velikost textu

Fosfáty a akcesorické oxidy ve vybraných granitoidech a pararulách moldanubické oblasti v jihovýchodních a jižních Čechách

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Fosfáty a akcesorické oxidy ve vybraných granitoidech a pararulách moldanubické oblasti v jihovýchodních a jižních Čechách
Název v angličtině:
Phosphates and accessory oxides in selected granitoids and paragneisses of the Moldanubian area in southeastern and southern Bohemia
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Václav Procházka
Školitel:
RNDr. Dobroslav Matějka, CSc.
Oponenti:
prof. RNDr. Miroslav Štemprok, CSc.
RNDr. Igor Petrík, CSc.
Id práce:
90773
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů (31-430)
Program studia:
Geologie (P1201)
Obor studia:
Geologie se zaměřeními (XGEOLV)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
6. 9. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Shrnutí Práce se zabývá především granity melechovského masívu a granity i metamorfity v jeho jižním okolí. Přináší hlavně informace o nejvýznamnějších akcesorických minerálech a do různé míry doplňuje poznatky o geochemii a petrologii příslušných hornin. Největší pozornost je zaměřena na apatit, monazit a oxidy Fe-Ti. Fluorapatit (dále jen "apatit") je běžný ve všech granitoidech i pararulách. V metamorfitech a málo frakcionovaných granitech (typ Lipnice a Pavlov) je značně homogenní a jen výjimečně jeví známky koroze. Ve frakcionovanějších granitech byl s využitím katodoluminiscence dokumentován komplikovaný vývoj apatitu. Katodoluminiscenci ovlivňují především příměsi Fe, Mn, Y a REE, jak je popsáno v literatuře, ale také účinek ozáření, který se neprojevuje v optickém ani elektronovém mikroskopu, a nerovnosti povrchu. Obsahy Na, Fe, Mn, Y a REE jsou vyšší uvnitř nealterovaných krystalů. Ze stanovení stopových prvků v apatitu bodovými analýzami (ICP-MS-LA) v granitech melechovského masívu vyplývá, že primární nealterovaný apatit se odlišuje od alterovaného nebo pozdního apatitu také vyšším U a nižším Sr, hlubší negativní europiovou anomálií a výraznějším tetrádovým efektem typu M. Tato skutečnost umožňuje vysvětlit, proč analýzy separovaného apatitu rozpuštěného ve zředěné kyselině vykazují jen méně zřetelný až neprůkazný tetrádový efekt a méně výraznou europiovou anomálii (v těchto měřeních jsou mnohem více zastoupena nehomogenní zrna, resp. části zrn, nevhodné pro laserovou ablaci). Dále byl analyzován na LA-ICP-MS apatit v granitu z Čertova Hrádku, který má také výrazný tetrádový efekt typu M a celkově srovnatelné složení jako v melechovském masívu, ale chybí podobné vztahy mezi stopovými prvky. Velká pozornost byla věnována objasnění výskytu monazitu, zirkonu a xenotimu přednostně ve formě drobných uzavřenin v apatitu v některých granitech, zvláště v melechovském typu (Harlov et al., 2008). Metasomatický vznik těchto minerálů z apatitu lze ve většině případů vyloučit (někdy je pravděpodobný jen v případě xenotimu). Genezi apatitu s množstvím uzavřenin je možno vysvětlit lepšími podmínkami pro krystalizaci monazitu, zirkonu a xenotimu na povrchu (nerovnoměrně) rostoucích krystalů apatitu v magmatu nebo v jejich těsné blízkosti. Monazit, téměř vždy monazit-(Ce), se vyskytuje rovněž v každé zkoumané hornině, i když ve značně proměnlivém množství. Většina vlnově disperzních elektronových mikroanalýz monazitu svědčí o variském stáří systému Th-U-Pb. Nicméně byla bezpečně prokázána prevariská jádra (svrchnokambrického až ordovického stáří) v leukogranitoidu ze Sudoměřic u Tábora. Za své zachování by tato generace monazitu mohla vděčit nedostatku fluid při variské metamorfóze, čemuž nasvědčuje značně suchá minerální asociace. Koncentrát těžkých minerálů z koutského granitu (Kamenná Lhota) představuje jediný zjištěný významný výskyt uraninitu. Vyskytuje se většinou jako zrna s koncentrickými lemy převážně sekundárních fází (jde o produkty alterace okolní horniny, nikoli uraninitu, který je jen místy pronikán karbonátovými žilkami), nebo jejich úlomky. Chemická stáří uraninitu jsou blízká 280 Ma (bez vyloučení dvou zjevně nejvíce alterovaných bodů 276 Ma). Zřejmě tedy nejde o primární (magmatický) uraninit, ale ani o typickou