velikost textu

Construction of various types of vaccines based on the structural proteins of mouse polyomavirus and analysis of immune response after their administration to mice

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Construction of various types of vaccines based on the structural proteins of mouse polyomavirus and analysis of immune response after their administration to mice
Název v češtině:
Příprava různých typů vakcín založených na strukturních proteinech myšího polyomaviru a testování imunitní odpovědi myší po jejich aplikaci
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Veronika Hrušková, Ph.D.
Id práce:
98793
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra genetiky a mikrobiologie (31-140)
Program studia:
Biologie (N1501)
Obor studia:
Genetika, molekulární biologie a virologie (NGEMOVI)
Přidělovaný titul:
RNDr.
Datum obhajoby:
25. 11. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Informace o neveřejnosti:
Příloha práce byla vyloučena ze zveřejnění.
Jazyk práce:
Angličtina
Abstrakt:
Abstrakt Modelové kapsidy odvozené od myšího polyomaviru nesoucí zelený fluorescenční protein (EGFP-VLPs) byly připraveny a použity k intranasální imunizaci myší. EGFP- VLPs navodily silnou protilátkovou odpověď proti VP1, ale ne proti EGFP. In vitro restimulace dendritickými buňkami aktivovanými VP1 nebo EGFP antigenem navodila proliferaci T-buněk a produkci IL-2 a IFN-, která byla specifická jak pro VP1, tak pro EGFP. Překvapivě nebyla detekována žádná specifická cytotoxická aktivita proti VP1 a EGFP proteinu. Po intranasální aplikaci EGFP-VLPs a také po infekci myší polyomavirem bylo pozorováno snížení počtu CD4+CD25+Foxp3+ T buněk ve slezině, ale ne v lymfatických uzlinách a periferní krvi. Z toho plyne, že myší polyomavirus a i od něho odvozené VLPs mají schopnost vyvolat změny v distribuci regulačních T buněk. Přítomnost inhibitorů proteasomu a endo-lysosomální acidifikace způsobila významnou inhibici v presentaci exogenních EGFP-VLPs antigenů v kontextu MHC II třídy. Tyto výsledky prokazují, že EGFP protein transportován prostřednictvím VLPs je dopraven do buňky, degradován na peptidy a presentován na MHC II třídy. Na základě modelových EGFP-VLPs byly připraveny kapsidy nesoucí uvnitř fragment lidského proteinu Bcr-Abl chronické myeloidní leukémie. Sekvence 171 aminokyselin pokrývající zlomovou oblast Bcr-Abl byla fúzována s C-koncovou částí minoritního proteinu VP3, která je zodpovědná za jeho lokalizaci v pentameře tvořené VP1 proteinem. Chimerické kapsidy (Bcr-Abl VLPs) byly použity k intranasální a intraperitoneální imunizaci myší. Bylo zjištěno, že Bcr-Abl VLPs navozují silnou protilátkovou odpověď specifickou proti VP1. Avšak protilátková odpověď proti Bcr-Abl nebyla detekována. Překvapivě nebyla prokázána specifická cytotoxická odpověď proti Bcr-Abl a to ani za použití vysoce sensitivní metody založené na detekci cytotoxických T lymfocytů pomocí Bcr-Abl specifických pentamer MHC I třídy. Dále nebyla prokázána ani proliferace T buněk specifická na Bcr-Abl. Navíc byly testovány další dva typy vakcín nesoucí stejný epitop jako u Bcr-Abl VLPs: DNA vakcína a dendritické buňky s navázanými Bcr-Abl kapsidami. Ale ani po jejich aplikaci nedošlo k indukci imunitní odpovědi specifické na Bcr-Abl. Tyto výsledky naznačují, že epitop ze zlomové oblasti proteinu Bcr-Abl je patrně velmi slabý imunogen. A dokonce ani kapsidy myšího polyomaviru neposkytly dostatečně silný adjuvantní účinek pro navození imunitní odpovědi specifické proti Bcr-Abl epitopu.
Abstract v angličtině:
|Abstract Model mouse polyomavirus like-particles carrying enhanced green fluorescence protein (EGFP-VLPs) were prepared and used for intranasal immunization of mice. EGFP-VLPs induced strong anti-VP1 but not anti- EGFP antibody production. In vitro restimulation with antigen-pulsed bone marrow-derived dendritic cells (BMDCs) induced remarkable T-cell proliferative response specific for both VP1 and EGFP antigen and IL-2 and IFN-_ production. Surprisingly, no specific cytotoxic activities against VP1 and EGFP proteins were detected. After intranasal administration of EGFP-VLPs, as well as after polyomavirus infection, a moderate reduction of CD4+CD25+Foxp3+ T cells was observed in spleens but not in lymph nodes and peripheral blood, suggesting that both MPyV virions and VLPs are able to induce changes in distribution of regulatory T cells. Treatment of EGFP-VLPs pulsed BMDCs with inhibitors of endosomal acidification proved that presentation of peptides on MHCgp class II is dependent on acidic endosomal environment. Substantial decrease of CD4-specific T-cell proliferation in the presence of proteasome inhibitor suggests that MHCgp class II might load VPL-derived peptides processed by proteasomes. Based on the model EGFP-VLPs, mouse polyomavirus-like particles carrying inside a fragment of the Bcr-Abl hybrid protein containing the epitope of chronic myeloid leukemia fusion region were prepared. A sequence encoding 171 amino acids covering Bcr-Abl breakpoint was fused to the C-terminal part of VP3 minor protein connecting it to the VP1 capsomeres. Chimeric particles, the Bcr-Abl VLPs, were tested for their ability to induce Bcr-Abl specific immune response in mice after their intranasal (i.n.) or intraperitoneal (i.p.) administration without any other adjuvants. Bcr-Abl VLPs induced strong anti-VP1 immune response in both i.n. and i.p. immunized mice. As expected, neither IgG nor IgM anti-Bcr-Abl specific antibodies were detected in the sera of immunized animals. Surprisingly, no specific CTL (cytotoxic T-lymphocyte) activity was proved using two different methods (in vitro cytotoxicity assay with CFSE-labeled target cells and highly sensitive cytotoxicity assay using MHC class I Bcr-Abl specific pentamers). In addition, no proliferative response of T-cells of i.n. immunized mice after in vitro restimulation with antigen-pulsed bone marrow-derived dendritic cells was observed. Moreover, two other vaccine, DNA vaccine and dendritic cells loaded with Bcr-Abl VLPs, carrying the same epitope as inside the Bcr-Abl VLPs were tested. However, Bcr-Abl specific immune response was not induced after immunization with DNA vaccine and dendritic cells loaded with Bcr-Abl VLPs respectively. Taken together, Bcr-Abl breakpoint epitopes appeared to be weak immunogens and even MPyV-VLPs did not provide sufficient adjuvant ability to support induction of immune responses specific to Bcr-Abl fusion zone epitope.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Veronika Hrušková, Ph.D. 16.37 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Veronika Hrušková, Ph.D. 9.66 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Veronika Hrušková, Ph.D. 57 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Veronika Hrušková, Ph.D. 52 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby doc. RNDr. Jitka Forstová, CSc. 80 kB