velikost textu

Svoboda projevu novinářů podle Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury ESLP

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Svoboda projevu novinářů podle Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury ESLP
Název v angličtině:
Journalist´s freedom of expression in the light of European convention on human rights and case law of European court of human rights
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Martin Lopour
Oponenti:
doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc.
JUDr. Eva Hubálková, Ph.D.
Id práce:
71151
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
20. 11. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
5. Závěr Tato práce rozebírá a analyzuje svobodu projevu novinářů ve světle čl. 10. Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. V jejím úvodu je stanoven cíl práce, jímž je podání uceleného obrazu dané problematiky. Východiskem analýzy a pracovní hypotézou se stal předpoklad, že interpretace a aplikace čl. 10 Úmluvy na ochranu lidských práv a svobod ve vztahu k novinářům činí smluvním státům a státním orgánům smluvních států problémy. První část práce nabízí terminologické a teoretické determinování jednak základních obsahových dimenzí pojmu svoboda projevu, jejímuž rozboru z hlediska Úmluvy je věnována další část práce, a dále také pojmu novinář. Deskripce tohoto pojmu je provedena z hlediska pohledu na novináře jako na osobu provádějící určitou činnost, osobu, jejíž činnost rezultuje do jistých výsledků a výstupů, a osobu, jež svým působením spoluvytváří společenskou instituci pomáhající formovat veřejný prostor v liberálně-demokratických společnostech a upevňovat demokracii. S tím souvisí propojenost žurnalistiky a společenského systému. Střední část práce se zabývá vztahem mezi Úmluvou a svobodou projevu novináře. Je v ní rozebrána pozice práva na svobodu projevu v Úmluvě a podán obecný pohled z praxe na zásahy do novinářova práva na svobodu projevu. Nejvíce prostoru v této části práce je věnováno analýze čl. 10 Úmluvy z hlediska svobody projevu novináře. Podmínky, na jejichž základě lze obhájit zásah do svobody projevu, tedy soulad s právem, nezbytnost v demokratické společnosti a legitimní účel, jsou také rozebrány v této části ve vztahu k osobě novináře a tento rozbor je ilustrován a dokumentován odkazy na příklady z praxe. Judikatuře Evropského soudu pro lidská práva se pak plně věnuje další část práce. Soud při svém rozhodování vykládá Úmluvu v souvislosti se svobodou projevu novináře, a tak teorii rozebíranou v úvodních částech práce uvádí v život, vyjasňuje problematické pasáže. Komplexní rozbor judikatury Soudu zabývající se svobodou projevu novináře je koncipován na základě jedinečnosti či unikátnosti rozebíraných případů. Soudních rozhodnutí zabývajících se svobodou projevu novináře je vícero, nemělo však smysl zabývat se hlubší analýzou všech, neboť některé skutkové podstaty jsou si velmi podobné, s čímž souvisí i podobnost následných 111 soudních verdiktů a jejich zdůvodnění. Jednotlivá rozhodnutí rozebíraná v této práci jsou vybrána k analýze na základě jejich přínosnosti k osvětlení některé podoblasti či významové nuance svobody projevu novináře, tedy z hlediska jejich schopnosti být modely či vzory při výkladu svobody projevu novináře podle Úmluvy. Z výše uvedeného lze usuzovat, že pracovní hypotéza, tedy interpretace a aplikace čl. 10 Úmluvy na ochranu lidských práv a svobod ve vztahu k novinářům činí smluvním státům a státním orgánům smluvních států problémy, byla z větší části potvrzena. Fakt, že nastávají situace, kdy státní orgán není schopen posoudit oprávněnost zásahu do novinářova práva na svobodu projevu, je způsoben zejména neurčitostí požadavku nezbytnosti v demokratické společnosti. Soud sice dal příklady, jakými postupy se dobrat správného uplatnění tohoto požadavku, avšak tyto návody pak musí být státním orgánem využity v konkrétním případě správným způsobem, což je oblast, ve které dochází k nejčastějším pochybením. To je však dle mého názoru jen malá daň za to, jak dobře je svoboda projevu novináře Úmluvou chráněna. To se ovšem nedá zrovna říci o každé národní právní úpravě předmětné problematiky jednotlivých států z Úmluvy zavázaných. Existují země, jako Belgie nebo Lucembursko, které na základě judikatury Soudu vypracovaly a přijaly novou, liberálnější legislativu ve vztahu ke svobodě projevu novináře. Lze ovšem sledovat i tendence opačné, například v České republice nebo na Slovensku, jdoucí dle mého názoru proti smyslu čl. 10 Úmluvy. Je-li tomu skutečně tak, sice ukáže až delší čas, jedná se ovšem o jev, který byl již mediálními právníky i samotnými novináři zaznamenán a kritizován. „Tendence omezovat svobodu slova dnes můžeme sledovat prakticky po celé Evropě“ říká David Dadge. Zlom podle něj nastal v září 2001 a při dalších teroristických útocích v Londýně nebo Madridu. „Západní vlády s odkazem na nebezpečí terorismu utajují stále více informací, často bezdůvodně. I jinde hledají politici důvody, proč možnosti médií omezit.