hydrotermální mineralizaci. Nejdůležitějším zjištěním jsou dosud neznámé, případně zatím nezkoumané projevy radioaktivity monazitu (případně i dalších silných bodových zdrojů záření, pokud se vyskytují – uraninit, thorit/huttonit, zirkon bohatý U). Radioaktivní zrna mají charakteristické lemy tloušťky až 20 μm (odpovídá doběhu štěpných produktů), zpravidla tvořené jemnozrnnou hmotou, která je nestabilní pod elektronovým svazkem (což vylučuje teploty vzniku od cca 200 °C výše) a často jeví popraskání v důsledku objemové změny. Její složení někdy odpovídá kaolinitu, častěji však jde zřejmě o směs fylosilikátů s hydroxidy/oxidy Fe. Často se také vyskytují sulfidy Fe nebo jejich zbytky. Sulfid (pyrit, pyrrhotin) vytváří i průniky do monazitu. Takovéto lemy se vytvářejí nejvíce v cordieritu (vždy bez sulfidů), přestože monazit ve zkoumaných cordieritických rulách nemá obsahy U a Th nijak vysoké, a také zbarvení cordieritu vyvolané ozářením je poměrně slabé. Další zvláštností v porovnání s literaturou je, že podobné lemy se zpravidla vyskytují i u monazitu v křemeni. Méně překvapivý je jejich častý výskyt v plagioklasu, a dosavadním poznatkům zcela odpovídá jejich absence v apatitu a zpravidla i v biotitu (který se však nezachoval v těsné blízkosti uraninitu, kde se zřejmě přeměnil na pseudomorfózy tvořené zatím neurčenou fází/fázemi?). V leukogranitu z Čertova Hrádku se rovněž vyskytuje dosud neurčený nízkoteplotní fosfát uprostřed jílovitých sférických útvarů (v živcích nebo v křemeni); zřejmě jde o projev hydrotermální alterace monazitu s okolím rozrušeným značně oxidovanými fluidy. Uvedené účinky radioaktivity mají několik důsledků. Především bodové zdroje radioaktivity nějakým způsobem ovlivňují transport látek v daleko větším objemu, než je zřetelně přeměněné okolí v dosahu štěpných produktů i částic α . Zatím není jasné, nakolik se uplatňuje vliv záření na fluida v krystalech (která jsou v nich uzavřena i za zcela "statických" a rovnovážných podmínek) a nakolik jde o projev fluidní alterace zvenčí (event. postmagmatickými fluidy), která jinak nezanechala mnoho znatelných projevů. Pro první mechanismus hovoří hlavně morfologie pozorovaných asociací a rozdíly v četnosti přeměny různých hlavních minerálů (navíc téměř nezávisle na mikrostrukturních vztazích), na druhé straně absence podobných jevů v mnoha srovnatelných horninách v Českém masívu i ve světě ukazuje, že zřejmě musí být splněny i další podmínky. Častá asociace monazitu např. s kaolinitem, který při zahřátí uvolňuje vodu, mohla významně napomoci rekrystalizaci monazitu a smazání prevariských stáří při variské metamorfóze a parciálním tavení. Reakce kaolinitu s monazitem za podmínek 750 °C / 0,5 kbar, resp. 700 °C v keramické peci byla napodobena i experimentálně a na monazitu se uvolnění vody i přes krátké trvání experimentů skutečně projevilo znatelnou korozí (v prvním případě však jen vzácně). Složení monazitu je značně proměnlivé nejen v rámci jedné granitoidní horniny, ale často i uvnitř jednotlivých zrn. Pravděpodobné zbytky staršího monazitu mají jen vzácně zachováno prevariské stáří a většinou zřejmě jen rekrystalovaly za ztráty Pb. Tetrádový efekt typu M v monazitu z leukogranitu Čertova Hrádku zřejmě jen odráží složení horniny. V pararulách je zpravidla složení monazitu méně variabilní, přestože se často vyskytuje složitá zonálnost. Zajímavý je monazit v cordieritických rulách východně od Humpolce (Orlík u Rozkoše), jehož zvýšený obsah S a poměrně vysoké Eu dokládají oxidační podmínky. Značný genetický význam mají v mnoha horninách oxidy Fe-Ti. Nerovnoměrné rozptýlení ilmenitu a rutilu v lipnickém a koutském granitu a jejich koncentrace v enklávách bohatých slídami a sillimanitem naznačuje, že tyto minerály aspoň částečně pocházejí z restitu. V rulách s cordieritem, které se vyskytují v lipnickém a koutském granitu jako uzavřeniny, je poměrně málo opakních minerálů, navíc často limonitizovaných; limonitizace je vysvětlována převážně hydrotermální alterací. V oblasti Orlíku u Rozkoše jsou velmi podobné (a téměř jistě kogenetické) cordieritické ruly bohaté titanohematitem (hematit s odmíšeným ilmenitem), který zčásti reagoval na magnetit a rutil. Oxidické minerály