velikost textu

Ochrana investic holdingových struktur a role institutu "corporate veil" v judikatuře

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Ochrana investic holdingových struktur a role institutu "corporate veil" v judikatuře
Název v angličtině:
The protection of investments by holding groups and the role of the institution of corporate veil in case-law
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.
Oponenti:
prof. JUDr. Monika Pauknerová, DSc.
Naděžda Rozehnalová
Id práce:
83328
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu (MPS-PMO)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
22. 9. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Tato disertační práce se zabývá mezinárodní ochranou investic. Jejím cílem je pomocí analýzy dostupné národní a mezinárodní judikatury odpovědět na otázku, jakým způsobem se predominantně v soudobném mezinárodním právu určuje státní příslušnost „investora“ a jaký je vliv této okolnosti na investice v situacích řetězení vlastnických vztahů subjektů jsoucích státními příslušníky různých států; jinými slovy, tato disertační práce se zabývá ochranou investic holdingových struktur, struktur vlastních jak nadnárodním společnostem tak dnes i menším investorům. Cílem této práce dále je v tomto kontextu odpovědět na otázku, jakou roli hraje či nehraje institut corporate veil na efektivnost ochrany subjektů jsoucích součástí těchto struktur. Práce je dělena do několika kapitol, pro něž je charakteristická jak definiční interakce, tak relevantní samostatnost disketových okruhů. První kapitola má za úkol úvod do problematiky ochrany investic, jakož i historický přehled a diskuzi vývoje mezinárodního práva, od obecné ochrany investic v režimu diplomatické ochrany tak, jak byla definována v roce 1759 E. de Vattelem,1 až po současné partikulární režimy dvou- a vícestranných smluv o ochraně investic (BITs a MITs). Tato kapitola dále diskutuje rozdíly mezi těmito režimy, jakož i postavení fyzické a právnické osoby jakožto dotčeného aktéra ochrany investic. Vedle historického úvodu do oblasti ochrany investic a diskuze dostupných režimů a diskuze postavení jednotlivce při hledání ochrany je akcent směřován na diskuzi otázky vzájemných vztahů těchto režimů, tj. zejména obecného mezinárodního práva a jeho nástroje – diplomatické ochrany, a partikulárních režimů založených dvou- a vícestrannými smlouvami o ochraně investic. Druhá kapitola diskutuje institut státní příslušnosti fyzických, jakož i právnických osob, zejména pak soukromoprávních korporací. V této části práce jsou definičně diskutovány základní způsoby určování státní příslušnosti v národních právních řádech; následně je analyzován posun na úrovni mezinárodního práva, v jehož rámci od poloviny 20. století mezinárodní právo absorbuje oblast státní příslušnosti částečně mezi sebou upravované 1 Vattel de, E. The Law of Nations; or the principles of the law of nature, applied to the conduct and affairs of nations and sovereigns. London: Newbery, 1759. oblasti. Zejména je zde diskutován institut tzv. efektivní státní příslušnosti a otázka, zda tento je či není platnou součástí obyčejového mezinárodního práva, ať již ve vztahu k osobám fyzickým, či právnickým. U právnických osob je pak zejména diskutován vývoj od relativně nesystematické aplikace pravidel siège social, principu kontroly, inkorporace, a jejich kombinací, až po současně převládající princip inkorporace tak, jak shrnut MSD v případu Barcelona Traction. V tomto kontextu obecně se pak diskutuje otázka, do jaké míry má obecné mezinárodní právo svá vlastní autonomní pravidla pro určování či uznávání státní příslušnosti. ¨ Analýza obyčejového mezinárodního práva je v této kapitole doplněna pohledem do jeho partikulárních režimů, ať již se jedná o v zásadě „self-contained“ judikaturu Iran/USA Tribunálu, či – z pohledu teorie mezinárodního práva – Evropského soudního dvora – tj. práva ES. Závěry této kapitoly jsou ty, že princip inkorporace je v současné době obyčejovým testem pro určení státní příslušnosti právnické osoby, že princip efektivní státní příslušnosti není dle převládajícího názoru součástí obyčejového práva ve vztahu k právnickým osobám, jakož i to, že princip efektivní státní příslušnosti nelze jednoznačně považovat za součást obyčejového mezinárodního práva ve vztahu k osobám fyzickým; toto dokazuje nejmladší judikatura MSD, např. judikát Diallo. Třetí kapitola této práce se zabývá definicí holdingových struktur. Předmětem definice je zde zejména definice koncernu a definice holdingu, jakož i otázka toho, zda je rozdílu mezi těmito dvěma instituty a do jaké míry je jednotlivé právní řády mají teoreticky vykrystalizované. Čtvrtá kapitola se zabývá institutem corporate veil jako takovým. Předmětný institut je v této části práce definován a dále pak analyzován v kontextu nejvýznamnějších světových právních řádů. Těmito právními řády jsou Spojené státy americké (resp. průřez jejich jednotlivými padesáti právními řády), Anglie a Wales, Německá spolková republika a Francie. V kontextu institutu corporate veil je zejména diskutováno piercing the corporate veil ve výše uvedených právních řádech. Závěr z dané diskuze relevantní judikatury je, že zatímco v USA je do jisté míry rozvinutá judikatura určující více-či méně (v závislosti na judikatuře toho či onoho státu) ustálená pravidla pro piercing the corporate veil), například v Anglii, přesto, že teoreticky tento institut je, vzhledem k vzájemnému kulturnímu vlivu obou právních sub-kultur, znám, judikatura je v zásadě odmítá aplikovat a přidržuje se zásady určující nezávislost právnické osoby tak, jak byla stanovena Sněmovnou lordů v případu Salomon v. Salomon. V Německu existuje analogický teoretický, jakož i praktický přístup judikatury k prolomování corporate veil, postavený nicméně na tomuto civilnímu právnímu řádu vlastních maximách, odlišných od amerického common law. Francie pak tuto doktrínu prakticky nezná. Na popis jednotlivých