velikost textu

Dualita Evropy: historickogeografická analýza vývoje a její vymezení

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Dualita Evropy: historickogeografická analýza vývoje a její vymezení
Název v angličtině:
Duality of Europe: historical-geographical analysis of the development and its delimitation
Typ:
Disertační práce
Autor:
PhDr. RNDr. Aleš Nováček, Ph.D.
Školitel:
doc. RNDr. Leoš Jeleček, CSc.
Oponenti:
prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc.
RNDr. Daniel Gurňák, Ph.D.
Konzultant:
doc. RNDr. Pavel Chromý, Ph.D.
Id práce:
84982
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra sociální geografie a region. rozvoje (31-340)
Program studia:
Sociální geografie a regionální rozvoj (P1309)
Obor studia:
-
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
15. 9. 2010
Výsledek obhajoby:
prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Aleš Nováček DUALITA EVROPY: HISTORICKOGEOGRAFICKÁ ANALÝZA VÝVOJE A JEJÍ VYMEZENÍ Shrnutí Praha 2010 Dvacáté století vtisklo členění Evropy i světa novou tvář. Toto tvrzení je však pravdivé jen zčásti. Pod těmito „čerstvými“ stopami jako výsledky stále intenzivnějšího a dynamičtějšího vývoje zůstávají staleté fundamenty, které svým působením kontinuálně determinují a spoluvytvářejí současnou geografickou organizaci Evropy, včetně jejích prostorových kontur a dělení. V nejobecnější rovině byla otázka rozdělení Evropy minimálně do roku 1989 pojímána jednoznačně: kapitalistický a demokratický Západ na jedné a socialistický a komunistický Východ na straně druhé. Duální vnímání Evropy se právě tehdy stalo dominantním, a to nejen v geopolitických konceptech tímto směrem zaměřené odborné literatury, nýbrž u veřejnosti samé. O to větší stabilitu tomuto pojetí dodává fakt, že fenomén duality Evropy je zřetelný od starověku až do současnosti. Hluboké kontinuum stojí za skutečností, že ani po roce 1989, kdy ostrá poválečná bipolarita ztrácí svou striktní a „přehlednou“ podobu, nedošlo k rozpadu duálního vnímání Evropy (byť paralelní koncepční alternativy samozřejmě existují). Dělení Evropy na Západ a Východ tak zůstává v řadě odborných i popularizačních prací, jakož i v médiích a samotném myšlení lidí jakoby automatické či samozřejmé. Pro fenomén rozdělení Evropy na dvě části používám ve své práci pojem dualita. Jeho geografický význam zde zároveņ koresponduje i s filosofickým smyslem tohoto slova (též dualismus), které značí polaritu dvou protikladných aspektů. Pokud vyjdeme z hlavní hypotézy trvalého rozdělení Evropy na dvě části, pak můžeme na současné období po 1989 pohlížet jako na značně dynamické období vývoje duality. Tímto je míněna především transformace střední Evropy a její proklamovaný a postupně uskutečņovaný příklon k Západu. Tento vývoj bývá nezřídka interpretován jako návrat k přirozenému stavu. Jaký by měl být, či přesněji řečeno byl, tento „přirozený stav“; existoval vůbec? A pokud ano, čím byl a je vlastně dán? Tyto a jiné otázky činí společně s řadou v současnosti probíhajících proměn obrazu Evropy téma této disertace aktuální a logicky vybízejí k hlubšímu poznání a pochopení příčin a důsledků procesů, které dualitu Evropy formovaly. Kromě této nemalé badatelské výzvy zde motivačně působí i skutečnost, že se v této problematice věda dosud koncentrovala hlavně na 20. století, případně otázku střední Evropy – ke které části duální Evropy historicky patřila nebo nejedná-li se naopak o svébytný celek. Pokud už některé studie pracují s hlubší dějinnou perspektivou, pak se většinou soustřeďují jen na jediný aspekt duality (např. kulturně-náboženský), podle něhož následně odvozují historickogeografické rozdělení Evropy vedví. V tomto netvoří výjimku ani autoři pokoušející se toto rozdělení konkrétněji vymezit, v lepším případě fyzicky konstruovat a jejich hranice 2 znázornit kartograficky. I zde však převažují pojetí statická. Hlubší historickogeografická analýza duality v jejím dynamickém a flexibilním pojetí však vesměs chybí. Problematika duality Evropy má z časového a prostorového hlediska velmi široký záběr. Předmětem zájmu této práce se tak automaticky stalo celé území geograficky vymezené Evropy a období od starověku, kdy, dle mého názoru, došlo ke zformování první zřetelné a hluboké duality (severo-jižní), až do současnosti. Je zřejmé, že komplexnější a široce časově pojaté uchopení tohoto tématu by bylo projektem velice ambiciózním, jenž by nutně vyžadoval prostor větší, než který naskýtají možnosti jedné studie. Proto jsem se v ní snažil zaměřit na rovinu vlastního konceptu duality, na analýzu vývoje duality včetně pokusu o konstrukci v minulosti proměnlivé pomyslné hranice mezi oběma částmi Evropy a konečně na interpretaci a zobecnění závěrů analýz. Takto specificky zaměřená tematika si vyžadovala interdisciplinární přístup integrující poznatky a metody jak geografického, tak historického výzkumu, příp. dalších společenskovědních oborů. Své paradigma proto studie nalezla v historické geografii, která zkoumá proměny geografické organizace přírodní a společenské sféry ve vztahu prostoru a času. Mému rozsáhlému několikaletému výzkumu problematiky duality Evropy předcházela participace na projektech zabývajících se otázkou příhraničních periferních oblastí, teritoriální polarizace a regionální identity. Kromě „domovské“ Karlovy univerzity v Praze jsem se zabýval touto tematikou v letech 2007 a 2008 až 2009 i na zahraničních studijních a vědeckých stážích na univerzitách v Bonnu a Bamberku, dvou hlavních centrech oboru historické geografie v německy mluvících zemích. Název disertační práce jsem formuloval tak, aby co nejvíce odpovídal jejímu hlavnímu cíli, totiž: Nalézt a pokusit se koncepčně definovat a fyzicky vymezit dualitu Evropy na základě historickogeografické analýzy jejího dlouhodobého vývoje. Z hlediska tohoto obecného záměru bylo sledováno několik základních cílů: 1. Formulovat vlastní koncept duality Evropy, komplexnější a dynamický, který by flexibilně zohledņoval proměnlivost dobové reality. 2. Pokusit se strukturovat a hierarchizovat jednotlivé determinační aspekty duality, určit jejich váhu a dobovou proměnlivost. 3. Pro tento rámec vytvořit a aplikovat vhodný metodicky postup historickogeografické analýzy – analýzy aspektů duality v souboru historických území Evropy pro jednotlivé časové průřezy. 3 4. Na základě výsledků analýz nalézt hlavní rozmezí mezi dvěma částmi duální Evropy pro jednotlivé časové průřezy a fyzicky konstruovat hranici duality včetně jejího kartografického vyjádření. 5. Generalizovat a vysvětlit obecné a dlouhodobé procesy a trendy, případně zákonitosti ve vývoji duality Evropy, diagnostikovat jejich dominantní kauzality, a tím objasnit kořeny současného stavu a vývoje. Naplněním těchto cílů mělo dojít k zodpovězení klíčových výzkumných otázek, které jsem si předem položil vycházeje ze současné (duální) reality Evropy: Co vedlo ke vzniku této duality a kdy a jak došlo k jejímu zformování? V čem tato dualita spočívá a jak se vyvíjela v minulosti? Lze sledovat nějaké rozhraní mezi „dvěma Evropami“ a pokud ano, kudy procházelo? Byl průběh tohoto rozhraní v minulosti spíše statický, nebo podléhal více či méně výrazné dynamice a změnám? Jaké lze ve vývoji duality rozlišit obecné procesy, tendence ne-li zákonitosti a jak tyto případně korespondovaly s některými vývojovými teoriemi a koncepty? Při řešení těchto otázek bylo nutné vycházet z některých vstupních předpokladů – premis stanovených na základě teoretických východisek a obecně uváděných zákonitostí: 1. Evropa je prostor, v němž se historicky střetávaly, prolínaly a vzájemně ovlivņovaly civilizační aspekty dvou dominantních pólů, z čehož lze vyvozovat trvalé rozdělení na dvě části – jakoby „dvě Evropy“. 2. Tento koncept nemůže být statický, nýbrž dynamický a ve své podstatě odpovídá proměnám historické reality v čase. 3. Dualita je jev komplexní a pouhá redukce na jediný její aspekt – jednostranně zaměřenou skupinu faktorů (např. kulturních, geopolitických nebo ekonomických) nevystihuje její plnou podstatu a vede jen k dílčím interpretacím. 4. Celkovou dualitu lze sledovat a vymezovat pomocí širšího souboru aspektů – více možných skupin faktorů, jejichž skladebnost a míra determinace (aktuálnost) je v čase proměnlivá. 5. Na tomto základě lze zjišťovat převažující diskontinuitu – pomyslnou hranici duality oddělující od sebe obě části Evropy. 6. Jako prostorové jednotky je možné v historickogeografické analýze použít dobově proměnlivé historické země (nejen státní celky, jež se z nich skládaly) a jejich hranice. 7. Aplikace aktuálních konceptů, regionalizací i metodických přístupů současných geografických výzkumů a teoretických modelů (teorie polarizovaného vývoje 4 a koncept jádro-periferie, časoprostorová difúze a fázové zaostávání, hraniční efekty apod.) jsou vhodné i k analýze procesů probíhajících v minulosti. 