v těchto rulách byly podrobně zkoumány v souvislosti s magnetickými vlastnostmi (Procházka et al., 2010a). Horniny mají vysokou nejen magnetickou susceptibilitu, ale i remanenci, kterou pravděpodobně způsobují velmi tenké vrstvy na rozhraní hematitu a ilmenitu (lamelární magnetismus). Uzavřeniny v titanohematitu, mezi nimiž se vyskytuje i korund a hojný paragonit, dokládají význam oxidů Fe-Ti, které pravděpodobně alespoň za teplot do 600-700 °C nepodléhají žádným významným reakcím se silikáty. Tyto uzavřeniny představují zbytky buď ještě silněji peraluminické, nebo spíše nerovnovážné asociace, která se jinde v hornině již nemohla zachovat, a nastolují velmi zajímavou otázku, jak vlastně vznikla extrémně jemnozrnná hmota, z níž titanohematit krystalizoval. Také v ilmenitu v lipnickém a částečně koutském granitu jsou hojné velmi drobné, často blíže neurčitelné silikátové uzavřeniny (resp. v ilmenitem bohatých enklávách). Pararuly s významným podílem metamorfních sulfidů jsou mezi zkoumanými vzorky zastoupeny pouze ve vrtných jádrech (Mírovka, Žebrákov) a ve vzorku z čerstvého odkryvu (Sudoměřice). V grafitické pararule z vrtu Mírovka u Havlíčkova Brodu bylo pozorováno zatlačování ilmenitu nejčastěji pyritem, křemenem a rutilem. Tato hornina je součástí anomálie As na ploše několika km2 (a obsahuje též arsenopyrit a löllingit), nicméně asociace sulfidů Fe s rutilem byla pozorována i ve vrtném jádru ze severního kontaktu melechovského masívu (Žebrákov). Naproti tomu v pararule z Ledče nad Sázavou - rovněž při severním okraji melechovského masívu - je hlavním opakním minerálem ilmenit. Pro granit typu Pavlov jsou charakteristické hojné uzavřeniny drobného automorfního apatitu v ilmenitu a biotitu. Představují mineralogický důkaz původu granitu typu Pavlov z jemnozrnné lipnické ruly (vzhledem k nedostatečně odkrytému terénu je jinak hlavním argumentem chemická podobnost). Leukokrátní vysoce frakcionovaný granit z Čertova Hrádku obsahuje hojný magmatický rutil bohatý Nb. Pravděpodobně magmatický ilmenit se z hornin melechovského masívu vyskytuje v granitu typu Kouty a ve značně proměnlivých množstvích v typu Lipnice (méně v typu Melechov a Stvořidla), a je charakterizován častými drobnými uzavřeninami monazitu a zirkonu. Ilmenit vzniklý subsolidovým rozkladem biotitu má často vysoký obsah Zn a zpravidla přechází do fází se značným nadbytkem Ti a většinou s obsahem H2O, což indikuje rozpad struktury ilmenitu. Výskyt sekundárního ilmenitu je často důležitým důkazem o vzniku muskovitu alterací biotitu. Podobné fáze, rovněž obohacené Zn, vznikají i alterací staršího ilmenitu. Zinkem bohaté sekundární oxidové (oxyhydroxidové) fáze jsou podrobně dokumentovány v článku (Procházka et al., 2010b). Informace o mineralogickém a chemickém složení hornin často naznačují, že odlišnosti různých hornin mohou být vysvětleny i jednoduše, což je možná poněkud překvapující ve světle dnes nejrozšířenějších představ o velmi komplikovaném (především variském) vývoji moldanubické oblasti. Protolity všech zkoumaných hornin - ať už granitoidů, nebo pararul - v nejpodrobněji studované oblasti od Ledče nad Sázavou až po Dolní Cerekev do sebe mohly vzájemně plynule přecházet, s tím, že mnohé chemické znaky lze vysvětlit obohacením o určité složky: těžké minerály (lipnická žula s vysokým obsahem Th, LREE a Zr; nemigmatitizovaný metamorfní ekvivalent není znám), lateritická příměs? (cordieritické ruly - Orlík u Rozkoše), karbonáty/vulkanická příměs? (jemnozrnná lipnická rula a granit typu Pavlov). Distribuci stopových prvků (U, Th, REE, Y), které jsou typicky rozděleny mezi několik akcesorických minerálů, lze podrobně vyhodnotit v lipnickém a melechovském granitu. Podle očekávání jsou lehčí vzácné zeminy a Th hlavně v monazitu; Y a těžší REE soustřeďuje převážně apatit, mnohem menší význam mají zirkon a vzácný xenotim. Všechny tyto minerály však pojmou v lipnickém typu jen asi 2/3 a v melechovském typu dokonce méně než 1/3 uranu v hornině. Zbývající podíl uranu, snad převážně sorbovaný na hranicích zrn, je z hornin uvolněn již při velmi slabém navětrání. To má mimo jiné za následek, že podle vzorkování na povrchu má lipnický granit zdánlivě vyšší obsah U než melechovský, ale vzorky z vrtů ukazují, že v nezvětralých horninách je situace opačná.
