velikost textu

Virtuální vlastnictví

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Virtuální vlastnictví
Název v angličtině:
Virtual property
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Petr Mach
Oponenti:
doc. JUDr. Zdeněk Kühn, LL.M., Ph.D.
doc. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.
Id práce:
80580
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra teorie práva a právních učení (22-KTPPU)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
3. 6. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Závěr Vlastnictví je přirozeným právem člověka a princip přivlastňování si předmětů pro vlastní potřebu provází lidstvo od nepaměti. Objekty vlastnictví v právním slova smyslu prošly dlouhým historickým vývojem, jehož mezníky byly spojeny s technologickým pokrokem. Pokrok v oblasti výpočetní techniky nás dovedl k dalšímu takovému mezníku, ke vzniku fenoménu kyberprostoru jakožto nové platformy lidské interakce. Virtuální vlastnictví je poměrně novým úkazem, existujícím zcela mimo naši materiální realitu. Je svou existencí vázáno na kyberprostor, místo nacházející se pouze v informační síti tvořené propojenými počítači. Je složeno z počítačového kódu, logické řady jedniček a nul. Přesto, že zde není žádný materiální základ, však virtuální vlastnictví nabývá zcela reálného významu. Hodnota věci je závislá pouze na tom, jakou hodnotu jí lidé přikládají. Nezáleží na hmotné či nehmotné podstatě předmětu, ale na vztahu člověka k němu. Pokud tento vztah dosahuje určité kvality, je možno jej považovat za vztah právní. Jestliže je vznik, trvání či zánik tohoto vztahu spojen s problémy, bylo by dobré mít mechanismus k jejich řešení. Pokud však systém, ve kterém problémy vznikají, není schopen efektivní samoregulace, je potřeba najít prostředek regulace externí. Takovým prostředkem by mohlo být právo, jelikož účelem práva je řešení konfliktů. Při zkoumání podstaty virtuálního vlastnictví jsem demonstroval, že s vlastnictvím virtuálním může být v každém ohledu nakládáno jako s vlastnictvím tradičním a také s ním tak nakládáno je. Z rozhodnutí jeho tvůrce může být počítačový kód vymodelován do podoby simulující podstatné znaky hmotných předmětů do té míry, že můžeme hovořit o kvazimateriální podstatě virtuálního vlastnictví. Dále jsem se zabýval důvody, které hovoří ve prospěch právního uznání jeho existence. Jsou zde pádné argumenty, které dokládají důvodný zájem osob na jejich virtuálním majetku. Jeho hodnotu lze poměřovat kvalitou subjektivního vztahu uživatele k virtuálnímu předmětu, i pomocí objektivních kritérií, jako je penězi vyjádřitelná tržní hodnota. Byla tedy prokázána existence takových vztahů osob k virtuálnímu vlastnictví, které by mohly být důvodem pro jeho právní uznání. Potřeba externí regulace virtuálního vlastnictví byla doložena případy, kdy autoregulace společenského prostředí selhala, když při nakládání s virtuálním vlastnictvím došlo ke sporům. Současný prostředek regulace virtuálních prostředí představují smlouvy koncového uživatele, které se po právní analýze a rozboru výroků soudů ukázaly být nedostačujícími a nevhodnými. Shledal jsem tedy, že existují důvody pro právní regulaci virtuálního vlastnictví. Samozřejmě že působnost práva v informačních sítích je velmi komplikovanou otázkou. Můj závěr není, že by se právo mělo na kyberprostor aplikovat paušálně. Nicméně s přihlédnutím k nedostatečnosti stávající regulace problematiky virtuálního vlastnictví jsem došel k závěru, že jeho regulace prostřednictvím práva by mohla být účelná, tedy že by mohla přispět k obecnému blahu, spravedlnosti a právní jistotě. Toto téma je však neuvěřitelně rozsáhlé a v limitech této studie se mi zdaleka nepovedlo odpovědět na všechny otázky, které s sebou právní regulace virtuálního vlastnictví přináší. Technický pokrok v oblasti výpočetních technologií se velmi rychle vyvíjí, dává lidem stále nové možnosti sociální interakce, následkem čehož vznikají stále nové společenské vztahy. Právo na tyto nově vznikající otázky nemůže reagovat bezprostředně, zaujímá k nim stanovisko vždy s určitým časovým odstupem. Fenomén virtuálních světů a virtuálního vlastnictví však existuje již mnoho let a čím dál více ovlivňuje životy lidí po celém světě. Z rozboru soudní kauzy RuneScape, vůbec prvního meritorního rozsudku v otázce virtuálního vlastnictví, je patrný určitý posun ve vnímání této problematiky. Čas ukáže, zda se tento případ stane pouze ojedinělým zábleskem, nebo zda se v něm formulovaný právní názor stane průlomovým. V každém případě je však zřejmé, že s rostoucími možnostmi informačních technologií a masivní oblíbenosti virtuálních světů bude otázka virtuálního vlastnictví nabývat na významu.