8. Ze závěrů analýzy vývoje duality lze vyvozovat dlouhodobé tendence, procesy a zákonitosti. 9. Současná západo-východní dualita, jakou známe především z 20. století, má mnohem hlubší kořeny, příčiny a kontinuální historický vývoj. 10. Nástupem industriálního období byla v rámci Evropy zahájena dlouhodobá expanze ekonomicky vyspělejšího Západu na Východ; stav od 2. světové války po rok 1989 tvořil v tomto trendu specifickou výjimku. 11. Zaostávání Východu za Západem je dějinnou skutečností, míra tohoto zaostávání však byla časově i regionálně proměnlivá. 12. Hranici západo-východní duality, případně přechodovou zónu lze v dějinách kontinuálně lokalizovat v prostoru střední a středovýchodní Evropy. Předložená práce se dělí do tří částí s tím, že k naplnění vlastních cílů výzkumu došlo zejména v poslední části. Za důležitou součást studie lze navíc považovat i rozsáhlý seznam literatury, která se váže k tomuto tématu a použitých pramenů, jakož i přílohy obsahující některé podstatné pracovní analytické výstupy. První část studie je věnována teoreticko-metodologickému vymezení výzkumu a diskusi přístupů a konceptů, jejichž uplatnění se ve sledované problematice nabízelo. Vzhledem k rozsahu časového a prostorového zaměření a složitosti zvoleného tématu nevycházela práce pouze z jediné hlavní či zastřešující teorie, respektive myšlenkového konceptu. Můžeme spíše hovořit o pluralitě teoretických východisek, inspirací a autorů, jejichž díla a pohledy více nebo méně ovlivnily můj přístup. Z důležitých teoretických východisek reflektuje tato práce např.: teorie vývojových stádií (Rostow 1960, Bell 1973, in Hampl 1998), nerovnoměrného vývoje i jiné developmentaristické teorie nebo koncepty sociogeografické diferenciace světa (Russett 1967, Huntington 1996, Hampl 2009), jádra a periferie (Friedmann 1966, Wallerstein 1974), časoprostorové difúze a fázového zaostávání (Hägerstrand 1967, Purš 1973b) apod. Obecně přitom převažovaly spíše pozitivistické přístupy a koncepty, což ostatně odpovídá i nomotetickému zaměření této studie. Následovalo zařazení problematiky duality Evropy do souvisejících oblastí výzkumu v rámci historické geografie, hospodářských dějin (např. Weber 1904/5, in Guttandin 1998, Purš 1973b, Bairoch, Lévy-Leboyer, eds. 1978, Pollard 1981, Fischer, ed. 1985, 1987, Chirot, ed. 1991, Maddison 2002, Landes 2004), geopolitiky (např. Hnízdo 1995, Schenk 1995, 5 Heffernan 1998), kulturní geografie a otázek regionální identity (např. Jordan 1995), hranic a hraničních oblastí (Jeřábek, Dokoupil a kol. 2004, Gurņák 2007) či demografického vývoje a vývoje obyvatelstva a sídel (např. Hajnal 1965, 1983). Představena zde byla řada teoretických konceptů s důrazem na různá dosavadní pojetí evropské duality (např. Cahnman 1949, Pounds 1969, Aldcroft, Morewood 1995, Krejčí 1997) včetně různých historických geopolitických projektů (Mackinder 1904, německá Mitteleuropa, Curzonova linie) a národních pojetí. Nechyběla ani konfrontace s některými do určité míry alternativními pohledy na diferenciaci Evropy, resp. odlišnými názory na zařazení střední a středovýchodní Evropy (např. Rupnik 1992, Stehlík 1996, Halecki 2000, Szücs 2001, Wandycz 2004, Křen 2005). Uchopení tématu pomocí těchto teoreticko-metodologických východisek a diskuse konceptů bylo nezbytné pro následné formulování mého vlastního konceptu duality Evropy. Tomu odpovídá i poměrně značný rozsah první části práce. Její druhá část se zabývá konkrétními postupy a metodami aplikovanými při zpracování této studie. Široce časově i prostorově koncipovaná a poměrně komplexní problematika nutně narážela na omezené možnosti řady metod, zvláště kvantitativních. Vyžadovala si citlivý přístup a použití v mnohém inovativních metod a postupů. Výsledkem tak byla flexibilně koncipovaná historickogeografická analýza vývoje duality Evropy. Spíše než jako konkrétní aplikovanou metodu, ji lze chápat jako obecný analytický přístup a výzkum geografické územní reality v minulosti. Jednalo se o přesně určený a strukturovaný proces, který kombinoval prvky kvantifikace s tzv. „měkkým“ přístupem ke komplexní realitě a lze ji považovat za původní. Jejím účelem nebyla složitá kvantifikace duální geografické reality (navíc tato aspirace by byla dle mého názoru ve své podstatě lichá), ale rámcová a komplexní charakter problematiky zohledņující kategorizace a rozřazení sledovaných území na pomyslné ose duality. Analýza se zde týkala proměnlivého souboru historických územních jednotek a vztahovala se na 14 časových průřezů. Kategorizace byla prováděna na základě hodnot, které územní jednotky vykázaly ve sledovaných ukazatelích duality.1 Tyto ukazatele byly strukturovány podle čtyř obecně vymezených souborných aspektů duality na kulturní (A), ekonomicko-sociální (B), politické (C) a etnické (D). Stanovení kategorií pro hodnoty daného jevu (ukazatele) bylo vždy zvlášť pro každý z nich podmíněno jejich přibližným statistickým rozložením a důkladnou komparací územních jednotek. Kategorie ve všech stupních analýzy 1 K jejich volbě a výběru viz kapitola 1.1 ve III. části práce. Jejich kompletní seznam včetně přidělených vah a proměny jejich použití v analýze jednotlivých časových průřezů obsahuje tab. 1 v 1. kapitole II. části práce. 6 byly vyjádřeny tak, že se jejich nominální označení pohybovalo vždy na škále 0 až 6 s tím, že hodnota 3 vyjadřovala přibližný střed – hraniční hodnotu duality. Takto získané hodnoty byly dále zpracovávány pomocí vybraných statistických metod do tzv. souborných indexů. Teprve podle nich byly územní jednotky na základě přesně stanovených pravidel rozřazovány do dvou skupin: mezi ty, které patří buď do jedné nebo do druhé části duální Evropy, tedy například k Západu či k Východu. Kompletní metodický postup rozvinutý do několika po sobě jdoucích kroků a pracující s širokou základnou statistických dat a výpočtů byl uplatněn především pro industriální období. Pro starší průřezy byly analýza a použitý postup nutně zjednodušeny úměrně snížené přesnosti a dostupnosti odhadů (např. místo numericky vyjádřených kategorií byl aplikován systém jejich písmenného značení). Celý proces analýzy a její kategorizace proto ve II. části práce vysvětluji prostřednictvím dvou příkladů aplikace, jednoho pro předindustriální a druhého pro industriální období. Takovouto kombinací statistických a „měkkých“ metod se zároveņ minimalizovala rizika, která by s sebou přinášelo uplatnění jen jedné z těchto cest. Zatímco přesnější a složitější kvantifikaci nebylo možné kvůli historickému a komplexnímu pojetí studie plně rozvinout, samotný „měkký“ přístup by vlivem nedostatečné exaktnosti potenciálně vedl ke spekulativnosti závěrů. Domníván se zároveņ, že zvolený přístup lze považovat za odpovídající zásadám vědecké práce a za konstruktivní cestu k dosažení relevantních výsledků a naplnění cílů studie. Samotným vytvořením vlastní metodiky byl splněn 3. dílčí cíl této práce.2 Těžiště realizace hlavního cíle disertační práce, totiž: „nalézt a pokusit se koncepčně definovat a fyzicky vymezit dualitu Evropy na základě analýzy jejího dlouhodobého vývoje“, spočívá v její třetí části. Tento cíl byl rozdělen na rovinu obecnou, tj. konceptuální vymezení duality a na rovinu konkrétní, analýzu jejího vývoje a následnou syntézu dosažených výsledků. Tomu byl přizpůsoben i obsah jednotlivých kapitol. Obecné vymezení duality Evropy je předmětem 1. kapitoly a koresponduje s požadavky stanovenými v cílech č. 1 a 2.3 Autorský koncept duality Evropy, který jsem zde předložil, lze charakterizovat jako dynamický, což bylo podmíněno i požadavkem flexibilního zohlednění proměnlivosti dobové reality. Sama dualita je v něm chápána jako jev 2 „Pro tento rámec vytvořit a aplikovat vhodný metodicky postup historickogeografické analýzy – analýzy aspektů duality v souboru historických území Evropy pro jednotlivé časové průřezy.“ 3 „Formulovat vlastní koncept duality Evropy, komplexnější a dynamický, který by flexibilně zohledņoval proměnlivost dobové reality.“ „Pokusit se strukturovat a hierarchizovat jednotlivé determinační aspekty duality, určit jejich váhu a dobovou proměnlivost.“ 7 komplexní, který lze sledovat a vymezovat pomocí čtyř aspektů – skupin faktorů a jejich ukazatelů: kulturního (vč. náboženského = A), ekonomicko-sociálního (B), politického (C) a etnického (D). Jejich strukturování, hierarchizace a určení proměn jejich významu záviselo na kontextu historického vývoje Evropy (výsledek viz tab. 1). Obsahové vymezení a definování duality bylo uskutečněno dvěma způsoby, jednak stanovením tzv. ideálních typů a jednak určením vzájemného poměru a interakce mezi oběma částmi Evropy. Jejich propojením následně vznikl ucelený a časově proměnlivý obraz duality Evropy. Jako všechny podobné koncepty vychází i můj z filosofie dějin, řady sociogeografických teorií a myšlenkového rozboru a posuzování historickogeografické reality evropského prostoru. Tab. 1 – Hierarchizace a váhy aspektů vymezujících dualitu Evropy4 5 Časové průřezy a schematizace převažující duality ←Aspekty 5.