Abstract v angličtině:
Summary The thesis deals with granites and paragneisses prevalently in the area of northern Moldanubian Batholith (especially the Melechov massif). The main object are accessory minerals, also some information replenishing the knowledge about geochemistry and petrography of studied rocks has been obtained. The research has been focused mainly on phosphates and Fe-Ti oxides. Fluorapatite (only "apatite" in the following text) is common in all granitoids as well as paragneisses. In metamorphic rocks and in little fractionated granites (the Lipnice and Pavlov types), apatite is very homogeneous and only exceptionally corroded. In more fractionated granites, complicated evolution of apatite has been documented with the usage of cathodoluminescence. The cathodoluminescence is influenced mainly with admixtures of Fe, Mn, Y and REE, as documented in literature. In addition, irradiation (mainly from monazite inclusions) darkens the luminescence, and the influence of uneven surface is also significant. The contents of Na, Fe, Mn, Y and REE are higher in the interior of unaltered crystals. Trace-elemnt determination (LA-ICP-MS) in apatite in granites of Melechov massif also shows that the unaltered primary apatite has also higher U and lower Sr content, deeper negative Eu-anomaly, and more pronounced M-type tetrad effect than the late apatite or altered apatite. Also in separated apatite dissolved in dilute acid, the tetrad effect and Eu- anomaly are less pronounced. This can be explained by significant contribution of altered apatite (which is inhomogeneous and thereby less suitable for ablation analyses) in the solutions analysed. Also apatite in granite of Čertův Hrádek was analysed by LA-ICP-MS. Its composition is generally similar to apatite from the Melechov massif (including the M-type tetrad effect), however, most correlations among analyzed elements are missing. Large effort has been made to explain why monazite, zircon and xenotime occurr mainly in the form of small inclusions in apatite in some granites (especially in the Melechov type) (Harlov et al., 2008). Metasomatic formation of these minerals from apatite can be excluded in most cases (however, it is sometimes probable for xenotime). Formation of inclusion-rich apatite can be explained by better conditions for monazite-, zircon- and xenotime crystallization on the surface of (unevenly) growing apatite crystals or in their close vicinity. Monazite, being monazite(-Ce) except for few exceptions, also occurs in all rocks studied, though its amount is highly variable. The most wave-dispersive monazite analyses show Variscan ages of the Th-U-Pb system. Nevertheless, definitely pre-variscan cores of upper Cambrian to Ordovician age have been found in leucogranite from Sudoměřice at Tábor. The dry mineral association of the rock indicates that the preservation of the older monazite generation was enabled by water deficite at Variscan metamorphism. A heavy-mineral concentrate from one sample of the Kouty granite (Kamenná Lhota) is the only significant occurrence of uraninite. The uraninite has very frequently concentric aureoles ("radiohalos") of secondary phases which formed from the surrounding rock (the uraninite itself is only locally penetrated by carbonate veinlets). Chemical ages of uraninite are on average 280 Ma (276 Ma, if two most altered analysed points are also involved). The uraninite is probably not primary magnatic, however, it does not represent a typical hydrothermal mineralization, either. The most important findings include some unknown radiation effects of monazite (also of other strongly radioactive minerals, if they occurr) on their surrounings. Radioactive grains have typical halos up to 20 μm thick (which corresponds to the maximum range of fission products). These halos are formed mainly by a fine-grained mass, which is unstable in the focused electron beam (i.e., its formation at temperatures ≥ 200 °C can be excluded), and cracking as a consequence of volume change can be frequently observed. The composition of the fine-grained mass someetimes