velikost textu

Zákonné ručení podle obchodního zákoníku

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Zákonné ručení podle obchodního zákoníku
Název v angličtině:
Statutory guaranty under the Czech Commercial Code
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Milan Vrba, Ph.D.
Oponenti:
JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D.
JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.
Id práce:
90981
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
27. 9. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Závěr Při zkoumání institutu zákonného ručení se nelze vyhnout takřka žádné oblasti obchodního práva. Rozmanitost okolností, za nichž zákonné ručení vzniká, naznačuje, že jednotlivé jeho případy mají vcelku jen málo společného. Jejich vzájemné srovnání je však přínosné v tom, že umožňuje uvědomit si funkci, jakou v systému obchodního práva zákonné ručení má. Tato je v zásadě trojí: zákonné ručení je prostředkem zajišťovacím, sankčním a do jisté míry též motivačním. Základní úloha zákonného ručení spočívá v posílení hospodářského postavení subjektů oprávněných ze závazkových vztahů; je garancí, že se věřitelé domůžou toho, co jim po právu náleží. Ručení je svou podstatou zajišťovacím právním nástrojem, a tak je samozřejmé, že zajišťovací funkce je vlastní rovněž zákonnému ručení. To platí naprosto bezvýjimečně ve všech případech zákonného ručení, které obchodní zákoník zná, třebaže primární motivací zákonodárce mnohdy nebylo vytvořit zvláštní prostředek zajištění pohledávek věřitelů. Často se lze setkat s tím, že institut zákonného ručení plní roli jakéhosi postihu, sankce za porušení určitých právních povinností. V těchto případech zajišťovací funkci tohoto institutu konkuruje funkce sankční, přičemž někdy je tím zajišťovací povaha zákonného ručení dokonce zcela zastíněna. Pojetí zákonného ručení jako sankce sui generis je typickým jevem zejména v právní úpravě postavení členů orgánů obchodních společností a družstev. V hypotézách právních norem zakládajících ručitelský závazek těmto osobám je vždy zahrnuta podmínka porušení určité jejich právní povinnosti. Stejně tak zákonné ručení komisionáře představuje zvláštní druh sankce za nedodržení pokynů komitenta. Jistě není bez zajímavosti, že jak sankčnímu ručení členů orgánů společností a družstev, tak ručení komisionáře je společné to, že se jimi obchodní právo snaží řešit tzv. problém zastoupení (agency problem). Ostatně i na sankční ručení správce vkladů je možno pohlížet touto optikou, nakolik i jej lze považovat za „zmocněnce“ (agent) jednajícího v zájmu společnosti – „zmocnitelky“ (principal), ač tato dosud nevznikla. 195 Je možno na druhou stranu vypozorovat určitou specifickou skupinu případů zákonného ručení, u nichž se zajišťovací funkce projevuje intenzivněji než jinde. Konkrétně se jedná o zákonné ručení převodce zatímního listu, převodce obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným a podílu komanditisty v komanditní společnosti. Všechny jmenované právní dispozice spojuje ta okolnost, že při nich dochází ke změně v osobách dlužníků, a to aniž by k tomu byl vyžadován souhlas věřitelů. Ještě mnohem silněji se tato skutečnost projevuje u zákonného ručení vkladatele, prodávajícího a pronajímatele podniku či jeho části. Standardní postup podle obecné úpravy převzetí dluhu by byl v těchto případech příliš těžkopádný a mohl by i zamezit realizaci některých transakcí. V zájmu snížení enormních transakčních nákladů, jež by s sebou takovéto dispozice jinak nesly, upouští obchodní zákoník od podmínky věřitelova souhlasu. Právě v tomto okamžiku nastupuje zákonné ručení bývalých dlužníků jako svého druhu náhrada či kompenzace za neuplatnění občanskoprávní úpravy privativní intercese. Princip ochrany věřitelů je alfou i omegou úpravy závazkových vztahů a institut zákonného ručení je jednou z možných cest, jak jej naplnit. Ručení vzniklé ze zákona může sloužit také jako motivační prvek, a to tehdy, je-li jeho existence vázána na splnění určité právní povinnosti. Za těchto okolností bude ručitel nepochybně motivován svou povinnost splnit a ručitelského závazku se tím zbavit. Konkrétně lze jmenovat ručení komanditistů, které trvá, dokud tito nesplatí svůj vklad, anebo ručení členů orgánů obchodních společností či družstev vznikající v důsledku toho, že tyto osoby způsobí příslušné společnosti či družstvu škodu, a trvající, dokud tato škoda nebude nahrazena. Na druhou stranu nelze nevidět, že rozsah ručení je v obou případech omezen právě výší dluhu, který mají dotyčné osoby splnit, a tak jeho motivační význam nelze přeceňovat. Pokud by rozsah zákonného ručení přesahoval výši tohoto dluhu, byl by jeho motivační účinek jistě silnější. V této souvislosti je namístě připomenout, že rozsah ručení společníka společnosti s ručením omezeným za určitých okolností může přesáhnout výši nesplacené části jeho vkladu. Tehdy to však nebude on, ale některý jiný společník, kdo má splnit dluh, od jehož výše se rozsah ručení odvíjí. Motivační efekt ručení zde proto nepůsobí přímočaře, nýbrž potenciálně pouze skrze žalobu ut singuli. Lze uzavřít, že k plnému pochopení významu a úlohy zákonného ručení v každém jednotlivém případě je vždy nezbytná znalost příslušného kontextu. 196
Abstract v angličtině:
Statutory guaranty under the Czech Commercial Code Guaranty is a relationship between creditor and guarantor under which the latter is obliged to satisfy creditor if the debtor fails to perform a specific obligation. Apart from lien, guaranty is the most common method used to secure obligations. Guaranty usually arises from the contract or guarantor´s declaration (thus called voluntary guaranty). There are however many provisions in Commercial Code which set up the guaranty irrespective of the will of parties concerned (statutory guaranty). The aim of the thesis is to provide an overview of all the cases of statutory guaranty which are applied under the Czech Commercial Code. The first chapter deals with general questions related to the guaranty. In spite of the fact that the statutory guaranty comes into existence due to the special Commercial Code´s provisions, it may be governed by both Civil and Commercial Code. In this respect the only relevant and decisive factor is the character of the main obligation which is secured by the guaranty. Guaranty is accesoric relationship: it depends on the main obligation and it usually expires upon