–2. 1.–4. Kol. 11. Kol. Kol. Kol. Pol. 1815/ 1870/ 1910/ Kol. 1970/ Souč. st. př. stol. 6 st. 1300 1500 1600 18. 1820 1871 1914 1930 1980 /2009 800 n. l. n. l. stol. J–(S) J–(S) J–(S) Z-V Z–(V) Z–(V) Z–(V) Z–V? Z–V Z–V? Z–(V) Z–(V) Z–V Z–(V) Z–V A 3 4 AI=3 4 3,5 3 2,5 2 2 2,5 2 2 1 – AII=3 B 2 2 AI=1 2 3 3 3,5 4 4 5 5 4 4 5 C 1 2 CI=1 1 1 1 1 1 1,5 1,5 2 2 5 2,5 CII=1 D 1 1 DI=1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 1 1 DII=1 Zdroj: vlastní návrh Do této obecné a částečně teoretické platformy jsem ve 2. kapitole implementoval výsledky vzešlé z rozsáhlé historickogeografické analýzy vývoje duality Evropy s cílem (č. 4) „nalézt hlavní rozmezí mezi dvěma částmi duální Evropy pro jednotlivé časové průřezy a fyzicky konstruovat hranici duality včetně jejího kartografického vyjádření“. Na tomto základě získala dualita Evropy prostřednictvím vymezení jejích klíčových prvků (jádrových oblastí, hranice duality, přechodové zóny) přesnější prostorové kontury. Analyzováno bylo 4 Číselné hodnoty v tabulce vyjadřují váhy přidělené jednotlivým aspektům a určují jejich přibližný vliv na dobové vymezení duality Evropy. Na škále od 0 do 6 je lze charakterizovat takto: 0 = žádný vliv (značí se jako: – ; v tomto případě nebyl aspekt vůbec použit), 1 = dílčí/malý vliv, 2 = střední vliv, 3 = středně silný vliv, 4 = silný vliv, 5 = rozhodující vliv, 6 = absolutní vliv (v tomto spíše teoretickém případě by k ostatním aspektům nebylo ani přihlíženo). Pro vyjádření hierarchizace pak platí následující rozlišení: tučně proložené hodnoty = hlavní aspekt (takový, který představuje hlavní bázi vymezení duality), podtržené hodnoty = tzv. hlavní vedlejší čili modifikační aspekt (takový, který silně modifikuje a doplņuje hlavní bázi vymezení duality), ostatní hodnoty = ostatní vedlejší aspekty (takové, které dualitu přímo nevymezují, pouze se doplņkově podílí na její identifikaci). 5 Ke schematizaci duality (tj. značení J–( S), Z–V, Z–V? apod.) viz podkapitola 1.2 ve III. části práce. 6 Tento časový průřez představuje zlom ve vymezení duality. Severo-jižní a západo-východní podobu duality považuji tehdy za přibližně rovnocenné. Aspekty AI, CI a DI značí hodnoty vah určené pro severo-jižní dualitu, AII, CII a DII pro západo-východní dualitu. 8 celkem 14 časových průřezů od starověku až po současnost, z čehož vzešel stejný počet map duality Evropy (srov. obr. 3–16 v 2. kapitole III. části práce). Tyto mapy nejlépe dokumentují zjištění a závěry provedené analýzy a lze je tak rovněž považovat za jeden z nejdůležitějších výstupů celé práce. Sledování vývoje duality bylo založeno na komparaci výsledků analýzy na sebe navazujících historických průřezů, přičemž jsem kladl důraz na explanaci konkrétních prostorových změn a procesů spojenou s hledáním jejich hybatelů a determinantů. Vzhledem k částečnému zjednodušení metody a menší exaktnosti analýzy mají její výsledky pro předstatistické (předindustriální) období spíše rámcovou podobu, přesto je považuji za vcelku reprezentativní. V případě statistického (industriálního) období již existence dostatečného množství statistických zdrojů dovolovala lépe pracovat s kvantitativními parametry a přesněji je kategorizovat. Naopak pro období po 2. světové válce a současné postindustriální období bych některé analytické závěry označil za méně reprezentativní. Přestože v jejich případě mohly mít větší vypovídací schopnost i jiné ukazatele (především kvalitativní povahy), byla u nich analýza odkázána kvůli srovnatelnosti závěrů s minulými historickými průřezy pouze na stávající množinu převážně kvantitativních ukazatelů. Zvláště výsledky hodnocení a vymezení současné západo-východní duality je potřeba vnímat spíše jako provizorní. K ověření jejich správnosti by bylo vhodné použít i jinak koncipované metody, resp. i jiné ukazatele. 1. a 2. kapitola společně odpověděly na některé otázky, které jsem si na začátku práce položil: „Co vedlo ke vzniku této duality a kdy a jak došlo k jejímu zformování? V čem tato dualita spočívá a jak se vyvíjela v minulosti? Lze sledovat nějaké rozhraní mezi 'dvěma Evropami' a pokud ano, kudy procházelo?“ Předpokládám, že poslední z dílčích cílů (č. 5) „generalizovat a vysvětlit dlouhodobé procesy a trendy, případně zákonitosti duality, diagnostikovat jejich hlavní kauzality a tím objasnit kořeny současného stavu a vývoje“ byl odpovídajícím způsoben splněn ve 3. kapitole. Sumární pohled na vývoj duality Evropy se zde zaměřil zejména na několik podstatných rovin vývoje: proměny vztahu a poměru obou částí historicky rozdělené Evropy, jejich identity, postavení jejich jádra, rozdílů ve vyspělosti, charakteru a rozlišení dvou typů duality (tzv. primárního a sekundárního, viz níže), posunů ve vymezení hranice duality a přechodové zóny, proměny dynamiky a nakonec rozlišení základních etap vývoje duality (viz tab. 2). Zvláštní důraz byl kladem také na určení hlavních determinantů a kauzalit dlouhodobých tendencí vývoje a na jeho reflexi prizmatem některých teoretických východisek 9 a obecně platných zákonitostí prostorového vývoje, jež jsem diskutoval v I. části práce. Následně jsem se pokusil i o určitou predikci trendů tohoto vývoje do budoucnosti. Jako příklad závěrů takovéto sumarizace vývoje duality Evropy může pro lepší představu posloužit stručný pohled prostřednictvím rozlišení dvou typů duality a dále i výsledná tabulka generalizace základních etap. V pracovní rovině jsem ve své studii rozlišil dva typy duality v Evropě: a) primární, který se vyznačuje vztahem dvou svébytných a relativně rovnocenných regionů s vlastními jádry a b) sekundární rozdělující území na dvě nerovnocenné části, z nichž první představuje vyspělejší celek s vlastním jádrem a druhá zaostalejší, příp. i závislou oblast bez vlastního jádra. Jedná se pochopitelně o dva ideální typy, jejichž prvky se v praxi vždy prolínaly. Jak je ze závěrů zřejmé, po většinu doby ve vývoji evropské duality převládal typ sekundární. Jeho specifickou a v mnohém extrémní variantou byla i severo-jižní dualita, která v Evropě převažovala ve starověku a raném středověku. V průběhu raného středověku se začala dualita Evropy profilovat na základě mého konceptu již více ve své západo-východní polarizaci. Takto zformovaný vztah mezi Západem a Východem spočíval původně na bázi primární duality, ta se však počínaje 13. stoletím postupně změnila v převahu prvků duality sekundárního typu. Tento dlouhodobý stav byl později ještě dvakrát dočasně pozměněn. Pokaždé se tak stalo vlivem posílení Ruska do pozice jádra Východu. Poprvé na přelomu 18. a 19. století (resp. v 18. a 1. polovině 19. století), kdy můžeme považovat poměr mezi prvky duality primárního a sekundárního typu za přibližně vyvážený. Podruhé pak v období 1945–1989, v jehož případě šlo spíše o jinou podobu primárního typu duality. Z pohledu konceptu této práce je patrné, že zatímco sekundární typ byl charakteristický pro období západo-východní duality podmíněné zejména ekonomicko-sociálním aspektem (tj. aspektem B), větší podíl prvků duality primárního typu vykázala období s převahou kulturního a politického aspektu (A a C, viz tab. 2). Odhlédnu-li od periodizace, ze které jsem pro konkrétní sledování a analýzu vývoje duality Evropy vyšel, rozlišuji na základě shodných rysů a tendencí tohoto vývoje několik základních etap (viz tab. 2). Zatímco období dominance severo-jižní duality tvořilo etapu jedinou, v případě období převahy západo-východní duality jsem na základě provedené syntézy vytyčil celkem čtyři etapy. Poslední etapa označená jako „x4“ je vymezena roky 1945–1989, svým charakterem z dlouhodobých tendencí vývoje poněkud vybočovala a je nutné ji proto vnímat jako specifickou. 10 Tab. 2 – Etapy vývoje duality: syntéza Etapa Časové vymezení Schéma Převažující Část Hlavní aspekt vymezení 7 disponující 8 duality typ duality duality a její zjednodušené jádrem pojetí I. 1. pol. 1. tisíciletí sekundární A: „civilizovaný“ J – př. n. l.–800 n. l. J – (S) (specif.) J „barbarský“ S 1. 800– poč. 13. stol. Z–V primární Z, V A: záp. – vých. kulturní okruh A, B: vyspělejší/západní – 2. 13. stol.– 17. stol. Z – (V) sekundární Z zaostávající/vých. kult. okruh II. 3. 18. stol.– pol. 19. sekundární/ Z, částečně stol. Z – V? primární iV B: vyspělý Z – zaostávající V 2. pol. 19.–1. pol. 20. 4. stol. a po 1989 Z – (V) sekundární Z B: vyspělý Z – zaostávající V primární x4. 