corresponds to kaolinite, however, usually a mixture of phyllosilicate(s) and Fe-hydroxides (oxides) is more probable. Also Fe-sulphides or their relics are common, and pyrrhotite or pyrite frequently penetrates into the monazite. Such aureoles were formed mainly in cordierite (no sulphides are present in this case), although the Th- and U contents in monazite in cordierite gneisses are not high, and also the radiocoloration of cordierite is relatively weak. Another surprising observation (in comparison to literature) is that similar halos usually surround also monazite not only in plagioclase, but even in quartz. On the other hand, the absence of secondary phases close to monazite in apatite and in biotite is in accordance with literature (biotite was probably replaced in close vicinity of uraninite by yet unidentified phase(s) - pseudomorphs with cleavage planes of the original biotite were probably observed). In leucogranite of Čertův Hrádek, also unidentified low-temperature phosphate inside of spherical clayey formations (in feldspar or quartz) occurr. This association probably formed by alteration of monazite and its irradiated surroundings by strongly oxidized fluids. The radiation effects mentioned have several consequences. Firstly, the small but strong sources of radiation influence element's migration in a volume much greater than the close surroungings, which is in the range of fission products or at least α particles. It is not clear yet to what extent the radiation-supported reactions may operate at "static" conditions (a significant role of fluid inclusions and of water in channels in cordierite structure is assumed) and to what extent an alteration by "external" or postmagmatic fluids is necessary. Later alteration of the irradiated area was probably necessary to form especially the sulphidic aureoles, however, in most cases the limited role of "external" fluids is indicated by morphology and textural relations (e.g., no preferential formation of secondary phases at monazite at grain boundaries). Secondly, the frequent association of monazite e.g. with kaolinite, which liberates water at heating, probably significantly contributed to monazite recrystallization and resetting of inherited ages at Variscan metamorphism (and partial melting). Two short-time experiments were made to look into this possibility. At 750 °C and 0,5 kbar, corrosion of monazite artificially mixed with washed kaolin occurred rarely. In rocks heated to 750 °C in a ceramic furnace, the monazite having originally clayey rims is more-or less intensively corroded. In granites, the monazite composition is very variable not only in each rock, but frequently within individual grains too. Probable relics of older monazite have only rarely preserved the pre-variscan ages, because they most likely just recrystallized and lost the inherited Pb. In paragneisses, the monazite composition is more homogeneous, though a complicated zoning is common. In cordierite gneisses investigated E from Humpolec (Orlík), monazite has elevated S and Eu contents, which is an evidence of oxidized environment. The M-type tetrad effect in monazite in leucogranite of Čertův Hrádek probably just reflects the rock's composition. In many rocks, Fe-Ti oxides are genetically important. Inhomogeneous distribution of ilmenite and rutile in the Lipnice- and Kouty granites and their concentration in enclaves rich in micas and sillimanite indicates, that the origin of ilmenite and rutile is at least partly restitic. In cordierite-containing gneisses which occurr as inclusions in the Lipnice- and Kouty granites, opaque minerals are largely limonitized; the limonitization is explained mainly by hydrothermal alteration. However in the area of Orlík (E from Humpolec), very similar and very likely cogenetic cordierite gneisses are rich in Ti-hematite (hematite with unmixed ilmenite), which partly reacted to magnetite and rutile. Oxide minerals were closely investigated in these rocks in relation to the rock's magnetic properties (Procházka et al., 2010a). The rocks have not only high susceptibility, but also high remanence, which is probably caused by very thin interlayers between hematite and