velikost textu

Poměr mezinárodního práva a vnitrostátního práva v České republice a v Německé spolkové republice

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Poměr mezinárodního práva a vnitrostátního práva v České republice a v Německé spolkové republice
Název v angličtině:
The transformation of public international law into national law according to the Czech and the German constitution
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Sandra Ingelkofer
Vedoucí:
prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
Oponent:
doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc.
Id práce:
79583
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
19. 5. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
E. Závěr Při porovnání Ústavy ČR a Základního zákona SRN, i přes snahu sjednocování právních systémů přistoupením do ES/EU, nacházíme stále značné rozdíly. Tyto rozdíly nám pomohou při posuzování, zda lze považovat za otevřenější vůči mezinárodnímu právu Ústavu ČR nebo Základní zákon SRN, a zda Ústava ČR nebo Základní zákon SRN integruje mezinárodní právo do vnitrostátního práva efektivněji. Význačné rozdíly, které je nutné brát při takovém posuzování na zřetel, najdeme v čl. 10 Ústavy ČR, čl. 59 odst. 2 Základního zákona SRN, čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 25 Základního zákona SRN. I. Mezinárodní smlouvy Mezinárodní smlouvy jsou Ústavou ČR inkorporovány na základě čl. 10. Recepce mezinárodních smluv je prováděna na základě inkorporace. Inkorporací se rozumí recepci, která je umírněně monistická. Předpokládá avšak jednostranný akt recepce, tj. souhlas Parlamentu (prvek dualismu). Smlouva si však její mezinárodněprávní formu při působení ve vnitrostátních poměrech ponechává. Oproti tomu jsou v SRN mezinárodní smlouvy recipovány do vnitrostátního práva podle dualistické teorie transformací čl. 59 odst. 2 Základního zákona SRN. Nezbytný k převzetí mezinárodní smlouvy do vnitrostátního práva není jen souhlas Parlamentu, jak je tomu i v Ústavě ČR, ale navíc vydání uvozovacího zákona. Transformaci, jako prostředek k recepci mezinárodní smlouvy, nepředpokláda doslovné znění čl. 59 odst. 2 Základního zákona SRN. Judikatura přistoupila k tomuto způsobu převzetí mezinárodního práva do vnitrostátního práva. Jedná se tedy o konzervativní přístup judikatury k této promlematice. Inkorporace mezinárodních smluv je efektivnější, protože se jen tak zabezpečí jednotný výklad všech mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu. Z toho hlediska lze Ústavu ČR pokládat za pokrokovější. Doslovné znění Základního zákona se k této problematice, jak už bylo nahoře uvedeno, nevyjadřuje, ale mlčí. Ponechává tedy judikatuře volnost, jakým způsobem chce převzít mezinárodní smlouvy do vnitrostátního právního řádu. Z toho vyplývá, že základy Základního zákona jsou v zásadě v tomto směru skoro stejně otevřené vůči mezinárodnímu právu jako Ústava ČR. Jen přístup nejvyšších soudů lze posuzovat jako konzervativní. Vývoj v budoucnosti ale teprve ukáže, zda se tento konzervativní přístup v dnešní době udrží. Judikatura totiž v této oblasti není úplně jednotná. Ústavní soud SRN se totiž v jeho novějších nálezech distancoval od transformace mezinárodních smluv do práva vnitrostátního. Připojil se k názoru převažujícímu v nauce, který se nazývá “Vollzugslehre” (teorie o výkonu).342 Podle této teorie uvozovací zákon stanoví jen, že se mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním právu musí dodržovat. Mezinárodní smlouvy přitom neztrácí jejich mezinárodněprávní charakter. Zástupci této teorie tak, jako je tomu také v Ústavě ČR, zajišťují jednotný výklad mezinárodních smlouv ve vnitrostátním 342 BVerGE 46, 342, 363. 