velikost textu

Poškozený a oběť v trestním řízení

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Poškozený a oběť v trestním řízení
Název v angličtině:
An injured person and a victim in criminal proceedings
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Petra Janulková
Vedoucí:
prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
Oponent:
JUDr. PhDr. Otakar Osmančík, CSc.
Id práce:
69262
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra trestního práva (22-KTP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
27. 11. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
7. Závr Ačkoliv je poškozen ý dle dikce trestního řádu plnohodnotnou stranou trestního řízení s neustále se rozšiřujícími procesními oprávnními, při analýze jeho práv a postavení v trestním řízení jsem došla k závru, že tento zákonem dan ý stav není zcela naplnn. Stále zde totiž existuje v ýrazná nerovnováha mezi práv y poškozeného a obvinného, kd y při jejich praktické realizaci je obvinn ý v silnjší pozici, jeho oprávnní jsou širší a často lépe uchopitelná. Dochází tak k situaci, kd y je praktick y popírána zásada rovnosti stran před soudem, jak je tato zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listin y základních práv a svobod, nebo poškozen ý a obvinn ý si v řízení rovni nejsou. Bohužel nerovnost nacházíme i v postavení jednotlivých poškozen ých. Ačkoliv Ústavní soud R ve svém nálezu ze dne 12.6.2001 sp.zn. I. ÚS 570/99 uzavřel, že poškozen ý neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu b yla již škoda pln uhrazena (kd yž pojem poškozeného je širší než pojem subjektu adhezního řízení, nebo zahrnuje i takového poškozeného, který není oprávnn uplatnit nárok na náhradu škod y v trestním řízení), a ted y procesní práva poškozeného jakožto stran y trestního řízení není možno redukovat toliko na právo na náhradu škod y, m yslím, že jsem dostatečn poukázalo na to, že v reálu tomu tak vžd y není a poškození bez nároku na náhradu škod y nejenže jsou v ybaveni daleko slabšími oprávnními (např. nemohou podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupn nebo žádat o zastoupení bezplatné či za sníženou odmnu, nemají právo na doručení opisu rozsudku apod.), ale jejich postavení je často snižováno i ze strany orgán činn ých v trestním řízení. To souvisí s dalším zásadním nedostatkem ve vztahu k postavení poškozeného v trestním řízení, kd y ačkoliv poškozen ý je formáln stranou trestního řízení, faktick y na jeho prbh a v ýsledek aktivní vliv nemá, protože mu k tomu často ani není dána možnost ze stran y orgán činn ých v trestním řízení. Ve své práci jsem se zab ývala zejména procesními oprávnními poškozeného, která jsou mu zaručena trestním řádem a souvisejícími - 103 - právními předpis y, a možnostmi, jak je uplatňovat. Snažila jsem se v jednotliv ých kapitolách uchopit a v ysvtlit podstatu dané problematik y a naznačit existující problémy a jejich možná řešení do budoucna. Na závr se pokusím o jejich stručné shrnutí s tím, že již uvádím jen t y nejpodstatnjší návrh y de lege ferenda. Po první kapitole, jejíž obsahem jsou hlavní cíle této práce a dvod y, pro které jsem si zvolila pro svou rigorózní práci práv problematiku postavení poškozeného a obti v trestním řízení, jsem v kapitole druhé rozebírala pojem poškozen ý jako takov ý. Považuji za dležité upozornit na ne zcela šastn legislativn upravenou možnost subjektivního v yloučení poškozeného z uplatňování jeho práv. Ve snaze zúžit do té dob y pomrn široké vymezení pojmu poškozeného, stanovila novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., že pro to, ab y b ylo možno považovat dan ý subjekt skutečn za poškozeného, nepostačí, že se jedinec cítí