velikost textu

České azylové právo od 16. do 18. století

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
České azylové právo od 16. do 18. století
Název v angličtině:
Czech asylum law between 16th and 18th century
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Antonín Lojek, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc., DSc.
Oponenti:
doc. JUDr. Ladislav Soukup, CSc.
prof. JUDr. Antonín I. Hrdina, DrSc.
Id práce:
53594
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Ústav právních dějin (22-UPD)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Právní dějiny, teorie práva, filozofie a sociologie práva (PDTP)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
16. 11. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Tato práce se věnuje zejména českému azylovému právu od počátku 16. století do konce 18. století. Historie azylu je pro chápání dnešní azylové problematiky velmi významná, přičemž zájem historiků zabývajících se otázkami azylového práva je poměrně velký, avšak soustřeďuje se převážně na otázku vývoje azylu a s ním souvisejících institutů v recentní době - v 19. a především ve 20. a 21. století. Snahou autora této práce bylo osvětlit historii azylu v době předcházející Vídeňskému kongresu a revolucím roku 1848, poukázat na různorodé podoby, jichž azylové právo v této době nabývalo a pokusit se zodpovědět také otázky kontinuity vývoje azylového práva. Pozornost se zaměřuje zejména na azylové právo výše uvedeného období v českých zemích, jeho zakotvení v právním řádu či v jednotlivých mezinárodních smlouvách a jeho uplatňování v praxi, jak jej podávají historické prameny. Jelikož však české země ve sledovaném období zdaleka netvořili svébytný ostrov, ale právě naopak byly bytostně provázány s vývojem v širší evropské společnosti a ostatních zemích Habsburské monarchie, věnuje se tato práce zkoumanému jevu právě v širších souvislostech tehdejší Evropy. Azylové právo 16. až 18. století bylo mnohotvárné a otevřené, ale také ambivalentní, obtíženo problémy a konflikty. Avšak jeho hlavní význam především spočíval v tom, že ztlumilo popřípadě omezilo krutou trestní justici raného novověku. Jak církevní, tak světský azyl představoval důležitý korektiv právně omezeného inkvizičního trestního řízení. Trestní pachatelé prostřednictvím azylu mohli uniknout vyšetřování a hrdelním trestům a byla jim dána možnost vyjednávat o trestu a odškodnění. Jak světský, tak církevní azyl nespočíval jen na posvátnosti popř. nedotknutelnosti jednotlivých míst, nýbrž byl rovněž projevem soudního popř. vrchnostenského práva, které měla také katolická církev. Právě přetrvávající církevní azyl vyjadřoval zvláštní, relativně nezávislou, ale mocenskopoliticky napjatou pozicí katolické církve a duchovních stavů. Podobně to bylo v případě světských azylů. Světská azylová místa byla také těsně svázána se soudním a vrchnostenským právem a chráněna královskými privilegii. Teprve s prosazením plné suverenity a mocenského monopolu jednotlivých států došlo k definitivnímu odstranění církevního azylu a světských azylů. Přitom byla paralelně provedena redukce diplomatického azylu a mezistátního azylu na politické uprchlíky, kdy zároveň národní státy všechny další azylové důvody prohlásily za neplatné a sjednaly rozsáhlé vydávací právo. Moderní politický azyl vznikl spíše než redukčním procesem jako výjimka ve vydávání politických uprchlíků, které státy 19. století nechtěly vydávat. Právě v raném novověku se vyvinul nárok států razit neomezený státní mocenský monopol, který představoval totální likvidaci všech vnitřních azylových forem a omezil mezistátní azylové právo jen na politické uprchlíky.
Abstract v angličtině:
Abstract This thesis deals mainly with Czech asylum law from early 16th to late 18th centuries. The history of asylum is very important for understanding contemporary asylum issues, however the focus of asylum historians, intense as it is, is mainly aimed at recent asylum history – in the 19th, 20th and 21st centuries. The aim of the author of this thesis was to show the history of asylum in preceding times, before the Vienna Congress and the 1848 revolutions, to point out the various forms of asylum law in this era and to try to answer the question of continuity of development of asylum law in its historical context. The main focus of the thesis is asylum law of the above period in Czech lands, its legislative bases in the forms of statutes and treaties and its implementation in practice as shown by historical sources. However, as the Czech lands of 16th to 18th centuries were not an isolated island, but rather one of the focal points of wider European society heavily linked to the surrounding developments, this thesis also deals with this wider context of the phenomenon studied. Asylum Law of the 16th to 18th centuries was diverse and open, but also ambivalent, haunted by difficult problems and conflicts. However, its main importance lay primarily in the fact that it dampened or restricted the severe early modern criminal justice. Both religious and secular forms of asylum were important correctives to the legally limited inquisitory criminal proceedings. Criminal offenders were able to escape capital punishment and investigation through asylum, and they were given an opportunity to negotiate for compensation and punishment. Both secular and religious asylum was not only based on the sanctity or inviolability of individual sites, but was also a manifestation of prerogatives of the court or sovereign, partly also in the hands of the Catholic Church. The legally persisting church asylum embodied the relatively independent, but in terms of power and politics tense position of the Catholic Church and spiritual estates. With secular forms of asylum, the situation was largely similar. Secular asylum sites were also closely tied to the court and seigniorial law and protected by royal privileges. Only with the enforcement of full sovereignty and national power monopoly was the church asylum and various forms of secular asylum finally eliminated. Along the same lines the diplomatic asylum and interstate asylum were restricted to political refugees, while the nation states declared all other reasons for asylum invalid and negotiated extensive extradition law. Rather than through a reduction process the modern political asylum emerged as an exception to the issue of extradition of political refugees where the 19th century states did not want to perform extradition. It is in the early modern period when the claim of the states for unlimited state power monopoly developed, representing total destruction of all internal forms of asylum and limiting interstate right of asylum only to political refugees.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Antonín Lojek, Ph.D. 999 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Antonín Lojek, Ph.D. 17 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Antonín Lojek, Ph.D. 9 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc., DSc. 286 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Ladislav Soukup, CSc. 628 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Antonín I. Hrdina, DrSc. 570 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 258 kB