text size

Daň z příjmů v České republice a Evropské unii

Notice: I hereby declare that I am aware that the information acquired from theses published by Charles University may not be used for commercial purposes or may not be published for educational, scientific or other creative activities as activities of person other than the author.
Title:
Daň z příjmů v České republice a Evropské unii
Titile (in english):
Income tax in the Czech republic and the European union
Type:
Rigorosum thesis
Author:
JUDr. Marta Nováková
Opponents:
prof. JUDr. Hana Marková, CSc.
doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D.
Thesis Id:
74107
Faculty:
Faculty of Law (PF)
Department:
Department of Financial Law and Finances (22-KFP)
Study programm:
Law and Jurisprudence (M6805)
Study branch:
Law (6835)
Degree granted:
JUDr.
Defence date:
30/11/2009
Defence result:
Pass
Language:
Czech
Abstract (in czech):
ZÁVċR Překážky jsou ony obávané věci, které spatříte, když odvrátíte pohled od svého cíle. Henry Ford V této rigorózní práci jsem se zabývala pohledem na daň z příjmů fyzických a právnických osob z hlediska jejích jednotlivých konstrukčních prvků, přičemž jsem se snažila o srovnání zdanění v České republice a ve státech Evropské unie včetně několika kandidátských zemí. V Evropě se zatím neobjevují významnější snahy o harmonizaci přímých daní, jako je tomu na poli některých daní nepřímých. Každý stát, ať členský či nečlenský, si proto vytváří vlastní právní úpravu a přizpůsobuje ji svým hospodářským podmínkám. Přesto však všechny země zachovávají stejný postup při zjištění a výběru daně. Vždy je nutné zjistit, kdo je subjektem (poplatníkem) daně, jaké jsou jeho příjmy a které z nich podléhají zdanění, tj. současně se zjišťují příjmy, které jsou od daně osvobozené. Tím se zjistí, které z příjmů poplatníka tvoří předmět daně. Z těchto příjmů se určí základ daně, který se dále upravuje o nezdanitelné části a odpočitatelné položky. Ze základu daně se, prostřednictvím sazby daně, vypočítá vlastní daňová povinnost. Ta může být ještě snížena o případné slevy na dani a konečná daň se následně odvede ve stanovené lhůtě příslušnému správci daně. Srovnání daně z příjmů u jednotlivých států je obtížené, právě proto, že v každé zemi je daň nastavena jinak, a to především tak, aby vyhovovala ekonomickým potřebám té které země. Srovnání jako takové tedy není nemožné, nicméně sledování právních úprav nám přesto dovoluje zjistit, který z daňových prvků funguje ve kterém státě lépe, které instituty jsou vhodné ke zrušení a které by naopak bylo na místě zavést. V daňových legislativách jednotlivých států mohou ostatní země čerpat inspiraci. 114 V České republice existují dva typy důchodové daně – daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob, obě upravené jedním daňovým zákonem. Takové rozdělení daně je evropským standardem. Za zvážení by však stála možnost zavést daň ze zisku, která se objevuje v některých státech. Pro podnikající fyzické osoby i pro právnické osoby u nás totiž sice existuje společná úprava, prostřednictvím které zjišťují základ daně, ale podnikající fyzické osoby jsou oproti právnickým osobám zvýhodněny tím, že si mohou odečíst nezdanitelné částky na své soukromé potřeby (např. pojištění či hypoteční úvěry) a uplatnit slevy na dani. Bylo by tedy nutné zamyslet se nad tím, zda je v České republice tolik podnikatelů, kteří dosahují tak vysokých příjmů, že možnost jejich zdanění způsobem odpovídajícím ryze fyzickým osobám, způsobuje státu nemalé daňové úniky. Ve všech státech jsou přibližně stejným způsobem rozdělováni daňoví poplatníci na rezidenty a nerezidenty. Důvod je zřejmý – je jím snaha předejít riziku vzniku dvojího zdanění. Za tímto účelem a na podporu spravedlivého daňového systému, státy mezi sebou uzavírají dvoustranné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Mnohé daňové zákony uznávají jako subjekt daně manžele, rodinu či domácnost. Některé státy šly tak daleko, že umožnily společné zdanění i neoddaným párům. V českém zákoně o daních z příjmů jsme až do konce prosince roku 2007 mohli najít ustanovení o společném zdanění manželů. Jednalo se však, dle mého názoru, o úpravu problematickou. Jedním ze záporných hledisek tohoto zdanění byla skutečnost, že jednomu z manželů mohl vzniknout nedoplatek na dani, který musel uhradit a za nějakou dobu poté byl druhému z manželů vrácen tím samým správce daně jeho přeplatek. Manželé sice mohli požádat o započtení přeplatku na nedoplatek druhého manžela, ovšem přímá úprava společné odpovědnosti by nejspíše byla jednodušší. Další zvláštností společného zdanění manželů byla podmínka vyživovaného dítěte. Jestliže zákonodárce k této myšlence vedla snaha o zvýšení natality, byl to určitě dobrý pokus, nicméně se domnívám, že 115 znevýhodňoval mladé manželské páry, které zatím děti neměly a nebo naopak páry starší, jejichž děti již byly odrostlé a nemohly být za vyživované považovány. Co se týká předmětu daně, myslím, že rozdělení na jednotlivé kategorie příjmů je v naší právní úpravě optimální. Není ani příliš složité, ani z něj