1945–1989 Z–V (specif.) Z, V C: západní – východní blok Zdroj: vlastní návrh Cílem takto pojaté syntézy vývoje duality Evropy bylo vytvořit ucelený obraz potřebný k hlubšímu pochopení tohoto vývoje a jeho pomocí objasnit kontinuitu současného stavu. Teprve při obecnějším pohledu bylo možné určit hlavní procesy a dlouhodobé tendence a zároveņ k nim nalézt nejdůležitější determinanty a hybatele. Z výše uvedených závěrů je zřejmé, že tento vývoj měl vždy komplexní charakter s tím, že se v něm projevovaly jak aspekty politické, kulturní či příp. etnické, tak ekonomické a sociální a nelze přehlédnout ani jistý akcent geografického determinismu. Proces formování a proměn duality Evropy prokázal v minulosti úzkou spojitost se zákonitostmi a mechanismy prostorového vývoje a z tohoto hlediska lze vnímat současný stav jako přirozený. Jednotlivé pasáže této závěrečné syntézy mj. daly odpověď na zbývající vstupní otázky z úvodu: „Byl průběh tohoto rozhraní v minulosti spíše statický, nebo podléhal více či méně výrazné dynamice a změnám? Jaké lze ve vývoji duality rozlišit obecné procesy, tendence ne-li zákonitosti a jak tyto případně korespondovaly s některými vývojovými teoriemi a koncepty?“ Učiněné závěry převážně potvrdily relevanci mých hypotéz. V jejich případě je třeba rozlišovat na ty, které byly formulovány čistě jako vstupní premisy, jež měly samotný výzkum umožnit (viz výše č. 1–7) a na hypotézy určené k ověření na základě závěrů výzkumu (č. 8–12). Platnost premis č. 1–7 byla ověřena nepřímo, a to skutečností, že jimi (po konceptuální a metodické stránce) umožněný směr výzkumu vedl k požadovaným výsledkům. Jedinou výhradu lze vztáhnout k premise č. 1 („Evropa je prostor, v němž se historicky 7 Schéma duality charakterizuje poměr mezi oběma částmi Evropy: J = Jih, S = Sever, Z = Západ, V = Východ. Bližší vysvětlení viz podkapitola 1.2 ve III. části práce. 8 Aspekt A = kulturní, B = ekonomicko-sociální, C = politický. 11 střetávaly, prolínaly a vzájemně ovlivņovaly civilizační aspekty dvou dominantních pólů, z čehož lze vyvozovat trvalé rozdělení na dvě části – jakoby 'dvě Evropy'.“), jejíž slovní vyjádření se ukázalo jako nepřesné. Vyhovuje spíše tzv. primárnímu typu duality, zatímco pro sekundární typ převažující v průběhu novověku lze situaci charakterizovat převahou pouze jediného určujícího pólu. Rozdělení Evropy na dvě části však nadále zůstává v platnosti. V případě hypotéz č. 8–12 byly první dvě, tj. č. 8 („Ze závěrů analýzy vývoje duality lze vyvozovat dlouhodobé tendence, procesy a zákonitosti.“) a 9 („Současná západo-východní dualita, jakou známe především z 20. století, má mnohem hlubší kořeny, příčiny a kontinuální historický vývoj.“), zcela potvrzeny ve 3. kapitole III. časti práce. Naopak hypotéza č. 10 („Nástupem industriálního období byla v rámci Evropy zahájena dlouhodobá expanze ekonomicky vyspělejšího Západu na Východ; stav od 2. světové války po rok 1989 tvořil v tomto trendu specifickou výjimku.“) se ukázala jako zjednodušující. Ze závěrů práce vyplývá, že tendence pronikání Západu na Východ byla započata již v období vrcholného středověku. V jejím rámci lze rozlišit několik hlavních fází, přičemž nejintenzivnější a nejdůslednější fáze se logicky projevila s nástupem industriálního období. Podobnou dílčí výhradu můžeme směřovat vůči hypotéze č. 11 („Zaostávání Východu za Západem je dějinnou skutečností, míra tohoto zaostávání však byla časově i regionálně proměnlivá.“). Ta spočívá v tom, že zaostávání Východu lze pozorovat teprve od 13. století, tedy rovněž až od vrcholného středověku. Do té doby můžeme na úroveņ obou celků pohlížet jako na přibližně srovnatelnou. Poslední předpoklad – č. 12 („Hranici západo-východní duality, případně přechodovou zónu lze v dějinách kontinuálně lokalizovat v prostoru střední a středovýchodní Evropy.“) se ukázal jako správný, což výsledky této studie též plně dokládají. Celkově lze konstatovat, že práce vnáší do problematiky výzkumu duality, resp. diferenciace Evropy nový pohled, který fenomén evropské duality vidí jako jev komplexní a svým obsahovým i prostorovým vymezením dynamický. Oproti jiným studiím, jež se ovšem touto problematikou zabývaly spíše jen okrajově nebo tendenčně, po mém soudu představuje konkrétní, ucelené a poměrně systematizované pojetí. Svoje závěry a zjištění zde stavím na důkladné analýze, čímž je jim poskytnuta i částečná exaktní argumentace. Na základě těchto výsledků jsem se pokusil o konkrétní prostorové vymezení duality pro jednotlivé časové průřezy. Za tímto účelem pak vzniklo 14 původních map. Kromě syntézy vývoje duality Evropy odhalující kontinuitu a kořeny současného stavu, spatřuji přínos této studie i v úvodní širší diskusi konceptů, která sumarizovala dosavadní poznání v této oblasti. 12 Zejména však její přínos vidím ve vytvoření vlastního propracovaného konceptu duality, příp. i metodiky spojené s aplikací některých originálních postupů. V rámci definování a vývojového vymezení duality Evropy zároveņ došlo k etablování několika pojmů nezbytných k jejímu hodnocení, jako jsou: hranice duality, přechodová zóna, zezápadnění, zvýchodnění apod. Ty byly v této souvislosti ve vědeckých pracích dosud používány jen výjimečně a nejednotně. Za inovativní pokládám rovněž např. mé rozlišení duality na dva typy pracovně označené jako primární a sekundární. Tato práce představuje určitý argument a důkaz toho, že vnímání Evropy jako prostoru historicky rozděleného na dvě části má své opodstatnění. Ve vztahu ke střední a středovýchodní Evropě se tak přihlásila k názoru, že toto území netvoří z historického hlediska jednotný a dostatečně svébytný celek, za nějž jej považují některé jiné koncepty9, nýbrž specifickou přechodovou zónu mezi Západem a Východem. Její oblasti pak můžeme v závislosti na proměnách průběhu hranice duality v minulosti považovat střídavě za součást jedné či druhé části Evropy. Domnívám se, že z tohoto pohledu lze vnímat uvedené pojetí duality i konkrétní závěry jako originální příspěvek do diskuse širšího historickogeografického vývoje Evropy a její prostorové diferenciace, který napomůže k lepšímu pochopení současné reality prizmatem vývojového kontinua. Věřím také, že výsledky této disertační práce se mohou stát inspirací pro další výzkum této problematiky. 9 Zejména ty, jejichž autoři pocházení z této oblasti – viz 2. kapitola v I. části práce. 13
Abstract v angličtině:
Charles University in Prague Faculty of Science Department of Social Geography and Regional Development Aleš Nováček DUALISM IN EUROPE: HISTORICAL-GEOGRAPHICAL ANALYSIS OF THE DEVELOPMENT AND ITS DELIMITATION Summary Prague 2010 14 The Twentieth Century gave the European structure as well as the world new face. However, this assertion is true only partially. Behind these “fresh” traces as results of more and more intensive and dynamic development there are still hidden hundred-year-old fundaments which, thanks to their influence, continuously determine and jointly form the current geographical structure of Europe, including its special contours and division. Looked at from the most general level, the European structure was at least till the year 1989 clear: on one side there was the capitalist and democratic West and on the other side the socialistic and communistic East. It was this period when the dual perception of Europe became dominant, not only in the geopolitical concepts of the literature focused on this field but also in the perception of the public itself. The fact that the phenomenon of dualism in Europe is clear and continually followed from the ancient times till the present days makes this conception even more stable. This continuum can be also found behind the fact that not even after the year 1989, when this strict post-war bipolarity looses its strict and “transparent” form, did it come to the break-up of this dual perception of Europe (even when there are parallel conceptual alternatives). The European division into the West and East automatically remains in the range of professional as well as popular theses, and also in media and people’s thinking. For this phenomenon of European division into two parts I use in my theses the term dualism. Its geographical meaning at the same time corresponds here with the philosophical sense of this word (also dualism) which means polarity of two contrary aspects. If we proceed from the main hypotheses of this permanent division of Europe into two parts, then we can look at the current period after the year 1989 as very dynamic period of the development of the dualism. By this we especially mean the transformation of Central Europe and its proclaimed shift towards the West. This development is quite often interpreted as the return to the natural state. What should this “natural state” be like or was, or did it exist at all? And if yes, what was and is it determined by? These