“319 Poznatky a informace shromážděné a získané v této práci mohou posloužit k rychlé a snadné orientaci v problematice svobody projevu novináře podle Úmluvy. Získané poznatky mohou sloužit jako odrazový můstek pro další hlubší bádání, lze na nich rozvíjet teoretickou vědeckou 319 SACHR, T., KUNDRA, O., ŠIMEČKA, M. M. Média se bouří Respekt. 2009, č. 9, s. 20. 112 činnost. Zajímavé by například mohlo být porovnání svobody projevu novináře se svobodou projevu dalších speciálních skupin osob, judikaturou Soudu vyčleněných z obecného chápání svobody projevu, jako jsou například děti, vězni, mentálně hendikepovaní apod. Stejně tak mohou zde předkládané informace pomoci v praxi, např. pracovníkům státních orgánů ke správnému prosazování pravomocí jimi reprezentovaných státních orgánů, střetnou-li se vzájemně se svobodou projevu novináře apod. Smělým přáním by pak mohla být idea použití poznatků získaných touto prací při přípravě dalších právních nástrojů sloužících k ochraně základních lidských práv a svobod, podobně jak tomu činí Úmluva, i v neevropských oblastech světa. Neboť lidstvo jako celek má stále ještě co zlepšovat. 113
Abstract v angličtině:
6. Summary “Freedom of expression constitutes one of the essential foundations of a democratic society and one of the basic conditions for its progress and for each individual’s self-fulfilment.”320 A journalist is a person who tests the above mentioned statement through his work almost every day. “Although journalists, or the media for that matter, are not mentioned in paragraph 1 of Article 10 of the European Convention on Human Rights, which is devoted to freedom of expression, a great deal of the case-law of the European Court of Human Rights concerns journalists and the proper functioning of the mass media. Media professionals are typically the main beneficiaries of a liberal freedom of expression regime. When States decide to clamp down on freedom of expression the journalists are the first to be affected. In this body of case-law the Court has laid down several principles that apply in cases concerning journalists and the media.”321 This thesis entitled Journalists’ Freedom of Expression in the Light of European Convention on Human Rights322 and Case Law of European Court of Human Rights323 reacts on fact that this subject-matter has not been so far systematically analysed in Czech written literature. The intention of this paper was to fulfill the gap because it is undisputed that journalists’ freedom of expression is in the world of present days important and could be very powerful. At the beginning the author sets hypothesis that interpretation and application of Art. 10 of the ECHR with regard to journalists are problematic for the Contracting States. Further it deals with the definition of terms essential for scholarly and exact analysis of the topic. Firstly, the freedom of expression in general and term journalist were examined. The term journalist is further specified and explained in the activity level, where features as newness, authorship, truthfulness and actuality were mentioned, the result level and the institution level formed by its functions, which are the function of forum, information, acceleration and supervision. Journalists are also described as an element fellow-creating specific institutional system. 320 Perna v. Italy judgment of 6 May 2003, Appl. No. 48898/99, s. 19, § 39 321 The Media Division, Directorate General of Human Rights, Council of Europe. Journalistic freedoms [cited 13th March 2009]. Available from http://www.humanrights.coe.int/Media/topics/journalistic%20freedoms/main.htm 322 Hereinafter “ECHR” 323 Hereinafter “Court“ 114 The middle part of the work is focused on the ECHR from the point of view of journalists. The position of freedom of expression in the ECHR is discussed and an analysis of Art. 10 of the ECHR is given. After that, conditions justifying interference with journalists’ freedom of expression are outlined. The first one is the prescription interference by law. For fulfillment of this requirement it is necessary to answer successfully whether the domestic legal system sanctions the infraction, the legal provision is accessible to the citizen, the legal provision is sufficiently precise to enable the citizen reasonably foresee the consequences entailed by legal provision and whether the law provide effective safeguards against arbitrary interference with journalists freedom of expression. The second condition is a necessity in democratic society, which could be fragmented into three levels. These levels are the nature of democratic society, burden of proof in the light of proportionality and the margin of appreciation. The third condition