b ýt trestn ým činem moráln či jinak poškozen, ale újma mu musí b ýt zpsobená zavinním pachatele nebo její vznik musí b ýt v příčinné souvislosti s trestn ým činem. O tom, zda tomu tak doopravd y je, rozhoduje soudce neformálním postupem na začátku řízení. Vhodnjší b y b ylo zakotvit v trestním řádu formální postup, při kterém b y příslušn ý orgán činn ý v trestním řízení v ydával v zákonem stanovené lht přezkoumatelné rozhodnutí o tom, zda určitá osoba je či není poškozen ým. Případn b y mohla b ýt zákonem stanovena povinnost takovéto rozhodnutí v ydat pouze tehd y, kd y by orgán y činné v trestním řízení ml y za to, že osoba uplatňující práva poškozeného v trestním řízení poškozen ým ve skutečnosti není. V opačném případ b y platila fikce, že se jedná o osobu oprávnnou uplatňovat v trestním řízení práva poškozeného. Výrazné nedostatk y pak nacházím v úprav zastupování poškozeného. Předn by b ylo vhodné zakotvit povinnost, ab y zmocnncem poškozeného v trestním řízení b yl advokát, ted y subjekt s dostatečn ými předpoklad y k posk ytnutí profesionálního, kvalitního a odborného zastoupení. Dvod je nasnad - právnick y vzdlaný človk mže hájit práva poškozeného mnohem úspšnji než laik. Velmi dležité je pak v ýslovn zrovnoprávnit poškozeného bez nároku na - 104 - náhradu škod y s poškozen ým s nárokem na náhradu škod y, a to stejnou možností v ymoci po odsouzeném náklad y spojené s přibráním zmocnnce, stejn jako možností získání bezplatné právní pomoci, resp. pomoci za sníženou odmnu. Doposud jsou t yto možnosti dán y pouze poškozenému uplatňujícímu nárok na náhradu škod y, resp. ve vztahu k prvnímu naznačenému problému zde existuje vícero rzn ých názor, které b y b yl o vhodné sjednotit, a to ve prospch poškozeného, který neuplatňuje v adhezním řízení nárok na náhradu škod y. Třetí kapitolou, která je zamřena čist viktimologick y, jsem se snažila poukázat na skutečnost, že existuje i jin ý než trestnprávní pohled na poškozeného. M yslím, že je obecn velmi dležité, ab y okolí obti trestného činu vdlo, co se s človkem po prožitém traumatu dje, kam smřují jeho m yšlenk y a jak je možné mu celou situaci alespoň trochu ulehčit. Ze zkoumání dané problematik y jasn v ypl ynulo, že práv neinformovanost obti její negativní zážitek prohlubuje a ztžuje její návrat do bžného života. Proto bych ráda upozornila jak na dležitost a přínosnost nevládních odborn ých organizací zab ývajících se práv problematikou obtí a jejich optovn ým zařazením do reálného života, tak na dle mého názoru zatím nedostatečnou formu osvt y a informování poškozen ých. Velmi kladn hodnotím právní úpravu přijatou zákonem č. 209/1997 Sb., o posk ytnutí penžité pomoci obtem trestné činnosti. Stát v ní reaguje na své selhání zajistit občanm bezpečnost a zároveň stanovením pomrn jasn ých kritérií (s určit ými v ýjimkami) v ylučuje zneužívání tohoto, pro obti trestn ých čin přínosného, institutu. S aktivitami na ochranu obtí trestn ých čin se v poslední dob mžeme setkat ku prospchu vci stále častji, a již na úrovni vnitrostátní, evropské či celosvtové. Jedním z palčiv ých problém je i hrozba sekundární viktimizace, kterou pro ob přináší probíhající trestní řízení. Výrazné posílení ochran y obtí před sekundární viktimizací přinesla od 1.4.2009 novela trestního řádu provedená zákonem č. 52/2009 Sb., která stanovením okruhu informací posk ytovan ých veřejnosti o obtech trestného činu a zákazem zveřejňování jejich osobních údaj reaguje na časté případ y nešetrné - 105 - medializace trestní kauz y, kd y b ývají uvádn y detailní informace týkající se osob y obti, její rodin y a soukromí, a ob trestného činu se tak musí v yrovnávat nejen s následk y trestného činu, ale i s