velikost textu

Komparace náhradní péče o děti v České republice a Slovenské republice

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Komparace náhradní péče o děti v České republice a Slovenské republice
Název v angličtině:
The legal comparison of alternative care of children in the Czech Republic and the Slovak Republic
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D.
Školitel:
doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc.
Oponenti:
prof. JUDr. Vladimír Plecitý, CSc.
Jiřina Voňková
Id práce:
83291
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra občanského práva (22-KOP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Občanské právo (civilní proces, rodinné právo, právo k nehmotným statkům) (OBCANSKE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
19. 2. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
náhradní péče o děti, nejlepší zájem dítěte, právo na rodinný život
Klíčová slova v angličtině:
alternative care of children, the best interests of the child, a right to family life
Abstrakt:
Abstrakt Ve společnosti se vždy vyskytuje skupina dětí, které z nejrůznějších příčin nemohou vyrůstat ve své biologické rodině. Povinností státu je v takových případech zajistit dětem péči náhradní. Smyslem institutů nahrazujících rodičovskou péči je zajistit ochranu a výživu dětem v bezpečném, zdravém náhradním prostředí a poskytnout jim vhodné podmínky pro jejich zdravý tělesný, rozumový, citový a mravní vývoj. Cílem disertační práce je analýza a komparace institutu náhradní péče o děti v České a Slovenské republice z hlediska hmotněprávního i procesního se záměrem vyhodnotit efektivnost právní úpravy, identifikovat základní problémy v praktické realizaci náhradní péče, nastínit principy významné pro další vývoj náhradní péče a poskytnout návrhy řešení de lege ferenda. Důraz je zaměřen na analýzu diferencí v právních úpravách a na jejich kritické zhodnocení. Práce zohledňuje relevantní judikaturu s důrazem na promítnutí principu nejlepších zájmů dítěte, práva dítěte na slyšení v řízení a práva na respektování soukromého a rodinného života v rozhodovací praxi soudů. Právní řády České i Slovenské republiky vycházejí ze společných východisek, nicméně po rozpadu společného státu se každý z nástupnických států vydal vlastním směrem právní úpravy náhradní péče. Těžištěm právní úpravy je na Slovensku „zákon o rodine“ č. 36/2005 Z.z., který přebral podstatnou část rodinněprávní úpravy obsažené v zrušeném zákoně o rodině č. 94/1963 Zb. V České republice byl až do rekodifikace soukromého práva stěžejním právním předpisem rodinného práva, včetně úpravy náhradní péče, zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Dne 1. ledna 2014 vstoupí v České republice v účinnost nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Úprava rodinného práva bude spolu s dalšími odvětvími práva soukromého koncentrována v novém kodexu, dosavadní zákon o rodině bude zrušen. Vymezené případy se však i nadále budou posuzovat podle dosavadních předpisů. Práce je členěna do jedenácti kapitol. V úvodu nejprve vymezuje pojem náhradní péče o děti a provádí jeho diferenciaci. Poté pojednává o teoretických úvahách nad principem nejlepších zájmů dítěte, který je jedním z vůdčích principů Úmluvy o právech dítěte. Následně vymezuje pojem rodičovské odpovědnosti a pojednává o přípustnosti zásahů do něj. Pojem „rodičovská odpovědnost“ byl do právního řádu ČR zaveden novým občanským zákoníkem. Tento výraz nahradil pojem „rodičovská zodpovědnost“, který obsahuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Pod pojmem rodičovská odpovědnost se rozumí skupina nejdůležitějších práv a povinností rodičů ve vztahu k dítěti. Zahrnuje práva a povinnosti rodičů při péči o nezletilé dítě, zejména při péči o jeho zdraví a všestranný vývoj, při jeho zastupování a správě jmění dítěte. Nejvýznamnější opatření týkající se zásahů do rodičovské odpovědnosti patří do výlučné pravomoci soudu. Pouze soud může při splnění zákonných podmínek rozhodnout o jejím pozastavení, omezení nebo zbavení. Do výlučné pravomoci soudu patří také rozhodování v případech, kdy se rodičovská odpovědnost omezuje fakticky, kde spadají všechny případy svěření dítěte do náhradní péče. V tomto případě k zásahu do rodičovské odpovědnosti nedochází osobitným rozhodnutím podle obecné úpravy, ale na základě jiného soudního rozhodnutí dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti. Druhá