velikost textu

Tackling irregular forms of migration: irregular migrants in the European Union – do they enjoy the rights contained in the UN Migrant Workers Convention?

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Tackling irregular forms of migration: irregular migrants in the European Union – do they enjoy the rights contained in the UN Migrant Workers Convention?
Název v češtině:
Migrace a potírání jejích nelegálních forem : dosahují neregulérní migranti v EU dostatečné právní ochrany na úrovni Úmluvy OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků?
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Karolína Babická, Ph.D.
Školitel:
doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc.
Oponenti:
doc. Dr. iur. Harald Christian Scheu, Mag. phil., Ph.D.
JUDr. Věra Jeřábková, CSc.
Id práce:
68979
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo I - Ústavní právo, mezinárodní právo, evropské právo (VI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
26. 10. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Angličtina
Klíčová slova:
Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Evropský soud pro lidská práva, lidská práva, mezinárodní právo, migrace, migrační politika EU, migrační právo, neregulérní migrace, sociální práva, Úmluva OSN o právech migrujících pracovníků
Klíčová slova v angličtině:
EU Migration policy, European Convention on Human Rights, European Court for human rights, Human Rights, International law, Irregular migration, Migration, Migration law, Social Rights, UN Migrant Workers Convention
Abstrakt:
Úmluva OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (ÚMP) chrání základní lidská práva migrujících pracovníků a členů jejich rodin. Do dnešního dne, žádný z členských států Evropské unie Úmluvu dosud nepodepsal ani neratifikoval. Členské státy mimo jiné tvrdí, že ÚMP je nadbytečná, jelikož ochrana práv v ní obsažených je již dostatečně zajištěna Evropským a mezinárodním právním rámcem ochrany lidských práv, a ratifikace Úmluvy by tak nepřinesla nic nového. Podle některých členských států by ratifikace naopak mohla dát neregulérním migrantům více práv a zvýšit tak jejich příliv do Evropské unie. Cílem disertační práce je porovnání práv neregulérních migrantů obsažených v Úmluvě OSN o migrujících pracovnících s právním rámcem platným v současné době v EU a výše uvedené protichůdné argumenty potvrdit či vyvrátit. Základní výzkumné otázky, které si práce klade tedy vyplývají: Jaká lidská práva požívají v EU migranti v neregulérním postavení? Je ÚMP ve vztahu k mezinárodnímu a evropskému právnímu rámci platnému v EU opravdu nadbytečná a nepotřebná, nebo jej spíše doplňuje? A obsahuje tedy případně nějaká práva nad rámec aktuálně platných práv v EU? Jaký by byl tedy případně přínos ratifikace ÚMP členskými státy EU? Centrem pozornosti práce je ÚMP obsahující sadu lidskoprávních standardů pro migranty v neregulérním postavení. ÚMP garantuje neregulérním migrantů ochranu jak základních lidských práv tak i řady sociálních práv. Zakotvuje rovné zacházení pro migranty a občany hostitelských zemí (v některých případech) a zakazuje diskriminaci. Vůbec poprvé definuje pracovní migranty, sezónní pracovníky, přeshraniční pracovníky i jejich rodinné příslušníky. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola poskytuje úvod do problematiky mezinárodní migrace především z hlediska mezinárodního práva a poskytuje vhled do prekérní situace neregulérních migrantů. Blíže se zabývá terminologií užívané dnes v akademické sféře a též v předkládané práci a specifikuje též hypotézu, výzkumné otázky, metodologii, použité prameny a revizi relevantní literatury. Druhá kapitola se zaměřuje na Úmluvu o ochraně práv migrujících pracovníků (ÚMP), na historii jejího vzniku a obsah s důrazem na kontrolní mechanismus, který ustanovuje a následně popisuje a analyzuje jednotlivé výhrady členských států EU k její ratifikaci. Autorka ukazuje, jak málo právně podložené a propracované jsou dané argumenty států a že hlavní motivy odmítnutí ratifikace ÚMP jsou pravděpodobně spíše politického rázu. Úmluva je následně zařazena do širšího kontextu mezinárodního lidskoprávního rámce (Kapitola 3) se zaměřením na základní lidskoprávní instrumenty a jejich monitorující mechanismy ve vztahu k ochraně lidských práv migrantů v obecné i specifické rovině. Kapitola ukazuje, že většina základních mezinárodněprávních instrumentů, ať už v rámci OSN či Rady Evropy se vztahuje na „všechny lidské bytosti“ bez ohledu na jejich status, čili neregulérní migranti jsou jimi též chráněni. Autorka se blíže zaměřuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k ochraně práv migrantů a poukazuje na široké možnosti soudu při použití ochrany par ricochet. Práva obsažená v Mezinárodních paktech o občanských a politických právech a o právech ekonomických, sociálních a kulturních (1966) stejně tak v Evropské úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod (1950) se tedy též vztahují na migranty v neregulérním postavení. Tyto instrumenty členské státy EU podepsaly a ratifikovaly a rezervace či deklarace, které použily neregulérní migranty ze záběru smluv nevylučují. Čtvrtá kapitola systematicky analyzuje migrační právo EU. Práce se zabývá vznikem práva EU ve vztahu k migraci, aktuálním primárním a sekundárním právem EU v dané oblasti a zahrnuje též soft law instrumenty. Blíže analyzuje Evropskou chartu ochrany základních lidských práv a jednotlivé směrnice ve vztahu k neregulérním migrantům. Jedním ze závěrů této kapitoly je, že pro práva neregulérních migrantů chybí právní základ v zakládajících smlouvách EU (TFEU, TEU). Zde se proto autorka zamýšlí nad možnostmi regularizace neregulérních migrantů podle práva EU, jako cesty k získání přístupu k právům. Autorka dochází k názoru, že ač možnosti regularizace v některých sekundárních pramenech práva EU existují, členské státy EU je ne vždy využívají a praxe v této oblasti je v EU značně nejednotná. Migrační politika EU se navíc stále více zaměřuje na ochranu vnějších hranic, bezpečnost a kriminalizaci neregulérních migrantů a mnohem méně na lidskoprávní dimenzi dané problematiky. Stěžejní část práce tvoří kapitola pátá, která srovnává všechna práva obsažená v ÚMP s právními instrumenty Evropského a mezinárodního práva platnými v EU. Řada práv již opravdu v daných instrumentech obsažena je, záběr a zaměření ÚMP je však mnohem širší než u dosavadních lidskoprávních instrumentů včetně těch se zaměřením na migranty. Hlubší analýza ukazuje, že velká část práv obsažených v ÚMP má přidanou hodnotu; ať už jako nové právo dosud nikde neupravené či díky svému silnému migračnímu kontextu a explicitní garanci těchto práv pro migranty v neregulérním postavení. Především analýze sociálních práv je v práci věnováno více prostoru, mimo jiné pro jejich povahu, jelikož povinnost státu inkorporovat právo do svého právního řádu je obvykle širšího rázu (tzv. povinnost na konání). Celková analýza je přehledně shrnuta v tabulce v příloze I. předkládané práce. Ratifikace ÚMP v EU by vedle zvýšení standardu ochrany lidských práv neregulérních migrantů byla přínosem pro sjednocení terminologie a definic v oblasti neregulérní migrace v EU. Vzhledem k současnému politickému klimatu v zemích EU, ratifikace Úmluvy by byla velmi důležitým politickým gestem poukazujícím na závazek Evropské unie dodržovat a chránit práva všech lidských bytostí bez ohledu na jejich administrativní status.
