velikost textu

Organizace soudnictví a právní úprava procesu v Obnoveném zřízení zemském

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Organizace soudnictví a právní úprava procesu v Obnoveném zřízení zemském
Název v angličtině:
Organization of judiciary and the legal regulation of procedure in the Renewed Constitution
Typ:
Diplomová práce
Autor:
Mgr. Ing. Jitka Berdárová (roz. Vlčková)
Vedoucí:
prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c.
Oponent:
prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc., DSc.
Id práce:
64155
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra právních dějin (22-KPD)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
Mgr.
Datum obhajoby:
22. 6. 2010
Výsledek obhajoby:
velmi dobře
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Závěrečné shrnutí Obnovené zřízení zemské je právním dokumentem vydaným v důsledku bělohorské porážky stavovského povstání, což do určité míry předznamenalo jeho povahu. Vítězný panovník Ferdinand II. si v něm především potvrdil své pozice a zajistil, aby k opětovné stavovské vzpouře již nedošlo. Zásadní a podstatné změny přineslo Obnovené zřízení zemské do všech oblastí státního práva a do politických poměrů, které zaznamenaly úplnou přestavbu. Hlavním důsledkem byla přeměna českého stavovského státu v absolutisticky ovládanou součást habsburské monarchie. Cílem panovníka bylo oslabit stavovský vliv, zrušit stavovské zřízení a posílit své vlastní postavení. Jako absolutistický vládce se stal výhradním nositelem veškeré státní moci. Vlivům na státní právo jsem věnovala 2. kapitolu. Předmětem této práce byla hlavně organizace soudnictví a úprava procesního práva, protože Obnovené zřízení zemské neřešilo pouze ústavní otázky, ale kodifikovalo i zemské, šlechtické právo. Pokud se týká soudnictví, je třeba odlišit organizaci soudů ve smyslu uspořádání soudní soustavy a samotnou činnost soudů. V prvním případě můžeme pozorovat jistou kontinuitu se stavovským zřízením, nadále se zachoval princip stavovské personality práva, tzn. rozdělení soudů podle stavovské příslušnosti. Spory šlechty příslušely nadále před zemský soud, měšťané řešily své spory před městskými soudy a poddaní patřili před soudy vrchnostenské. Tím, že se apelační soud stal všeobecnou odvolací instancí a od rozsudků všech soudů bylo možné odvolat se prostřednictvím revize až ke králi, byl položen základ trojinstanční soudní soustavy. V případě samotného výkonu soudnictví nacházíme změny podstatné. Absolutistický panovník se stal výhradním nositelem nejen moci výkonné a zákonodárné, ale i soudní. Důsledkem politického absolutismu bylo svržení stavovské nezávislosti soudnictví, hlavně až posvátné svrchovanosti zemského soudu. Za zdroj veškerého platného práva byl považován absolutisticky vládnoucí panovník, stal se jeho výlučným tvůrcem a vliv stavů na tvorbu práva téměř vymizel. Dosud nezávislé soudnictví se muselo podřídit panovníkovi, bylo vykonáváno jeho jménem a soudní rozhodování podléhalo kontrole státu. V praxi tato podřízenost znamenala odpovědnost soudců z výkonu funkce panovníkovi, vyhlašování rozsudků jménem panovníka, potvrzování rozsudků a možnost revize soudních rozhodnutí. Dalším důsledkem byla povinnost soudců řídit se psaným právem, což znamenalo aplikovat při rozhodovací činnosti výhradně předpisy Obnoveného zřízení zemského. Podpůrným pramenem práva se stal Koldínův zákoník práva městského. Pokud soudci narazili na mezeru v právu, mohl o řešení rozhodnout opět pouze panovník. Aplikace jednotných právních předpisů nahradila dřívější volnost rozhodování na základě právních obyčejů nebo volné úvahy soudců. Tak jak právo obyčejové a soudní nálezy postupně mizí a ustupují právu psanému, stává se základní formou práva královské rozhodnutí. Tento jev však nelze chápat pouze negativně. Nahrazení dřívější volnosti rozhodování jednotným postupem podle jednotných právních norem přineslo sjednocení judikatury, odstranění některých nežádoucích feudálních přežitků a v neposlední řadě požadování znalosti práva při výkonu soudní činnosti. Nastoupení Habsburků na český trůn s sebou přineslo zavedení dvojjazyčnosti na soudech. Vedle jazyka českého povolilo Obnovené zřízení zemské používání němčiny, která češtinu v průběhu následujícího období zcela vytěsnila z úředního života. V důsledku této změny se soudy rozdělily na dva senáty, český a německý. Pokud se týká práva procesního, které v té době patřilo do práva soukromého, nepozorujeme tak rychlé a převratné změny. Oblast soukromého práva nebyla dotčena politickými změnami, vyplývajícími z nástupu absolutismu v takové míře, jako právo veřejné. Obnovené zřízení zemské z větší části zakotvilo pravidla, známé již z doby stavovské, ke kterým právo směřovalo přirozeným vývojem a žádaly si je změny ve společnosti, ekonomický rozvoj a vůbec celkový pokrok. K takovým změnám patří zavedení zásady oficiality, která omezila soukromou iniciativu při zahajování trestního řízení, kdy pouze žalobce mohl zajistit přítomnost žalovaného u soudu. Zavedením možnosti zahájení trestního řízení z úřední povinnosti, vzal na sebe úlohu žalobce stát. K dalším změnám, které odpovídaly dlouhodobému vývojovému trendu, náleží písemnost soudního procesu. Ta s sebou přinesla zároveň tajnost a neveřejnost soudního řízení. Zde šlo o důsledek silného vlivu římského práva, písemnost byla znakem římsko-kanonického procesu. Hlavní důraz se posunul do přípravného řízení, ve kterém se celý soudní případ zpracoval v písemné podobě a soud poté rozhodoval v neveřejném zasedání pouze na základě těchto spisů bez přítomnosti stran. Dalším jevem byla pokračující byrokratizace soudnictví, potřeba nahradit laické soudce soudci-úředníky s právnickým vzděláním. Změnou prošlo i poskytování právní pomoci u soudů, advokacie. Řečníky nahradili profesionální právní zástupci, kteří mohli vykonávat svoji činnost pouze pod přísahou. Později se omezoval jejich počet a zákony začaly požadovat složení zkoušky ohledně jejich znalostí práva.