extinguishment of the obligation it secures. Guaranty may secure only a valid obligation of the debtor but an obligation which will arise in the future or an conditional obligation can be secured as well. Among the main features of the guaranty pertains its subsidiarity: the creditor has the right to seek performance of an obligation from the guarantor only when the debtor failed to perform his debt within appropriate time after the creditor invited him to do so. This means that the guarantor is bound to fulfil the obligation only after the debtor failed to do so. Another two subchapters look at the guarantor-creditor relationship and that between the guarantor and the debtor. Special focus is devoted to the moment when the guarantor fulfils the debtor´s debt. In this case the guarantor acquires against the debtor new right and the debtor owes a duty to him rather than to the creditor. The obligation may be secured by more than one person; then all the guarantors are obliged jointly and severally to fulfil the debt. The problem of the expiration of the guaranty is 210 another issue which is examined in the first chapter. Eventually one should bear in mind that rights arising from guaranty relationship are subject to the statute of limitations. Chapter two focuses on the statutory guaranty that relates to the investment contributions and their management and payment before incorporation. When the business share is transferred, the transferee becomes a guarantor securing obligations that the transferor remains liable for. The member of the company who assings a claim to the company as his investment contribution is bound to satisfy the company unless the debtor fulfils his debt. Manager of contributions whose statement shows a total of paid-up investment contributions greater than that actually paid up becomes the guarantor for the company´s debts up to the amount of the difference for the period of five years from the date of company´s incorporation. If the company is not incorporated, the manager of contributions has to return contributions to promoters; promoters of the company act as guarantors for the manager´s obligation. Chapter three concentrates on the statutory guaranty of the members of the companies. The first subchapter deals with questions common to all the forms of companies, other subchapters are devoted to particular forms of companies. Partners of the general partnership bear unlimited joint and several liability (as guarantors) for the partnership´s debts. In the limited partnership there are two types of partners: the guaranty of the general partners for the partnership´s debts is unlimited whilst limited partners are liable (as guarantors) for the partnership´s obligations up to the amount of the unpaid parts of their contributions as entered into Commercial Register. Members of the limited liability company are jointly and severally liable (as guarantors) for their company´s obligations up to the total of unpaid portions of their investment contributions according to the relevant entry in the Commercial Code. Shareholders of the joint-stock company as well as the members of the Co-operative do not act as guaranties at all. The fourth chapter analyzes the statutory guaranty of the members of companies´ bodies. In this case the statutory guaranty represents some kind of sanction as its creation depends on the breach of the duties by these persons. In fact it is one of the instruments by which the commercial law tries to resolve problems resulting from the so-called separation of ownership and control. If the conditions laid down by the Commercial Code are met, the burden of the guaranty is born by executive officers and members of the supervisory board of the limited liability company, members of the board of directors and members of the 211 supervisory board of the joint-stock company as well as by members of the managing board and members of the auditing commission of the Co-operative. Finally the brief information on the statutory guaranty of the so-called shadow managers is provided. The last chapter is subdivided into seven subchapters each of which deals with different type of contract. Under some circumstances the Commercial Code sets up the statutory guaranty of one of the parties to a contract. The first case of the statutory guaranty stems from the fact that there are some obligations that are part of the business share. When the share is transferred, these obligations are transferred as well and the former debtor (the transferor) acts as the guaranty for them. Similar situation occurs upon the sale of enterprise. Obligations relating to the enterprise are transferred together with the enterprise and thus the debtor is changed. In order to protect creditors, the statutory guaranty of the former debtor (transferor) is created. The same reason led the law-maker to set up the statutory guaranty of the lessor of the enterprise for the debts which pertain to the leased enterprise. Under the commission agent contract the commission agent arranges a certain business matter (e. g. concludes a contract) for the principal. The principal may demand from the commission agent performance of a third party´s obligation if the commission agent has violated the principal´s orders regarding the party with which the respective contract was to have been concluded. In such case provisions on guaranty apply mutatis mutandis. As to the contract on the carriage of things, the consignee assumes the guarantee for payment of the carrier´s claims against the consignor as soon as he obtains the consignment. The silent partnership contract is another type of contract where we can meet the statutory guaranty: under some circumstances the silent partner is liable (as guarantor) for the enterpreneur´s debts. The last subchapter is devoted to the statutory guaranty of the parties to a multilateral barter transactions. Keywords statutory guaranty, commercial law, company law, contract law 212
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Milan Vrba, Ph.D. 1.37 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Milan Vrba, Ph.D. 115 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Milan Vrba, Ph.D. 111 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D. 44 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Marie Zahradníčková, CSc. 405 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. 80 kB