85 právu. Takový monistický přístup svědčí o stupni mezinároděprávní otevřenosti judikatury SRN jako se jí zastupuje v Ústavě ČR. V oblasti recepce mezinárodních smluv do práva vnitrostátního je tudíž zřejmé, že novější Ústava ČR je vůči mezinárodnímu právu otevřenější. Zabezpečuje dokonaleji jejich jednotný výklad ve vnitrostátním právu než je tomu v Základním zákoně SRN a převažující judikatury v SRN. Ale i v SRN je zřejmé, že nálezem Ústavního soudu se praxe v budoucnosti bude víc přiklánět k monistické teorii a umožní dokonalejší vnitrostátní působnost mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu. II. Čl. 25 Základního zákona SRN a čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR Mezinárodněprávní otevřenost Ústavy ČR a Základního zákona SRN lze také měřit podle vztažení mezinárodního práva do práva vnitrostátního čl. 25 Základního zákona SRN a čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR. V Základním zákoně SRN jsou obecná pravidla mezinárodního práva inkorporována do práva vnitrostátního článkem 25 Základního zákona SRN. V Ústavě ČR nelze nalézt článek obsahující téměř stejné doslovné znění. Je však možné, že je čl. 25 Základního zákona SRN srovnatelný s článkem 1 odst. 2 Ústavy ČR. Čl. 25 Základního zákona SRN obsahuje obecná pravidla mezinárodního práva (tj. obyčejové normy mezinárodního práva, všeobecné právní zásady a také pravidla evropského mezinárodního práva) a inkorporuje je do vnitrostátního práva. Reguluje tedy vlastní obor upravující recepci mezinárodního práva do práva vnitrostátního. Na základě čl. 25 Základního zákona musí státní zákonodárce, správní orgány a soudy obecná pravidla mezinárodního práva brát na zřetel a případně je aplikovat (viz str. 52 n.). Obsažena nejsou jen objektivní pravidla obracející se na stát, ale také pravidla, která zavazují a opravňují jednotlivce. Pro jednotlivce vyplývají tedy práva z obecných pravidel mezinárodního práva, na které se může přímo odvolat, když takové pravidlo slouží k jeho ochraně. Obecná pravidla se používají přednostně před spolkovým zákonem. Čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR má širší sílu působnosti než čl. 25 Základního zákona, protože se vztahuje na všechny existující “mezinárodní závazky”. Ale čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR má jen deklaratorní charakter a neumožní přímé vztažení (inkorporaci) obecného mezinárodního práva do českého právního řádu. Na základě čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR se jednotlivec nemůže dovolat přímo práv vyplývajících z obyčejového mezinárodního práva. Čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR nutí všechny státní orgány k dodržování všech závazků vyplývajících z mezinárodního práva. Ústavní normy v ČR musí být interpretovány ve světle čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR. Porovnání čl. 25 Základního zákona SRN a čl. 1 odst. 2 Ústavy ČR ukázalo, že čl. 25 Základního zákona SRN je vůči mezinárodnímu právu více otevřenější, protože inkorporuje do vnitrostátniho práva všechna “obecná pravidla mezinárodního práva”. Ústava ČR takovou inkorporaci čl. 1 odst. 2 nepředvídá. 86 Čl. 25 Základního zákona neobsahuje oproti čl. 1 odst 2 Ústavy ČR veškeré závazky mezinárodního práva, ale jenom jeden vymezený obor. Vzhledem k přímému odvolání se na čl. 25 resp. čl. 1 odst. 2 existuje zřetelný rozdíl mezi Základním zákonem SRN a Ústavou ČR. V případě porušení nahoře uvedeného pravidla se jednotlivec může přímo odvolat na čl. 25 Základního zákona SRN. Článku 1 odst. 2 Ústavy ČR se přičítá oproti tomu jen všeobecný charakter a občan ČR se přímo na tento článek odvolat nemůže. Závěrem lze konstatovat, že čl. 25 Základního zákona SRN a čl. 1 odst 2 Ústavy ČR jsou velmi rozlišné. Čl. 1 odst. 2 má spíše všeobecnou povahu vhledem k poměru mezinárodního a vnitrostátního práva. Jeho systematické postavení v Ústavě na prvním místě svědčí o vysokém stupni mezinárodněprávní otevřenosti Ústavy ČR. Srovnatelná norma v Základním zákoně neexistuje. Čl. 25 Základního zákona oproti tomu je velmi konkrétní a inkorporuje velký obor mezinárodního práva do vnitrostátního práva SRN. To, že jednotlivec se může na taková práva přímo odvolat, svědčí o velmi efektivním vztažení mezinárodního práva do vnitrostátního práva a o otevřenosti Základního zákona SRN vůči mezinárodnímu právu. Poměr mezinárodního práva a vnitrostátního práva je v Ústavě ČR a v Základním zákoně SRN upraven velmi podobně. Rozdíly jsou skoro neznatelné a lze předpokládat, že se v budoucnosti tyto právní řády ještě přiblíží. 87
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Sandra Ingelkofer 1.2 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Sandra Ingelkofer 128 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Sandra Ingelkofer 150 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc. 339 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc. 736 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 302 kB