velikost textu

Nadsázka, fantazie a tradice v Morgantovi Luigiho Pulciho

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Nadsázka, fantazie a tradice v Morgantovi Luigiho Pulciho
Název v angličtině:
Hyperbole, Imagination and Tradition in Luigi Pulci´s Morgante
Typ:
Diplomová práce
Autor:
Mgr. Magdalena Žáčková
Vedoucí:
doc. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D.
Oponent:
PhDr. Mgr. Alice Flemrová, Ph.D.
Id práce:
73906
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav románských studií (21-URS)
Program studia:
Filologie (M7310)
Obor studia:
Italština - španělština (IT SP)
Přidělovaný titul:
Mgr.
Datum obhajoby:
19. 9. 2011
Výsledek obhajoby:
Výborně
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Luigi Pulci, Morgante, tradice, komično, nadsázka, náboženství, renesance, středověk, rytířský epos, M.M.Bachtin, smíchová kultura
Klíčová slova v angličtině:
Luigi Pulci, Morgante, tradition, comic, hyperbole, religion, Renaissance, Middle Ages, chivalric epic, M.M.Bakhtin, culture of laughter
Abstrakt:
Résumé – Nadsázka, fantazie a tradice v Morgantovi Luigiho Pulciho Rytířský epos Morgante, který na konci 15. století vytvořil básník Luigi Pulci, stojí na přelomu dob. Stýká se v něm středověk a renesance se svými literárními i myšlenkovými vlivy, stejně jako se ocitá na přelomu vývojových etap svého žánru – z období, kdy byla rytířská látka přednášena žakéři na náměstích, se tato tematika dostává na vladařské dvory a je ovlivňována „vyšší“, vzdělanější kulturou. Za hlavní prvky tohoto eposu považujeme přijetí několika literárních tradic, komično v mnoha svých podobách a náboženství, to vše podbarveno zvláštní autorovou fantazií společně s narážkami na jeho životní situaci. Luigi Pulci převzal nejen tradici v Itálii hojně rozšířené rytířské látky plné typických středověkých schémat (topoi), ale také toskánskou komicko- realistickou literární tradici, která jeho vyprávění na mnoha místech dodává jiný tón a včleňuje Morganta do jiného literárního prostoru, než v jakém byli ukotveni jeho předchůdci. Z nich je pak nejdůležitější Orlando, text, který Pulci použil jako přímou inspiraci pro své dílo a jehož převážnou část do svého textu převzal, i když tyto verše upravil a vytvořil tak dílo nové, výrazně vyšší literární kvality. Prvek komična je rozveden do podoblastí ironie a parodie, které jsou podrobeny všechny postavy, rozdělené do dvou typů: hrdinové a antihrdinové. Dále pak autor hojně používá hyperbolu, která je v eposu nejmarkantnější a která jej zbavuje přebytečné vážnosti. Menší prostor je věnován Pulciho jazykové ekvilibristice – komice slov. I výskyt fantastických a surrealistických obrazů zařazujeme pro jejich charakter do prostoru komična. Morgante je také konfrontován s oblastí smíchové kultury, jak ji definoval M. M. Bachtin. Především díky výskytu tzv. gastronomických metafor, v kterých autor připodobňuje obrazy z bitvy k nejrůznějším toskánským pokrmům, považujeme Morganta za součást tohoto specifického smíchového světa. Náboženství je nahlédnuto nejen prizmatem Pulciho díla, ale také jeho života. Největší důraz je kladen na autorův spor se známým teologem a filozofem Marsiliem Ficinem, v reakci na jehož doktríny se v Morgantovi objevuje několik kacířských tvrzení. Přes rozporuplné vnímání Pulciho díla jeho současníky i částí italské literární kritiky nenahlížíme na Morganta jako na pouhého předchůdce velkých rytířských eposů Zamilovaný Roland a Zuřivý Roland, ale považujeme jej za plnohodnotný text, který spoluvytváří tuto velkou trojici a představuje jeden z nejzajímavějších projevů myšlení a kultury patnáctého století v Itálii.
Abstract v angličtině:
Summary – Hyperbole, Imagination and Tradition in Luigi Pulci‘s Morgante The epic Morgante, compiled at the end of the 15th century by the poet Luigi Pulci, stands at the turn of two historical eras. It is a meeting point of the Middle Ages and Renaissance with their literary influences and ideas. Also, it reflects the change in the development stages of the genre: from the period when the heroic narrative was declaimed by minstrels (joglars) on squares, this subject matter was gradually introduced into royal courts, where it was influenced by a more elevated culture. The main elements of this epic include the adoption of several literary traditions, the comic in many of its forms, and religion, all of which is underlined with the special imagination of the author together with allusions to his own life situation. Luigi Pulci adopted not only the tradition of the heroic matter full of typical medieval patterns (topoi) very popular in Italy at that time, but also the comic-realistic literary tradition of Tuscany, which provides his narrative with a different tone in many ways, and thus incorporates Morgante in a literary field different from the one which its predecessors were part of. Orlando is the most significant of these; it is a text that was used by Pulci as a direct inspiration for his work and most of which was adopted into his text. However, he modified these verses, and thus created a work of a new, much higher literary quality. The element of comic is further developed into the subfields of irony and parody, to which all characters are subjected, divided into two types, heroes and antiheroes. The author also frequently uses hyperbole, which is most significant in the epic and makes it less serious. Pulci’s language puns – the comic of words – is given some space, as well as the occurrence of fantastic or surrealistic images, which are also included in the field of comic. Morgante is also confronted with the area of the culture of laughter, as defined by M. M. Bakhtin. Particularly thanks to the occurrence of the so-called gastronomic metaphors, in which the author relates scenes from a battle to various Tuscan meals, Morgante is considered part of this specific word of laughter. Religion is treated not only in the light of Pulci’s work but also his life in general. The greatest emphasis is put on the author’s dispute with the well-known theologian and philosopher Marsilio Ficino: there are several heretic statements in Morgante in response to his doctrines. Despite the contradictory perception of Pulci’s work among his contemporaries and part of Italian literary critics, Morgante is not viewed in this study as a mere predecessor of the great epics Orlando Innamorato and Orlando Furioso; it is considered a fully-fledged work, one of the ‘big three’ alongside these two epics, representing one of the most remarkable manifestations of culture and thinking in the 15th-century Italy.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Magdalena Žáčková 794 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Magdalena Žáčková 122 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Magdalena Žáčková 120 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. Jiří Pelán, Ph.D. 30 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Mgr. Alice Flemrová, Ph.D. 26 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 13 kB