which is necessary to fulfill to justify interference with journalists’ freedom of expression is legitimate aim. The legitimate aims have been enumerated and classified. A short look at the interference with journalists’ freedom of expression from real life is also given. The final part of this thesis deals with case law created by the Court and is pivot for understanding how journalists’ freedom of expression is protected under the ECHR in reality. Attention is given to admissibility of journalist complaint, but the most important in this chapter was the analysis of cases which were chosen to further examination as models of various types of features, together creating journalists’ freedom of expression as a whole. The first important feature dealt with journalists and presentation of ideas of others. Under this chapter Dyundin v. Russia324 and Jersild v. Denmark325 cases were analysed. 324 Dyundin v. Russia judgment of 14 October 2008, Appl. No. 37406/03 325 Jersild v. Denmark judgment of 23 September 1994, A 298 115 The relation between the journalist and the severity of the penalty was explained in Mahmudov and Agazade v. Azerbaijan326 and Tammer v. Estonia327 cases. Thoma v. Luxembourg,328 Pedersen and Baadsgaard v. Denmark329 and Selistö v. Finland330 cases show how the requirement of good faith must be involved in journalists’ work. The Janowski v. Poland331 case shows that a mere fact of being a journalist by profession does not guarantee the claim to journalistic freedoms. Oberschlick v. Austria332 and Feldek v. Slovakia333 cases dealt with differences between the statement of facts and a value judgment. Next feature of these cases was finding out how the right to protect the reputation of politicians should be treated when journalists’ freedom of expression is at stake. The journalists’ right to impart information was stressed in Obukhova v. Russia334 and Cumpana and Mazare v. Romania335 cases. Finally, Goodwin v. United Kingdom336 and Roemen and Schmit v. Luxembourg337 cases dealt with the protection of journalists’ sources of information. “Although the press must not overstep certain bounds, in particular in respect of the reputation and rights of others, its duty is nevertheless to impart information and ideas on all matters of public interest. The Court has stressed that the media must have freedom do decide in which form to present journalistic material, saying that the "journalistic freedom also covers possible recourse to a degree of exaggeration, or even provocation". The Court has also found that "the protection of journalistic sources is one of the 326 Mahmudov and Agazade v. Azerbaijan judgment of 18 December 2008, Appl. No. 35877/04 327 Tammer v. Estonia judgment of 6 February 2001, Appl. No. 41205/98 328 Thoma v. Luxembourg judgment of 29 March 2001, Appl. No. 38432/97 329 Pedersen and Baadsgaard v. Denmark judgment of 17 December 2004, Appl. No. 49017/99 330 Selistö v. Finland judgment of 16 November 2004, Appl. No. 56767/00 331 Janowski v. Poland judgment of 21 January 1999, Appl. No. 25716/94 332 Oberschlick v. Austria judgment of 23 May 1991, A 204 333 Feldek v. Slovakia judgment of 12 July 2001, Appl. No. 29032/95 334 Obukhova v. Russia judgment of 8 January 2009, Appl. No. 34736/03 335 Cumpana and Mazare v. Romania judgment of 17 December 2004, Appl. No. 33348/96 336 Goodwin v. Great Britain judgment of 27 March 1996, Appl. No. 17488/90 337 Roemen and Schmit v. Luxembourg judgment of 25 February 2003, Appl. No. 51772/99 116 basic conditions of press freedom". Although the Court has stressed the need to give extensive protection to journalists, it has also underlined their duties and responsibilities. Thus, it said in a recent case that Article 10 "protects journalists' rights to divulge information on issues of general interest provided that they are acting in good faith and on an accurate factual basis and provide "reliable and precise" information in accordance with the ethics of journalism."338 In the conclusion, the author stated that hypothesis “interpretation and application of Art. 10 of the ECHR with regard to journalists are problematic for the Contracting States” was verified. Finally, the ways how to use collected information were explained. 338 The Media Division, Directorate General of Human Rights, Council of Europe. Journalistic freedoms [cited 13th March 2009]. Available from http://www.humanrights.coe.int/Media/topics/journalistic%20freedoms/main.htm 117
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Martin Lopour 746 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Martin Lopour 114 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Martin Lopour 98 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. 62 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Eva Hubálková, Ph.D. 159 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 16 kB