.se/sites/default/files/591-2009_14_epa.pdf>

POPESCU. Nicu. Re-setting the Eastern Partnership in Moldova. Inflow: CEPS Policy Brief. 2009. [online] č. 199 [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.ceps.be/book/re-setting-eastern-partnership-moldova>

POPESCU. Nicu a A. WILSON. 2009. The Limits of Enlargement-Lite: European and Russian Power inthe Troubled Neighbourhood. Inflow: European Council on Foreign Relations, Policy Report, 2009. online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://ecfr.eu/page/ECFR14_The_Limits_of_Enlargement-Lite._European_and_Russian_
Power_in_the_Troubled_Neighbourhood.pdf>

SCHIMMELFENNIG, Frank a Hanno SCHOLTZ. EU Democracy Promotion in the European Neighbourhood: Political Conditionality, Economic Development and Transnational Exchange. Inflow: European Union Politics, 2008. [online] s. 187-215 [cit. 2014-01-01]. DOI: http://dx.doi.org/10.1177/1465116508089085.
SHAPOVALOVA, Natalia. The EU’s Eastern Partnership: still-born?. Inflow: Policy brief FRIDE, 2009. [online] [cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW: <http://www.fride.org/download/PB11_UE_eastern_partnership_ENG_may09.pdf>

SOARE, Simona R. The Eastern Partnership’s Road So Far: An Assessment of the EaP Multilateral Track’s Performance In: IONESCU Mihail E., eds. The Eastern Partnership Dossier: The Road So Far, 2013, ISBN 978-973-0-15103-9 [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <https://www.academia.edu/attachments/31945884/download_file>
WALLACE, Helen. The European Union and its Neighbourhood: Time for a Rethink. Inflow: ELIAMEP Thesis, 2009. [online]. č. 1[cit. 2014-01-01]. Dostupné z WWW: <http://www.eliamep.gr/wp-content/uploads/2009/04/eliamep-thesis-4-2009-helen-wallace.pdf>

Dokumenty EU

EC. Implementation of the Eastern Partnership: Report to the meeting of Foreign Affairs Ministers, December 13, 2010. EASTERN EUROPE and CENTRAL ASIA Meeting doc. 335/10 REV 2. 2010. [online dokument] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://eeas.europa.eu/eastern/docs/eap_meeting_foreign_affairs_131210_en.pdf>

EC. Implementation of the European Neighbourhood Policy in 2012 Regional Report: Eastern Partnership. Brussels, 2013. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://ec.europa.eu/world/enp/docs/2013_enp_pack/2013_eastern_pship_regional_report_en.pdf>

EC. Eastern Partnership: A Roadmap to the autumn 2013 Summit. Brussels, 2012. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/world/enp/docs/2012_enp_pack/e_pship_roadmap_en.pdf>

EC. Eastern Partnership Roadmap 2012-13: the bilateral dimension . Brussels, 2012. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: < http://ec.europa.eu/world/enp/docs/2012_enp_pack/e_pship_bilateral_en.pdf>

COMMISION OF EUROPEAN COMMUTIES, Communication from the Commission: Wider Europe — Neighbourhood: A New Framework for Relations with our Eastern and Southern Neighbours, COM. Brussels, 2003. 11. 03. 2003, p. 5.

EEAS. What is the European Neighbourhood Policy?. [online] [cit. 2013-12-11] Dostupné z WWW: <http://eeas.europa.eu/enp/about-us/index_en.htm>

EU: WORKING GROUP „PROFFESIONAL JUDICIAL SYSTEM“. Eastern Partnership Enhancing Judicial Reform in the Eastern Partnership Countries: PROJECT REPORT, Strasbourg, 2013[online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/capacitybuilding/source/judic_reform/ENG%20March%20Report%20on%20Training%20of%20Judges.pdf>

EU: WORKING GROUP „EFFICIENT JUDICIAL SYSTEM“. Eastern Partnership Enhancing Judicial Reform in the Eastern Partnership Countries: PROJECT REPORT, Strasbourg, 2013[online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.coe.int/t/dghl/cooperation/capacitybuilding/source/judic_reform/FINAL%20efficient%20judicial%20systems%20EN%20March%202013.pdf>
Webové stránky

FREEDOM HOUSE.Nations in transit. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.freedomhouse.org/report-types/nations-transit>

VISA FREE EUROPE. Eastern Partnership Visa Liberalisation Index. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://monitoring.visa-free-europe.eu/>

TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Corruption Perceptions Index. [online] [cit. 2013-12-11]. Dostupný z WWW: <http://cpi.transparency.org/cpi2013/results/>