žádné důležité druhy příjmů nevypadly. Problémy však mohou vyvstat s příjmy osvobozenými od daně, zejména díky rozsáhlosti a složitosti příslušných zákonných ustanovení. Česká republika ale není jediným státem, který se potýká s tímto problémem. Zajímavým prvkem k zamyšlení je základ daně a možné uplatnitelné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. V Evropě jsou patrné daňově uznatelné výdaje na důchodové, zdravotní a nemocenské pojištění. Co stojí za pozornost, to jsou příjmy, které v české právní úpravě nejsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, např. cestovní náhrady zaměstnavatele poskytnuté zaměstnancům. V některých zemích patří tyto náhrady, stejně jako částky vynaložené zaměstnavatelem na dopravu jeho zaměstnanců do zaměstnání a zpět, mezi daňově uznatelné výdaje. Bylo by zajímavé zjistit, zda by se u nás zvýšila mobilita pracovní síly, kdyby zde existovala možnost zaměstnanců uplatnit obdobné výdaje. Rok 2008 je prvním zdaňovacím obdobím, pro které v České republice platí pro zdanění příjmů fyzických osob jediná a jednotná sazba daně ve výši 15%. Od roku 2009 pak bude snížená na 12,5%. V porovnání s ostatními zeměmi se jedná o sazbu poměrně nízkou, respektive tato sazba se blíží průměrným sazbám v nově přistoupivších členských státech EU. Státy původní „patnáctky“ zdaňují poplatníky progresivními sazbami a mezi nejnižší a nejvyšší sazbou jsou mnohdy dramatické rozdíly. Sazba daně z příjmů právnických osob se od 1.1.2008 ustálila ve výši 21%, od roku 2009 budou právnické osoby odvádět daň z příjmů ve výši 20% a konečně od roku 2010 daň ve výši 19%. V jednotlivých právních úpravách se vyskytují nezdanitelné části základu daně a položky odčitatelné od základu daně. Rozdíly spočívají především ve výši a účelu poplatníkem vynaložených částek. Za úvahu by jistě stálo zavedení některých 116 nových položek. Tak např. v České republice se dlouho diskutuje zavedení školného na veřejných vysokých školách. Kdyby se tak skutečně stalo, alespoň částečným zmírněním by pak mohlo být uplatnění těchto částek jako nezdanitelné částky. Šlo by přece o výdaje související s budoucími příjmy poplatníka, protože když bude poplatník vzdělaný, bude mít větší šanci na získání vyšších příjmů a tím bude také státu odvádět vyšší daně. Ovšem částečnou nespravedlností by nejspíš bylo, že školné by hradili rodiče studentů, přičemž základ daně by si snižovali bývalí studenti, nikoliv jejich rodiče, kteří tyto výdaje skutečně vynaložili. Dalším příkladem by mohly být např. nedávno zavedené poplatky ve zdravotnictví. Tím, že daňoví poplatníci pečují o své zdraví a vynakládají na ně nemalé peněžní prostředky, pečují také o svou práceschopnost a tím opět o vyšší mzdu, z níž následně odvádějí daně. Daňové odpočty v podobě slev na dani se mi zdají spravedlivější, než snižování základu daně o nezdanitelné částky. Ty totiž mohou způsobit výhodu některým poplatníkům, když jim umožní snížit základ daně v takovém rozsahu, že se dostanou do nižšího daňového pásma s nižší sazbou daně. Tak dochází ke dvojímu zvýhodnění téhož poplatníka. Toto již není problémem zemí s rovnou sazbou daně. Státy, které se přesto nechtějí vzdát progresivního zdanění, by tedy místo nezdanitelných částek měly více využívat slev na dani, kdy se každému poplatníkovi sníží daňová povinnost o stejnou částku. V českém daňovém zákoně se nachází zvláštní úprava daňového zvýhodnění, a sice jedné jeho konkrétní podmínky. Tou je, že mj. lze uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě do věku 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání. Zákon již ale nezohledňuje, že i toto dítě může být (a nezřídka je) pracující a jednak si na něj uplatní slevu jeho rodič, a dále může toto dítě uplatnit i slevu na dani samo na sebe, právě díky statusu studenta. Opět tak dochází ke dvojímu zvýhodnění ve vztahu k jedné osobě. Evropské státy tuto situaci řeší například tak, že buď zdaní příjmy rodičů a dětí společně, s možností uplatnit slevu na vyživované dítě (ovšem bez možnosti využít slevy na studenta) a nebo je daňové 117 zvýhodnění rodiči uplatnitelné jen u těch dětí, jejichž příjmy nepřesáhnou zákonnou hranici. Metoda vyplnění daňového přiznání správcem daně za poplatníka je zajímavá, ale její existenci si v našem státě nedokážu představit a při pomyšlení, s jakým nadšením by tuto novou povinnost úředníci finančních úřadů nejspíše přijímali, se musím pousmát. Zvláštností evropských daňových úprav je také velmi odlišné stanovení lhůty pro podání daňového přiznání. Právní úprava daně z příjmů právnických osob v českém zákoně o daních z příjmů není, v porovnání s úpravami jiných evropských zemí, ničím výjimečná. Dalo by se říci, že žádný zákon o daních z příjmů právnických osob či společností není ničím neobvyklý. Zákony jsou si velmi podobné a vlastně si ani nedokážu představit, čím by se měly lišit. Jediným významným specifikem, které jsem objevila, je podpora rozvojových oblastí a regionů v některých státech. Kdyby se ovšem český zákon o důchodových daních měl zaměřit na každou problematickou oblast či region naší země a zohledňovat je formou daňových úlev, brzy bychom neměli „pouhý“ zákon o daních z příjmů, ale díky jeho rozsahu (díky obsahu zřejmě však nikoliv) bychom mohli hovořit rovnou o daňovém zákoníku. Daňová problematika je v každé zemi specifická a vypovídá o poměrech a ekonomické situaci státu. To, co je přínosné v jedné zemi, může být jinde naprosto nedostačující či nefungující. Není proto možné srovnávat bez dalšího, ale je potřeba si uvědomit situaci a konkrétní podmínky, pro které byl ten který institut navržen. Jednotlivé státy, Českou republiku nevyjímaje, se proto mohou cizími právními úpravami toliko inspirovat. 118
