velikost textu

Právní postavení neopomenutelného dědice

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Právní postavení neopomenutelného dědice
Název v angličtině:
The legal position of the non-excludable successor
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Kristýna Tlustošová
Vedoucí:
prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.
Oponent:
prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc.
Id práce:
69568
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra občanského práva (22-KOP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
29. 11. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Umírání patří také k životu a uspořádání majetku dává mnoha lidem šanci připravit se na smrt. Každý z nás je přitom potomkem svých rodičů, vůči kterým se dříve nebo později můžeme octnout v postavení jejich neopomenutelného dědice. Stejně tak i většina z nás bude mít své „neopomenutelné dědice“. V rámci dědického práva, jehož samostatné kořeny sahají až do dob starověkého Řecka, se bezesporu jedná o velmi zajímavé téma. V práci nazvané „Právní postavení neopomenutelného dědice“ se zabývám právy a povinnostmi, jakož i zvláštnostmi speciální kategorie dědiců, tzv. neopomenutelných dědiců. Tato problematika je právně regulovaná normami práva dědického, pododvětvím práva občanského hmotného a normami dědického práva procesního. Cílem této práce je blíže identifikovat postavení neopomenutelného dědice v různých životních situacích, které mohou v rámci dědického práva vyvstat. Práce rovněž ve stručnosti pojednává o dědickém řízení, jehož blízká návaznost s tímto tématem je více než zřejmá. Postavení problematiky neopomenutelného dědice je zde rozpracováno z různých hledisek, a to jak z teoretického, tak i praktického a historického. Těžiště tohoto materiálu spočívá v současné platné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Úprava dědického řízení je dále obsažena v zákoně č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Pro historickou komparaci jsem použila již zrušené právní předpisy „ABGB“1, tzv. střední občanský zákoník2 a současný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění několika významných novel. V neposlední řadě bude při mém výkladu de lege ferenda přihlédnuto k úpravě 1 Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie, zkratka ABGB) byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku. Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. čís. 946 Sb.z.s. s platností pro všechny neuherské země císařství. Na českém území byl platným právem až do vydání nového občanskoprávního kodexu. 2 zákon č. 141/1950 Sb. dané problematiky v nově připravované rekodifikaci občanského zákoníku, ve znění, v jakém byl v době zpracování této rigorózní práce předložen v rámci legislativního procesu Parlamentu ČR. Současná hmotně právní úprava této problematiky obsažená v občanském zákoníku je ve srovnání s některými již zrušenými právními úpravami poměrně stručná. Dědické právo je totiž obsaženo v pouhých třiceti šesti paragrafech. „Poměříme-li úpravu dědického práva v našem občanském zákoníku s úpravami ve standardních kodexech náležejících do oblasti kontinentální evropské kultury, zarazí nás na první pohled nápadný nepoměr mezi pozorností, kterou otázkám dědění věnují tyto zákoníky, a mezi záběrem naší zákonné úpravy.“3 Přes veškeré snahy, které byly na úseku občanského práva postupem času učiněny, nese současná právní úprava stále znaky socialistického zákonodárství. Pozornost, jaká se dědickému právu v budoucnu dostane, by měla být podstatně větší také vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o úpravu neobvyklého významu, s přihlédnutím k přirozené úctě k zemřelému člověku a respektu k jeho posledním přáním, která za života projevil. Procesně právní úprava problematiky dědického řízení, v jehož rámci je neopomenutelný dědic typickým účastníkem, je znatelně podrobnější. Přestože je v občanském soudnímu řádu dědické řízení shrnuto do třiceti paragrafů, zcela uspokojivě tato ustanovení pokrývají celkovou komplexnost tohoto druhu řízení. Žádné z uvedených ustanovení se sice výslovně nedotýká specifického postavení institutu neopomenutelného dědice, přesto lze v rámci celého dědického řízení na jeho postavení aplikovat podstatnou část úpravy z občanského soudního řádu. Historický vývoj institutu neopomenutelného dědice je v této práci široce analyzován s přihlédnutím k jeho dlouhotrvající existenci- setkáváme se s ním již v dobách starověkého Říma. Tím ovšem rozhodně nepopírám, že by takový 3Eliáš, K.: Základní pojetí návrhu úpravy dědického práva pro nový občanský zákoník, Ad Notam 2003, číslo 5, str. 97 institut neexistoval již v době dřívější u jiných starověkých civilizací. Podrobnější rozbor úpravy obsažené v ABGB se může jevit jako velice přínosný především z důvodu připravované rekodifikace soukromého práva, která zamýšlí obnovit některé zaniklé instituty dědického práva z ABGB. Jedna z kapitol této rigorózní práce se také ve stručnosti věnuje exkurzu do dědického práva vybraných zemí, a to především z pohledu problematiky práv neopomenutelných dědiců. V recentní úpravě občanského zákoníku není v žádném z ustanovení přesně vymezeno, kdo je neopomenutelným dědicem. Ze všech dostupných pramenů však vyplývá, že za neopomenutelného dědice je zásadně považován potomek zůstavitele v prvním i vzdálenějším stupni. Jediným ustanovením, které se přímo vztahuje k problematice neopomenutelných dědiců, je tak § 469a občanského zákoníku, který se týká institutu vydědění. „Mnohotvárnost současných právních vztahů nemůže odpovídat někdejším zjednodušeným představám, z nichž se při tvorbě zákona vycházelo.