velikost textu

Rybářské právo v ČR a EU

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Rybářské právo v ČR a EU
Název v angličtině:
Czech and European Fisheries law
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Lenka Šulcová
Vedoucí:
doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.
Oponent:
doc. JUDr. Jaroslav Drobník, CSc.
Id práce:
70949
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra práva životního prostředí (22-KPZP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
23. 6. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Závr 104 6 ZÁVR Rybářské právo v eské republice je v současné době upraveno zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdroj a o změně některých zákon (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpis. Tento zákon provádí vyhláška č. 197/2004 Sb., ve znění pozdějších předpis. V oblasti rybářství se prolíná systém práva veřejného (správní právo, právo životního prostředí, vodní právo, stavební právo) s právem soukromým (vlastnické právo, nájemní právo, náhrada škody), proto s rybářstvím souvisí i řada rzných právních předpis. Je třeba mít na paměti i to, že v dané oblasti hrají dležitou roli také směrnice a nařízení Evropské unie a mezinárodní smlouvy, kterými je eská republika vázána. Rybářství je zařazeno pod resort Ministerstva zemědělství eské republiky, v národních parcích je však ústředním orgánem státní správy rybářství Ministerstvo životního prostředí R a na území vojenských újezd je to Ministerstvo obrany R. Rybářství mžeme rozdělit na rybníkářství, které zajišťuje produkci ryb a je to spíše ekonomická činnost, a pak rybářství provozované výkonem rybářského práva, vyznačující se zejména zájmovým a rekreačním charakterem. Lze shrnout, že stabilita právních předpis platná v oblasti rybářství je obdivuhodná. V historii vždy patřilo rybářství k nejméně měněným oblastem právní úpravy. Možná pro svoji určitou apolitičnost nebo že se jedná o pododvětví práva či pro mimořádnost rybářství, jež umožuje spojovat jeho ekonomickou i sportovní stránku. Nejrozsáhlejší částí celé práce je část druhá nazvaná eská právní úprava rybářského práva. Snažila jsem se popsat současnou právní úpravu rybářství, jak je obsažena v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybářství ve znění pozdějších předpis a ve vyhlášce č. 197/2004 Sb., ve znění pozdějších předpis. Jak již bylo řečeno výše, je rybníkářství jednou z forem rybářství. Rybníkářství je chov a lov ryb, popřípadě vodních organizm v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení (sádky, rybí líhně, příkopové rybníčky, jiné vodní nádrže nebo chovná zařízení) uskutečovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organizm nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybování rybářských revír. Jeho úprava je v zákoně o rybářství velmi stručná. Staleté, stále plně funkční rybníky jsou jedinečným fenoménem nejen našeho rybníkářství. Přirozené i umělé vodní nádrže jsou součástí kulturní krajiny. V eské republice mají rybníky Závr 105 a ostatní vodní nádrže bohatou historii a nepostradatelný význam v ochraně krajiny především z dvodu pestrosti fauny a flory, jejich počtu, územní rozptýlenosti a objemu zadržované vody. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny rybníky náleží jako ekologicky, geomorfologicky a esteticky hodnotné části krajiny k významným krajinným prvkm. V českém produkčním rybářství, které je v současnosti plně integrováno do systému unijní akvakultury, hraje největší roli Rybářské sdružení eské republiky jako vrcholné národní seskupení producent a zpracovatel ryb. Z finančních prostředk Evropského rybářského fondu je podporován Operační program Rybářství, z něhož mže eská republika, resp. žadatelé o dotaci čerpat prostředky například na výstavbu a modernizaci rybník a dalších rybochovných zařízení, na odbahování rybník, investice do rybářských farem či modernizaci zpracovatelských kapacit. Forma rybářství provozovaná výkonem rybářského práva je v zákoně i prováděcí vyhlášce upravena naopak rozsáhle. Rybářské právo lze vykonávat pouze v rybářských revírech a výkon rybářského práva povoluje na dobu 10 let příslušný rybářský orgán osobě, která spluje podmínky pro řádný výkon rybářského práva stanovené zákonem o rybářství. Z toho lze dovozovat, že rybářské právo náleží státu, ač to není v zákoně nikde výslovně uvedeno. To považuji za legislativní nedostatek stejně jako to, že není definováno rybářské právo samotné, ale jen jeho výkon. Zákon zcela nevyjasuje, zda ten, kdo bezchybně hospodaří na rybářském revíru 10 let mže následně