velikost textu

Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru
Název v angličtině:
Unbound images: archeology of (Czech) virtual space
Typ:
Disertační práce
Autor:
PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
Školitel:
PhDr. Petra Hanáková, Ph.D.
Oponenti:
prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.
Id práce:
96903
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Katedra filmových studií (21-KFS)
Program studia:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury (P8109)
Obor studia:
Filmová věda (XFV)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
30. 9. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Postverbální směřování společnosti, nové technologie, digitalizace a prorůstání obrazů veřejnou i soukromou sférou vede teoretiky umění k zvýšenému zájmu o vizualitu jako takovou (W. J. T. Mitchell hovoří o „bouři obrazů“, která se přehnala přes planetu).1 S vizuálním vyjádřením je pak nezbytně spojená kategorie prostoru2 a divácká prostorová zkušenost.3 Právě těmto tématům se věnovala má předchozí práce. V ní jsem obhájila tezi, že pro film je prostor primární kategorie. Prostor umožňuje nejen vyprávět příběh, zkonstruovat jasnou fikci, ale zároveň je nejdůležitější pro dešifrování předkládaných obrazů. Prostor omezený hranicemi a plochou plátna se totiž otvírá do prostoru ve filmu, do fikčního světa, který divák může pochopit za pomoci sestavování kognitivních map (mentálních prostorových konfigurací zobrazovaných informací).5 Prostor je tedy na jedné straně spoután limity média, na druhé straně umožňuje bezbřehou hru imaginace, a proto poskytuje pole otevřené mnohostranné komunikaci mezi divákem a autorem, skutečností a fikcí, a také mezi více médii. V práci jsem tak obhájila druhou tezi, že film je ze své podstaty intermédium. Stává se totiž rámem, ve kterém dochází k vrstvení a násobení mediálních fragmentů, jež obohacují narativní strukturu, pevné limity zdánlivě rozevírají a oživují vzdálené kulturní tradice, které se k těmto fragmentům vážou. Dynamické podvojnosti prostoru filmu (tedy rozštěpení filmového prostoru na prostor filmu a prostor ve filmu, a na viditelný filmový obraz a jeho nevizualizovanou strukturní podobu, tedy na místo a prostor, jak je definuje André Gardies6) jsou v souladu s modernistickými snahami osvobodit prostor, čas, jednotu zobrazení i diváckého subjektu od renesančních modelů,7 avšak moderní věda tíhnoucí k univerzalizující totalitě, kulturní tradice a institucionální rámec je bojkotují. Vlastnosti zobrazení i vnímání jsou opět podřizovány pevným strukturám.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D. 47.6 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D. 81 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D. 80 kB
Stáhnout Posudek vedoucího PhDr. Petra Hanáková, Ph.D. 137 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. 196 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. 97 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 74 kB