Abstract v angličtině:
The UN Migrant Workers Convention (CMW) that provides for fundamental human rights for migrant workers and members of their families has been adopted in 1990. Until today, none of the EU Member States has signed or ratified it. The EU Member States argue that there is no need for them to accede to the CMW, as, inter alia, the rights contained in it are already secured by other international human rights instruments and in the EU legal instruments. Additionally to the claim of the CMW redundancy for the current EU legal framework, the Member States have several times repeated the fear that the ratification of the CMW could give irregular migrants more rights and increase irregular migration to the EU. Inspired by these two in fact contradictory arguments, this research aims to explore the scope of irregular migrants related human rights protection under international and European law and verify the basis of the EU Member states claims by comparing the scope of rights of irregular migrant workers in the EU with the standards embedded in the CMW. The main research questions posed are What human rights are the irregular migrants entitled to in the EU, based on international and European legal instruments? Is the CMW indeed redundant and unnecessary in the legislative framework of the European Union or is it rather complementary with regard to the international and European law? And does it give any additional rights to irregular migrants? In the centre of the research there is the CMW containing the set of human rights standards for irregular migrants. The CMW provides a guarantee of equal treatment of migrant workers and host country citizens (in certain cases) and prohibits any discrimination. For the first time it provides a definition of migrant workers, seasonal workers, cross-border workers and their family members. In relation to irregular migrants, it secures basic human rights as well as certain social rights. The research is clustered in six Chapters. The first Chapter provides for introduction to international migration, mainly from the international legal perspective and it gives a broader understanding of the precarious situation of irregular migrants. It focuses detail the terminology used today in the academic sphere as well as in this research, it specifies the hypothesis, research questions, methodology, sources used and literature revision. The second Chapter focuses on the CMW, the context and background of its emergence including the motivation leading to the drafting process and on its content. It than analyses the EU position towards the CMW and the main arguments of the EU Member States explaining their restrained attitude to it. The EU MSs contestments of the CMW are rather vague and not legally precise in nature. The author concludes how little legally profound are the MS arguments and that their main motivation might most probably be of political nature. It is then framed it in the wider context of international human rights law (Chapter 3) focusing on fundamental human rights instruments and its monitoring bodies providing for general and specific protection of migrants´ rights. The Chapter shows that most of the basic international human rights instruments extend to “all human beings” regardless their status, so irregular migrants are covered by them. The author looks in to the ECtHR case law with regards to protection of migrants rights and concludes for wide possibilities of the Court while applying protection par ricochet. Thus rights covered by the ICCPR and ICESCR as well as ECHR do apply also to migrants in irregular situation. The EU Member states have all signed and ratified these instruments and the reservations and declarations they use do not exclude irregular migrants from its scope. The Chapter 4 is systematically analysing the EU Migration law. It looks at the EU migration law emergence and the current primary and secondary sources of EU law in the field as well as at the soft law instruments. It analyses in detail the EU Charter on Fundamental rights and specific Directives that relate to irregular migration. One of the conclusions of this Chapter is a missing legal basis in the Treaties for the irregular migrants human rights. In the end of the Chapter, the author considers the possibilities for irregular migrants to regularize in EU law as a way of gaining access to human rights. The author finds out that although there are possibilities in EU secondary legislation to allow for regularisations, EU MS are not always using those channels and their reality is rather different from country to country. EU Migration policy is in the same time following a trend of securitization and criminalization of migration, it focuses more on external border control than on the human rights dimension of the issue. The crucial part of the research is contained in its Chapter 5 that compares the provisions that the CMW grants to migrants in irregular situation with the current international and European legal framework in the EU. Some articles have been given more attention as for their importance or complicated nature – especially in the cases of the social rights, where the obligation of a state to act is much wider than in the other cases. Most of the fundamental human rights are already entailed in EU legislation in most cases owing to international human rights law applicable in EU Member States. Even where the CMW is substantively similar to other instruments, some of the rights set out in Part III are likely to be of particular value to migrants and their family members, simply because they may be in a weaker social or legal position. The author however identifies several rights that are not covered in the EU nor under European neither international law. These are in detailed described and together with the other rights clustered in the correlation table in Annex I., that gives a useful quick overview of the comparative analysis.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Karolína Babická, Ph.D. 1.31 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Karolína Babická, Ph.D. 770 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Karolína Babická, Ph.D. 317 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Karolína Babická, Ph.D. 314 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. Stanislava Hýbnerová, CSc. 385 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. Dr. iur. Harald Christian Scheu, Mag. phil., Ph.D. 234 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Věra Jeřábková, CSc. 1.13 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 378 kB