velikost textu

Nepodmíněný trest odnětí svobody z pohledu teorie a praxe

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Nepodmíněný trest odnětí svobody z pohledu teorie a praxe
Název v angličtině:
Unconditional sentence of imprisonment from perpective of theory and practice
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Jiří Pleva, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
Oponenti:
Doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr. Ph.D.
doc. JUDr. Mgr. Jiří Herczeg, Ph.D.
Id práce:
69006
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra trestního práva (22-KTP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo III - Ústavní právo, trestní právo, kriminalistika, kriminologie (VIII)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
5. 1. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
trest; účel trestu; citelnost trestu; účinnost trestu; principy trestání; systém trestů; nepodmíněný trest odnětí svobody; ukládání trestů; vězeňství; humanizace
Klíčová slova v angličtině:
punishment; purpose of punishment; severity of punishment; effectivity of punishment; principles of sentencing; system of punishments; unconditional sentence of imprisonment; sentencing; penitentiary; humanization
Abstrakt:
Nepodmíněný trest odnětí svobody z pohledu teorie a praxe Disertační práce JUDr. Jiří Pleva Abstrakt Předkládaná disertační práce je vedena snahou vyjádřit některé názory k současné teorii i praxi týkající se nepodmíněného trestu odnětí svobody a poskytnout některé podněty k případné změně. Základním mottem předloženého pojednání je konstatování, že primárním znakem ukládaného trestu je újma působená pachateli trestného činu. Argumenty uznávaných autorů, případně vlastními, chce autor prokázat neúčinnost ukládaných trestů v případech, kdy následný výkon těchto trestů nebude pro pachatele dostatečně citelný, přičemž konkrétní citelnost trestu je možno alespoň přibližně stanovit pouze ad hoc vzhledem k poměrům konkrétního pachatele. Vybranými případy ze soudní i vězeňské praxe se pak snaží vyvrátit obecně rozšířené tvrzení, že nepodmíněný trest odnětí svobody je vždy nejpřísnějším druhem trestu. Autor se v práci pokouší zdůraznit důležitost všech základních účelů trestu, doposud upravených v § 23 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, které nemohou být při úvahách o ukládání trestu ani po nabytí účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku opomíjeny. V duchu smíšené teorie trestání pak vyjadřuje přesvědčení o nevhodnosti ukládání trestu odnětí svobody tehdy, pokud by bylo možno učinit závěr o jeho nekompetentnosti potrestat a napravit pachatele, díky čemuž by tento trest nikdy nemohl účinně ochránit společnost. V textu lze také nalézt zamyšlení nad tím, jak koncepce nepodmíněného trestu odnětí svobody coby nejpřísnějšího druhu trestu (užší pojetí zásady subsidiarity přísnější sankce) neodráží skutečné potřeby praxe a znesnadňuje výběr účinných druhů trestů v jejich systému. Autor pak považuje za nutné zmíněnou zásadu aplikovat komplexně na všechny druhy trestu, a nikoli výjimečně k jedinému druhu trestu. Navrhuje dosáhnout uvedeného stavu tak, že bude omezeno užití nepodmíněného trestu odnětí svobody jako trestu tzv. sekundárního, tedy pokud např. při nesplnění podmínek v rámci zkušební doby podmíněného odsouzení, trestu obecně prospěšných prací, domácího vězení či trestu peněžitého bude soudu umožněn místo automatické přeměny na nepodmíněný trest odnětí svobody výběr i z jiných alternativních trestů, budou-li k tomu dány podmínky. V rámci studia odborné literatury a příslušné judikatury, také díky poznatkům z vlastní praxe, autor dospívá k závěru, že podstatnějším kritériem pro určení citelnosti nepodmíněného trestu odnětí svobody není jeho délka, nýbrž způsob jeho výkonu. Proto touto prací vyzývá k širší aplikaci § 56 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, neboť výběrem přísnějšího režimu výkonu trestu odnětí svobody může být současně zkrácena délka jeho trvání, kdy stále půjde o trest svou citelností přiměřený závažnosti spáchané trestné činnosti. Díky kratší době strávené ve věznici se však u odsouzeného sníží riziko prizonizace a nemusí dojít k devastaci jeho sociálních vazeb mimo věznici. Současně však musí hrát při rozhodování o změnách v zařazení odsouzených stěžejní roli nejen individuálně preventivní účel, nýbrž i účel ochranný či izolační. V recentní literatuře se často objevují názory, že vězeňství zažívá krizi. Jednak je odkazováno na vysoká procenta recidivujících pachatelů, jednak na problémy spojené s nedodržováním práv odsouzených, dále pak finanční náročnost či všeobecnou přeplněnost věznic. K možným příčinám recidivy pachatelů byl v práci konstatován názor, že řada odsouzených opakovaně páchá trestnou činnost, neboť vidí v následném pobytu ve vězení zlepšení svého postavení. Tohoto stavu bylo docíleno postupnou humanizací vězeňství, která, zejména v posledních desetiletích, dosáhla takové úrovně, kdy někteří odsouzení mají lepší životní podmínky, širší práva a méně povinností než osoby na svobodě. Vzhledem ke konstatovanému autor považuje za nezbytné, aby odsouzení nebyli oproti ostatním privilegováni tak, že se jim trest přemění v odměnu. Na druhou stranu však zdůrazňuje, že odsouzeným, ačkoli byli na určitých svobodách omezeni, jsou jiné ponechány bez omezení a jako takové si zaslouží zcela rovnocennou ochranu, jakou požívají osoby svobodné. Zaměstnanci Vězeňské služby ČR a nejen oni proto musí důsledně kontrolovat plnění uložených povinností odsouzených a případně postihovat jejich nedodržení zcela v souladu s textem a smyslem zákona, přičemž se mají zdržet veškerých zásahů do práv vězňů, která interpretaci zákona odporují. Výklad o nepodmíněném trestu odnětí svobody a jeho výkonu byl zaměřen především na otázky právní. Na tomto úseku však věda trestního práva není vědou jedinou a vše vysvětlující. Proto byly přiměřeně řešeny i otázky z oblasti penologie, okrajově pak psychologie či filozofie, aby bylo možno poskytnout ucelený obraz zkoumané problematiky. Teoretický výklad byl následně doplněn výsledky dotazníkového šetření zaměřeného na vnímání citelnosti zásadních omezení souvisejících s výkonem trestu odnětí svobody samotnými odsouzenými. červenec 2011