“4 Institut neopomenutelného dědice je jedním z nástrojů, kterak omezit testovací volnost zůstavitele. Mezi další prvky omezující pořizovací vůli řadíme například ustanovení o formě a obsahu závěti, o přípustnosti a nepřípustnosti vydědění. Všechny normy týkající se neopomenutelných dědiců jsou normami kogentní povahy. I když se některým odborníkům může ochrana poskytovaná neopomenutelným dědicům jevit jako nadbytečná, neboť podle jejich názoru představuje přílišné omezení autonomie vůle zůstavitele, já osobně ji shledávám velmi důležitou. Oponenti této specifické ochrany potomků argumentují přísným omezováním vlastnického práva zůstavitele, neboť se jedná o promítnutí zásady familiarizace, která se v současné době považuje za již překonanou. Já osobně ovšem zastávám názor, že také potomci se mohou dočkat 4 Mikeš, J.: Jak dál s úpravou dědického práva?, Ad Notam 1998, číslo 2, str. 27 nevhodného a nepřiměřeného chování ze strany svých předků, a proto je nutné je chránit alespoň takovýmto způsobem. Vzhledem k tomu, že zůstavitel nástroj ochrany proti nevhodnému chování svých potomků má, bylo by spravedlivé, aby takový nástroj ochrany existoval rovněž v případě dědiců.
Abstract v angličtině:
RESUMÉ The title of my Rigorosis Diploma Thesis is „The legal position of the non- excludable successor“. This issue is regulated in the Czech Republic by Czech Civil Code from the year 1964. It is the part of the Czech hereditary law. Final form of the present Czech legal regulation is the result of many amendments. The last that mostly influenced this issue was the amendment from the year 1991. This novel was caused by the economic and social changes after the Velvet Revolution. In my thesis I focused on the explication of the notions of non-excludable successor, disinheritance, the incapacity to inherit, the dismissal of the heritage. The legal institute of the non-excludable heir limits the considerable limit of the testators will. Because of the long history of this issue I prepared one chapter only on the evolution of the notion of non- excludable successor. The roots of this issue we can find in these times of the Ancient Rome. More in detail I followed this problematic in the Common Civil Code of 1811 and Czech Civil Codes of 1951 and 1964. The non-excludable successor in our legal system is just descendant of the testator in the first or further degree. The right to become the non- excludable successor has even the nasciturus. In the 4th chapter called “The disinheritance” I tried to analyse all reasons that can cause the possibility of the testator to disinherit his descendant. The non- excludable successor has to be disinherited by special act called the disinheritance document. The deceased person may disinherit his or her descendant if: 1. The descendant immorally did not provide the deceased person with a due care in sickness, old age or other important cases, 2. the descendant permanently manifested no proper concern of the deceased person that should be manifested by a descendant, 3. the descendant was sentenced to an at least one-year imprisonment for an intentional crime, 4. the descendant permanently lives an inappropriate life. In the next chapter I analysed two reasons that caused the incapacity to inherit of the non-excludable successor. The first one is used in the case if the heir commits an intentional crime against the testator, his wife, his children or against his parents. The second one is used in the case if the heir acts immorally against the last will of the testator. The non-excludable successor if he is not disinherit or if there is no reason to establish the incapacity to inherit, he has the right to his legal heir´s share. The major heir has the right to the half of what they would inherit if there had been no will. If the testator has minor children, they must acquire at least what their legal share is, so there is no freedom of disposition when the testator had just minor children. In one chapter I focus on the probate proceedings. This subject is so large that I stipulate only on the sketch of it. In the end I tried to bring near the legal regulation of this issue in several countries like Poland, Germany, Great Britain, France, Portugal and in the countries with Islamic religion. Because we are shortly members of European Union I have made simple report on the evolution of the harmonization of the hereditary law. I finished my Rigorosis Diploma Thesis with the short introduction to the Czech future legal regulation of the hereditary law in the new Civil Code. I chose this topic because I was always interested in the hereditary law. I think that this issue of the non-excludable heir is very useful because everyone is a descendent of his parents.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Kristýna Tlustošová 758 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Kristýna Tlustošová 48 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Kristýna Tlustošová 33 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. 345 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. 421 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 133 kB