počítat s tím, že mu bude znovu umožněn výkon rybářského práva na stejném revíru. Dále není jasné, jak rozhodnout, když se sejdou dvě totožné žádosti. Pokud by byla novela rybářského zákona, bylo by v ní jistě potřeba uvést bližší podmínky pro výběrová řízení. K rybolovu je oprávněn ten, kdo má rybářský lístek a platnou povolenku k lovu. Rybářský lístek je oprávněním, které zájemcm umožuje lov ryb a jiných vodních organizm, vydává ho obecní úřad obce s rozšířenou psobností, v jehož obvodu má žadatel trvalý pobyt, pro celé území R na dobu 10 let, tři roky nebo jeden rok, vydání podléhá správnímu poplatku a není na něj právní nárok. Kvalifikační předpoklady pro získání prvního rybářského lístku jsou základní znalosti z oblasti rybářství, biologie ryb a právních předpis upravujících lov ryb. Povolenka k rybolovu je za úplatu vydávána uživatelem rybářského revíru na dobu jednoho roku. Mže být územní, celosvazová nebo celorepubliková. Osoba provádějící lov je povinna vyznačit v povolence datum lovu, rybářský revír, počet, druh a hmotnost ulovených ryb. V § 13 odst. 9 RZ by bylo vhodnější formulovat poslední větu přesněji, a to: „Osoba provádjící lov je povinna Závr 106 vyznait v povolence k lovu datum lovu, rybáský revír, poet, druh a hmotnost pisvojených ryb. Tak jak je to i v § 17 odst. 5 vyhlášky 197/2004 Sb. V souvislosti s lovem ryb bych chtěla upozornit na právní nedostatek v případě § 13 odst. 3 písm. a) a b) rybářského zákona, kdy je zakázán lov vybraných druh ryb po dobu jejich hájení a vybraných druh ryb, které nedosáhly nejmenší lovné míry. V praxi nelze zamezit tomu, aby je rybář ulovil, avšak musí je šetrně vrátit zpět do rybářského revíru, v němž byly uloveny. Zákaz by se měl vztahovat jen na přisvojení si takových ryb. Dále je v § 13 odst. 3 písm. k) zakázán lov v rybím přechodu nebo do vzdálenosti 50 m nad ním a pod ním. Pro odchovné a vědecké účely je naopak odlov ryb v rybím přechodu ideální, ale rybářský orgán není oprávněn v § 13 odst. 5 rybářského zákona toto povolit. Navrhuji doplnit do § 13 odst. 5 písmeno k), když je příslušný rybářský orgán oprávněn povolit výjimku z § 13 odst. 2 písm. b) a c), což jsou nejnecitlivější metody lovu ryb, za současného stanovení dvod pro udělení výjimky, např. péče o rybářský revír či odlov generačních ryb. Sportovní rybáři se v současnosti organizují v eském rybářském svazu, resp. jeho územních svazích a v Moravském rybářském svazu. eský rybářský svaz patří v současnosti mezi největší zájmová sdružení v naší zemi a má na dobu neurčitou rozhodnutí k výkonu rybářského práva na převážné většině všech rybářských revír v eské republice. Zarybovací plány jsou striktně stanoveny Ministerstvem zemědělství R. Jsou závazné a udržují národní bohatství českých vod. Téměř všechny povrchové vody s výjimkou rybník určených k produkci násad a nádrží s vodárenským využitím jsou v současnosti zahrnuty do rybářských revír pstruhových a mimopstruhových. Většina rybářských revír poskytuje lovícím nejen rybářské zážitky, ale také pobyt v krásné přírodě. Sportovní a rekreační rybolov má u nás dlouholetou tradici. Ve spojitosti s hospodařením na rybářských revírech se mohou vyskytnout i situace, kdy dojde k vylití vody z rybářského revíru a s ním k úniku ryb mimo revír. Zákon o rybářství na toto pamatuje v § 12 odst. 12. V případě rybníkářství zákon na takovéto situace nemyslí. Vlastnictví k rybám v rybníkářství, tedy u ryb v rybnících či jiných uzavřených objektech je zřejmé. Vlastníkem je majitel rybníku, nájemce, resp. rybníkář. V tomto případě je ryba považována za věc podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpis a o vlastnictví platí ustanovení § 123 a násl. V případě ryb žijících v rybářských revírech jde obdobně jako u zvěře o „věc ničí“ (res nullius), nejde o vlastnictví konkrétní osoby. Podle zákona Závr 107 o rybářství č. 99/2004 Sb., ve znění pozdějších předpis vlastnické právo k rybám vzniká až jejich ulovením (tj. odnětím z rybářského revíru). S otázkou vlastnictví ryb souvisí i náhrady škod zpsobené na rybách. Na rybách, které jsou chované k hospodářským účelm v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách lze uplatovat poskytnutí náhrady škod zpsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy podle zákona č. 115/2000 Sb., ve znění pozdějších předpis. Další právní možností rybář v případech škod je poskytnutí náhrady újmy za ztížení zemědělského hospodaření podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpis. Náhrady škod se řídí i ustanoveními zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpis, zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákon a ustanoveními o odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Do budoucna by se mohlo uvažovat o změně - definovat rybu jako vlastnictví uživatele revíru se všemi právními dsledky (vymáhání škod), neboť při současném stavu právní úpravy nemají rybáři na rybářských revírech prakticky žádné možnosti při náhradě škod na rybách. V oblasti rybářství se také setkáváme s přestupky, správními delikty a trestnými činy. Přestupku pytláctví se podle § 35 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích dopustí ten, kdo loví ryby kdekoliv a kdykoliv neoprávněně (tedy bez příslušného povolení). Nejde o toho, kdo loví ryby oprávněně (tedy s rybářským lístkem a povolenkou), ale porušuje při tom stanovené zásady řádného rybolovu (např. loví nepovoleným zpsobem), to je pachatel tzv. rybářského přestupku podle § 30 odst. 1 zákona o rybářství. Ostatní přestupky v hlavě VII. rybářského zákona mžeme nazvat jako „jiné rybářské přestupky“. S rybářstvím souvisejí i přestupky v oblasti ochrany přírody, hygieny, vodního zákona, aj. Nově jsou v rybářském zákoně upraveny v § 31 správní delikty, kterých se na úseku rybářství dopustí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba. Trestnými činy v souvislosti s rybářstvím jsou trestný čin „Pytláctví“, trestný čin „Týrání zvířat“, trestný čin „Ohrožení a poškození životního prostředí“, dále trestný čin „Neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami“, ale také trestný čin „Šíření nakažlivé choroby u zvířat“. Protože ryby jsou v jistém smyslu majetkem, tak připadá v úvahu i trestný čin „Krádeže“. Skutková podstata trestného činu „Pytláctví“ dozná s účinností nového trestního zákoníku od 1. ledna 2010 podstatné změny, a to pro majetkový charakter skutkové podstaty. Pro rybářství jako lidskou činnost je nezbytné, aby byly stanoveny orgány státní správy rybářství a jejich kompetence. Orgány státní správy rybářství mžeme rozdělit na ústřední Závr 108 a územní. Právní úprava se nachází v § 19 – 25 rybářského zákona a snaží se přehledně popsat kompetence jednotlivých orgán státní správy rybářství. Třetí část rigorózní práce je pojmenována Souvislosti rybářství a ochrany životního prostředí. Pojednává o rybářské stráži, o vztahu rybářství a ochrany přírody a krajiny či ochrany vod, o právních možnostech rybář v případech škod a o náhradě škody zpsobené vybranými zvláště chráněnými druhy živočich. Rybářská stráž slouží k zajištění ochrany řádného výkonu rybářského práva a chovu ryb v rybnících. Je povinen ji navrhnout uživatel rybářského revíru, subjekt hospodařící na rybochovném zařízení je oprávněn ji navrhnout. Rybářskou stráž ustanovuje, odvolává, zrušuje a stanovuje obsah její psobnosti obecní úřad obce s rozšířenou psobností, ale platí si ji uživatel revíru. Má status veřejného činitele, od 1. ledna 2010 pak bude „úřední osobou“, ovšem nemá mnoho pravomocí. Nemá právo osobu podezřelou ze spáchání přestupku zadržet, ani ji vykázat z rybářského revíru či rybníku. Ideální by bylo založit složku Policie R zaměřenou na ochranu přírody, lesnictví a rybářství a současní strážní by byli dobrovolní. Tento návrh by se musel podrobně zpracovat po stránce technické, finanční i právní, avšak pravděpodobně by selhal pro nedostatek finančních prostředk a personálního obsazení. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpis říká, že všechny druhy živočich (ryb) jsou chráněny před zničením, poškozováním či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druh na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druh, zániku populace druh nebo zničení ekosystému, jejichž jsou součástí. Základními předpisy uplatovanými v EU v oblasti ochrany přírody jsou směrnice ES č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících pták (tzv. směrnice o ptácích) a směrnice ES č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočich a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích). V případě ryb a mihulovc je zásadním předpisem směrnice o stanovištích, protože stojaté i tekoucí vody jsou druhem stanoviště podle přílohy I. a II. směrnice č. 92/43/EHS a vody obecně jsou základním předpokladem k životu ryb. Právě z těchto směrnic vyplývá povinnost vytvořit soustavu chráněných území NATURA 2000. Prostřednictvím NATURY 2000 se chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočich (ryb) a také tzv. přírodní stanoviště, vyskytující se na území EU. Na našem území je do evropského projektu NATURA 2000 zařazena řada rybník. Výsledkem je, že v těchto rybnících došlo k omezení produkce ryb a ke zvýšené ochraně