Abstract v angličtině:
Resumé Renewed Provincial Constitution from the year 1627 is legal document, codification of provincial law, issued as a result of the White Mountain overthrow of uprising. This fact determinated considerably his character. Triumphal Emperor Ferdinand II. confirmed in it above all his position, the main purpose of the revision of the provincial law was the strengthening of the ruler’s power. Fundamental and substantial changes brought Renewed Provincial Constitution especially in all areas of state, constitutional law and in political relations. The aim of ruler was to enhance his own position. As an absolutistic ruler became the sole holder of all state autority. The object of this work was mainly organization of justice and procedural law, because Renewed Provincial Costitution regulated not only the constitutional issues, but also codified provincial (nobility) law. Regarding the judiciary, it is necessary to distinguish the organization of the courts under the judicial system configuration and operation of the courts alone. In the first case, we can see some continuity with the previous establishment, continued to maintain the principle of personality. Organization of courts kept its previous character, courts have stayed divided according pertinence to the separated social groups. Disputes of the nobility continued to belong before the Provincial Court, townsfolk resolved their disputes before town‘s courts and subordinated subjects were before the courts of nobility on the estates. Three-degreed judicial system was established, second degree was constituted of Council of appeals in Prague and third degree constituted Czech office in Wien. From the judgments of all courts can be appealed through a revision to the king. As regards enforcement of the justice the changes was substantial, absolute monarch became the holder not only of all executive and legislative power, but even judicial. Renewed Provincial Constitution removed independence of the provincial judiciary, especially to the sacred sovereignty of the Provincial Court. For the source and the sole creator of any applicable law was considered an absolute reigning monarch. So far, an independent judiciary had to submit to the king, was performed on his behalf and judicial decisions was under a conrol of the state. In practice, this subordination meant responsibility of judges, announcing the judgments on behalf of the king and possibility of revision of judicial decisions. Another consequence was the obligation of judges to follow the written law, which is meant to apply solely to the decision-making activities rules of Renewed Provincial Constitution. A subsidiary source of law became the codification of town law. If the judge came to the gap in the law could decide to address only the monarch again. Application of uniform rules replaced an earlier freedom in discretion under the law customs or consideration of judges. As customary law and judicial findings gradually disappear and give way to written law, become the basic form of the law royal decision. This phenomenon can not be seen only negatively. Replacing an earlier freedom in discretion by uniform procedure in accordance with uniform rules of law brought about the unification of law, elimination of certain undesirable feudal survivals and ultimately requiring knowledge of law for judges. Habsburg goverment brought with it the introduction of bilingualism in the courts. Apart from Czech language authorized Renewed Provincial Costitution use of German language, which in the next period completely displaced Czech from official life. As regards to procedural law, which belonged to private law haven‘t seen such rapid and significant changes. Private law was not affected by the political changes resulting from the onset of absolutism as much as public law. Renewed Provincial Constitution from the most part laid down the rules, already known from previous time, which were directed to a natural development and asking them to changes in society and economic development. Such changes included the introduction of the principle officiality that limited private initiative in the opening of criminal proceedings, where only the applicant could secure a defendant's presence in court. Other changes that corresponded to the long-term evolutionary trend was removing the existing oral and public form of the judicial process by written form. Proceedings came to be written in compliance with the principle „quod non est in actis, non est in mundo“. It brought with it closed character of the trial and absence of litigants and witnesses. This was a consequence of the strong influence of Roman law, the written process was a sign of Roman-canonical procedure. The main emphasis has shifted to the pre-trial proceeding, in which a complete material was gathered and all case had to be prepared in written form and the court then decided in the closed session only on the basis of these writings without the presence of the public. A trial representative became a necessity for a successful litigation. Another feature of the ongoing bureaucratization of the judiciary, was need to replace the lay-judge by court officials with legal qualifications. Providing of legal assistance also changed. Speakers was replaced by professional attorneys, who could only carry out their activities under oath. Later, their number was limited and the laws began to require the exam on their knowledge of the law.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Ing. Jitka Berdárová 510 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Ing. Jitka Berdárová 52 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Ing. Jitka Berdárová 52 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., dr. h. c. 20 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc., DSc. 24 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 13 kB