nepřízniv ými dopad y zv ýšeného zájmu veřejnosti o „její případ“, čímž se mže její psychick ý stav ješt zhoršit. Jaká má poškozen ý procesní práva, jak ý prostor mu je pro jejich uplatňování posk ytnut a jak dalece je o jejich existenci informován, o tom všem je pojednáno ve čtvrté kapitole mé práce. Proto, ab y b yla poškozenému zaručena skutečn efektivní možnost hájit svá práva a ab y se jeho postavení zrovnoprávnilo s postavením obvinného, b y b ylo vhodné, ab y se zákonodárci při rekodifikaci trestního práva procesního v eské republice ubírali smrem dále uveden ých zmn a v yvarovali se opakování nedostatk současné úprav y. Velmi dležité k tomu, ab y poškozen ý vdl, jak mže v řízení aktivn v ystupovat, je povdomí o možn ých variantách jeho jednání. O nich musí b ýt orgán y činn ými v trestním řízení řádn poučen. Nedostatek poučení poškozeného b y proto ml b ýt závažnou procesní vadou řízení, která b y následn vedla k novému projednání vci. Dále b y mla b ýt zakotvena povinnost policejního orgánu v yrozumt poškozeného (a nejen obvinného jako v současnosti) o ukončení v yšetřování, čímž b y mu b yla posk ytnuta možnost seznámit se s nashromáždn ým dkazním materiálem a v ýsledk y dosavadního v yšetřování. Prostudováním spisu po skončení v yšetřování a možností předkládat návrh y na doplňování dokazování b y se jist úspšnost účasti poškozeného v trestním řízení zvýšila, nebo b y se mohl na následující řízení před soudem lépe připravit. Tak jako obvinnému b y ml trestní řád poškozenému zaručovat možnost žádat, ab y mu b ylo umožnno provést v ýslech svdka v hlavním líčení (a nejen klást v ysl ýchan ým otázk y), stejn jako b ýt přítomen (alespoň prostřednictvím svého zmocnnce) při v ýslechu svdka v přípravném řízení či při jin ých v yšetřovacích úkonech. Tím v ýčet ustanovení, v nichž trestní řád neodvodnn zvýhodňuje obvinného, ani zdaleka nekončí. Více b ylo popsáno v již zmiňované kapitole čtvrté. Za nedostatečn prom yšlenou také považuji úpravu informování poškozeného o pob ytu obvinného, resp. - 106 - odsouzeného na svobod. Za prvé o případném nebezpečí pro poškozeného rozhodují orgán y činné v trestním řízení a ne on sám. Za druhé není jasn stanoveno, zda mže informace žádat každ ý poškozen ý nebo jen poškozen ý poučen ý podle § 44a odst. 1 tr. řádu. A za třetí – a to považuji za zvláš podstatné – orgán y činné v trestním řízení b y neml y při posk ytování informací o případném nebezpečí čekat na žádost poškozeného, ale postupovat z vlastní iniciativ y, jakmile b y existovaly o bezpečí poškozeného jakékoliv pochybnosti. Obsahem páté kapitol y práce je podrobn ý rozbor institutu souhlasu poškozeného s trestním stíháním, který v ýznamn zohledňuje a respektuje soukromý zájem poškozeného v trestním řízení a znamená pozitivní prlom do zásad oficialit y a legalit y. De lege ferenda b y však b ylo více než žádoucí provést v úprav tohoto dispozičního oprávnní poškozeného zmn y, které b y reagoval y na současné nedostatk y, jenž se při jeho aplikaci projevují. V praxi činí nejvtší potíže zejména nahodil ý, jakob y neprom yšlen ý v ýčet skutkov ých podstat trestn ých čin, u kterých lze souhlas poškozeného s trestním stíháním uplatnit (zastoupen y zde jsou trestné čin y s rznou mírou společenské nebezpečnosti), a vázanost dispozice poškozeného s trestním řízením pouze na existenci příbuzenského (či jiného obdobného) pomru poškozeného a pachatele. Tato vázanost na příbuzensk ý pomr však paradoxn mže poškozovat samotnou ob trestného činu, nebo v takov ých případech je ob vtšinou v ystavováno i vtšímu nátlaku ze stran y pachatele a blízké rodin y, ab y svj souhlas s trestním stíháním pachatele vzala zpt. Ab y b ylo toto dispoziční