rybniční fauny i flóry a také k dalšímu příspěvku na udržení přirozené kvality vody. Závr 109 S rybářstvím související jsou i ustanovení vodního zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpis. Voda je základní složkou životního prostředí a z hlediska rybářství je nutno se zabývat její ochranou, neboť množství a zejména kvalita vody představuje nutný předpoklad výkonu rybářství v jakékoli formě. Je třeba vody chránit zejména před znečišťováním, vypouštěním odpadních vod a závadných látek. Rybám mohou zpsobit značnou újmu rzná vodní díla, proto musí být při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstraování zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystém. Pro podporu života ryb je dležité i ustanovení § 35 odst. 3 zákona 254/2001 Sb., které zakazuje vypouštět ryby a ostatní vodní živočichy nepvodních, geneticky nevhodných a neprověřených populací přirozených druh do vodních tok a vodních nádrží bez souhlasu příslušného vodoprávního úřadu. K problémm, jejichž dopady na sektor rybářství doléhají stále větší měrou, bezesporu patří škody zpsobované rybožravými predátory, především kormoránem velkým, volavkou popelavou, vydrou říční a v poslední době i norkem americkým. ešením jsou například žádosti o výjimky k povolení odstřelu kormorána velkého a volavky popelavé či lov norka. Náhrady škod lze uplatovat jen na rybách, které jsou chované k hospodářským účelm v rybnících, sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách. Dosud jdou tyto škody v převážné míře k tíži chovatel ryb. Efektivní řešení, a to nejen v eské republice, ale i v dalších evropských zemích, zatím bohužel neexistuje. Radikální změnu, především v přístupu k přemnoženým kormoránm, však připravuje Evropská unie. Ve čtvrté části rigorózní práce jsem se pokusila uchopit problematiku komunitární právní úpravy rybářského práva. Je zde popsána Společná rybářská politika, její cíle, obsah, právní zakotvení, ale zárove její nedostatky a mezery. Velice dležitou je v dnešní době otázka akvakultury v rámci Společné rybářské politiky a legislativa EU ve vztahu k ní. Nastartování diskuse o budoucnosti akvakultury je jedna z hlavních priorit českého předsednictví v oblasti rybářství. Akvakultura představuje cílevědomé, plánované obhospodařování vodních ploch za účelem dlouhodobě stálých výnos vodní fauny a flory. Má v sobě významný potenciál zdroje výživy pro lidstvo, který mže postupně nahradit produkty rybolovu ze stále se snižujících zásob ryb ve světových mořích. Právními předpisy EU ve vztahu k akvakultuře v R jsou především nařízení Rady (ES) č. 1198/2006 o Evropském rybářském fondu, nařízení Rady (ES) č. 708/2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druh v akvakultuře, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 762/2008 o předkládání statistik týkajících se akvakultury členskými Závr 110 státy a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 788/96 a nařízení Rady (ES) č. 1100/2007, kterým se stanoví opatření pro obnovu populace úhoře říčního. Akvakultura se týká všech stát EU, ať už se zabývají mořskou nebo jako eská republika sladkovodní akvakulturou. Máme-li v roce 2050 poskytnout potravu pro svět s devíti až deseti miliardami obyvatel, musí být akvakultura součástí tzv. „modré revoluce“. Musí se však nejprve vyřešit řada otázek, aby naše akvakultura byla udržitelná a konkurenceschopná. Současná finanční a hospodářská krize ukazují, že je nezbytné, aby obchodní modely jednotlivých firem byly na takové situace více připravené. Aby byly mohutnější a více odolné. Na jedné straně se čelí problémm s nadbytečnou kapacitou, malými ziskovými maržemi a tržní silou prodejc a distribuce. Na straně druhé se musí investovat do výzkumu a vývoje. Zárove je třeba nabízet zdravé produkty, zvyšovat informovanost spotřebitele a zlepšovat jeho ochranu. Naše produkce musí být šetrná k životnímu prostředí a spotřebitelé mají mít možnost ji jako takovou vnímat. Právními předpisy EU souvisejícími s rybářstvím jsou také nařízení Rady ES č. 2371/2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdroj v rámci Společné rybářské politiky, směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vliv některých veřejných a soukromých záměr na životní prostředí a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vliv některých plán a program na životní prostředí, neboť posouzení vliv na životní prostředí se provádí u všech plán a program, které se připravují v odvětví rybolovu, dále směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, směrnice Rady 2006/88/ES o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočich, směrnice