část práce je věnována právu na rodinný život, včetně jeho výkladu v relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ve věcech náhradní péče. Právo na rodinný život patří k základním pilířům mezinárodního systému ochrany lidských práv. Jako součást práva na soukromí je chráněno čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v ústavní rovině čl. 10 odst. 2 Listiny. Respektování práva na rodinný život zahrnuje závazek státu jednat způsobem umožňujícím normální rozvoj vztahů mezi blízkými příbuznými, včetně vztahů mezi rodiči a dětmi. Základním prvkem rodinného života je soužití rodičů a dětí, neboť právě v jeho rámci se má uskutečňovat péče o děti a jejich výchova ze strany rodičů. Jakákoli opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život (Kutzner proti Německu). Ve třetí kapitole je věnována pozornost vývoji právní úpravy náhradní péče ve srovnávaných státech po roce 1918. Následující kapitola rozebírá prameny právní úpravy náhradní péče, včetně mezinárodních pramenů práva. Poté je podán výklad o úkolech sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k náhradní péči a o procesních aspektech náhradní péče, včetně participačních práv dítěte. Jádro práce je tvořeno analýzou a komparací jednotlivých forem náhradní péče, včetně osvojení. V kapitole sedmé až jedenácté je postupně pojednáno o osvojení, pěstounské péči, ústavní výchově, svěření dítěte do péče jiné osoby a poručenství. Osobitná pozornost je věnována profesionalizaci pěstounské péče s cílem identifikovat její přednosti a limity ve srovnání s jinými formami náhradní péče a zkoumat její uplatňování ve srovnávaných státech. K vytvoření profesionální pěstounské péče vedl snižující se počet zájemců o výkon pěstounské péče a zvyšující se počet dětí, které nebylo možné umístnit do jiných forem náhradní rodinné péče. Jejím účelem je zajistit profesionální individuální péči dětem podle potřeby na kratší či delší dobu speciálně k tomu vybranými a školenými pěstouny. V odborných kruzích je však upozorňováno na její limity především z hlediska uspokojování psychických potřeb dětí. V České republice je s profesionalizací pěstounské péče již několik let spájen výkon tzv. pěstounské péče na přechodnou dobu. Profesionalizace pěstounské péče byla také jedním ze základních cílů novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí provedené zákonem č. 401/2012 Sb., který vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2013. Novelou došlo ke změně podmínek výkonu pěstounské péče s cílem jejího vykonávání na profesionálním základě. Prvky profesionalizace pěstounské péče se projevují v nově stanovených právech a povinnostech pěstounů, sjednocen byl systém příprav a výběru pěstounů i způsob jejich hmotného zabezpečení. Dávky pěstounské péče jsou nadále pojímány jako odměna za poskytovanou službu, z uvedeného důvodu došlo k jejich vyjmutí z režimu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Na Slovensku je s obdobným záměrem využíván specifický model tzv. profesionálních náhradních rodin. Profesionální rodina je institutem řadícím se pod institucionální náhradní péči, ačkoli z pohledu psychologicko-sociologického vykazuje znaky náhradní rodinné péče. Je způsobem zajištění individuální péče o dítě s nařízenou ústavní výchovou. Profesionální rodič je v pracovněprávním vztahu s dětským domovem a jako zaměstnanec dětského domova poskytuje péči dětem s nařízenou ústavní výchovou ve svém přirozeném rodinném prostředí. Dílčí závěry v kapitolách věnovaných jednotlivým formám náhradní péče sumarizují provedenou analýzu a představují návrhy řešení de lege ferenda. V závěru práce je zdůrazněna potřeba posílení spolupráce všech odpovědných resortů ve věcech náhradní péče a její vhodná koordinace, které jsou nezbytným předpokladem zkvalitnění práce s dotčenou skupinou dětí a podmínkou zvýšení dostupnosti odpovídající péče. Poukázáno je na význam sanace rodiny, důležitost preventivních programů a potřebu vytvoření účinných mechanismů včasné systematické pomoci rodinám s osobními, zdravotními, sociálními či majetkovými obtížemi, které jsou podmínkou pro snížení počtu dětí vyžadujících zajištění náhradní péče. Prioritou by měla být orientace na prevenci vzniku ohrožení dítěte a vytvoření podmínek, která by dítěti umožnila setrvat v přirozené rodině, případně v náhradním rodinném prostředí, s výjimkou případů, kdy by ústavní výchova byla vyhodnocena jako nejlepší řešení v zájmu dítěte.
