velikost textu

Tělo - tělesnost - obraz mezi výtvarnou a dramatickou výchovou

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Tělo - tělesnost - obraz mezi výtvarnou a dramatickou výchovou
Název v angličtině:
Body - Physicality - Image between Art Education and Drama Education
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Kateřina Špičková, Ph.D.
Školitel:
doc. PaedDr. Pavel Šamšula, CSc.
Oponenti:
doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc.
doc. Eva Machková
Id práce:
89355
Fakulta:
Pedagogická fakulta (PedF)
Pracoviště:
Oddělení pro vědeckou činnost (41-OVC)
Program studia:
Specializace v pedagogice (P7507)
Obor studia:
Výtvarná výchova (XVV)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
9. 4. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Mgr. Katerina Linhartova, Ph.D. Department of Art Education, Faculty of Education, Charles University, Prague, Czech Republic V posledních desetiletích lze zaznamenat v mnoha oblastech lidského zájmu tendence, které nazýváme „obrat k tělesnosti“. Obecně rozšířené karteziánské dualistické pojetí člověka je překonáváno fenomenologickým pojetím člověka jako subjektivní celistvé bytosti, která přistupuje ke světu skrze svou tělesně-duševní zkušenost. Tuto tendenci můžeme, mimo jiné, sledovat i v lékařství, kde se stále více řeší otázka psychosomatických příčin nemocí a kde se rozvíjí holistický přístup k léčení a péči o zdraví. Výtvarné umění, které vždy bylo citlivým indikátorem celospolečenských proměn, poukazuje rovněž na zásadní proměny v pojetí tělesnosti. Tuto tendenci můžeme sledovat ve dvou oblastech. První z nich je vyobrazení lidské figury. Snaha o objektivní vyobrazení člověka tak, jak skutečně vypadá, je nahrazována expresívním zobrazením, které se více než vnějšímu vzhledu věnují vyjádření vnitřních obsahů. Lidská figura se tak stává prostředkem k zobrazení duševních hnutí. Umělci si všímají skutečnosti, že lidské tělo není jen pouzdrem obsahujícím myslícího ducha, ale že je člověkem, či že člověk je tělem. V proměnách vyobrazení lidské figury v průběhu 20. století lze rovněž sledovat tendence k fragmentalizaci těla, jeho prolínání s okolním prostorem atd. Člověk už není chápán jako objektivní a definitivní poznatelná realita. Hranice lidského těla jsou narušovány a je zpochybňována podstata lidství. Vnější prostor jako by prostupoval člověkem, člověk jako by se do toho prostoru prolínal a vsakoval. V kontextu zkoumané problematiky nás však bude zajímat především druhá tendence, kterou je tělesná akce jako umělecký výraz. Výtvarní umělci vystupují z intimního prostoru svých ateliérů. Akt jejich tvorby přestává být introvertním dialogem umělce s obrazem a obrazu s vnímatelem. Výtvarní umělci začínají jako výtvarného média užívat vlastního těla. Tato tendence, jejíž projevy jsou velmi rozrůzněné, je souhrnně označována jako akční umění, umění akce (v angličtině především jako Action Art nebo Living Art) V době, kdy dochází k rychlému rozvoji nových médií, dostává se rovněž symbolicky ke slovu médium, které lze považovat za médium nejstarší. Dostáváme se zpět ke kořenům umělecké tvorby, k prastarým rituálům, kdy bylo tělo rovněž nástrojem výrazu v magických obřadech, při nich byly pravděpodobně řešeny bytostné existenciální obsahy. Společnost se v průběhů tisíciletí, která od těchto dob uběhla, významně proměnila. Změnily se životní podmínky, stav poznání, vztah k přírodě, vztah člověka k sobě samému atd. Existenciální obsahy, které v sobě člověk nese, jsou však pravděpodobně ve své podstatě dost podobné. Hlavní lidskou starostí je stále starost o přežití. Jak se však vztahují proměny pojetí tělesnosti ke vzdělávání obecně a především pak k výtvarné výchově? Především je třeba řešit otázku, kam dospěla naše společnost nyní a kam bude spět celospolečenský vývoj nadále. Jaké schopnosti a dovednosti budou potřebovat lidé v příštích desetiletích? Co máme učit děti a studenty? Domníváme se, že již zmiňovaný „obrat k tělesnosti“, by se měl zásadněji projevit i ve vzdělávání. Převažující racionální uchopování světa by mělo být více vyvažováno učením zkušeností, a to přímo zkušeností tělesnou. Je třeba podotknout, že tělesná akce jako prostředek práce ve výtvarné výchově není novinkou. Právě in the Department of Art Education, University of Lapland se setkáváme s tématikou učení prostřednictvím tělesné zkušenosti především díky práci Mirja Hiltunen, která se zabývá Community-based Art Education. I v dalších zemích, stejně jako v českém prostředí se objevují stále častěji v rámci výtvarné výchovy pohybové aktivity v různých podobách. Výtvarní pedagogové sahají stále častěji po metodách dramatické výchovy. Hojně se s touto tendencí můžeme setkat i v oblasti galerijní pedagogiky. Ve své disertační práci jsem se proto zabývala zmapováním a jakýmsi utříděním těchto tendencí. Akční nebo dramatické prvky vyskytující se ve výtvarné výchově jsem zde označila souhrnným názvem výtvarně dramatické pojetí výtvarné výchovy (dále jen VDR) Art and Drama Education (ADE). Je třeba zdůraznit, že se zde nepokoušíme o vytvoření nové koncepce výtvarné výchovy, ale pouze o prozkoumání a rozvíjení jednoho z možných pojetí tohoto oboru. Při zkoumání ADE jsem se v oblasti teorie výtvarné výchovy opírala především o proud výtvarné výchovy zvaný artefiletika (Artefiletic), který zformuloval český teoretik Jan Slavík. „Artefiletika je specifické pojetí výchovy uměním s převažujícím zájmem o výtvarný projev, které klade zvláštní zřetel na uplatnění osobní zkušenosti žáků v heuristicky pojatém vzdělávání a na spojení výrazového uměleckého projevu s jeho reflexí v kulturních a psychosociálních kontextech. Důležitým cílem artefiletiky je pozitivní prevence psychických nebo sociálních poruch.