Rady a Evropského parlamentu č. 2004/35/ES, o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí a také směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočich a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích). Směrnice o stanovištích je zde uváděna v souvislosti s rybářstvím zvláště proto, protože stojaté i tekoucí vody jsou druhem stanoviště podle přílohy I. a II. směrnice č. 92/43/EHS a vody obecně jsou základním předpokladem k životu ryb a prostřednictvím NATURY 2000 se chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočich (ryb). Srovnání právních předpis domácích a zahraničních vždy představuje zdroj poznání a inspirace. Ve Spolkové republice Německo není rybářství upraveno jedním spolkovým zákonem o rybářství, který by platil na celém jejím území, ale každá spolková země si vytváří Závr 111 svj vlastní rybářský zákon, který je jí „šitý na míru“, protože každá země má trochu jiné podmínky, ať již kvli přístupu k moři či pro početnost řek či jezer na svém území. Platí zde samozřejmě také směrnice a nařízení ES. Rybářské revíry mají v SRN rzné majitele. Bu jsou jimi soukromé osoby, spolková země nebo stát. Rybářské revíry, které vlastní soukromé osoby jsou zpravidla využívány komerčně. Ostatní revíry si najímají organizace, které mají v Německu právní formu spolku. Tento spolek platí většinou nájem vlastníkovi a obhospodařuje je podle stanov. Sankce na úseku rybářství jsou podobné jako v R. Platí zákaz “Chyť a Pusť”. Při spáchání přestupku mže dojít až k vyloučení ze Spolku, nejčastěji jsou ukládány pořádkové pokuty. Možnost získání oprávnění k rybolovu je ve Spolkové republice Německo obtížnější, než v eské republice. Zkouška je náročná a členství v rybářském spolku je omezeno. Není zde povolen sportovní rybolov, který je u nás velice oblíben. Jinak je právní úprava rybářství v Bavorsku i v Hesensku velice podobná naší české. Hesenský rybářský zákon má oproti našemu zákonu o rybářství uvozovací Preambuli. Je zde upraven institut rybářského poradce, kterým se rozumí poradce rybářského úřadu, jehož funkce je neplacená a radí v dležitých otázkách týkajících se rybářství. Tento institut v českém rybářském zákoně není. V hesenském rybářském zákoně jsou přímo zapracovaná ustanovení, která jsou v naší právní úpravě v souvisejících předpisech, např. rybí přechody. Rybářské právo zde mže být předmětem rybářské nájemní smlouvy. Tu naše právní úprava nezná. Dále je k hesenskému rybářskému zákonu vydáván podrobný komentář přímo zákonodárci, což je velice žádoucí. Ten bychom jistě uvítali i u nás. Obecně lze shrnout, že zákon č. 99/2004 Sb., o rybářství je přes své četné nedostatky moderním právním předpisem, vycházejícím v zásadě ze současné společensko-ekonomické reality. Prosazuje a chrání práva vlastník a umožuje fakticky volné užívání rybník podle objektivních potřeb vlastník či nájemc. Zákon obsahuje i „omezení“ zpsobená předpisy o vodách, ochraně přírody a směrnicemi či nařízeními Evropské unie. Z hlediska úpravy rybolovu je vyhláška č. 197/2004 Sb. možná příliš podrobná a supluje pravomoci uživatel revír. Například definice rybolovných zpsob ve vyhlášce je příliš podrobná a tím pádem není schopná reagovat na vývoj sportovně rybolovných metod. Bylo by lepší ji zjednodušit a spíše napsat, co je zakázáno a ostatní nechat na uživatelích revír. Vyhláška se také snaží najít společná pravidla pro všechny rybářské revíry, přestože jsou zcela rozdílné podmínky například na pstruhovém potoce v Jizerských horách a na Vltavě v Rožmberku. Závr 112 I sebelépe propracovaný a do nejmenších legislativních podrobností ošetřený zákon, inspirovaný tou nejlepší zahraniční právní úpravou na stojatých i tekoucích vodách, však bude bez dsledného dodržování z řad rybář a bez dkladné prevence, kontroly či následné represe z řad státních orgán i dobrovolných funkcionář eského rybářského svazu, pouze vysněným textem právník a rybářských odborník. Rigorózní prací jsem se snažila podat přehled, který by zahrnoval všechny podstatné aspekty vztahující se ke zkoumanému tématu, tedy k právní úpravě rybářského práva v eské republice i v Evropské unii. Cílem předkládané rigorózní práce bylo popsat a rozebrat platnou právní úpravu rybářství v eské republice, zamyslet se nad jednotlivými instituty v rybářském zákoně a souvisejících předpisech a poukázat na mezery či nedostatky právní úpravy, popř. navrhnout řešení de lege ferenda. Dále nastínit komunitární právní úpravu rybářství a porovnat naši právní úpravu rybářství s právní úpravou ve Spolkové republice Německo, především v Hesensku.