ilmenite (the lamellar magnetism). Inclusions in the Ti-hematite, among which corundum and abundant paragonite occurr, represent a disequilibrium association, which could not be preserved in the rock elsewhere. This shows the importance of Fe-Ti oxides, whose reactions with silicates were probably very limited. The question of the origin of the extremely fine-grained mass, from which the Ti-hematite crystallized, remains unanswered. Also in the ilmenite of metamorphic origin in the Lipnice- and Kouty granites, small silicate incluisons (which often cannot be more specified) are abundant. Paragneisses with significant volume of metamorphic sulphides are represented only by samples from boreholes or fresh outcrops. In graphite paragneiss from the borehole Mírovka at Havlíčkův Brod, replacement of ilmenite mainly by pyrite, rutile and quartz has been observed. This rock is part of a local (several km2) As-anomaly and it contains also arsenopyrite and löllingite. The association of Fe-sulphides with rutile was also found in the paragneiss from the northern contact of the Melechov massif (Žebrákov). In other paragneiss from the same contact region (Ledeč n.S.), however, ilmenite is the major opaque mineral. In the Pavlov type granite, abundant inclusions of euhedral apatite in ilmenite (as well as in biotite) occurr. The same is true for the chemically similar fine-grained Lipnice gneiss, from which the Pavlov granite originated. Strongly fractionated leucogranite from Čertův Hrádek contains abundant Nb-rich magmatic rutile. Probably magmatic ilmenite occurrs mainly in the Kouty- and Lipnice granites. It is characterized by common inclusions of monazite and zircon. Ilmenite which formed at subsolidus breakdown of biotite has frequently high Zn content. It is usually accompanied by more Ti-rich oxides and probably hydroxides too. Similar Zn-rich oxides(-hydroxides?) also form at alteration of the magmatic or inherited ilmenite. The presence of secondary ilmenite in muscovite is an important evidence for the formation of muscovite by biotite alteration in many cases. Zn-rich secondary oxide (oxyhydroxide) phases are closely documented in the paper of Procházka et al. (2010b). The mineral- and chemical composition of the rocks indicates, that the differences between various rocks can be explained (perhaps somewhat surprisingly) simply. In the most closely investigated area (from Ledeč nad Sázavou to Dolní Cerekev), gradual transition between protoliths of all rocks - granites as well as paragneisses - is possible. Some chemical features can be explained by enrichment in certain material: heavy minerals (the Lipnice granite rich in Th, LREE and Zr), lateritic component? (cordierite gneisses), carbonates/volcanic component? (the fine-grained Lipnice gneiss and the Pavlov granite). From the Lipnice- and Melechov granites, there is enough data to evaluate the distribution of the trace elements typically controlled by several accessory minerals (U, Th, REE and Y). As expected, the LREE and Th reside mainly in monazite. Apatite concentrates Y and HREE; the role of zircon and rare xenotime is minor. However, ca. 1/3 of uranium in the Lipnice granite and at least 2/3 of U content in the Melechov granite was not included into these resistant (or relatively resistant) phases. This uranium, probably concentrated at grain boundaries, was liberated from the rocks during very early stages of chemical weathering. One of the consequences of this fact is that according to sampling in the field, the U content of the Lipnice granite is apparently higher than that of Melechov granite; however samples from boreholes show that in fresh rocks the opposite is true.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Václav Procházka 3.53 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Václav Procházka 3.85 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Václav Procházka 93 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Václav Procházka 82 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. RNDr. Miroslav Štemprok, CSc. 98 kB
Stáhnout Posudek oponenta RNDr. Igor Petrík, CSc. 180 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 1.55 MB