and other questions together with a range of changes that currently take place in the picture of Europe make the topic of this dissertation theses relevant and logically invite to the deeper cognition and understanding of the causes and results of the processes which formed the dualism in Europe. Except this considerable explorational challenge there is another motivation – the fact that science has so far concentrated especially on the 20th Century or else on the issue of Central Europe – to which part of dual Europe it historically belonged or if it is an independent unit. If there are studies which deal with deeper historical perspective, then they focus only on one aspect of the dualism (e.g. cultural-religious) according to which they deduce historical-geographical division of Europe into two parts. Even the authors who try to 15 delimit this division in a more concrete way, or better they try to physically construct it and to cartographically draw its borders make no exception. However, even in these studies it is static approaches that are dominant. A deeper and more complex historical-geographical analysis of the dualism in its dynamic and flexible approach is still missing. The issues of the dualism in Europe have a broad scope from the time and space view. The whole area of geographically determined Europe and the period from the ancient times, when according to my opinion the first clear and deep European dualism (northern-southern) developed, till the present days became the item of interest of my thesis. It is clear that a more complex and broad time approach to this topic would be a very ambitious project and it would necessarily need some broader space than that which is given by only one study. Therefore, I tried to concentrate on the level of my own concept of dualism in its dynamical delimitation and on the analysis of the development of the dualism including an attempt to construct the in the past changing imaginary borders between the two parts of Europe and finally on the interpretation and generalization of the conclusion of the analyses. Such specifically focused issues required interdisciplinary approach which would integrate knowledge and methods of both geographical and historical research, alternatively of other social sciences. The main paradigm was found in the historical geography which deals with the change of geographical organization of natural and social sphere in the relationship with space and time. My broad and for several years lasting research of the issues of the dualism in Europe was preceded by participation in projects dealing with the issues of border peripheral areas, territorial polarization and regional identity. Except my home Charles University in Prague I also dealt with these issues in years 2007 and 2008 till 2009 at foreign educational and scientific stays at Universities in Bonn and Bamberg which are the two main centres of historical geography in German speaking countries. I worded such name of my dissertation thesis so that it corresponds with its main aim which is: To find and try to conceptually define and physically delimit the dualism in Europe on the base of historical-geographical analysis of a long-term development. From the point of this general intention several basic aims followed: 1. To form my own concept of dualism in Europe, which would be more complex and dynamic and which would take into consideration the changeability of the reality of the time in a more flexible way. 16 2. To try to structure and hierarchize the single determinant aspects of the dualism and to determine their importance and time changeability. 3. To form and apply for this framework a suitable methodical procedure of historical- geographical analysis – analysis of the aspects of dualism in the set of historical European areas for individual time selections. 4. On the basis of the analysis results to find the complex boundary between the two parts of dual Europe for individual time selections and to physically construct the boundaries of the dualism including their cartographical representation. 5. To generalize and explain the general and long-term processes and trends, alternatively the regularities in the development of the dualism in Europe, to diagnose their dominant causalities by which the roots of the current state and development would be clarified. Fulfillment of these aims should answer the key research questions which I asked before the research itself and which are based on the current (dual) reality in Europe: What resulted in the foundation of this dualism and when was it formed? What is this dualism based on and how was it developed in the past? Can we follow a boundary between “two Europes” and if yes, where would it go through? Would be the process of this boundary in the past rather static or would it be overpowered by strong dynamism and changes? Which general processes, tendencies or rules can be distinguished in the development of the dualism and how would these alternatively correspond with some of the developmental theories and concepts? When answering these questions it was necessary to proceed from some input assumptions – premises set on the theoretical bases and generally accepted regularities. 1. Europe is space in which civilizational aspects of two dominant poles historically met, penetrated and influenced each other, from which the permanent division into two parts – “two Europes” – can be concluded. 2. This concept cannot be static but it must be dynamic and in its basis it corresponds to the changes of historical reality. 3. The dualism is a complex phenomenon and a bare reduction to its only aspect – unilaterally focused set of factors (e.g. cultural, geo-/political or economical) does not give a true picture to its full substance and it only leads to partial interpretations. 4. The complete dualism can be followed and defined only with help of a broader set of aspects – more possible sets of factors whose composition and determination rate (currentness) are changeable in time. 17 5. On this basis the prevailing discontinuity – imaginary boundary of the dualism dividing both European parts from each other – can be surveyed 6. In historical-geographical analysis the in time changeable historical countries (not only the state units that were formed from them) and their borders can be used as spatial units. 7. Application of the current concepts, regionalizations as well as methodical approaches of the current geographical research and theoretical models (the theory of the polarized development and the concept core-periphery, space-time diffusion and phase falling behind, border effects etc.) is also suitable for the analysis of the processes taking place in the past. 8. From the conclusions of the analysis of the development of dual long-term tendencies, processes and regularities can be concluded. 9. The current Western-Eastern dualism, which we know especially from the 20th Century, has far deeper roots, causes and continual historical development. 10. With the introduction of the industrial period in Europe a long-term expansion of the economically more developed West to the East was started, the situation from the WWII till the year 1989 was an exception in this trend. 11. The fact that the East was falling behind the West is a historical fact, the rate of this falling behind was changeable in time and in regions. 12. In history the boundary of the Western-Eastern dualism, alternatively transitional zone can be continually located in the area of Central and Central-Eastern Europe. The presented thesis is divided into three parts; the fulfillment of the survey aims themselves is mainly given in the last part. As an important part of the study we can also consider also the wide list of sources that relates to this topic and supplements that include some essential working analytical outputs The first part deals with the theoretical-methodological definition of the research and the discussion of the approaches and concepts whose application was possible in the monitored issues. Because of the scope of the time and spatial focus and complexity of the chosen topic the thesis was not based only on one main theory, or rather on one mental concept. We can rather speak about plurality of theoretical bases, inspiration and authors whose works and views more or less influenced my own approach. From the important theoretical bases this thesis reflects e.g. theories of the developmental stages (Rostow 1969, Bell 1973, in Hampl 1998), uneven development as well as other developmental theories or 18 concepts of socio-geographical differentiation of the world (Russett 1967, Huntington 1996, Hampl 1009), core and periphery (Friedmann 