velikost textu

Náboženská svoboda a ochrana lidských práv v Evropské unii - přispění Svatého stolce

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Náboženská svoboda a ochrana lidských práv v Evropské unii - přispění Svatého stolce
Název v angličtině:
Freedom of religion and the protection of human rights in the European Union - contribution of the Holy See
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Jan Vokál
Oponenti:
prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera
doc. JUDr. Jana Reschová, CSc.
Id práce:
71029
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra ústavního práva (22-KUP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
24. 6. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
ZÁVĚRY V prvním desetiletí třetího tisíciletí mnohaletá mezinárodní diskuse o problému svobody vyznání a zákazu náboženské diskriminace v Evropě ještě není uzavřena a dosažení dohody mezi evropskými státy, která by svébytně regulovala toto právo, není otázkou brzké budoucnosti. Několikrát bylo upozorněno na to, že existuje úzký vztah mezi úctou k lidským právům, jejichž je svoboda vyznání ústředním prvkem, společenskou stabilitou a sociálním mírem; s vědomím toho církev v evropském a mezinárodním prostoru neustále prosazuje a podporuje všechny projevy svobody vyznání a hájí všechna další lidská práva, když ujišťuje o aktuálnosti tohoto problému a neodkladnosti jeho řešení. Za účelem obrany a potvrzení tohoto základního lidského práva jsou laická společnost a náboženské instituce povolány k úzké spolupráci, která má vést k společnému přesvědčení, že záruka tohoto práva jde ruku v ruce s uznáním samotné lidské důstojnosti. Laická společnost by měla přehodnotit svůj laický charakter způsobem, který není podmíněn historickými či politickými událostmi, Jde-li o právo všech, nelze svobodu vyznání uznat, bránit a potvrdit bez souhlasu všech. Složitost diskuse o zákazu náboženské diskriminace je příznačná pro problémy dnešní doby, která je dobou « velkého pokroku », ale i « dobou různých ohroženi člověka »310. Ústředním problémem je problém « rozvoje lidských osob a ne pouze rozmnožení věcí, které tyto osoby mohou používat.» 311 . Občanská a náboženská společnost, kde subjektem je člověk, jsou volány k různým úkolům, ale se stejným cílem. Jde o úkol, který se musí držet hluboké úcty k člověku a jeho rozumu, vůli, vědomí a svobodě.312 Nevyslyšené přání Svatého stolce o uznání křesťanských kořenů Evropy v Evropské ústavě je částí obecnějšího potvrzování tradic, identit a práv, které 310 Encyklika Redemptor Hominis, 16. 311 Tamtéž. 312 Tamtéž, srov. 12. 181 naprosto neumenšují správný a oprávněný laický charakter státních politických institucí. Cílem této práce je i ozřejmit, že plná ochrana základních lidských práv, také prostřednictvím jejich právního potvrzení v evropské ústavě a evropských zákonech, je nevyhnutelnou podmínkou záruky svobody a důstojnosti člověka a je základem společenské a politické stability; mimo to, tato práva nemohou opominout základní právo svobody vyznání, naopak spíše jsou od něj odvozena. Jedním z důsledků globalizace byl fenomén přistěhovalectví, především ze zemí s různými náboženskými kulturami a tradicemi, který postupně vytvářel potřebu integrace, neboli pochopení a přijetí zvyků, přesvědčení a tradic odlišných od těch vlastních. Evropské vlády jsou tedy zavázány uskutečnit tuto syntézu a postarat se, aby tyto nové vztahy byly vzájemným obohacením a nedocházelo pokud možno ke svárům, ne-li dokonce k otevřeným střetům, které by vedly k porážce jak na politické, tak na společensko-kulturní rovině. Náboženství obsahuje systémy hodnot a významů, které zahrnují lidské vlastnosti, existenci a často i jiné aspekty každodenního života, a tedy utváří základní skutečnost a primární potřebu lidského života; nepřekvapuje tedy, že rozdíly náboženského vyznání jsou jedny z nejsilnějších důvodů kontrastů uvnitř evropské globalizované společnosti, kontrastů, mnohdy násilných, mezi přistěhovalci a místními občany, které nezřídka vybudily xenofobní a fundamentalistické nálady, o nichž se mělo za to, že už vymizely. Jedním z výsledků uznání svobody vyznání na evropské úrovni by rovněž bylo vyřešení tohoto konfliktu. Snahou této práce bylo popsat, zda a jakým způsobem jsou v Evropské unii zaručena základní lidská práva, se zvláštním zřetelem k náboženské svobodě, a analyzovat tento pojem jak z pohledu států, tak nakonec i z pohledu dokumentů 