“ (Slavík 2001, s. 268) ADE se může realizovat různými způsoby: − Celistvý přístup k výuce výtvarné výchovy. Výuka výtvarné výchovy se realizuje za užití hlavních prostředků dramatické výchovy, jakými je vstup do role, dramatická hra a strukturované drama. − Dramatické hry a cvičení (tělesná akce) jako samostatně stojící prvek: Explorace a hra. Tělo je chápáno jako výtvarné médium, proto je třeba rozvíjet schopnosti jako je např. vnitřní hmat, držení těla, další rozvoj vnímání tělesného obrazu apod., které přispívají ke zkvalitnění práce s tímto médiem. Vlastní tvůrčí činnost (tvorba umělecké akce) Způsob zprostředkování základních principů, jakými je kompozice, rytmus apod., které fungují ve všech uměleckých žánrech. − Od akce k tvorbě: Motivace. Žáci jsou motivování vlastním zážitkem při dramatické hře či jiným druhem tělesné akce k vlastní výtvarné tvorbě. − Od obrazu k akci (dramatické hře) Expresivní interpretace uměleckého díla, se kterou často zachází artefiletika Reflexe předchozí výtvarné aktivity. Dramatická hra či vstup do role, mohou být variantou slovní racionální reflexe, s níž zachází převážně artefiletika nebo mohou tuto slovní reflexi výrazové hry obohatit a rozvinout rolovou hrou. Speciální pozornost je zde třeba věnovat oblasti explorace a hry. Jak jsem již zmínila, užití tělesné akce ve výtvarné výchově není nic zcela nového, i když není ve školní praxi příliš rozšířené. Tělesné akce je však většinou užíváno aniž by byla u žáků a studentů nějak rozvíjeny psychosomatické schopnosti a dovednosti. Tato skutečnost mě vedla k následující úvaze. Pokud pracujeme ve výtvarné výchově s médii tradičními, jako je malba, kresba, či grafika, věnujeme značnou pozornost prozkoumávání těchto médií, jejich zákonitostí, možností využití atd. Když pak užíváme jako média vlastního těla, zacházíme s ním diletantsky, jako by schopnost tělového cítění a další psychosomatické schopnosti a dovednosti byly samozřejmostí. Při zkoumání VDR pojetí VV jsme narazili na problém, jak označit nový typ obrazu, s nímž je zde často zacházeno. Jedná se o obraz, který přímo ztělesňují žáci či studenti při výuce, nebo umělci při umělecké akci. Může se jednat jak o obraz statický, tak i dynamický. Pro tento typ obrazu jsme našli název dramatický obraz (drama image). Tento typ obrazu má svá specifika, kterými je především doslovné ztělesnění. Tvůrci obrazu jsou tak zároveň obrazem samým, ale i vnímatelem, který prostřednictvím přímé účasti v obraze získává specifický druh zkušenosti a uměleckého zážitku. V závěru tohoto textu bych ráda vyslovila přání, aby v rámci výtvarné výchovy byl věnován prostor prozkoumávání vlastního těla a objevování jeho výrazových možností, neboť věřím, že to napomůže nejen k hlubšímu porozumění umění našich žáků a studentů, ale především k jejich hlubšímu porozumění sobě samým.
Abstract v angličtině:
Summary: We work on the assumption that art education as well as the whole educational system should deal with the current issue of “the turn towards body and physicality”. Human body, unlike the new rapidly developing media, is the oldest medium that our forefathers used as a means of expression. This may be the cause of the erroneous assumption that we can use this tool without actually learning to use it as we do when working with other visual media. We are attempting to refute this common fallacy. On that account we examine the possibilities of inclusion of a joint concept of art and drama education into regular lessons at primary schools as well as other types of schools. Our aim also is to develop the dialogue between art education and drama education. This work seeks to phrase the reasons and search for the ways of development of physical skills and abilities in art education based on the drama education methodology, while searching for a new concept of work with imagery in drama education in order to achieve its objectives. The researched joint art and drama concept relates to the new concept of the subject of Art and Drama Education taught at the Faculty of Education, Charles University in Prague. Key words: body, physicality, body scheme, body image, image, semiotic body, body representation, image, drama image, drama, theater, expression, meaning, .., interpretation, reflection, artefiletic, art and drama education, action, action art, fine art, postmoderne, psychosomatic, acting with the inner partner, nonverbal communication, gesture, mimics, posture, dynamics, intermediality
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Kateřina Špičková, Ph.D. 8.04 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Kateřina Špičková, Ph.D. 2.21 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Kateřina Špičková, Ph.D. 91 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Kateřina Špičková, Ph.D. 23 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc. 3.62 MB
Stáhnout Posudek oponenta doc. Eva Machková 1.01 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 436 kB