1966, Wallerstein 1974), time and spatial diffusion and phase falling behind (Hägerstrand 1967, Purš 1973b) etc. Generally, rather positivist approaches and concepts prevailed, which corresponds with nomothetic focus of this study. This was followed by the categorization of the issues of dualism in Europe relating to the fields of the research within the historical geography, economic history (e.g. Weber 1904/5, in Guttandin 1998, Purš 1973b, Bairoch, Lévy-Leboyer, eds. 1978, Pollard 1981, Fischer, ed. 1985, 1987, Chirot, ed. 1991, Maddison 2002, Landes 2004), geopolitics (e.g. Hnízdo 1995, Schenk 1995, Heffernan 1998), cultural geography and the issues of regional identity (e.g. Jordan 1995), borders and border areas (Jeřábek, Dokoupil et al. 2004, Gurņák 2007) or demographical development and development of the population and settlements (e.g. Hajnal 1965, 1983). A whole range of theoretical concepts with the emphasis on different existing approaches to the dualism in Europe was introduced (e.g. Cahnman 1949, Pounds 1969, Aldcroft, Morewood 1995, Krejčí 1997) including different historical geopolitical projects (Mackinder 1904, German Mitteleuropa, Curzon’s line) and national approaches. There is also a confrontation with several to some degree alternative views of the differentiation of Europe, alternatively with different opinions concerning the classification of Central and Central-Eastern Europe (e.g. Rupnik 1992, Stehlík 1996, Halecki 2000, Szücs 2001, Wandycz 2004, Křen 2005). Looking at the topic with help of these theoretical- methodological conclusions and discussion of the concepts were necessary for consequent formulation of my own dualism in Europe. This results in a rather wide extent of the first part of the thesis. Its second part deals with particular procedures and methods applied in processing of this study. The in terms of time broadly and spatially outlined and rather complex issues necessarily came across limited possibilities given by a lot of methods, particularly by the quantitative ones. It required a sensitive approach and usage of innovative methods and procedures. Therefore the result was a flexibly outlined historical-geographical analysis of the development of the dualism in Europe. It can be comprehended as rather a general analytical approach and research of the geographical territorial reality in the past than a particular applied method. There was an exactly given and structured process which combined elements of quantification with a so called “soft” approach to complex reality and it can be comprehended as original. Its purpose was not a complicated quantification of the dual 19 geographical reality (moreover this aspiration would actually be, according to my opinion, baseless), but a framework, and a complex character of the issues taking into consideration categorization and division of the observed areas on the imaginary axis of the dualism. The analysis carried out in this thesis concerned the set of historical territorial units and related to 14 time selections. The categorization was made on the basis of the figures that the territorial units showed in the observed indicators of the dualism10 The single indicators were structured according to four complex aspects of the dualism into cultural (A), economical-social (B), political (C) and ethnical (D). The determination of the categories for values of a particular phenomenon (indicator) was always conditioned for each of them separately by their approximate statistical distribution and by thorough comparison of the territorial units. The categories of all levels of the analysis were formulized in such way so that their nominal designation was always on the scale from 0 to 6 with figure 3 being the imaginary midpoint – the border value of the dualism. The gained figures were further processed with help of a chosen statistical method into so called complex indexes. Only according to them and to exactly set rules were the territorial units divided into two groups: into those that belong to either one or other part of dual Europe, which means e.g. to the West or to the East. The complete methodical procedure developed into several after one another following steps and working with a wide base of statistical data and calculations was used especially for the industrial period. For older time selections the analysis and used procedure were necessarily simplified according to the lower exactness and accessibility of the estimations. Therefore, in the second part of the thesis I explain the whole process of the analysis and its categorization by means of two examples of application, one of them for pre- industrial and other one for the industrial period. Thanks to such combination of statistical and “soft” methods the risks that would be brought by usage of only one of those ways were minimized. Whereas it was impossible to fully develop more exact and more complex quantification because of the historical and complex conception of the study, the “soft” approach itself would due to the insufficient exactness resulted in speculative conclusions. I at the same time assume that the chosen approach can be considered as appropriate according to the principles of a scientific thesis and as a constructive way how to achieve 10 Concerning its choice and selection see chapter 1.1 in part III of the thesis. Their compete list including assigned importance and change of their usage in the analysis of single time selections are included in table 1 in chapter 1 part II of the thesis. 20 relevant results and how to fulfill the aims of the study. With creation of my own methodology the 3rd partial aim of this thesis was fulfilled.11 The core of realization of the main aim of the dissertation thesis, namely “to find and to try to conceptually define and physically delimit the dualism in Europe on the base of historical-geographical analysis of the long-term development”, is based in its third part. This aim was divided into a general level, i.e. conceptual determination of the dualism, and a particular level, the analysis of its development and consequent synthesis of the gained results. The contents of individual chapters were adapted to that. The general determination of the dualism in Europe is the subject of the first chapter and corresponds to requests set in aims No. 1 and 2.12 The authorial concept of the dualism in Europe which I presented in the thesis, can be characterized as dynamic which was conditioned by the requirement of the flexible consideration of the changeability of the time reality. The dualism itself is comprehended as a complex phenomenon which can be observed and determined with help of four aspects – groups of factors and their indicators: cultural (including religious = A), economical-social (B), political (C) and ethnical (D). Their structuring, hierarchization and determination of the changes and their importance depended on the context of historical development of Europe (see table 1). The content determination and definition of the dualism was made in two ways, on one side by setting the so called ideal types and on the other side by determining the reciprocal relationship and interaction between both parts of Europe. Their connection resulted in complex and in time changeable picture of the dualism in Europe. Like all similar concepts also that one of mine is based on the philosophy of the history and on the range of socio-geographical theories and mental analysis and assessing of the complex historical-geographical reality of European space. 11 “To form and apply for this framework a suitable methodical procedure of the historical-geographical analysis – analysis of the aspects of dualism in the set of historical European areas for individual time selections.” 12 “To form my own concept of the dualism in Europe, which would be more complex and dynamic and which would take into consideration the changeability of the reality of the time in a more flexible way.” “To try to structure and hierarchize the single determinant aspects of the dualism and to determine their importance and time changeability.” 