Abstract v angličtině:
Summary 115 CZECH AND EUROPEAN FISHERIES LAW SUMMARY Fishery cannot be comprenended as only in inland waters because marine fishery presents expressively overbearing part of this human activity. In this work the marine fishery is less substantial because in the Czech Republic as in mediterranean state is operated only inland fishery. Fishery means refinement, protection and fishing in fishpond management or by the performance of the fishing right. The fishery in the Czech Republic is classified into production fishery and farming on the fishing grounds. System of public law and private law is blended together in the sphere of fishery and that is why lots of legal regulations associate with fishery. We must not forget the directives and regulations of the European community. The fishing law in the Czech Republic is regulated on a large scale in the Fishery Act and in the public notice and everything is practically prescribed, including size limits, bag limits, periods of protection for individual species, number of rods, hooks, using of flies, shortly everything. In the Czech Republic, all the rivers belong to the state. If you like to manage on a fishing ground, you will have to win the selection procedure. You can obtain the authorisation for performance of fishing right which is valid for 10 years. But in fact, nowadays all riverine fisheries are administered by the Czech Fishing Union which holds old authorisation with no limited validity to do this. Fishing office can take this authorisation away if the rules aren´t kept. The Department of Agriculture determinates plans of species and numbers of fish which you have to regulary stock. If you want fishing, you must have a fishing licence and you have to prove some knowledge. The Czech citizens have to pass out a course, foreigners have to show a licence from their country. State fishing cards (fishing licence) in the Czech Republic are issued in the municipal offices. Firstly you must have the Czech state fishing card and then you can buy a fishing permit. The gained money dissapear in the state bureaucracy because sale of cards has high overheads but state fishing cards are relatively cheap. Fishing Rangers are established to protect fishery. Fishing Rangers are financed by users of fishing grounds (from fishing permits) but they have to be set up by the fishing office. Fishing Rangers have relatively limited authority but they can cooperate with a police. However, if they Summary 116 catch somebody poachinig, the poacher can be punished by financial penalty or his or her property can be taken away or he could go to the prison. Game-fishing is very popular in the Czech Republic. Our fishers belong to the best in the world. The most important legal reulations of european fisheries law are: Council Regulation (EC) No 1198/2006 of 27 July 2006 on the European Fisheries Fund, Council Regulation (EC) No 2371/2002 of 20 December 2002 on the conservation and sustainable exploitation of fisheries resources under the common fisheries policy, Directive 2000/60/EC of the European Parliament and of the Council of 23 October 2000 establishing a framework for Community action in the field of water policy, Council Directive 2006/88/EC of 24 October 2006 on animal health requirements for aquaculture animals and products thereof, and on the prevention and control of certain diseases in aquatic animals, Council Directive 92/43/EEC of 21 May 1992 on the conservation of natural habitats and of wild fauna and flora, Regulation (EC) No 762/2008 of the European Parliament and of the Council of 9 July 2008 on the submission by Member States of statistics on aquaculture and repealing Council Regulation (EC) No 788/96.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Lenka Šulcová 754 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Lenka Šulcová 179 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Lenka Šulcová 73 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. 61 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jaroslav Drobník, CSc. 47 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 21 kB