Abstract v angličtině:
Unconditional sentence of imprisonment from perspective of theory and practice Dissertation JUDr. Jiří Pleva Abstract Author tried to express his opinions to contemporary theory and practice concerning the unconditional sentence of imprisonment and provide some impulses to an appropriate change in his thesis. The basic motto of the introduced discourse was the statement that the prime sign of the imposed sentence is the loss (evil) caused to the criminal. Author wanted to prove the ineffectiveness of the imposed sentences in the cases when the subsequent execution of the punishments will not be for the criminal appreciable enough, whereas the factual appreciability of the punishment is only ad hoc to be stated regarding to the situation of the particular offender. Generally extended statement was disproved, that the unconditional sentence of imprisonment was always the strictest form of punishment, by the chosen cases from the court room and also from the prison practice. In thesis author tried to emphasize the importance of all basic purposes of the punishment, until now modified in § 23 of the Criminal code (1961) which cannot be left out at considerations either about imposing sentence or after the coming into force of the new Criminal code (2009). In spirit of the mixed theory of punishment he expressed afterwards the persuasion about the unsuitability of sentencing of imprisonment at that time, if it was possible to draw the conclusion about its incompetence, to punish and amend the offender, thanks to which this punishment could never protect the society effectively. Author also reflected the fact how the conception of unconditional sentence of imprisonment as the strictest sort of punishment (specific theory of the principle of subsidiarity of stricter sanction) does not reflect real needs of the practice and complicates the choice of effective punishments in their system. The mentioned principle should be applied in complex on all sorts of punishments and not exceptionally to the only sort of punishment. It would be possible to reach among others the mentioned situation, if the use of imprisonment as the so called secondary one would be limited, so if e.g. by non-fulfillment of the conditions in the frame of trial period of the suspended sentence, community service, house arrest or pecuniary punishment we enable the court instead of automatic change on the imprisonment the choice from other alternative punishments, if there are conditions given to it. Author came to the conclusion in the frame of expert literature and appropriate judicature study, also thanks to the findings from his own practice that the more essential criterion for the determination of the appreciability of the imprisonment is not its length, but the way of its execution. That’s why the proclamation to the wider application § 56 sec. 3 of new Criminal code (2009) is expressed in this work, because through the stricter choice of the mode of the execution of the imprisonment the length of its lasting can be at the same time shortened. It still will concern a punishment by its appreciability adequate to the consequence of the committed criminal activity. Thanks to shorter time spent in prison however the risk of prisonization will be reduced by the convict and the devastation of his social relationship out of prison need not occur. At the same time not only the individual preventive purpose but also protective and isolation purpose must play fundamental role at decisions about changes in the establishing of convicts. Views often appear in recent literature that the prison service undergoes the crisis. Partly it is referred to high percentage of already- punished deliquents, partly to problems connected with keeping of the inmates’ rights, next to financial difficulty or the general overfilling of prisons. An opinion to possible reasons of the convicts’ recidivism was stated at work that a lot of convicts commit the criminal activity, because they see in the resulting stay in prison the improvement of their rank. This situation was reached by gradual humanization of prison service which reached mainly in last decades such level when some convicts have better living conditions, wider rights and fewer duties than the persons at liberty. Regarding to the stated it is therefore necessary, so that the convicts would not be privileged to the others in that way that their punishment will be changed into reward. On the other hand it is necessary to emphasize that, though the convicts were limited on certain rights, others are kept without limitation and as such they deserve a quite equivalent protection as free people enjoy. The employees of Prison Office of Czech republic and not only they must therefore thoroughly check the fulfillment of the imposed convicts duties and eventually afflict their non-performance quite in keeping with the text and sense of the law, whereas they should delay all interventions to the rights of the prisoners, which oppose the interpretation of the law. The discourse about unconditional sentence of imprisonment was primarily focused on the legal issues. At this stage, however, the criminal law is not the stand-alone science. Therefore author deals with issues in the field of penology, marginally psychology or philosophy, in order to provide a comprehensive picture of the issue. Theoretical interpretation was subsequently supplemented by the results of the questionnaires aimed at improving the perception of severity of essential restrictions related to the execution of imprisonment by the convicts. July 2011
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Jiří Pleva, Ph.D. 1.81 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Jiří Pleva, Ph.D. 89 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Jiří Pleva, Ph.D. 57 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. 328 kB
Stáhnout Posudek oponenta Doc. JUDr. Věra Kalvodová, Dr. Ph.D. 374 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Mgr. Jiří Herczeg, Ph.D. 1001 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 371 kB