21 Table 1 – Hierarchization and importance of the aspects determining the dualism in Europe13 14 Time selections and schematization of the predominant dualism ←Aspects 5th–2nd 1st–4th Round 11th Round Round Round Mid- 1815/ 1870/ 1910/ Round 1970/ Present/ Cen. Cen. 15 Cen. 1300 1500 1600 18th 1820 1871 1914 1930 1980 2009 800 B.C. A.D. Cen. S–(N) S–(N) S–(N) W-E W– W– W– W–E? W–E W–E? W– W– W–E W–(E) W–E (E) (E) (E) (E) (E) A 3 4 AI=3 4 3.5 3 2.5 2 2 2,5 2 2 1 - AII=3 B 2 2 AI=1 2 3 3 3.5 4 4 5 5 4 4 5 C 1 CI=1 2 1 1 1 1 1 1.5 1.5 2 2 5 2,5 CII=1 D 1 1 DI=1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 1 1 DII=1 Source: author’s own suggestion Into this general and partly theoretical platform I implemented in the second chapter the results which were gained in the broad historical-geographical analysis of the development of the dualism in Europe with the aim (No. 4) “to find a complex boundary between the two parts of dual Europe for individual time selections and to physically construct the boundaries of dualism including their cartographical representation”. On this basis the dualism in Europe gained through the determination of its key elements (core areas, borders of the dualism, transitional zones) more exact spatial contours. Altogether there were 14 time selections from the ancient times till the present days analyzed which produced the same number of the maps of the dualism in Europe (compare pictures 3–16 in the second chapter part III of the thesis). These maps illustrate in the best way the findings and conclusions of the analysis so they can be also considered as one of the most important outputs of the whole thesis. The tracing of the development of the dualism was based on the comparison of the analysis results between the individual historical selections and I put 13 The figures given in the table present the importance assigned to the single aspects and determine their approximate influence on the time determination of the dualism in Europe. On the scale from 0 to 6 they can be characterized in the following way: 0 = no influence (marked as: – ; in this case the aspect was not used at all), 1 = partial/small influence, 2 = medium influence, 3 = medium-strong influence, 4 = strong influence, 5 = decisive influence, 6 = absolute influence ( in this rather theoretical case the other aspects would not be taken into consideration at all). For expressing of the hierarchization the following marking was used: the in bold printed figures = main aspect (such aspect that presents the main basis of the determination of dualism), the underlined figures = so called main secondary i.e. modifying aspect (such aspect that strongly modifies and completes the main basis of the determination of dualism), other figures = other secondary aspects (such aspects that do not directly determine the dualism, they only complementarily supply its identification). 14 For the schematization of the dualism (i.e. marking S-(N), W-E, W-E? etc.) see subchapter 1.2 in part III. 15 This time selection presents the breakpoint in the determination of dualism: I consider the forms of Northern- Southern and Western-Eastern dualism approximately equal. The aspects AI, CI and DI present the figures of the importance meant for the Northern-Southern dualism and AII, CII and DII for the Western-Eastern dualism. 22 emphasis on the explanation of the particular spatial changes and processes. This explanation was connected with seeking of their initiators and determinants. Because of a partial simplification of the methods and smaller exactness of the analysis the results relating to the pre-statistic (pre-industrial) period are rather framework- like, still I consider those as quite representative. In case of statistical (industrial) period the existence of sufficient amount of statistical sources allowed some better processing of the quantitative parameters and their categorization in a more exact way. On the contrary for the period after WWII and the period of the present post-industrial development I would speak about some analysis conclusions as about less representative ones. Even though their information value could be better as well as other indicators (especially the quantitative ones), the analysis of them was dependent, because of the comparability of the conclusions with past historical selections, only on current set of predominantly quantitative indicators. Especially the results of the evaluation and determination of present Western-Eastern dualism is necessary to be comprehended as rather temporary. To verify their correctness it would be appropriate to use also other methods, alternatively other indicators as well. Both the first and second chapters answered some of the questions which I asked at the beginning of the research: “What resulted in foundation of this dualism and when was it formed? What is this dualism based on and how was it developed in the past? Can we follow a boundary between “two Europes” and if yes, where would it go through?” I assume that the last of the partial aims (No. 5) “to generalize and explain the general and long-term processes and trends, alternatively the regularities in the development of the dualism in Europe, to diagnose their dominant causalities and by which the roots of the current state and development would be clarified” was sufficiently fulfilled in chapter 3. Summarizing picture of the development of the dualism in Europe focused especially on several essential stages of the development: the changes in the relationship and the proportions of both parts of the historically divided Europe, their identities, the position of their core, the differences in their development, the character and difference between the two types of dualism (so called primary and secondary, see below), the shifts of the determination of the borderline of the dualism and transitional zones, the changes of dynamism and finally the distinguishing of the basic stages of the development of the dualism (see table No. 2). An extra emphasis was also put on setting of the main determinants and causalities of the long- term tendencies of the development and its reflection by prism of some theoretical starting points and generally accepted rules of the spatial development which I discussed in part I of 23 the thesis. Furthermore, I also tried to produce a certain prediction of this development in the future. As an example of the conclusions of such summarization of the development of the dualism in Europe we can have a brief look (to have a better picture) by mains of the distinguishing of the two types of the dualism and further at the final table showing the generalization of the basic stages. In the work study I differentiated two types of the dualism in Europe: a) the primary one which is characterized by the relationship of two independent and relatively equal regions with their own cores and b) the secondary one dividing the area into two unequal parts from which the first one presents a more developed unit with its own core and the second, the more underdeveloped one, alternatively also a dependent area without its own core. Of course that we speak about two ideal types whose elements in reality penetrated into each other. As we can see from the conclusions, in most of the time in the development of the dualism in Europe it was the secondary one that prevailed. Its specific and in many things extreme variety was the Northern-Southern dualism which was dominant in Europe in the ancient times and early Middle-Ages. During the early Middle-Ages the dualism in Europe started its profiling according to my concept more in its Western-Eastern orientation. Such formed relationship between the West and East lied originally on the basis of the primary dualism which however with the beginning of the 13th Century gradually changed into prevailing elements of the secondary type dualism. This long-term situation was later twice temporarily changed. Every time it happened under the influence of stronger Russia which became the core of the East. For the first time at the turn of the 18th and 19th Centuries (more precisely in the 18th and in the 1st half of the 19th Centuries) when we can consider the ration between the elements of the primary and secondary types of the dualism approximately balanced. For the second time it was the period of years 1945-1989 in which we rather speak about a different shape of the primary type of the dualism. From the point of view of the concept of this thesis it is clear that while the secondary type was characteristic for the period of the Western-Eastern dualism conditioned especially by economical-social aspect (i.e. aspect B), a larger number of the elements of the primary type of the dualism was characteristic for the period in which the cultural and political aspects (A and C, see table 2) were dominant. If I proceed from the periodization which I worked on for the particular observing and analysis of the development of the dualism in Europe, I differentiate, on the basis of the same features and tendencies of this development, several basic stages (see table 2). While the period of the predominant Northern-Southern dualism created only one stage, in case of the 24 period of dominant Western-Eastern dualism I, on the basis of the carried out analysis, delimited altogether 4 stages. The last stage marked as “x4” and delimited by the years 1945- 1989 with its character deviated from the long-term tendencies of the development and therefore it is necessary to look at it as at a specific stage. Table 2 – The stages of the development of the dualism: synthesis Stage Time delimitation Diagram Prevailing The part Main aspects of the delimitation of of the type of the where the 17 the dualism duality and its dualism dualism core is simplified conception 16 I. 1st Half 1st Millennium secondary B.C. – 800 A.D. S – (N) (specif.) S A: „civilized“ S – „barbarian“ N 1. 