2. vatikánského koncilu a církevního Magisteria vůbec. Dosud – ať už na úrovni světové, či evropské – bylo právo na svobodu vyznání potvrzováno pouze okrajově a negativně, a často se omezovalo na zákaz diskriminace založené na náboženském vyznání nebo na osobním přesvědčení, když řešení 182 problému bylo přenecháno právním řádům jednotlivých zemí. Pokusili jsme se zde popsat situaci a společenské, politické, kulturní a náboženské vztahy v Evropské unii vzhledem k zárukám ochrany lidských práv a práva na svobodu vyznání. Ve srovnání se Všeobecnou deklarací lidských práv Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která vstoupila v platnost v září 1953, neupřesňuje pojem náboženství a náboženské víry a omezuje se na prohlášení, že osoby mají právo nebýt diskriminovány z náboženských důvodů (čl. 14 a čl. 1 Protokolu č. 12).313 Rovněž i vzhledem k dalšímu základnímu právu úzce spojenému se svobodou vyznání, tedy ohledně práva na svobodnou výchovu, klade článek 2 Protokolu č. 1 otázky ohledně jeho výkladu, protože pokud se toto právo omezuje na potvrzení úcty k právu rodičů zaručit dětem výchovu a vzdělání v souladu s jejich náboženským a filozofickým přesvědčením, naprosto pak neobjasňuje, jak a jakým způsobem má toto právo být zaručeno v dnešní společnosti. Z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv vychází Charta základních práv Evropské unie – vyhlášená 7. prosince 2000 u příležitosti Evropské rady v Nice –, která poprvé v historii Evropské unie v jediném textu upravuje občanská, politická, ekonomická a sociální práva evropských občanů a všech osob žijících na území Unie. Následně byla Charta základních práv začleněna do primárního evropského práva Lisabonskou smlouvou podepsanou 13. prosince 2007 šéfy států a vlád všech 27 členských států EU, a tím činí práva potvrzená Chartou právně závazná pro všechny členské státy. Její ratifikace ze strany všech států - členů se však doposud neuskutečnila. Dojde-li k její ratifikaci, pak Lisabonská smlouva, která upravuje jak smlouvu o Evropské unii, tak i zakládající smlouvu EU, bude mít za následek, že náboženská svoboda, společně s ostatními právy, bude chápána jako součást komunitárního práva a jakýkoliv stát mající úmysl vstoupit do EU bude mít povinnost ji akceptovat. Právo na svobodu vyznání bude pak právně závazné nejen pro Unii a její instituce, ale i pro všechny členské státy v oblasti aplikace práva EU. 313 « 1. Užívání každého práva přiznaného zákonem musí být zajištěno bez jakékoli diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka a náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního či sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu či jiného postavení»: Srov.: http://conventions.coe.int/Treaty/ita/Treaties/Html/177.htm. 183 Při zpracovávání tématu laického státu a vztahů církve a politických společenství jsme se pokusili popsat stanovisko Svatého stolce, především ve světle dokumentů 2. vatikánského koncilu, a pozici států, a to na příkladu italské ústavy. Co se týče Svatého stolce, vztahům mezi církví a politickým společenstvím se obsáhle věnoval 2. vatikánský koncil v pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et Spes, slavnostním dokumentu Učitelského úřadu církve, který potvrzuje zásadní nezávislost církve na jakémkoli politickém režimu a zdůrazňuje potřebu toho, aby oba subjekty – civilní a náboženský, i když jsou vzájemně nezávislé – mezi sebou spolupracovaly a hledaly společná stanoviska v oblastech společného zájmu.314 Následně se k otázce laickosti a vztahu církve a státu vrátil papež Jan Pavel II., když konstatoval, že legitimní autonomii obou subjektů musí odpovídat « (...) uznání náboženské skutečnosti, církevní instituce a křesťanské zkušenosti jako složek národa a ne jen jako součástí soukromého života. Samotný princip laickosti nevylučuje ani svobodné přihlášení se k víře, ani přijetí náboženského rozměru do národního dědictví »315. Syntetické zkoumání některých bodů italské ústavy nicméně ukázalo, že tato ústava nechrání svobodu vyznání jako takovou, ale pouze vzhledem k náboženskému fenoménu jako aspektu širšího pojetí svobody a pluralismu, na nichž jsou ústavní normy založeny.316 Svoboda zaručena italskou ústavou náboženským konfesím je svobodou čistě politickou.317 Nakonec, co se týče diskriminace založené na náboženském vyznání nebo osobním přesvědčení v laické společnosti, ukázalo se, že v Evropské unii je tato diskriminace zakázána ve smyslu směrnice 2000/78/ES. 318 Samotná směrnice 314 « Stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém nezávislí a autonomní (...)Tuto službu pro dobro všech mohou vykonávat tím účinněji, čím lépe pěstují mezi sebou zralou spolupráci »: Srov. konstituce Gaudium Et Spes, 76. 