oprávnní poškozeného vskutku efektivní, mlo by b ýt omezeno jen na takové trestné čin y, jejichž objektem jsou převážn individuální zájm y samotného poškozeného. Osobn bych proto navrhovala řešení, ab y u závažnjších úm ysln ých trestn ých čin s v ysok ým stupnm společenské nebezpečnosti neb yla poškozenému dispozice s trestním řízením vbec umožnna, trestní stíhání v ybran ých trestn ých čin (zejména nedbalostních) b y b ylo zavedeno pouze na návrh poškozeného (bez vazb y na jeho příbuzensk ý pomr k pachateli), a institut souhlasu poškozeného s trestním stíháním tak, jak - 107 - jej známe z dnešní podob y, b y b yl zachován jen u mén nebezpečn ých trestn ých čin, u nichž by b ylo na míst příbuzenský pomr poškozeného a pachatele akceptovat. Teorie i praxe se však shoduje na jednom, a to že skutečnou stranou trestního řízení se poškozen ý mže stát teprve v okamžiku, kd y v našem trestním řízení bude zaveden institut tzv. soukromožalobních trestn ých čin, u kterých bude mít poškozen ý faktickou možnost disponovat s trestním řízením. Jednalo b y se o jakéhosi civilního žalobce, který b y u v ybran ých trestn ých čin mohl podávat soukromou žalobu, v níž b y šlo o jeho nárok na náhradu škod y zpsobené trestn ým činem. Na t yto v ýtk y zareagovali tvrci připravované rekodifikace trestního práva procesního, kteří mimo jin ých postavení poškozeného posilujících zmn, o kterých b ylo v této práci pojednáno, zakotvili do vcného zámru nového trestního řádu také oprávnní poškozeného podat pro úzce v ymezený okruh trestn ých čin soukromou žalobu, a dále i žalobu subsidiární, dík y které bude mít poškozen ý možnost docílit soudního přezkumu pravomocného rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání nebo o odložení vci z dvodu nedostatku veřejného zájmu na trestním stíhání. V šesté kapitole rigorózní práce jsem se vnovala adheznímu řízení, ted y té části trestního řízení, která je pro poškozeného, jemuž b yla trestn ým činem zpsobena majetková škoda, tím hlavním motivem a cílem, proč se řízení účastnit, nebo v adhezním řízení soud rozhoduje práv o nároku poškozeného na náhradu takto vzniklé škod y. Bohužel se lze ale domáhat jen újm y majetkové, čímž je ku škod vci v yloučeno právo poškozeného domáhat se přimřeného zadostiučinní ve smyslu § 13 obč. zákoníku. V tomto smru b y v ýznamnou zmnu ml přinést nov ý trestní řád, ve kterém b y mla b ýt stanovena možnost poškozeného požadovat v adhezním řízení jak přimřené zadostiučinní v penzích (za vzniklou morální újmu), tak v ydání bezdvodného obohacení. S náhradou škod y je úzce spjata problematika opravn ých prostředk, které jsou poškozen ým k dispozici, kd yž zatím jsou tato oprávnní vtšinou pouze v rukou poškozen ých, kteří uplatnili nárok na náhradu škod y. De lege ferenda - 108 - b y mla možnost podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupn příslušet všem poškozen ým a proti všem výrokm, tzn. nejen proti v ýroku o náhrad škod y, jak je tomu dosud, ale i proti v ýroku o vin a trestu, nebo práv ve v ýroku o vin má v ýrok o náhrad škod y svj podklad. Zásada rovnosti stran před soudem je porušena i dík y nemožnosti poškozeného podat opravn ý prostředek proti trestnímu příkazu – odpor. Poškozenému b y mlo b ýt toto právo posk ytnuto alespoň ve stejném rozsahu, v jakém má právo podat odvolání proti rozsudku, s tím, že samosoudce b y sám mohl po podaném odporu o nároku na náhradu škod y rozhodnout. Vhodn ým se jeví také zakotvení povinnosti soudu upozornit poškozeného na to, že ve vci bude v ydán trestní příkaz, čímž mu bude umožnno se k trestnímu řízení s případn ým nárokem na náhradu škod y připojit, příp. jej doplnit či zmnit. De lege ferenda b y mla b ýt poškozen