národních právních řádů navazuje diskuze nad otázkou zda a případně v jaké podobě přešel tento institut do mezinárodního práva, přičemž zde je zásadně třeba rozlišovat mezi prokázanou existencí tohoto institutu jakožto obecné zásady právní uznávané (civilizovanými) národy a mezi pouhou aplikací faktu existence tohoto institutu rozhodčími tribunály, jejichž praxe je vždy logicky ovlivněna právními řády, z nichž ti či oni rozhodci pocházejí. Z výše uvedené analýzy národní judikatury jednoznačně vyplývá, že zatímco uznávání faktického principu corporate veil je všem analyzovaným právním řádům vlastní, co do institutu piercing the corporate veil nelze hovořit o jednoznačně shodných zásadách, které by daly možnost reálně uvažovat o tom, že se tento institut stal obecnou zásadou právní uznávanou civilizovanými národy. Na tuto diskuzi navazuje samostatná diskuze režimů založených dvou- a vícestrannými smlouvami o ochraně investic, tedy kapitola pátá. V dané části je jednak diskutována definice investora – určení státní příslušnosti investora v těchto smlouvách, jakož i rozsah pojmu investice. Za vzorek k diskuzi je použita množina smluv uzavřených Českou republikou (a jejími právními předchůdci). Následuje samotná analýza rozhodčí judikatury, jejíž jednoznačný výstup je, že rozhodci mají jednoznačnou tendenci k respektování principu corporate veil, zejména tam, kde princip inkorporace je tím, který je zvolen v dané smlouvě o ochraně investic. Ve všech analyzovaných případech tribunál odmítl snahy žalovaného státu o piercing the corporate veil. Závěrem následovaná šestá kapitola, navazující na předchozí části této práce, diskutuje ve stručnosti možnosti aplikace holdingové struktury mezi několika subjekty založenými v různých státech – v návaznosti na relevantní dvoustranné smlouvy o ochraně investic za situace, kdy je účelem chránit majetek pocházející ze státu, vůči němuž takto nastavená ochranná struktura směřuje. Tato kapitola dovozuje na hypotetickém případu, že při vhodně zvolené struktuře lze skutečně dle stavu soudobé judikatury s velkou pravděpodobností úspěchu dovodit, že oproti původnímu motivu států vyjednávajících smlouvy o ochraně investic, jejich souboru lze využít k efektivní ochraně majetku, který může pocházet z území, resp. z vlastnictví státního příslušníka státu, vůči němuž daná ochrana směřuje.
Abstract v angličtině:
Summary The current thesis focuses its attention on the arena of international investment protection. Using available case-law, it aims at answering the question as to in what way the nationality of an investor is being determined under international law – in particular in arbitration. Moreover, it aims at determining the impact a chaining of investors from different states into a holding structure potentially has on the arbiters’ view when determining an investor’s (or an investment’s) nationality. The objective of this thesis is to determine to what extend the institution of corporate veil influences the nationality of persons participating on above described holding structures, in terms of how these are viewed in international arbitration and to what extend piercing a corporate veil exists in the arbitral case law. The dissertation is divided into several chapters which, although relatively independent interrelate in the covered subject matter with one another as follows: The first chapter’s objective is to introduce the reader into the arena of investment protection and to provide him/her with a historic overview and discussion of international law. In doing so, the discussion starts with the customary regime of diplomatic protection – as defined by E. de Vattel1 in 1759. Then, then the discussion moves on to the contemporary particular regimes created by bi- and multilateral treaties on investment protection. This chapter also discusses the difference between these two categories of regimes (that is the customary regime of diplomatic protection and the particular category regimes pursuant to the various bi- and multilateral treaties), as well as the difference in the position of an individual pursuant to these regimes. Besides a historic introduction into the arena of investment protection and the discussion of the role of an individual in the various regimes, it in particular focuses on the mutual relationships of these regimes – that is of the customary diplomatic protection and regimes created by the treaties. The second chapter discusses nationality as an institution of international law, both in regard to natural as well as juristic persons. In regard to legal persons, in particular 1 Vattel de, E. The Law of Nations; or the principles of the law of nature, applied to the conduct and affairs of nations and sovereigns. London: Newbery, 1759. corporations are discussed. The chapter contains the analysis of the basic approaches adopted by municipal laws in determining one’s nationality; subsequent to that, the 20th Century development of international law that rests in its absorption of rules determining nationality within the scope of subject matter regulated by international law is discussed. In particular the institution of effective nationality (and that of genuine link) is subject to an analysis – with the particular accent on the question as to whether these institutions constitute valid parts of customary international law, be it vis-à-vis natural or juridical persons. Regarding juridical (legal) persons another area of focus of this dissertation is the development of the customary rules of the determination of nationality of such an entity. The analysis starts with the discussion of the principle of siège social and some rather less systematic applications of this principle in older case law. Subsequent to that the discussion turns to the control test and in particular to incorporation test of corporate nationality, the latter being the prevailing customary rule as summarized by the ICJ in Barcelona Traction. In this context