text size

Vytváření "demokratického socialismu". Stranická historiografie 50. a 60. let mezi stalinismem a reformním komunismem

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Title:
Vytváření "demokratického socialismu". Stranická historiografie 50. a 60. let mezi stalinismem a reformním komunismem
Titile (in english):
The making of "democratic socialism". Party historiography of 50's and 60's between Stalinism and reform communism
Type:
Dissertation
Author:
Mgr. Vítězslav Sommer, Ph.D.
Supervisor:
prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
Opponents:
PhDr. Michal Kopeček, Ph.D.
doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr.
Consultant:
PhDr. Zdeněk Hradilák, CSc.
Thesis Id:
98402
Faculty:
Faculty of Arts (FF)
Department:
Institute of Czech History (21-UCD)
Study programm:
Historical Studies (P7105)
Study branch:
Czech History (XCDE)
Degree granted:
Ph.D.
Defence date:
17/03/2011
Defence result:
Pass
Language:
Czech
Keywords (in czech):
komunismus-historiografie
Keywords:
communism-historiography
Abstract (in czech):
Abstrakt Dizertační práce: Vytváření „demokratického socialismu“. Stranická historiografie 50. a 60. let mezi stalinismem a reformním komunismem Dizertační práce se zabývá vývojem stranické historiografie mezi léty 1950 až 1970 v kontextu proměn československého komunismu. Stranické dějepisectví vzniklo na počátku 50. let jako zvláštní historiografický projekt, fungující v rámci aparátu komunistické strany, jehož úkolem bylo zpracovávat minulost KSČ a dělnického hnutí. Mělo být novou historiografií, která se odřízne od tradic tzv. buržoazní historické vědy a stane se dějepisectvím odpovídajícím nárokům probíhající socialistické revoluce. Vývoj stranické historiografie jakoby kopíroval vývoj československého komunismu. Prošla stalinistickou, poststalinistickou a reformně komunistickou fází. Nejdříve byla součásti stranické propagandy. Ve druhé polovině 50. let vytvořila paradigma stranických dějin, jehož složkou byla také závazná interpretace dějin domácího komunismu. V 60. letech pak prošla kritickým obdobím, během nějž nahradila poststalinistické vyprávění o dějinách KSČ novým příběhem, jenž se stal prostředkem historické legitimizace projektu československé reformy 60. let. Ve všech třech vývojových etapách bylo stranické dějepisectví v úzkém kontaktu s vrcholnou politikou. Někdy šlo o bezproblémový vztah, v jiných případech se jednalo o značně konfliktní soužití. Dizertační práce zkoumá stranickou historiografii ve třech rovinách. Jednak se věnuje jejímu institucionálnímu vývoji, konkrétně se zaměřuje na proměny Ústavu dějin KSČ. Dále mapuje její sociální zázemí, tedy vývoj personálií, místo stranického dějepisectví ve strukturách komunistické strany a z něj vyplívající vztah k politickému dění. Třetím okruhem otázek, jimiž se práce zabývá, je činnost stranické historiografie na poli vytváření historického vědění a formulace historických vyprávění. Ambicí této dizertační práce je ukázat historiografii jako kulturně-politický fenomén, jenž nelze zkoumat odděleně od dobových politických a obecně společenských souvislostí. Analyzuje vznik reformně komunistického historického myšlení v širším politickém a sociálním kontextu. Reformní dějepisectví chápe jako jednu z intelektuálních reakcí na stalinismus. Snažilo se reformovat obor studia nejnovějších dějin a zároveň přispět k politickému úsilí spojenému s pokusem o nalezení nového programu československého komunismu. Stalo se historiografickým pandánem československé reformy. Prostřednictvím kritiky dřívější činnosti stranické historiografie postupně vytvářelo nový a vlivný historický 1 příběh, v jehož centru stála představa o kontinuitě „demokratického socialismu“ v moderních československých dějinách. Dizertační práce se zabývá procesem vzniku historického vyprávění, z nějž vycházelo přesvědčení reformních komunistů o možnosti specifické „československé cesty k socialismu“. Tato práce je rovněž příspěvek ke studiu vztahu historiografie a politiky. Sleduje vývoj jistého druhu historického myšlení, které vzniklo v rámci komunistického hnutí a po dvacet let ovlivňovalo jeho vývoj. 2
Abstract:
Abstract Dissertation: The Making of „Democratic Socialism“. Party Historiography of 50´s and 60´s Between Stalinism and Reform Communism The aim of this dissertation is to analyze the development of the Party historiography in the 50´s and 60´s. The story of Party historiography starts in the early 50´s when it was created as a brand new revolutionary historiography deep rooted in the structure of the Communist party. This new historiographical project had to deal with the history of Communist Party of Czechoslovakia and labour movement. The Party historiography had reflected the changes in the actual policy of Czechoslovak communism. It is possible to distinguish the stalinist, the post-stalinist and the reform communist period of the Party historiography development. In the first half of the 50´s Party historiography was a part of Party propaganda. After 1956 Party historians developed the scientific paradigm of Party historiography which contained also obligatory post-stalinist interpretation framework for writing about the Communist party past. In the 60´s this historiographical paradigm broke down under the strong criticism, which was led from the reform communist positions. So called Reform historiography of the 60´s developed a new historiographical narrative. It was based upon belief in the existence of „specific Czechoslovak road to socialism“ and the continuity of „democratic socialism“ in the modern Czechoslovak history. This dissertation analyzes the Party historiography from three closely related perspectives. It concerns with the development of the Institute for History of Communist Party (from 1968 Institute for History of Socialism), which was the central institution of Party historiography. Second theme of this dissertation are changes of Party historiography social background and the relationship between the Party historiography and the Party politics in the 50´s and 60´s. The important part of this dissertation analyzes the historiographical writing of Party historians. The aim of this work is to discuss the historiography as a culture and socio-political phenomenon. It analyzes the development of the reform communist historical thinking in the context of Czechoslovak destalinization. In the 60´s the Party historiography became a historiographical counterpart of political project of reform communism. So called reform historiography made the new historiographical narrative of „democratic socialism“, which served as a device for the historical legitimization of Czechoslovak reform communism. The important historians also took part in the reform communist politics during so called Prague Spring of 1968. The Institute for History of Socialism was terminated in the year 1970. Reform historiography was labeled as a historiographical instrument of „right-opportunist deviation“. Reform communist historians were expelled from the Party and fired from their jobs during the first wave of normalization cleansings.
Documents
Download Document Author Type File size
Download Text of the thesis Mgr. Vítězslav Sommer, Ph.D. 2.84 MB
Download Abstract in czech Mgr. Vítězslav Sommer, Ph.D. 29 kB
Download Abstract in english Mgr. Vítězslav Sommer, Ph.D. 10 kB
Download Supervisor's review prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc. 53 kB
Download Opponent's review PhDr. Michal Kopeček, Ph.D. 188 kB
Download Opponent's review doc. PhDr. Bohumil Jiroušek, Dr. 90 kB
Download Defence's report 65 kB