Abstract v angličtině:
Virtual property Resumé Private property is a natural law and the legal concept of ownership is known to mankind from time immemorial. Perception of the opbject of property has evolved through historici periods from an strictly tangible thing into intangible assets such as intellectual property . This advance was facilitated by technological progress – shortly after inroduction of Guttenberg´s printing press the law started to recognize rights in intangible assets, such as creations of one´s mind. Today, in the age of information Technologies, the scientific progress gave birth to a brand new world. A world outside the borders of our tangible reality, existing only in betwenn a computer network. This new synthetic world, the cyberspace, has become an alternative reality for many. In this new social enviroment, millions of people come to interact in a completly new way. And where pleple interact, social relations emerge. If those relations have a certain degrese of intensity or quality, they can be considered legal relations. In tis study I focused on a specific kind of such relation – ownership of virtual assets. Virtual property is a new phenomenon, that is rapidly gaining significance. These new kinds of property interests are being created, used and traded in the same way as traditional property. I have laid arguments proving that user sof virtual property have legitimate interests in virtual assets and that they have reasons to consider theese assets their property. I have also applied three major property theories on theconcept of virtual property and I came to conclusion, that they are suitable for providing the legal framework for recognition of virtual property. Economical studies of virtual enviroments declare that a new market has grown to facilitace operations with virtual assets. Some experts estimete, that this new market is worth up to 7 billion american dollars annulay. So we have tens of millions of people engaging in transaction with virtual assets worth billions of dollars and still the law does not recognize any of it. We must bear in mind, that it is still people, that come to interact in virtual enviroments, thus their actions are capable of having a very real effect. Sice people in virtual communities are essentially individuals, they pursue thier own individual interest, which can be quite contradictional. I have also analysed some major objections from the game industry, arguing against legal recognition of virtual property and I found these objections unconvincing. If there were no disputes among participants of the virtual enviroment social system, or if the whole system was capable of self-regulation, there would be no need for any external regulation. But as I have demonstrated, there are disputes arising and self- regulation is incapable of dealing with them. Normative regulation in the form of end user licence agreements is insufficient, provided that EULA is more of an instrument designed for protecting interests of one party, rather than an instrument for impartial and just regulation of realations emerging in virtual environments. That was proved in analysis of a court ruling, that held many of EULA´s proviodions unconstitutional. In the light of the abovementioned arguments I came to a conclusion, that legal recognition of virtual property is justifiable, provided that the doctrine of utility of law by Gustav Radbruch requires the law to contribute to public welfare, justice and legal certainty of subjects of law. I, however, do not argue that law should be applied on virtual environments and generally cyberspace indiscriminately. There are many factors that need to be taken into an account before deciding whether the law should be appliend to certain aspects of cyberspace. After presenting various arguments concerning this particular acpect of synthetic environments, I found that reasons for legel recognition of virtual property seem to outweight reason against it. Moore´s law of information technologies states, that computer hardware increases it´s performance exponentially, doubling itself approximately every two years. Scientifical progress in information technologies gives users broader and broader possibilities of interaction in cyberspace. People all over the world realize increasing significance of information technologies and begin to understand that intangible virtual property has a very real meaning. This fact was demonstrated on the RuneScape case, in which the Dutch court stated, that virtual items can be, and in fact are of same significance to their owner, as real items. This ruling is first of its kind, for it in fact equalizes intangible virtual assets with material assets of our real world. Only time will tell, whether this legal opinion will be seen as an important precendence, or just as an excess. In any case, virtual property is a phenomenon, which is becoming a more and more important part of people´s lives and the law will eventually have to take some kind of a stand towards it.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Petr Mach 666 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Petr Mach 47 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Petr Mach 52 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Zdeněk Kühn, LL.M., Ph.D. 286 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D. 296 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 301 kB