Abstract:
SUMMARY Taxes, one of the basic fiscal instruments, form the important part of the revenue of the national budget and thus enable the state to carry out its basic functions concerning especially the allocation of monetary resources into areas like health care, social services, defence and justice. At the time of socialism the economy in some European countries was in a deep crisis. The states reacted to recession resulting from the ineffective economy by taking loans from abroad. In order to overcome such debts the states started to impose the higher tax rates on the population which enables the economies slowly to grow. As a result, the governments were gradually able to reduce the tax rates, which had a favourable impact on population as well as on enterprises. The ex- socialistic European countries progressively try to catch up the advanced countries and their standart of living and taxation is an indispensable tool how to achieve this purpose. In Europe there were several tax reforms in last years, most of them in ex- socialistic European countries. In those reforms some interesting items occurred that could be taken over in other countries. Each state has the right to determine the conditions of tax collection from taxable entities within its territory. Tax liability is established by tax laws. In each European country there is a lot of various conceptions of the legal regulations of income taxes. Lawmakers try to solve problems peculiar to their country and they make it either through an original way or through a tested way of another country. Every income tax has some items that have to be described in the tax law. Those items are subject (taxable person), object (taxable income), tax base, tax rate, tax credits and the way, how the tax should be paid. The tax groove is that the natural persons are subject to income tax on their incomes that are divided in categories like income from employment, income from independent activity, income from movable or immovable property, capital income or income from other 127 sources. Legal entities are subject to corporate income tax or tax on profit and the tax base is among others their corporate profit. Taxable persons are subject to unlimited tax liability on their income if they are tax residents, or limited tax liability if they are non-residents. Who is a tax resident is determined in international treaties on abolition of double taxation. Taxable income includes all kinds of income determined in the tax law that the taxpayer received within the period of taxation (usually calendar or business year). Tax base is the amount of all taxpayer’s taxable incomes from which can be deducted certain expenses and allowances. An allowance is an amount one can deduct from his income before paying tax. An allowance is thus a tax-free amount, which reduces the taxable income and thereof also the tax. In several European countries the most important allowances are personal allowances, mortgage interest allowances, allowances for membership fees paid to trade unions or pension insurance allowances. After deduction of all allowable amounts the tax base is taxed at progressive or linear tax rate. There is no country in Europe that would tax his taxpayers at regressive tax rate. The final tax liability can be decreased by some tax credits prescribed in the tax law. The way, how the tax should be paid, means how the tax subject announces to the tax authority the amount of his revenues, how does he figure out the amount of the tax and how does he pay off his tax obligation. There is a specific legal regulation of income taxes in every European country and nobody can tell if one is worse then another because the instruments that could be useful and advantageous in one country, may be absolutely unavailing and unsuitable in a neighbour’s country. That is why the legal regulations of taxes cannot be compared. One can only cognise and learn from foreign tax laws and search for some items that could be used in other countries. 128
Documents
Download Document Author Type File size
Download Text of the thesis JUDr. Marta Nováková 984 kB
Download Abstract in czech JUDr. Marta Nováková 172 kB
Download Abstract in english JUDr. Marta Nováková 53 kB
Download Opponent's review prof. JUDr. Hana Marková, CSc. 77 kB
Download Opponent's review doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D. 73 kB
Download Defence's report 26 kB