the question, already touched upon in the previous part of this chapter, namely to what extend and in what way international law contains its own rules of determination and recognition of a person’s or an entity’s nationality is discussed. The analysis of existing customary international law is complemented in this chapter by a discussion of two particular regimes of rather “self-contained” nature, namely the case law of the Iran/USA Tribunal and – as far as public international law is concerned yet another international court - namely the European Court of Justice (ECJ) . The conclusions of the discussions within this chapter are as follows: The rule of incorporation The rule of incorporation is under contemporary customary international law “the” rule of determination of nationality of corporations; the principle of effective nationality cannot be considered for a valid part of customary international law vis-à-vis juridical persons; the latter is clearly shown by recent case law of the ICJ, such as the Diallo case. The third chapter focuses on holding structures. Within this term, the subject of discussion here is the definition of a “concern” as a group of companies, the definition of a holding as well as the question whether there exists a difference between these terms and if so, what that is. Moreover, the chapter discusses to what extent selected legal orders do have a theoretically defined doctrine covering this subject matter. The fourth chapter discusses the institution of corporate veil. The term is first defined and subsequently analyzed in the light of the world’s major legal orders. The discussed legal orders are that of the United States (or to be precise, a summary of overlapping doctrines within the fifty orders systems within this federation), the laws of England and Wales, Germany and France. In the context of corporate veil in particular the doctrine of piercing the corporate veil and its (non)existence in the above identified legal orders is discussed and analyzed. Based on the analysis of relevant case law, the relevant conclusion of this chapter says that while in the United States the case law on piercing the corporate veil has developed and has more less (depending on the case law of each relevant federal state) settled, for instance English courts, although the concept is known to the local legal environment due to the closeness of the two legal sub-cultures, generally refuse to apply it and keeps to the principles of a separate entity of a legal persons (corporate veil) as set by the House of Lords in Salomon v. Salomon. Germany has got a comparable theoretical as well as practical approach of the case law vis-à-vis piercing the corporate veil. Yet this approach is based on the fundaments of Germany’s civil legal system with its own maxima, different from those of the American common law. As regards France, its practice is basically not familiar with this doctrine at all. The description of the national legal orders is followed by the discussion of the question whether, and if to what extent, this institution has become part of customary international law. When discussing this, one has to substantially differentiate between a proven existence of this principle as a general principle of law recognized by (civilized) nations and between a mere fact of this institution being applied by arbitration tribunals as this practice is always influenced by those legal orders from where the very arbitrators come from. The above analysis of the case law shows rather substantially that while the principle of corporate veil is generally accepted by all analyzed legal orders, as far as the principle of piercing the corporate veil is concerned, one cannot really talk of concrete rules and maxima that could indicate that the institution of piercing the corporate veil would have become a general principle of law recognized by civilized nations. Subsequently follows a separate discussion of the regimes based on bi- and multi- lateral treaties on investment protection - that is chapter five. This part focuses on the definition of an investor – with the use of the determination of nationality in these particular treaties and, second, defines an investment. The set of treaties concluded by the Czech Republic (and its legal predecessors) served here as an analytic sample. This discussion is followed by an analysis of available arbitral case law, with the result being that the arbitrators clearly tend to respect the principle of corporate veil, in particular in situations, where the incorporation test is “the test” chosen by the relevant bilateral investment treaty. In all analyzed cases, the tribunal refused the attempts of the defendant state to have the corporate veil around the investor pierced. The last, sixth, chapter, follows the previous discussion in questioning whether all the discussed subject matter can used for creating such holding structures (with members based in different states) that by making use of various bilateral investment treaties could serve for protection of assets vis-à-vis the country of the origin of the capital. By elaborating a hypothetical example the current writer argues in this chapter that by correctly choosing such a holding structure, under existing case law, with a high level of likelihood, one can indeed conclude that this is possible. This is despite the fact that original intentions of the states negotiating the various bilateral investment treaties may have been different.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D. 1.51 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D. 45 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Tomáš Mach, LL.M., Ph.D. 28 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc. 254 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Monika Pauknerová, DSc. 682 kB
Stáhnout Posudek oponenta Naděžda Rozehnalová 916 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 239 kB