velikost textu

Přímá demokracie v České republice

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Přímá demokracie v České republice
Název v angličtině:
Direct democracy in the Czech republic
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Pavel Pechanec, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., dr. h. c.
Oponenti:
prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc.
Doc. JUDr Jiří Jirásek, CSc.
Id práce:
74185
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra ústavního práva (22-KUP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo III - Ústavní právo, trestní právo, kriminalistika, kriminologie (VIII)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
20. 4. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Hlavním tématem předkládané práce je přímá demokracie a její jednotlivé instituty v právním řádu České republiky. První část je věnována demokracii jako formě vlády a zlomovým historickým momentům jejího vývoje. Jsou zmíněny stěžejní dějinné milníky na cestě od despocie, přes athénskou demokracii, následné dlouhé období demokratického deficitu, až po renesanci demokracie v krvavých revolucích. Dále je věnována pozornost demokracii reprezentativní a přímé, jejich vzájemné slučitelnosti a definici základních institutů obou koncepcí. Ve druhé části je poukázáno na úpravu institutů přímé demokracie v právním řádu České republiky. Obecnému pojednání de lege lata předchází výklad historický. Instituty přímé demokracie jsou sledovány od roku 1918 do současnosti. Do hlubší historie zabíhá pouze výklad o právu petičním. U právní úpravy recentní je postupováno systémem od většího k menšímu (a maiori ad minus). Nejprve je tedy pozornost zaměřena na úpravu institutů přímé demokracie v ústavním pořádku České republiky. Následně je popsáno jejich provedení v tzv. „běžném zákonodárství“, tedy v normách podústavní právní síly. Vždy je rozebrán institut jako celek, včetně práva na soudní a jinou právní ochranu. Jsou pojednány instituty přímé demokracie na úrovni celostátní i místní. V další ucelené kapitole je věnována pozornost neúspěšným pokusům o zavedení institutů přímé demokracie v právním řádu České republiky od roku 1989 a na jejich politické pozadí. Pozornost je zaměřena také na několik málo úspěšných realizací. V poslední kapitole jsou pak instituty přímé demokracie nazírány de lege ferenda. Přímá demokracie je zde konfrontována s mocí soudní, výkonnou i zákonodárnou. Jsou nastolována témata ryze praktická (např. finanční náročnost přímé participace lidu na státní moci), ale také témata obecnější (např. přímá demokracie a její vliv na legitimitu), až po témata značně kontroverzní (např. přímá demokracie a moc soudní, popř. přímá demokracie a možnost zneužití). V žádné části se práce nezabývá otázkou vhodnosti či účelnosti zavedení institutů přímé demokracie do právního řádu České republiky, neboť tato otázka je otázkou politickou. Práce se snaží téma popsat striktně z pohledu práva a hodnotovým soudům se vyhnout. Přestože neexistuje na světě stát, kde by přímá demokracie byla výlučnou formou vlády, nelze nevidět její časté užívání, jakožto institutu doplňkového. Proč tomu tak je se práce bude snažit poodkrýt hned v úvodu, kdy se pokorně pokusí o definici demokracie. Vše na pozadí stěžejních filosofických děl Konfucia, Platona (Sokrata), Aristotela, Campanelly, Rosseaua, Montesquieho, Hamiltona, Jaye, Madisona, Dahla, Sartoriho či Fukuyamy, ale také významných českých autorů – Pavlíčka, Přibáně, Filipa, Knappa a dalších. Jakých forem přímá demokracie nabývá, osvětlí kapitola věnující se petici, referendu, lidové iniciativě, plebiscitu a odvolání. Optikou předkládané práce je přímá demokracie nazírána v co nejširší formě (včetně např. petice), a to zcela v rozporu s restriktivním pojetím jejího významu v recentní české vědě. Všeobjímající slovo „referendum“ je optikou předkládané práce vnímáno jako množina pojmů. Kapitola o referendu je proto dále strukturována, a to na referenda konzultativní a závazná, referenda zákonodárná (ústavodárná) a věcná, referenda ex ante a ex post, referenda lokální (místní) a celostátní, referenda fakultativní a obligatorní a v neposlední řadě na referenda aktivní a pasivní. Bylo již výše uvedeno, že právní úprava institutů přímé demokracie v České republice, její historie, zakotvení v právním řádu de lege lata i možné úvahy de lege ferenda, jsou těžištěm předkládané práce. Česká republika instituty přímé demokracie na celostátní úrovni nedisponuje. Volení zástupci lidu nechovají tradičně k těmto institutům důvěru. Je tedy na místě zamyslet se i v kontextu historickém, proč přímá demokracie v České republice přes množství snah a pokusů do dnešního dne nebyla zavedena. Zcela nově a uceleně je pojednáno o doposud neúspěšných návrzích o zavedení institutů přímé demokracie od roku 1989 do současnosti. V soudobé literatuře toto pojednání chybí. Celkově práce mapuje 13 legislativních pokusů o obecné referendum a jeden pokus o referendum ad hoc (o referendu o umístění prvků zařízení protiraketové obrany Spojených států amerických na území České republiky). Referendum je politickým evergreenem již více než dvacet let, aniž by se změnily agumenty jeho stoupenců i odpůrců. Politická reprezentace byla schopná nalézt široký konsenzus na potřebě jednorázového referenda o vstupu České republiky do Evropské unie, ale na potřebě referenda obecného a celostátního se již neshodla. Ostatně byla to pouze „rozhádanost“ politického spektra, která v roce 2010 umožnila přijetí zákona o referendu krajském. Popisované návrhy, i přes značné rozdíly ve své kvalitě, ukazují na zajímavou skutečnost. Až na jednotlivé výjimky si političtí reprezentanti pod přímou demokracií představují pouze referendum. Lidová iniciativa byla v návrzích zastoupena minimálně, o institutu odvolání (recall) ani nemluvě. Je-li přímá demokracie primárně nástrojem diskuse, je nutné některé otázky položit, bez ambice na jejich zodpovězení. Děje se tak v kapitolách posledních. Ať již bude vývoj na poli přímé demokracie v České republice jakýkoliv, je nezbytné nalezení širokého konsenzu a odstartování celospolečenské diskuse. V té je především nutné věnovat pozornost zásadním otázkám, které musí být vyjasněny dříve, než se přímá demokracie na celostátní úrovni stane součástí právního řádu. Práce tak zaměřuje pozornost na nejčastější argumenty pro i proti přímé demokracii a na její vztah k moci zákonodárné, výkonné a soudní. Je snad přímá demokracie zneužitelná více než demokracie reprezentativní? Má lid jako přímý vykonavatel své moci vůbec nějaké limity? Je dostatečně informován? Není přímá demokracie zbytečně drahá? Další úvahy vycházejí z faktu, že lid je nositelem univerzální státní moci. Tuto svou svrchovanou státní moc dělí a přenáší do tripartitního systému orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Žádný z reprezentantů lidu tak není nositelem univerzální moci, jako lid, ale vždy jen její části v jednotlivém pilíři státní moci. Pokud tedy lid bude chtít své reprezentanty v rozhodování nahrazovat, bude vždy svou moc realizovat ve vztahu k některé z těchto mocí. Rozdílnost jednotlivých mocí přímo determinuje i vhodnost užívaní institutů přímé demokracie ve vztahu k nim. Zatím co ve vztahu k legislativě lze přímou demokracii vcelku široce aplikovat, u moci soudní tomu tak být nemusí. Práce proto hledá možnosti aplikace přímé demokracie v tripartitním systému moci, pakliže bude ústavodárcem zavedena. V neposlední řadě práce věnuje pozornost také kvóru, vhodnosti a účelnosti jeho zavedení. V české literatuře zmapování institutů přímé demokracie doposud chybí. Stane-li se toto pojednání impulsem k diskusi či tvorbě o přímé demokracii, splní svůj účel.