ým posk yt nuta také možnost podávat mimořádné opravné prostředk y a žádoucí b y rovnž b ylo v ýrazné rozšíření možností poškozeného podávat opravné prostředk y i proti dalším rozhodnutím orgán činn ých v trestním řízení. Např. b y mu mlo b ýt umožnno podat stížnost proti rozhodnutí soudu o postoupení vci jinému orgánu či o zastavení trestního stíhání (kd yž proti stejn ým rozhodnutím státního zástupce v přípravném řízení stížnost podat mže) nebo stížnost proti rozhodnutí státního zástupce i soudu o přerušení trestního stíhání. Pokud chceme uvažovat o alespoň částečné rovnosti stran v trestním řízení, bude zavedení v ýše popsan ých zmn nezb ytn nutné. Nicmén jen legislativní zmn y nestačí a sam y o sob ješt nezajistí dstojnjší zacházení s obtí trestné činnosti. Současn se zmnou právní úprav y b y mla b ýt přijata také opatření organizační či technické povah y, kd y situace je pro poškozeného neúnosná zejména v řízení před soudem. Drtivá vtšina soudních budov je naprosto nedostatečn uzpsobena specifick ým podmínkám trestního řízení s účastní poškozeného. Poškozen ý a pachatel či jeho rodina se bžn dostávají před hlavním líčením do kontaktu, který zejména pro poškozeného znamená siln ý emocionální tlak. Bylo b y proto vhodné, ab y soud y b yl y tmto skutečnostem přizpsoben y, např. v ybudováním - 109 - oddlen ých vchod do soudních budov či zřízením oddlen ých prostor pro osob y čekající na soudní jednání. M ým cílem b ylo ukázat, že nejenom trestní řád poškozeného sv ým zpsobem znev ýhodňuje, zvlášt ve vztahu k obvinnému, ale i orgán y činné v trestním řízení obecn s poškozen ým zacházejí spíše s odstupem, jen ab y jim tento nepřidlal vtší než nezb ytn nutnou práci. Nehledí se na jeho práva (a pokud ano tak nedostatečn), nehledí se na jeho ps ychick ý stav ani sociální a ekonomické následk y trestného činu. Ačkoliv se situace rok od roku zlepšuje a poškození i dík y aktivitám nevládních organizací získávají v trestním řízení pevnjší pozici, která b y jim mla zajistit snadnjší a úspšnjší uplatňování jejich práv, nezb ývá než konstatovat, že dokud se nezmní pohled na poškozeného a přístup k nmu v globálu, tzn. spojením účinné legislativní úprav y s vstřícn ým a profesionálním přístupem všech zainteresovaných subjekt, budou poškození pořád stát jaksi stranou dní. Zdá se, že zákonodárci si v tomto smru dležitost postavení poškozeného uvdomili, nebo novelizacemi trestního řádu v nkolika posledních letech jeho postavení v ýznamn posílili, vedeni zejména snahou v yužít znalosti poškozeného o vci, která je předmtem řízení, k tomu, ab y b yla vc řádn projednána a rozhodnuta. Nyní je řada na orgánech a subjektech, kteří přicházejí s poškozen ými do přímého kontaktu, ab y posílily svou odbornost a hlavn profesionalitu svého přístupu. Protože jenom řádn poučen ý a procesn informovan ý poškozen ý, s kterým se zachází humánn a profesionáln, bude ochoten s orgán y činn ými v trestním řízení spolupracovat, čímž dojde jak k řádnému a úspšnému v yřešení vci, což je hlavním úkolem orgán činn ých v trestním řízení, tak k uspokojení nárok poškozeného. K tomu b y orgánm činným v trestním řízení mohl y sloužit např. nejrznjší odborné semináře a školení pod vedením zkušen ých odborník z ps ychologické či viktimologické oblasti. Přes všechn y v ýše uvedené návrh de lege ferenda si samozřejm uvdomuji, že úplné zrovnoprávnní práv poškozeného a obvinného v trestním řízení není tak docela možné. Za prvé b y neb ylo žádoucí, - 110 - ab y přehnaná snaha o rozšiřování práv poškozeného až na úroveň srovnatelnou s práv y obvinného, vedla ke zv ýšení formální náročnosti procesu a k jeho zpomalení, nebo tímto b y b yl paradoxn negativn zasažen samotn ý poškozen