315 Projev Jana Pavla II. k Jeanu Guéguinauovi, velvyslanci Francie, 24. října 1998, in GIORGIO FILIBECK, I diritti dell'uomo nell'insegnamento della Chiesa da Giovanni XIII a Giovanni Paolo II, Città del Vaticano 2001, B. 486, s. 682. 316 Srov. výše, pozn. č. 171. 317 Srov. G. LEZIROLI, op. cit., Milano 1977, s. 115. 318 Srov. Úřední věstník Evropské unie: 184 nepodává definici pojmu náboženství nebo osobního přesvědčení, o těchto pojmech se také nezmiňuje ani preambule směrnice, tato mezera tedy nechává otevřenou otázku, co se má chápat pod pojmem náboženství či osobního přesvědčení. Ze zkoumání druhů vztahů mezi evropskými státy a Svatým stolcem vyplynulo, že tyto vztahy jsou založeny na institutu konkordátu a že lze rozlišit tři druhy vztahů státu a církve: první skupina je charakterizována tím, že jedna církev nebo zřídka více církví přijaly podobu státní církve; druhá skupina se vyznačuje z jedné strany oddělením státu a církve, ale z druhé strany je charakterizována zřetelnou tendencí k dohodám a konkordátům s náboženskými konfesemi za účelem úpravy takzvaných smíšených záležitostí, tedy těch, v nichž si obě strany nárokují mít kompetenci a pravomoc. Nakonec je zde třetí skupina, jež se vyznačuje více či méně přísnou separací mezi státem a církví. Současná tendence Svatého stolce neměnit konkordáty jednou podepsané se ukazuje ve světle dříve vyložených důvodů jako oprávněná, stejně jako tendence uzavírat nové dohody s těmi zeměmi, s nimiž církev dosud nemá žádný typ konkordátní smlouvy. O úloze diplomacie Svatého stolce jsme hovořili v kapitole V, kde jsme zdůraznili skutečnost, že v minulosti to byl právě Svatý stolec, který byl první stálou mediační institucí 319 a byl činný v arbitrážích a smírčích řízeních. Dále jsme zdůraznili, že Svatý stolec, tím že je zbaven běžných starostí národních politik, má v oblasti mezinárodních vztahů charakter nestranného a univerzálního státu.320 Proto je jeho diplomatická činnost trvale zaměřena na plné přijetí univerzálních hodnot – jako jsou základní lidská práva – do právních řádů evropských států, aby tato práva bylo možno plně chránit a zaručit. A do tohoto zorného úhlu pak zapadá úsilí Svatého stolce o uznání, i když jen formální, historicky nesporných evropských křesťanských tradic. Předmětem této práce nebylo zabývat se jurisprudencí Evropského soudního dvoru, což by bylo námětem pro další obsáhlé studium. V tomto směru jsme se pouze http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2000:303:0016:0022:IT:PDF 319 Srov. výše, pozn. č. 265. 320 Srov. výše, pozn. č. 263. 185 okrajově zaměřili na několik ukázkových případů ve IV. kapitole - Zákaz náboženské diskriminace v laické společnosti (srov. str. 102). 186
Abstract v angličtině:
Resumé in English Freedom of religion and the protection of human rights in the European Union – contribution of the Holy See The aim of the present dissertation is to analyze and summarize the situation in the European Union regarding the guarantee of human rights, with particular reference to religious freedom, without, however, dealing directly with the relevant jurisprudence of the European Court of Human rights (ECHR, Strasbourg) or of the European Court of Justice (ECJ, Luxembourg). For this purpose, the necessary information has been assembled for a complete overview of the social, political, cultural, religious and juridical conditions of European society. The sources used are principally official documents of the European Union, the United Nations and the Holy See, as well as numerous detailed studies of the individual themes under consideration, of a historical, economic, linguistic, religious and juridical character. In the search for information, the internet has also been used, but always on condition that the source is sufficiently authoritative, e.g. the websites of official European Union institutions or of the Holy See, of universities or of State statistical agencies. CHAPTER I – The contemporary relevance of the religious question in Europe The first step is a chronological sketch of the evolution of the concept of law in general, inasmuch as this is the basis of the idea that there