800– early 13th Century W–E primary W, E A: Western - Eastern cultural scope 13th Century– 17th A, B: more developed/Western – falling 2. Century W – (E) secondary W behind/Eastern cultural scope II. 3. 18th Century – mid-19th secondary/ W, part. Century W – E? primary also E B: developed West – falling behind East 2nd Half of 19th Century 4. – 1st Half of 20th Century and after 1989 W – (E) secondary W B: developed West – falling behind East primary x4. 1945–1989 W–E (specif.) W, E C: Western – Eastern block Source: author’s own suggestion The aim of this synthesis of the development of the dualism in Europe was to create a compact picture needed for deeper understanding of this development and with its help to clarify the continuity of the current situation. Only if we look at it in a more general way it is possible to determine the main processes and long-term tendencies and at the same time to find the most important determinants and initiators for them. From the above presented results it is clear that this development always had a complex character with aspects political, cultural or ethnical, economical and social and we can also see an accent of geographical determinism. The process of formation and changes of the dualism in Europe in the past showed a narrow connection with regularities and mechanisms of the spatial development and from this point of view the current situation can be comprehended as natural. The individual passages of this closing synthesis besides other things answered the remaining questions asked before the research: “Was the process of this boundary in the past rather static or was it overpowered by strong dynamism and changes? Which general processes, tendencies or rules can be 16 The diagram of the dualism characterizes the relationship between both parts of Europe: S = South, N = North, W = West, E = East. For more detailed explanation see chapter 1.2 in part III of the thesis. 17 Aspect A = cultural, B = economical-social, C = political 25 distinguished in the development of the dualism and how these would alternatively correspond to some of the developmental theories and concepts? The conclusions more or less confirmed the relevance of my hypotheses. We have to divide them into those that were formulated on the basis of input premise which should make the research possible (see above No. 1–7) and into the hypotheses meant to be verified on the basis of the conclusions of the research (No 8–12). The validity of the premises No. 1–7 was verified in an indirect way because (conceptually and methodically) the possible direction of the research led to the required results. The only objection can be made with the premise No. 1 (“Europe is a space in which historically met, penetrated and mutually influenced civilizational aspects of two dominant poles from which we can conclude permanent division into two parts – as if “two Europes”) whose wording turned up as inaccurate. It is suitable rather for the so called primary type of the dualism, whereas for the secondary type which was predominant during the modern age it is characteristic that there was only one pole dominant. The division of Europe into two parts remains relevant. In case of hypotheses No. 8–12 the first two ones, i.e. No. 8 (“From the conclusions of the analysis of the development of dual long-term tendencies, processes and regularities can be concluded.”) and 9 (“The current Western-Eastern dualism, which we know especially from the 20th Century, has far deeper roots, causes and continual historical development.”) were verified in chapter 3 part III of the thesis. On the contrary hypothesis No. 10 (“With the introduction of the industrial period in Europe a long-term expansion of economically more developed West into the East was started, the situation from the WWII till the year 1989 was an exception in this trend.”) turned out to be simplified. From the conclusions of the thesis we can see that the tendency of expansion of the West into the East began already in the period of the high Middle Ages. Within this tendency we can find several main phases with the fact that the most intensive and the strictest phase appeared with the introduction of the industrial period. Similar partial objection can be raised to the hypothesis No. 11. (“The fact that the East was falling behind the West is a historical fact, the rate of this falling behind was changeable in time and in region.”) because the falling behind of the East was shown first in the 13th Century, which means also in the period of high Middle Ages. Till this time the level of both units can be seen as approximately the same. The last premise No. 12 (“In history the boundary of the Western-Eastern dualism, alternatively the transitional zone can be continually located in the area of Central and Central-Eastern Europe.”) turned out to be correct which was fully proved by the results of this study. 26 On the whole we can say that the thesis brings into the issues of monitoring the dualism, or more precisely the differentiation of Europe new view which looks at the phenomenon of dualism in Europe as at phenomenon which is complex and with its content and spatial delimitation dynamic. On the contrary to other studies which dealt with these issues rather marginally or partially it, according to my opinion, presents particular, compact and rather systematized approach. I support my conclusions and findings with thorough analysis which also gives them partial exact argumentation. On the basis of these results I tried to particularly spatially delimit the dualism for individual time selections. Thanks to this purpose 14 original maps were created. Besides the synthesis of the development of the dualism in Europe showing the continuity and roots of the current situation I regard the contribution of this study also in the introductory discussion of the concepts which summarized the existing findings in this field, especially in creation of own elaborated concept of the dualism, alternatively in unique methods connected with application of some original procedures. Within defining and developmental delimitation of the dualism in Europe several terms needed for its evaluation were established, e.g. boundary of the dualism, transition zone, “westernization”, “easternization” etc. These were used in connection with these issues in scientific studies only exceptionally and non-uniformly. I also consider as innovative e.g. the distinguishing of the dualism into two types in terms of work termed as primary and secondary. This thesis presents a certain argument and a proof of the fact that comprehending of Europe as of space which is divided into two parts has its substantiation. Concerning Central and Central-Eastern Europe it brings the opinion that this area is not, from the historical point of view, single and sufficiently independent units as some concepts look at it18, but that it is a specific transition zone between the West and East. We can consider its areas, depending on the changes within the imaginary boundary of the dualism in the past, to be taking turns in being parts of one or other part of Europe. I think that from this point of view the presented approach to the dualism as well as the particular conclusions can be seen as original contributions to the discussions of the broader historical-geographical development of Europe and its spatial differentiation which can help with better understanding of the current reality by prism of the developmental continuum. I also believe that the results of the dissertation thesis can be inspiration for further research of these issues. 18 Especially those whose authors come from this area – see chapter 2 in part I of the thesis. 27
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. RNDr. Aleš Nováček, Ph.D. 5.5 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. RNDr. Aleš Nováček, Ph.D. 297 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. RNDr. Aleš Nováček, Ph.D. 289 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc. 127 kB
Stáhnout Posudek oponenta RNDr. Daniel Gurňák, Ph.D. 131 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 229 kB