ý, kd yž b y se jeho nadje na rychlé a účinné odškodnní mohla citeln snížit. Za druhé je nutné si uvdomit, že ačkoliv je poškozen ý v ýznamn ým subjektem a dležitou stranou trestního řízení, hlavním cílem trestního řízení i nadále zstává rozhodování o vin a trestu pachatele trestného činu. A za třetí zde nemalou roli sehrává nedostatek finančních prostředk, který justici i rzn ým neziskov ým organizacím brání ve vytvoření optimálních podmínek pro zabezpečení informovanosti a ochran y poškozeného a posílení jeho práv v trestním řízení. Nicmén snahou všech zainteresovaných subjekt b y mlo b ýt nalezení jakéhosi kompromisu tak, ab y postavení poškozeného a obvinného b ylo v yvážené. - 111 -
Abstract v angličtině:
9. Resumé Legal regulation of the disposal of packaging and package waste Key words: Waste Byproduct of each human activity, according to the Waste act any movable thing which person intends to dispose of or has a duty to dispose of and which is a defined in Schedule Packaging Any product regardless of used material that is intended for the containment, protection, manipulation, supply or presentation Directive Type of secondary European legislation, which contains the binding objectives for member states to be achieved, but the way of incorporation to domestic legal system demands on each states I have chosen the topic Legal regulation of the disposal of packaging and package waste as my Master degree topic, because the waste is one of the most important problems of modern civilisation and I am really interested in protection of environment. The purpose of the thesis is to analyse European legislation and Czech legislation. The thesis is composed of four chapters. First chapter is devoted to general introduction to waste and waste package. I used some statistics and the last part I devoted to actual problematic concerning the Word crisis and its impact on the secondary raw material market. The second chapter deals with European law regulation. The main part of this chapter concerning the regulation of European Parliament and council Directive 94/62/EC of 20 December 1994 on packaging and packaging waste and its novelizations. It contains main goals of legal structure. Third chapter is about relevant Czech regulation, especially Packaging act. I explained historical development of waste management in Czech republic, acts dealing with packaking without environmental impact and principles of waste management. The main part of thirds chapter is devoted to Packaging act. The Packaging act regulates the duties of persons in three stages of packaging existence: being a product, used for packaging, creating waste. The purpose of the Act is to protect the environment by preventing the generation of packaging waste by reducing the weight, volume and harmful effects of packaging. I dealed with main definitions, basic duties applicable in packaging and packaging waste management and authorized packaging company. The fourth part is devoted to legal responsibility according to Packaging act. This act is applicable for legal and natural persons carrying on business activities. I described protective and remedial measures as well as administrative torts of legal persons and of natural persons operating business.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Petra Janulková 722 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Petra Janulková 121 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Petra Janulková 58 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. 64 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. PhDr. Otakar Osmančík, CSc. 78 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 18 kB