Abstract v angličtině:
Summary The main topic of the presented dissertation is the direct democracy and its legal institutions incorporated in the legal order of the Czech Republic. The first part of the dissertation is dedicated to the democracy as a government form and to the historical breakthroughs in its development. The key historical milestones on the way from despotism, through the Athen democracy, followed by long period of democratic deficit, up to the renaissance of democracy during bloody revolutions are mentioned as well. Further attention is paid to the representative and direct democracy, their mutual compatibility and definition of basic elements within both conceptions. The second part is referred to the direct democracy legal institutions in the legal order of the Czech Republic. Historical commentary is followed by general interpretation de lege lata. The direct democracy legal institutions are pursued from the year 1918 to the present. Merely commentary on the petition law goes deeper into history. Within recent legislation it is being proceeded from larger to smaller (a maiori ad minus). Our attention is in the first instance focused on the direct democracy legal institutions in the constitutional order of the Czech republic. Subsequently, their implementation in so called „common legislation“ is described, i.e. in norms of sub-constitutional legal power. The legal institution is analysed as a whole, including right to judicial protection or other legal protection. The direct democracy institutions are elaborated both on national as well as local level. In the following comprehensive chapter our attention is focused on unsuccessful attempts at introduction of direct democracy institutions in the legislation of the Czech Republic dated from 1989 and to their political backround. Attention is given to few successful realisations as well. The direct democracy institutions are looked at de lege ferenda in the last chapter. The direct democracy is confronted here with judicial, executive and legislative power. Not only purely practical themes are introduced (i.e. financial implications of direct people participation in the state authority), but also more general themes (i.e. direct democracy and its influence on legitimacy), and considerably controversial themes (i.e. direct democracy and judiciary, or direct democracy and possibility of abuse) are established. None of the dissertation chapters is engaged in the question of appropriateness nor in usefulness of the introduction of direct democracy institutions into legislation of the Czech Republic, because this is a political question. The dissertation is aimed at describing the theme strictly from the legal point of view and avoids any judgement. Despite the fact that there is no state in the world where the direct democracy would be the exclusive form of government, one can see it is applied as a complementary institute. The dissertation tries humbly to disclose the reasoning already in the beginning defining the democracy. The analysis is based on fundamental philosophical works of Confucius, Platon (Socrates), Aristoteles, Campanella, Rosseau, Montesquie, Hamilton, Jay, Madison, Dahl, Sartori, Fukuyama and notable Czech authors – Pavlíček, Přibáň, Filip, Knapp and others. The chapter about the petition, the referendum, the public initiative, the plebiscite and the recall will clarify the forms of the direct democracy. As opposed to the contemporary Czech jurisprudence, the dissertation views the direct democracy as a term of wide comprehension (including petition). From the dissertation point of view the embracive word „referendum“ is perceived as a set of concepts. Therefore, the chapter defining the referendum is further structured as following: the consultative and compulsory referendum, the legislative (constitutive) and substantive referendum, a priori and a posteriori referendum, the local and statewide referendum, the facultative and obligatory referendum and last but not least the active and passive referendum. As mentioned before, the focal point of the dissertation represent the direct democracy legal institutions in the Czech republic, their history, their anchorage in the legal order de lege lata and possible considerations de lege ferenda. The Czech republic does not dispose of the direct democracy legal institutions on the statewide level. The elected public representatives traditionally do not trust these legal institutions. It is then legitimate to contemplate not only in the historical connection why the direct democracy in the Czech republic has not been introduced so far despite strong endeavour and many attempts. The unsuccessful proposals for introduction of the direct democracy legal institutions from 1989 until now are treated in entirely new and comprehensive way. Such a discourse is missing in the contemporary literature. The dissertation plots 13 legislative attempts at general referendum and one attempt at ad hoc referendum (a referendum about placement of missile defense devices of the United States of America in the Czech republic). A referendum has been political evergreen already for twenty years, without any change in supporters´ or opponents´ arguments. The political representation was able to find a consensus about the need for one-off referendum about the admission of the Czech republic to the European Union, but not about the the need for general and statewide referendum. Besides, it was only a political faction, which allowed in 2010 for incorporation of law on district referendum. Despite considerable quality differencies, the described proposals advert to an interesting fact. Except for some individual cases, the political representatives imagine the direct democracy as a referendum exclusively. The public initiative was represented in the proposals minimally, apart from the recall. Should the direct democracy be primarily a discussion tool, it is necessary to ask questions without any ambition to get an answer. It is the case in the last chapters. Regardless of the direct democracy development in the Czech republic in the future, it is essential to find a consensus and start all-society discussions. It is important to pay attention to fundamental questions, which have to be clarified before the direct democracy will be part of the state order on the statewide level. The dissertation is focussed on the most frequent pro and contra arguments regarding the direct democracy and its relation to legislative, executive and judicial power. Might the direct democracy be exploited more than the representative democracy? Should the public be limited as a direct power executor? Is the public well informed? Is not the direct democracy unnecessarily expensive? Further considerations are based on the fact, that public is the universal state power holder. It divides and transfers this sovereign state power to the legislative, executive and judicial power tripartity system. None of the public representatives is then an universal state power holder, like the public, but always its part in the individual state power pier. In case the public like to replace its representatives in the decision-making process, it would always realise its power towards one of these state power piers. The state power pier diversity determines directly the application of the legal institutions. While the direct democracy can be applied towards legislation, in case of judiciary it might not be the case. The dissertation is searching for ways how to apply the direct democracy in the tripartity power system, in case it can not be put into practice by the constituent power. Last but not least, the dissertation pays attention to the quorum and its applicability in the practice.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Pavel Pechanec, Ph.D. 1016 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Pavel Pechanec, Ph.D. 42 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Pavel Pechanec, Ph.D. 32 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., dr. h. c. 525 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Vladimír Sládeček, DrSc. 836 kB
Stáhnout Posudek oponenta Doc. JUDr Jiří Jirásek, CSc. 41 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 295 kB