Abstract v angličtině:
Summary The legal comparison of alternative care of children in the Czech Republic and the Slovak Republic There is always present a group of children who cannot for various reasons grow up in their biological family. Obligation of the state in such cases is to ensure that children alternative care. The purpose of alternative care is to protect and nurture children in a safe healthy environment and provide suitable conditions for their healthy physical, intellectual, emotional and moral development. The objective of the thesis is to analyze and compare alternative care of children institute in the Czech and the Slovak Republic from the substantive and procedural point of view with intention to evaluate effectiveness of legal regulation, identify basic problems in the practical realization, outline the principles significant for the further development of alternative care and make proposals de lege ferenda. Focus is put on the analysis of differences in national regulations and their critical evaluation. The study takes into account relevant judicature with an emphasis on the reflection of the best interest of the child principle, right of the child to be heard and right to respect for private and family life in the decision-making practice of the courts. Legislation of the Czech and the Slovak Republic is based on the common ground; however, after the dissolution of the common state each of the successor states issued their own regulation of alternative care. The basis of alternative care regulation in the Slovak Republic is The Family Law Act No. 36/2005 Coll. which took over an essential part of the family law rules contained in the repealed Family Law Act No. 94/1963 Coll. Up to the recodification of private law in the Czech Republic legal regulation of family law including alternative care was contained in the Family Law Act No. 94/1963 Coll. On 1 January 2014 the new Civil Code No. 89/2012 Coll. enters into force. Family law regulation will be together with other private law branches concentrated in the new codex, the Family Law Act No. 94/1963 Coll. will be repealed. Specific cases will be however considered under current law. The thesis is composed of eleven chapters. Beginning of the study is introductory; it defines alternative care and makes its differentiation. It is followed by discussing the theoretical considerations of the best interest of the child principle which is one of the guiding principles of the Convention on the Rights of the Child. Next Chapter defines the concept of parental responsibility and deals with the admissibility of interventions into it. The term “rodičovská odpovědnost” has been established by the new Civil Code. It replaced the term “rodičovská zodpovědnost” contained in the Family Law Act No. 94/1963 Coll. Parental responsibility means group of the most important rights and duties of parents in relation to their child. It includes rights and responsibilities in the care of a child, of his health and all- round development, in the representation and property administration. The most significant measures relating interference with the parental responsibility are in the exclusive power of the courts. Only a court may under the statutory conditions decide on its suspension, restriction or deprivation. Within the exclusive jurisdiction of the courts is also decision- making in cases where parental responsibility is restricted in fact, which covers all cases of alternative care. In this case, rights and duties arising out of parental responsibility are restricted factually, not by any special decision under the general regulation. Part two of the thesis deals with the right to family life, including its interpretation by the European Court of Human Rights in cases of alternative care. The right to family life is one of the pillars of the international human rights protection. As a part of the right to privacy it is guaranteed by the article 8 (1) of the Convention on Human Rights and Fundamental Freedoms and on the constitutional level by the article 10 (2) of the Charter. Respect for family life includes an obligation of the state to act in a manner that allows normal development of relations among close relatives, including parents and children. The basic element of family life is the cohabitation of parents and children as it is within the bounds of this cohabitation where upbringing of children by their parents is to take place. Any measures that perverts may constitute an interference with the right to respect for family life (Kutzner v. Germany). Attention to the historical development of alternative care regulation after 1918 is paid in Chapter three. Following Chapter analyzes the sources of alternative care regulation, including international. After that the comment about the role of the socio-legal protection of children in relation to alternative care and about the procedural aspects of alternative care and participation rights of the child is given. The core of the thesis is based on analysis and comparison of particular types of alternative care, including adoption. Chapters 7-11 analyze adoption, foster care, institutional care, child custody and guardianship. Special attention is paid to the professionalization of foster care with intention to identify its assets and limits in comparison to other forms of alternative care and consider its realization in compared states. Professional foster care has been created due to decreasing number of foster care applicants and increasing number of children who was not possible to place into other forms of alternative care. Its purpose is to provide individual professional care to children as needed for shorter or longer period by specially selected and trained foster parents. However, some professionals warn about its limits especially in meeting psychological needs of children. In the Czech Republic “the temporary foster care”, an institute applied for several years yet, is relating with foster care professionalization. The professionalization of foster care was also one of the main objectives of the amendment to the Act on Social and Legal Protection of Children made by Act No. 401/2012 Coll. effective from 1 January 2013. The amendment was to change the conditions for the exercise of foster care with the purpose to perform it on a professional basis. Elements of professionalizing are reflected in the newly established rights and responsibilities of foster parents, the unified system of their preparation and selection and the way their material security. Foster care benefits are construed as a reward for the service provided, for that reason, they were extracted from the Act No. 117/1995 Coll., on State Social Support. With the similar intention the specific model of the “professional family“ is used in the Slovak Republic. Professional family is a model of institutional alternative care, although from the psycho-sociological point of view it has signs of alternative family care. It is a manner of providing individual care for children under residential care. Professional parent is in a labor relation with the children´s home and as the employee he cares for children with ordered institutional care in his own family environment. Partial conclusions in chapters summarize performed analysis and present proposals de lege ferenda. The conclusion of the thesis emphasizes the need to strengthen cooperation between all responsible ministries in matters of alternative care and their appropriate coordination, which is a prerequisite for improving work with concerned children and increasing the availability of appropriate care. It points out the significance of helping families and improving family lives, importance of preventive programs and the need to develop effective mechanisms of early systematic assistance to families with personal, health, social or property difficulties, which are precondition for reducing the number of children requiring to ensure alternative care. Focusing on child emergency prevention and creation facilities that would allow child to remain in his own family or in the alternative family environment, with the exception of cases where institutional care was evaluated as the best solution in the interest of the child, should be the priority.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D. 1.83 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D. 83 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D. 96 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc. 939 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Vladimír Plecitý, CSc. 53 kB
Stáhnout Posudek oponenta Jiřina Voňková 229 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 128 kB