exist fundamental rights that are proper to the human being, focusing on the gradual development of the concept of fundamental human rights as we understand them today. The concept of freedom of religion and religious freedom is defined. There follows an analysis of 198 their expression in the Documents of the European Union and the Church’s Magisterium, considering in turn the various aspects of the concrete application of the freedom of religion, including the duty on the part of the civil power to guarantee it, the right to education corresponding to the religious convictions of parents, the independence and the freedom of the Church. Finally an analysis is offered of the changes that took place in Europe after 1989 and of the consequences of enlargement to include countries from the former Soviet bloc for the protection of human rights among the various Member States of the EU. CHAPTER II – European integration The safeguarding of fundamental human rights has long been regarded as a matter to be treated juridically only within the legal systems of individual European countries. Until the close of the Second World War, all interference on the part of third States was considered inadmissible, and this included the field of human rights; with the Universal Declaration of Human Rights (UDHR), which was approved and proclaimed in Paris on 10 December 1948, it was intended to move beyond this understanding, extending it to the international level. Attention is given to the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms (signed in Rome on 4 November 1950). Thus the genesis of the UDHR is considered, and an analysis is offered of the Articles by which the guarantee of freedom of religion was established by the United Nations, up to and including the approval of the Declaration on the Elimination of All Forms of Intolerance and Discrimination Based on Religion and Belief on the part of the UN (1981). This is followed by some reflections on the principal measures adopted by the European countries that have shaped the current political configuration of Europe, from the establishment of the League of Nations in 1919 until the adoption by the European Council of the definitive text of the Treaty of Lisbon (19 October 2007), which remains to be ratified. CHAPTER III – The religions present in Europe 199 This chapter is a synoptic picture of the principal religions practised in Europe. It has not always been possible to obtain exact statistics concerning the faithful of every religion considered, but it goes without saying that the number of Muslims, Buddhists and Hindus in Europe is increasing. The fundamental principles of the following religions practised in Europe are described: Christianity, Judaism, Islam, Hinduism, Buddhism, including a reference to the so-called unwritten religions present in Europe. On the relationship between atheism and freedom of religion, some critical observations are summarized regarding fatalist ideas about a clash of civilizations currently taking place or soon to take place in Europe, in the light of the inter-religious dialogue that has been initiated between moderates in the West and in Islam. CHAPTER IV – The laicité of the State (the secular status of the State) The concept of laicité is defined, together with a description of the relation between the laicité of the State and the problem of freedom of religion. The history of laicité is summarized, consisting in the relationship between papacy and empire, describing the theocratic condition in the pre-Christian State, Caesaro-papism and the effort made in subsequent centuries to achieve recognition of the distinction between civil power and spiritual power. The principal medieval doctrines concerning the relationship between temporal power and spiritual power are presented; an analysis is offered of the model of laicité that inspired the Constitutions of modern European States, and reference is made to the modern position of the Holy See regarding the laicité of the State. Next comes an analysis of the type of relations that exist between European States and the Holy See, relations that were or still are based on the institution or absence of a Concordat. For an evaluation of the application of the concept of laicité in the Constitutions of European countries, a brief analysis is given only of the Constitution of the Republic of Italy, which can assume a paradigmatic value insofar as it is the 200 Constitution of a secular European State that is particularly sensitive to the problem of laicité (it is the only State in Europe that borders with the Vatican). Guaranteeing freedom of religion coincides with the right to freedom of expression sanctioned by the Constitution. No particular priority is attached to the specific content of individual religions. The freedom that the Italian Constitution guarantees to religious confessions is therefore a “political freedom”. Some treatises from the 19th and 20th centuries are examined from the point of view of the safeguarding of the rights of minorities and the protection of religion. It is stressed that it was above all the search for the maintenance of internal peace that drove individual European nations to sign international accords for the safeguarding of the freedom of religion. There follows an analysis of the Directive 2000/78/CE, which in the European union prohibits discrimination based on religious belief or personal convictions. It concludes with a consideration of concordats and other international relationships between the Holy See and the States of the EU, identifying three typologies of Church-State relationships: the first, when a Church assumes the role of State Church; the second, when there is separation of Church and State but with a tendency to seek a certain type of agreement and concordat with religious confessions in order to regulate the so-called “mixed matters”; and a third typology characterized by a rigid separation between State and Church. CHAPTER V – The Holy See and the European Union in support of religious freedom Here a brief summary of the history of papal diplomacy is given, starting with the first pontifical legate of whom anything is known, in the year 314 A.D., and continuing with the analysis of the role of pontifical legates. The various types of medieval pontifical legate are described, the creation of the Sacra Congregatio de Propaganda Fide, and the constitution of pontifical nunciatures in all known parts of the world in the 17th century. Then comes an examination of the situation of the Holy See during the Congress of Vienna, some reflections on the change that followed the loss of the Papal States in 1870, until the 201 signing of the Lateran Treaty of 1929 and its subsequent variations. Reference is made to the Codex Iuris Canonici of 1917 and 1983, with an analysis of the canons dealing with pontifical representatives. It is stressed that the diplomacy of the Holy See was committed to the task of arbitration and peace-building, at international level. Four phases are identified in the historical evolution of the type of relationship between the Holy See and the civil power. It is stressed, moreover, that the character of impartial State in the international arena permits the Holy See to be constantly present and always aiming at a full acceptance of universal values, such as fundamental human rights, in the legal systems of European States. Conclusions In this work, an attempt has been made to highlight the fact that the protection of fundamental human rights, especially through their juridical affirmation in the Constitution and in the laws of the European Union, is the principal way to guarantee freedom and dignity to man himself, wherein lies the basis of social and political stability. An attempt is made to describe whether and how fundamental human rights are guaranteed in the European Union, with particular attention to freedom of religion. The Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, which came into force in September 1953, did not specify the concept of religion and of religious belief. This convention serves as the basis of the Charter of Fundamental Rights of the European Union, which establishes various rights of European citizens, and was integrated into the Treaty of Lisbon in 2007. If this is ratified by all 27 Member States of the EU, freedom of religion, on a par with other human rights, will be part of the Community’s legal system. *** 202
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Jan Vokál 1.09 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Jan Vokál 72 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Jan Vokál 26 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera 73 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jana Reschová, CSc. 79 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 17 kB